|
Potřebujete namazat?
(výběr z obsahu diskusního prostoru OK2KKW)
OK1VPZ: diskuse na téma dotazu OK2SLC čím namazat
rotátor:
Karel, OK1FLY
3. 01. 2021, 00:27:31
SLC: Ahoj Slávku.
Při výběru kolomazi je obecně důležité jedno kritérium, které se obecně
nedozvíš nikde jinde, než ze servisních mazacích pokynů, a to ještě jen
některých (páč každý chce komerčně prodávat a repasovat...). U
celokovových převodovek to je skoro jedno, čím namažeš. Rotátor není ve
strojařské terminologii nijak těžce nebo intenzivně dlouhodobě a tepelně
namáhaná převodovka. Tam jsou problém rázy od hřídele ve stavu stojící
pevodovky (vytloukání převodů) a proti tomu nenamažeš ani opodeldokem. Ale
grafitu a mědi bych se pro jistotu vyhýbal, nevíš jak těsné je uložení
(vůle) dílů (ložisek).
Jsou-li v mechanické sestavě mazané díly z nekovových materiálů, zejména
polyamidy a textity, je nevhodné používat maziva na bázi lithných (lithiových)
mýdel, obsahující navíc grafit, měď a zejména aromatickými uhlovodíky
rozpuštěný teflon. Způsobují totiž bobtnání (měknutí) povrchové vrstvy
plastů, což má dva neblahé důsledky: Jednak se utěsňují vůle a zvyšuje
tření u pohyblivého uložení (lineární nebo rotační ložiska) a jednak v
důsledku měknutí (teflon i uhlovodíky) dochází ke zvýšenému opotřebení a
zkrácení životnosti. Stejný problém, avšak ne tak kritický vzniká u
někteých druhů těsnících pryží (zejména butadienových).
Při konstrukci se tomu u nekritických ložisek (pomalu a jen občasně
pracujících ložisek s nevelkým radiálním zatížením), navíc nekrytých před
povětrností, dá předcházet předepsáním uložení v tolerancích Hx/hx, kdy za
x dosadíme agro/zem/sedl, čili s vůlí cca 1% průměru...... S mazáním si
pak netřeba dělat těžkou hlavu, stejně nás to přežije, a ani výrobci na
druhu maziva zpravidla nebazírují.
Při předpokladu velkého provozního zatížení, kdy je předepisována údržba a
mazání spadající hluboko do záruční doby, již zpravidla při důsledném
pátrání nalezneme v dobře ukryté servisní dokumentaci důrazné nedoporučení
používat lithná maziva, někdy i nejmodernější hlinitá (Al mýdla), a
současně zákaz maziv s přídavky pevných či rozpuštěných lubrikantů jako
grafitu, teflonu, mědi a dalších. I když obecně grafit ani měď negativně
nepůsobí, jsou vhodné díky svému objemu jen do volnějších uložení tvrdých
materálů (bronz-kalená ocel). Grafit a teflon znamenitě fungují zejméína v
bowdenech, řetězech, pantech, zámcích i nízkotáčkovývh / nízkorychlostních
kovových třecích ložiscích.
Při mazání třecích plastových a pryžových dílů jsou většinou doporučovány
/ předepisovány hnědé vazelíny vápenné, což jsou mimochodem původní
nejstarší druhy vazelín a velmi dobře odolávají vodě (zkondenzované uvnitř
převodovky, neabsorbují, odpuzují). Na butadienové a silikonové pryže pak
samozřejmě silikonová maziva, která jsou také použitelná pro ta málo
zatížená plastová ložiska. Na kaučukové pryže jedině a pouze glycerin (v
lékárně) a přípravky na jeho bázi.
Moderní vápenatá maziva (za rozumné ceny, používaná běžně servisy) mohu
doporučit tato:
PARAMO MOGUL K3 - průmyslové a výrobce dělá jen 8kg kýble. Nicméně
sporadicky velcí distributoři mají i kilové pixličky:
https://oleje-pema.cz/zbozi/plasticke-mazivo-mogul-k-3-1kg_222787
https://www.hi-oil.cz/p/plasticke-mazivo-mogul-k-3-baleni-1kg
https://eshop.paramo.cz/data/VyrobkovaDokumentace/ti_mogul_k3_z1.pdf
nebo PARAMO MOGUL N1 - velmi podobné mazivo, malinko řidší, ale stejný
případ, 8kg kýble, v kilovém balení na trhu nedostupné, jedině někde
vyžebrat v servisu.....
https://eshop.paramo.cz/data/VyrobkovaDokumentace/ti_mogul_n1_z1.pdf
anebo PARAMO MOGUL A4 - univerzální vápenatá vazelina, zhruba uprostřed
výše uvedených, a běžně dostupná na trhu v čtvrtkilovývh pixličkách. Chybu
s ní neuděláš.
https://eshop.paramo.cz/data/VyrobkovaDokumentace/m_241.pdf
Budeš-li bazírovat na K3, mohu trochu dát, ale posílat to při dnešním
poštovném je jaxi neekonomické....
Pár let jsem páchal elektroniku na prototypy vzduchových tryskových
tkacích i jiných textilních strojů a ledasco strojního jsem pochytil......
Aktuální informace jsem lopotně vypátral z důvodu potřeby provozního
servisu vzduchem odpružené duralo-magneziové vidle na bicykl. Nic levného
a při zanedbání pravidelné údržby, čištění a přemazávání je vykotlaná jak
stará vrba po dvou sezónách (6000km, půlka crosscountry). Pruží ale
luxusně, na panelové cestě nebo kamenné říční navigaci čím rychleji, tím
lépe, i jazyk možno vypláznout.....
Slávek OK2SLC
3. 01. 2021, 11:49:04
To OK1IN: Právě já nějak mám nedůvěru k těmto "speciálním" tukům na bázi
lithia, PTFE apod. Když se podívám, čím např. maže SPID své rotátory, tak
se jedná o nějaký "průhledný" mazací tuk. Tak buď to dělají kvůli ceně a
nebo naopak ví přesně proč jej na tento účel používají.
To OK1FLY: Karle děkuji Ti za vyčerpávající odpověď, někam si to určitě
uložím. V mém případě řeším repasi "uloženky" rotátoru SEVER 1, kde jsou
na hlavním uložení dvě kluzná ložiska a to ocel/dural (nějaká slitina
hliníku) a ocel/polyamid (silon). A to co píšeš ohledně bobtnání silonu
jsem už kdysi zažil u portable stožáru, když jsem ocel/silon ložiska
udělal docela natěsno, ale po namazání chodila velice dobře. Jenže za cca
tři roky jsem po příjezdu na kopec zjistil, že nejsem ani schopen ten
silonový kroužek z toho ocelového plechu normálně vyndat, natož s nimi
nějak otáčet. Dodnes si pamatuji jak jsem ty silonové kroužky "obráběl" na
kopci trafopájkou, abych ty ložiska alespoň nějak zprovoznil. Jinak v této
souvislosti jsem se dozvěděl, že existuje nějaký tvz"lodní silon", který
na bobtnání netrpí a nebo trpí v daleko menší míře a proto se používá na
lodích, hlavně na těch pro slanou vodu.
Co se týká toho rotátoru SEVER 1, tak tam také zřejmě vzhledem k jeho
stáří došlo také k nabobtnání toho spodního silonu, protože před
rozebráním s ním šlo otáčet velice ztuha. Napřed jsem to přikládal
degradací původního maziva se kterým se za těch cca 40 let bůhví co událo.
Po rozebrání a kompletním vyčištění/odmaštění od původního maziva jsem to
tedy celé namazal tzv. bílou vazelínou, ale moc se to tedy nezlepšilo,
proto jsem zde vznesl dotaz. Nedomnívám se, že takto natěsno myšleno již z
výroby, protože horní ocel/dural ložisko je volnější. Takže to nakonec
vypadá tak, že budu shánět stavitelný výstružník, abych ten silon trošku
doladil. Na tu K3 se zkusím poptat u nás v práci, snad budu mít štěstí.
Ještě jednou dík a měj se.
OK1VPZ: a co A00?
Karel, OK1FLY
3. 01. 2021, 16:39:03
VPZ: A00 je richtig. Je to echt hustá, kašovitě
matlavá, nízkoviskózní kolomaz nejstaršího původu na bázi vápenných
dlouhovláknitých mýdel, jaké si kdysi vařili sedláci a povozníci samodomo.
Drží se na povrchu jako ho*** košile a odolává i drsné povětrnosti. Je
skvělá pro nejzatíženější pomaloběžné rázy namáhané uložení, typicky
náboje loukoťových kol povozů a žebřiňáků, čepy náprav a řízení dnes již
historických aut (škodovky až do Favorita). Vyrábí se stále pro sedláky,
ti bez ní nedají ránu. Nicméně strojní díl musí být pro její efektivní
použití zkonstruován. Uložení musí být volnější, aby byla šance, že se na
mazané plochy vůbec dostane a pro mazání nutno vysochat do nitra ložisek
mazací kanály s dobře přístupnou maznicí. Volnější uložení nutno častěji
domazávat tlakově buď závitovou štauferkou nebo mazacím lisem, páč zase je
rychleji vytlačována z ložiska ven, zejména u toho mocně zatíženého. U
rotátoru může způsobit mírné zpomalení, protože rychloběžný převod na
hřídeli motoru bude trochu víc zatížen nízkou viskozitou.
IN: Na vodní pumpy většiny veteránů, včetně škodovek, kdysi nikoliv A00,
ale A02, která se už na trhu pravděpodobně nevyskytuje. (Možná A04, nejsem
si jist pamětí). Ta ložiska totiž byla dvoudílná nekovová utěsněná mazivem
a tlakem pružiny (původně obyčejný kartit/pertinax a tvrdá pryž, později
modifikace). A02 byla hnědá vápenná krátkovláknitá a hodně hustá,
nízkoviskózní (hustější než N1 nebo A4). Domazávat bylo nutno velmi často,
snad každých 1000km jedna otáčka štauferky. Ta A00 by tam možná posloužila
také dobře, ale nevím o žádné zkušenosti - kdo by se s tím hnusem tak
často matlal do té štauferky.......
SLC: U polyamidů (silonů) se spojují dvě nectnosti: Jednak bobtnání a
měknutí vlivem aromatických uhlovodíků (rozpouštědel), která obsahují
některá maziva pro rozpuštění přídavných lubrikantů, typicky teflonu,
který je sám o sobě také měkký. A jednak jsou hydroskopické, čili
navlhavé, absorbují vzdušnou vlhkost která při dlouhodobé expozici
prostupuje do hloubky hmoty. A logicky tím nabývají objemu, zmenšují se
otvory a zvětšují obvody. U silonových ložisek určených k dlouhodobému
vystavení drsnému povětří není jiné řešení, než zmíněné uložení v
agrotolerancích, čili vůle 1% rozměru, nejde-li o život, klidně i víc.
Přestružit to dolní silonové ložisko u serseru je správná cesta, pak dobře
opatlat vazelínou, aby k tomu moc vlhkost nemohla. A zde, pokud tam
původně byla čisťoučká průsvitná až průhledná vazelína, jde o silikonové
mazivo, pro tento účel také zcela vhodné. Na trhu vazelína LUKOSAN M11,
M14 a M20, ale je poměrně drahá a nepotřebuješ kilo (za pětikilo). M14 je
běžně v prodeji tuba 70g okolo stovky.
https://www.lucebni.cz/cs/lukosan-m/77-silikonova-vazelina-lukosan-m-14.html#/baleni-70_g
Mirek OK1DOM
3. 01. 2021, 20:30:55
Po zkušenostech s pomaloběžnými uloženími v Krkonoších (lyžařský vlek)
jsem si oblíbil grafitovou vazelinu Mogul G3. Vyplnil jsem s ní prostor
kolem ložiska, aby se tam nemohla držet voda. Běžná červená vazelina se
vždy vyplavila, G3 zůstala.
Ještě jeden poznatek. Silikonový olej se nesmí smíchat s normálním. Před
aplikací se vždy musí ložisko vyprat v benzínu, potom ještě v dalším
odmašťovadle a až potom aplikovat silikonový olej. Jinak normální olej
podpoří tvorbu křemíkových jehliček a vznikne účinná brusná pasta.
Připomenu ještě prastarou zkušenost, že olej se nesmí smíchat s vazelinou,
jinak se ložisko hřeje.
Tom OK2PWY
3. 01. 2021, 22:13:27
SLC teflonová vazelina by se měla dát sehat i v lepších prodejnách s cyklo
věcma jako spotřebák
Karel, OK1FLY
4. 01. 2021, 10:56:49
Kolomaznický dodatek:
MOGUL G3 je v základu vápenné mazivo cca K3, nasycené navíc práškovým
grafitem. Takže výborné jak do vody, tak na pomaloběh a vysokou zátěž, jak
už jsem uvedl a Mirek DOM si ověřil. V plastu ale grafit žádnou přidanou
hodnotu nepřinese, spíš naopak, tam bych to nedával. A hrozně to špiní....
Lithná maziva jsou zpravidla průsvitná, měkká a pastelově barevná,
červená, modrá, zelená, šedá a šedožlutá. Hnědá či černá záměrně ne, aby
se zabránilo záměně s vápennými, grafitovými a dlouhovláknitou kolomazí
třídy A00. Mažou skvěle styk kov/kov kluzně i valivě, jsou tepelně
odolnější než vápenné, ale bohužel hydroskopické, s vodou mísitelné a
vyplavitelné, jak Mirek také ověřil.
Bílou neprůsvitnou barvu mají zpravidla speciální nejmodernější hlinitá
maziva, obecně výborná zejména na styčné plochy slitin hliníku a některé
slinuté ložiskové kompozice smísené z práškových kovů, i na valivé tření,
vodě také výborně odolávající, teplotně více stabilní než ta vápenná,
spíše pomaloběžná, pro vysoké zatížení, výrobci různě vyladěná ke
speciálním účelům (kilová pixla byla jako příslušenství TA-19). Jsou ale
dost drahá, proto zpravidla speciální a dosud jsem neregistroval žádné
doporučení pro plasty, ani žádné obecné charakteristiky neznám, nutno
spolehnout na popis od výrobce maziva či mazaného dílu. Mísení s
jakýmkoliv jiným druhem maziva bych se i zde vyvaroval, neboť sichr je
sichr (případné vápenné či lithné soli jsou měkké viskózní, hliníkové
nikoliv, ani v Humpolci...).
Bílé jsou také husté teplovodivé pasty na silikonové bázi (plnidlo oxyd
zinečnatý = běloba zinková), které většinou ani mazivo nepřipomínají a
záměna je nepravděpodobná. Ale "zpravidla" není zákon a fantazie marketérů je nekonečná.....
Správná a důležitá je připomínka Mirka DOM k silikonovým mazivům, což jsem
zapomněl zmínit. Silikon umí být i prevít. Silikonovými mazivy NELZE
DOMAZÁVAT přes neznámé mazivo, ani opačně přemazávat jinou kolomazí!!! S
výjimkou speciálně vyladěných syntetických olejů obecně platí, že při
promísení s běžnými převodovými a motorovými oleji či vazelínami, zejména
minerálními, na 100%, obsažený silikon (=křemík) pod vlivem tlaku i tepla
v uložení změní skupenství a začne tvořit krystaly, čímž je z maziva
brusná pasta! Takže v případě jakékoliv nejistoty o původním mazivu
nejdřív vytřít důkladně pucvolí a ještě přetáhnout hadrem namočeným v
isopropanolu, lihu nebo technickém benzínu - a nechat odpařit do sucha.
P.S.: i ta cowidiocie se lépe překonává namazaným.......
Karel, OK1FLY
6. 01. 2021, 15:07:34
Tak jsem konečně dopsal "něco o 'mazání' vrtáků, závitníků", obecně
nástrojů. Neznám erudici případných čtenářů, a proto spáchám úvod do
problému. Povídání pro kovoamatéry, zkušení fachmani ať raději dál nečtou,
ti ví své. Zkušenosti jsou různé, protože žádné dva případy nejsou zcela
identické. Všechno souvisí se vším a neumím to sdělit třemi větami,
následuje poněkud širší pojednání.
Lubrikace při třískovém obrábění je celá samostatná technologická
kapitola, přímo vědecká. Dopředu ale upozorňuji, že primární je kvalita
nástroje, "ostrost" broušení, potažmo tvrdost břitu, povrch břitu, úhel i
tvar břitu, a řezná rychlost ve vztahu k danému obráběnému materiálu.
Konkrétně u běžných vrtáků se obecně brousí špička v úhlu 100° ±10°, čelní
plocha ustupuje proti směru otáčení od hrany břitu o 3° ±2°, dobrá je
podbroušená špička a konec protilehlého břitu. Obecně nástrojů
univerzálních i speciálních, ručních i strojních, existuje nespočetné
množství a již pouhý výběr toho vhodného může vyvolat bolení hlavy.
Významné jsou i schopnosti použitého stroje, použitá metoda. A samozřejmě
nezastupitelná je kompetence pracanta. U kovářů a zámečníků najdete voliče
převodů na soustruhu, frézce, vrtačce, obrážečce (hoblíku) či strojní
brusce pokryté pavučinami a vystačí si s dvěma - třemi základními
nástroji, v ponku palici, pilníky a prázdné flašky od piva. U fachmana
nástrojaře budou fest oleštěné voliče převodů, jak stále šaltuje, neboť
zná, čte a chápe technologické pokyny konstruktéra uváděné ve výkresovém
razítku a přiložených technologických pokynech, a samozřejmě má velký
šifoner se spoustou roztodivných nástrojů hned vedle stroje. V ponku m.j.
pečlivě opatrované umaštěné sešitky, kam si poznamenává své neocenitelné
zkušenosti. CNC mašiny už mamlas zpravidla neobslouží, nicméně lajdák,
ignorant a hňup se to naučit může. Proto si ty sofistikovanější samy v
datech generovaných CADem načtou informace i o materiálu, předepsaných
kvalitách povrchu, tolerancích a další fikanosti, sami si rozhodnou
nejefektivnější postup při složitějším víceoperačním obrábění, které
operace budou hrubovací a které finální, s důrazem na přesnost a kvalitu
povrchu. Z databáze sami vyberou a zvolí vhodnou řeznou rychlost i posuv
nástroje (úběr - sílu třísky), a sami zvolí z bohatých zásobníků nástrojů
- případně si vyžádají doplnit doporučený nástroj do zásobníku.
Nejchytřejší centra detekují a vyžadují i výměnu či broušení opotřebených
nástrojů. Profese a chleba mladšího syna. A ještě se v každé sofistikované
výrobě uplatňují specialisté - technologové. Ve vývojích jsou většinou
zkušení machři, kteří znají základy od všeho a nestydí se ptát
kvalifikovanějších. Litanie píšu proto, abych dostatečně zdůraznil, že je
to problematika daleko přesahující kapacitu jedné lidské lebky (zejména té
mojí).
IN: Kdysi se pohledné a dobře hrající polovodičové audionádobíčko víceméně
nedalo za koruny koupit a hojně se bastlilo. Módní stříbrné knoflíky se
fušovaly z hliníku na soustruhu. Na radu různých autorit mezi strojaři
byla do bezvědomí propracována technologie na dokonalý profesionální
povrch: břit nástroje s mikrorádiusem (lehce stržený velejemným brusem
nebo smirkem), maximální otáčky, minimální posuv suportu, desetinková
tříska a vydatný proud Okeny do řezu. Nebo lihu, ale Okena dávala lepší
výsledek. Je to velmi dobře použitelné i pro vrtání a závitování, ale s
mizerným nástrojem to nefunguje.
To "mazání" (vrtáku, závitníku) není samospasitelné a hlavně u strojního
obrábění i tváření plní lubrikant současně víc úloh. Aby byl obrobený
povrch pravidelný, hladký, lesklý a s požadovanou přesností, aby se
obráběný materiál nedeformoval. Přispívá, aby se tříska, velmi významný
prvek třískového obrábění, hladce oddělovala a odcházela pryč, neucpávala
otvor (zejména slepé díry), nepříčila se mezi nástrojem a materiálem,
nerozmazávala po nástroji a nemařila předchozí požadavky, usnadňuje i
lámání třísky na menší části (dlouhá špona se nesnadno odklízí z
pracovního prostoru, je nebezpečná ohledně možného zranění, namotaná na
vřeteno nebo obrobek zapříčiní zmetek a umí i stroj zastavit). Lubrikant
chladí současně nástroje, aby bylo možno pracovat výkonnou a efektivní
rychlostí. Obecně při příliš velké třísce, rychlém strojním posunu
nástroje, nebo přílišném tlaku rukou na vrták, nedejbože tupém nástroji
dochází také k zahřívání a měknutí vrtaného materiálu a nestíhá-li tříska
odcházet (souvislost i s tvarem / úhlem břitu), maže se na obrobené
splochy (poškozuje je), materiál je spíše vytlačován (vyválcován) na okraj
řezu (díry), na řezných hranách obrobku se tvoří výrazný nežádoucí,
nevzhledný a ostrý vytlačený okraj ("grot"). Zvýšenou náchylnost k tomuto
jevu logicky mají měké kujné kovy s dlouhou třískou, měď, hliník.
Zkušenostmi a vědomostmi o vrtání kolen (pro korunu) ale bohužel
nedisponuji.
Jak již uvedeno, kvalita nástroje je základ a zdánlivě
paradoxně právě ty měkké kovy nic neodpouští. Při velkém počtu děr a
závitů je práce daleko snadnější s nástroji dotovanými, nebo alespoň
cementovanými kobaltem, také titanem - ale nejsou zrovna levné. Ve
vysokootáčkových strojích s robustní lubrikací emulzí dávají dobré
výsledky tvrdokovové nástroje, dříve nazývané vidiové. Jsou to zpravidla
směsi karbidu wolframu a karbidu kobaltu zpracované technologiemi práškové
metalugie (slinuté, spečené). Menší nástroje jsou monolitní, větší s
břitovými destičkami. Břity jsou trvanlivé, nezadírají se. Jsou však drahé
(monolitní citelně) a příliš křehké pro práci v rozvaklaných hobby
strojích nebo ruční vrtačkou. Určitě se povede brzo nástroj / břit
rozlomit.
U měkých kovů je kritické zejména řezání závitů, jak
ruční, tak i strojní. Tříska ze závitu je velmi drobná, nahrnuje se v
blízkosti řezu, tlačí se a štorcuje mezi materál a nástroj a nechce se jí
pryč z díry nebo nástroje (očka). Snadno se i rozmázne přímo na
opotřebovanějším břitu, utěsňuje řez, závitník se zadírá, nechce tam ani
zpátky. Když ho zlomíte uvnitř, je konec, tvrdý zlomek nástroje ničím
nevyvrtáte, ve snaze o sevření čímsi se dál tříští (vypálit laserem,
zavařit a znovu, ale doma v garáži?). To se nedá nijak ošulit ani ukecat,
jedině mazat a mazat, vyplavovat emulzí, možno zkusit i vyfukovat tlakovým
vzduchem, ručně pomalu řezat, třeba se po každé otáčce zase půl otáčky
vrátit, závitníkem vycouvat z díry, trpělivě a s citem. Strojní závitování
dovoluje řádově vyšší rychlosti a produktivitu, ale vyžaduje strojní
erudici, profi stroje, závitovací hlavy, kvalitní strojní závitníky. Kdo
se tím alespoň částečně živí nepotřebuje moje povídačky a ví své. Tvrdší,
křehké a krystalické slitiny, dural, mosaz, bronz, tím trpí výrazně méně -
tříska se láme a odchází.
Ale i při správném řezu, nebo i střihu, na hranách
vznikají okem sotva patrné ostré jehličky materiálu, samozřejmě nežádoucí,
nebezpečné a zraňující. Stejný efekt často nastane i po zaříznutí tzv.
samořezných šroubů, či šroubů do plechu, ponejvíce při menší než správné
díře. (Zaříznutí trenek komplikuje život také, ale jinak.) Řemeslník,
narozdíl od kutila, obrobek odjehlí, odgrotuje. Hrany strhne rukou větším
vrtákem, záhlubníkem, pilníkem, brusným (obtahovacím) kamenem, smirkem,
speciálním nástrojem odjehlovačem, nebo seškrábne "šábrem". Ošetřit okraj
díry záhlubníkem usnadňuje i následné závitování, zejména u defektních
děr.
Špičkové efektivity i kvality povrchů při minimálním opotřebení nástrojů
se mimo jiné dosahuje při vysokých řezných rychlostech, kdy je vrstva
materiálu molekulární tloušťky mechanickým třením tavena, nebo alespoň
natavena, tříska oddělena a ihned ochlazena včetně nástroje. Proto ty
proudy vodní emulze ("mlíka", "vody") hasičským proudem C a speciální
nástroje k tomu účelu ještě obsahují uvnitř chladící kanálky, kterými je
ta emulze tlakem proháněna skrz nástroj do řezu (cena takového nástroje
běžně i pětimístná cifra).
Jakýkoliv obrobek, teda i vrtaný otvor, má-li být v zaručené kvalitě, dělá
se postupně minimálně na dvakrát: na hrubo (hrubování) s ponecháním
materiálu na dokončení, kdy požadujeme jen co nejefektivněji odebrat
většinu materiálu. Potom na čisto (finál, finiš), kdy dosahujeme konečné
přesnosti a kvality povrchu bez jakýchkoliv nežádoucích deformací a
defektů. Pro ruční závitování do díry jsou rovnou dvoj a trojdílné sady
závitníků. Strojní závitování se dělá na jeden průchod, ruční vnější
závity také, i na ruční závit do plechu, tenkého materiálu, jsou
jednoprůchodové maticové závitníky. Kvalitě však zpravidla prospěje po
odstranění třísek (vyfouknout vzduchem) projet nástrojem tam a zpět ještě
jednou. Pro účel těsnějšího normovaného uložení dílů Hx/hx (hřídel/otvor)
se nechávají ještě nějaké setiny mm na výstružník u díry (a ty musí být
nabroušeny pro danou vůli uložení!) a na brus u hřídele (tyče, čepu,
kolíku). U hlubokých a slepých děr je vhodné běhen vrtání vrták vytahovat
ven a vyklepávat (vyplachovat, odfukovat) nahromaděné třísky, případně
vrtat horizontálně. Stejně tak při jejich závitování.
Kvalitní a rychlá práce samozřejmě vyžaduje stroj s pevně a přesně vedeným
nástrojem (významný termín "tuhost konstrukce stroje") a co nejdokonalejší
upnutí obrobku, pokud možno všechny operace na jedno upnutí, bez
manipulace obrobkem. Při přesném vrtání můžeme být relativně úspěšní se
slušnou (tuhou) stojanovou vrtačkou, má-li volbu alespoň pěti rychlostí
(třeba přesunem řemenu na řemenici), přesné vedení vysouvání vřetene (to
je u kategorie hobychčína zpravidla nesplnitelné) a máme k ní plochý
strojní svěrák upevněný k vrtacímu stolu. Jinak je třeba počítat s
výsledkem "jak se to povede".
Ruční vrtačky nejsou určené ke strojnímu obrábění
jakékoliv standardní kvality nebo přesnosti, ale k montážním zámečnickým,
stavebním, zemědělským a hoby účelům, prostě vytvořit ďouru na prostrčení
něčeho, třeba šroubu. Ale na předvrtání díry pro zámečnický závit do
tenšího plochého materiálu postačí také. Udělat čistou relativně přesnou a
kulatou díru chce vhodný a ostrý vrták, jistou zručnost, pečlivost, pevnou
ruku, spíš menší otáčky, správně mazat, a také moc netlačit, nespěchat.
Závitovat úspěšně ruční vrtačkou se také dá, především do tenšího plochého
materiálu kvalitním nástrojem, nejlépe maticovým, s použitím odzkoušeného
řezného mazadla - lubrikantu, opatrně a zase to chce cit, zkušenost,
fortel (a přísun ostrých závitníků...). Se speciálně broušenými vrtáky na
strojní vrtání se strojním posuvem je ruční vrtání někdy svízelné, lépe se
tomu vyhnout. Už u díry Ø10 i do tenkého materiálu, plechu, bude problém
kulatá díra, protože to nejde udržet, aby vrták v otvoru nezačal kmitat a
nevznikla díra víceúhelně šišatá. Taky se může "kousnout", zvláště u díry
hlubší, a jde o zdraví. Táta blahé paměti vrtal na štaflích díry Ø13 do
válcovaných úček 80mm starou pomalou, ale silnou kovovou vrtačkou ČKD.
Nejde držet lehce ve dvou prstech. Kousla se, nějak to ubalancoval a
nespadl, ale pravá ručka měsíc a půl v gypsu, následně rehabilitace,
celkem problém.
Ti, co vydrželi dočíst až sem a vstřebat neumělý text, si už sami poradí s
následujícím desaterem černého řemesla pro kovo-radioamatéry. Jeho základy
začali psát už páni Mistři z Ringhoferky před 200 lety, a funguje to
dodnes.
1) - Ostrý kvalitní nástroj s úhly v uvedených mezích. U vrtáku rozhoduje
kvalita hrany břitu u obvodu vrtáku, jinak materiál válcuje a vytlačuje.
Při tupé špičce se mu zase nechce do materiálu. Tupý závitník se
spolehlivě zadře, očko potrhá závit až ukroutí výrobek. Pozor také, aby po
předchozím vrtání nezůstala na břitu nebo ve spirále nástroje nalepená -
natavená tříska. U hliníku a mědi nic neobvyklého.
2) - Otáčky volit podle zásady čím větší díra a tvrdší materiál (austenické
nerezi, tepelně zušlechtěné hřídele...), tím nižší otáčky. Trojka vrták do
hliníku 2500 toček i víc, desítka do nerez plocháče 600 a méně. Poslouží i
el. regulace otáček. Mezihodnoty aproximací a zkušeností (strojaři mají
tabulky, ale také přesné fyzikální vlastnosti materiálu, koeficienty
nástroje, strojní posun do třísky...).
3) - Tlak na vrták (třísku) udržujeme takový, aby hladce odcházela tříska
a nevznikaly vytlačené okraje kolem vrtaného otvoru (pokud se to podaří).
Chce to také určitou rutinu. Opět. strojaři mají tabulky, ale......
4) - Při podezření na tupý vrták, není-li po ruce ostrý, raději nižší
otáčky a vyšší tlak na silnější třísku pro nejlepší možnou díru. Tupý
závitník bez milosti odložit. Obojí možno opakovaně ostřit, potřeba
speciální brusky.
5) - Fialová horká špona nevadí, teplem tmavnoucí obrobek a fialový vrták
ano - díra zmetkovitá, nástroj i obrobek změkne a je do šrotu.
6) - Pálící se lubrikant (mazání, emulze) na šponě nebo vrtáku nevadí, na
materiálu a propálená dřevěná vrtací podložka ano. Zahoďte spálený vrtaný
předmět, spálený vrták i ruce - všechno je na dvě věci.
7) - Na mazání i chlazení řezu je receptů mnoho. Mnoho také výrobců
rychlořezných olejů do emulzí, k přímému mazání řezu, řezacích vazelín,
past, tuhých lubrikantů. Široká speciální nabídka na problematické kovy (austenické
oceli, litiny, barevné kovy, nástrojové oceli, nekovové materiály...).
"Když jseš blbej, tak se zeptej" radil děda. Babička zase "líná huba, holý
neštěstí". Takže doporučuji gůglit a zase gůglit u výrobců lubrikantů i
nástrojů a využít případného online poradenství, nebo Emailu. Stejně jako
u maziv. Poradí kvalifikovaně (ne tak prodejci) i co je dostupné v malém
balení a co za to. Mnohde najdete na jejich WEBu i základní strojařskou
abecedu a co, jak a čím obrábět. Problematika je tak široká, že se to nedá
vyčerpávajícím způsobem popsat v jednom pojednání. Od věci není ani dotaz
na specializovaných fórech, WEBech, je jich hafo.
https://www.mmspektrum.com/aktualni-vydani.html
Zkuste se poohlédnout po nějakém profesionálovi v okolí a vyškemrat
"mlíko" nebo mazání, co a jak používají ve firmě. Větší PETka emulze
vystačí na dva kutilské životy, větší lékovka mazání taky, v dílně
kovoamatéra se neztratí. Není to zlozvyk z bolševismu, páč je to
průmyslový velkoobchodní segment, balení převážně kýble, kanystry a sudy,
v koloniálu, domácích potřebách ani železářství nekoupíte. Hora musí k
Mohamedovi. Obráběcí rychlořezné oleje, které se míchají s
deminerelizovanou (destilovanou) vodou 1:20-50 na obráběcí emulze, stojí
litr pětikilo a nejmenší balení, které jsem já kdy viděl, byl 5l kanystřík.
Z jednoho litru oleje namícháte velký sud, co s tím doma. Emulzi po
důkladném protřepání PETky mažeme vydatně štětečkem na tempery, potajmu
vytaženým dětem z penálu. Některé přímé speciální lubrikanty však jsou
dostupné přes Eshopy i v přijatelných baleních - gůglit. Několik svých
zkušeností a odkazů sem již dali i jiní zjevně erudovaní s rozsáhlou
praxí. Potvrzují, že pro různé účely existují různá řešení, někdy i víc
řešení a zkušenosti praktiků jsou také košaté. Snad jsem jenom nepřinesl
poleno do kůrovcového lesa.
8) - Na ruční řezání závitů i ruční vrtání, i do měkých barevných kovů,
výborně poslouží, světe div se, stolní rostlinný řepkový olej na smažení.
Řepkový, ne jiný, zejména ne palmový do friťáku! I greenpissáci spokojeně
vrní, Greta je šťastná a nešklebí se, je to přírodní, ekologické, levné,
poměrně univerzální se slušným výsledkem.
U hliníku možno experimentovat také se špiritusem (Okenou), petrolejem,
naftou. Není totiž hliník jako hliník, čistý je měký sajrajt pro
elektrikáře. Strojaři používají tvrzený, legovaný malým a různým procentem
Mg - hořčíku. Každá tvrdost se chová trošku jinak. Ale stejně se třísky
samy lámou neochotně, až když se o něco zaháknou a přetrhnou, musí se jim
věnovat pozornost aby neucpávaly vrtaný otvor. Pak je tu ještě dural,
slitina s malým množstvím mědi a trošíčkou hořčíku i manganu. Ve srovnání
s hliníkem nebe a dudy, pevná, tvrdá, pružná, krystalická nemazavá
struktura, mnohem méně se zadírá. Obrábí se přijatelně dobře i běžnými
postupy a lubrikanty pro oceli, alchymie není přímo nutná, avšak může
výsledek ještě zlepšit. V případě hliníkových slitin používaných pro
přesné tlakové lití, ve kterých bývá i zinek, nezbývá vůbec nic jiného,
než pokus-omyl, pokud přesně nevíme složení a vlastnosti. Může to být od
měkého hliníku až po ten dural, zkušenějším pomůže mechanický test
kladivem, pilníkem, ohýbáním a zlomem.
Čistá měď je na obrábění větší prevít, než vodní kámen. Je "mazlavá",
nelámavá, neuplatňuje se ani tak rozdíl v čistotě kovu, jako druh
(broušení) a kvalita nástroje. Tříska vychází snadno od řezu, ale neláme
se skoro vůbec, je poddajná a nekonečná, dokud jí nějaký pohyblivý díl
stroje nepřetrhne, nutno ji mechanicky ručně (háčkem) nebo nějakým
udělátkem odklízet z pracovního prostoru. Třísky při závitování jsou
jemné, hromadí se v díře nebo očku, mažou se mezi nástroj a obráběnou
plochu, dusí a zadírají nástroj. Destilovaný křišťálový opruz, pracant
kleje, nabíhají mu žíly, oči se podlévají krví. MAZAT, MAZAT a zase
MAZAT!!! Pozitivní efekt je pozorovatelný i s ředidlem na olejové barvy,
přímo s čistým terpentýnem, petrolejem, naftou, nebojte se experimentovat.
Nečekejte ale, že to bude s něčím úplně ideální a snadné.
Tato moudra většinu znali už Mistři prapradědové.
9) - Některé kvalitní lubrikanty na vrtání a řezání závitů jsem objevil i
na maloobchodním trhu a úspěšně použil. Ještě ve zlatých devadesátých
vyprodával překvapivě GMElectronic tuhý obráběcí a montážní lubrikant
Boeing Boelube za marginální cenu. Je to parafinózní hmota, jako ve
svíčkách, na první ohledání nevzbuzuje žádnou důvěru, ale mezi prsty
krásně klouže. Za studena se drolí a drť docela ulpívá na materiálu i
nástroji. Při ohřátí odhadem na 40°C už taje, např mírně ohřátý vrták
(závitník zapalovačem) se hrásně zaboří a pokryje průhlednou taveninou.
Funguje. Tříska učebnicová, nikam se neplete, závitník se nezadírá, snadno
a plynule řeže. V nástrojích ale zůstává tříska nalepená a při delším řezu
- větším nahromadění je žádoucí nástroj vycouvat a mechanicky očistit,
nebo vyfoukat. Bohužel to zmizelo nejen z GME, ale z trhu obecně, ani
Amazon už nemá.
https://www.amazon.com/Machining-Lubricant-70201-13-Container-Size/dp/B0049C78SW/ref=pd_lpo_469_img_2/137-3417042-3552107?_encoding=UTF8&pd_rd_i=B0049C78SW&pd_rd_r=dc341432-8f0a-4691-889f-e514d70f7fcb&pd_rd_w=t0k6x&pd_rd_wg=S6Pmv&pf_rd_p=16b28406-aa34-451d-8a2e-b3930ada000c&pf_rd_r=KV9ASJT18CTZ14CHZCZ5&psc=1&refRID=KV9ASJT18CTZ14CHZCZ5
V Hornbachu jsem kdysi vyslídil v oddělení vercajků v
zastrčeném regálku malé lahvičky 50ml s kapací špičkou, nápisem CONNEX
Bohröl Schneidöl a obrázkem vrtáku i závitníku, cena přijatelná. Při
ručním vrtání a závitování nejen ocelí, také barevných kovů, hliníku, mědi
i plastů slušným nástrojem práci i kvalitu pozorovatelně vylepšuje a
kovoamatéra zpravidla uspokojí. Mají ho tam dlouhodobě průběžně, jen
dvakrát změnil podobu lahvičky. Dal bych odkaz, bohužel ho nemají v Eshopu
a nutno se dostavit osobně, podavači u vercajku budou vědět. Pokud máte
živnosťák a IČO, prodávají i za cowidiotního stanného práva.
Domnívám se, že i některé jiné kutilské hypergigamegasámošky budou něco
podobného nabízet, ale není zcela jisté, že podavači vědí, která bije.
Nutno pátrat v regálech.
10) - Při práci mažeme jen obrobek-výrobek a nástroj, sebe až po šichtě.
Opatrnosti a pozornosti není nikdy příliš. Pokud stroj uchvátí kus
nešikovného masa, volný cíp oděvu, rukáv, vlasy, zpravidla souboj vyhraje.
Chybějící tělesné výčnělky dorostou jen plazům, člověku ne. Šálu namotanou
na vřeteno nebo obrobek ještě nikdo nerozdýchal. Při upínání do sklíčidel
NIKDY nepouštíme upínací kličku z ruky, neponecháváme ji zasunutou ve
sklíčidle a pěstujeme reflex v odkládání stále na jedno místo v zorném
poli a mimo pohyblivé části stroje. Kličku zapomenutou ve sklíčidle po
spuštění stroje s 3000ot/min najdete buď zabořenou hluboko ve vlastním
těle, nebo cizím těle, ve zdi, stropě anebo vůbec. Pozor na vhodné umělé
osvětlení!! Některé světelné zdroje střídavě přímo napájené, nebo impulzně
regulované bez dostatečné filtrace, stíhají při nulovém proudu zhasínat
frekvencí až kilohertzů. Oko to ošálí a máme učebnicový stroboskop. V
okolním hluku nemusíme běh stroje slyšet. Oko vidí stroj, nástroj či
obrobek jako stojící, ruka podvědomě sáhne, krev stříká. Kdysi při
živelném nahrazování žárovek (žhavé vlákno je setrvačné, nebliká)
úspornými zářivkami nastala pandemie paci-fik. Odstraní to např. tři
zářivky v jednom tělese napájeném třífázově. Každá trubice z jiné fáze.
Dík za trpělivost a snad to naprostým laikům usnadní orientaci v problému
i konstruktérské snažení a vylepší výsledný produkt po mechanické stránce.
HOWG!
|