Dnešní datum: 30. 12. 2004   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Odkazy |
   
  Hlavní menu


Home Hlavní stránka
Seznam rubrik Seznam rubrik
Antény
Diplomy
Historie
Humor
Informace
Inzerce
Kontejner
Názory a ohlasy
Provoz na KV pásmech
Předpisy
Software
Technika
Telegrafie
Závody
Download Download
Odkazy Odkazy
Setkání Setkání
Ankety Ankety
TOP 15 TOP 15
Registrace čtenářů Registrace čtenářů
Vyhledávání Rozšířené vyhledávání


  HAM RADIO není CB!

Iniciativa proti přeměně amatérského vysílání v CB


  Ekvivalenty tranzistorů

Tranzistor



Katalog více, než 3200 součástek najdete zde.


  HAMRADIO.CZWEB.ORG

HAMRADIO.CZWEB.ORG


téma * Zkoušky zkusmo
Vydáno dne 17. 06. 2004 (277 přečtení)

Ve zkoušce samotné je skrytý rozpor – aby radioamatér mohl začít fungovat na pásmech, musí ji udělat. Znamená to, že v samotném začátku se radioamatér připravuje především na zkoušky a nikoli na to, že bude fungovat na pásmech, že bude slyšet a že svým projevem bude reprezentovat jak sebe, tak i značku OK. A jestli je obsahová náplň vlastní zkoušky na hony vzdálená běžné radioamatérské praxi, znamená to, že se adept sice poctivě připraví a zkoušku udělá, ale pak je vržen do reálného radioamatérského světa, avšak o provozu na pásmech nemá ani potuchu. Zkouška ve své současné podobě totiž neprokazuje, jestli adept umí vysílat, ale pouze jestli vyhovuje kritériím, stanoveným zkušební komisí. A že umění vysílat a kritéria zkušební komise nejsou totéž, je zjevné.



S tímto přístupem jsme žili léta a víceméně spoléhali (jak zkušební komisaři, tak i adepti koncese) na to, že se začínající radioamatér provoz naučí jen tak mimochodem, převážně v radioklubu a vlastní posluchačskou praxí. Dnes to ale chodí jinak – z nových adeptů nemá posluchačskou praxi prakticky nikdo a provozní aktivita radioklubů se většinou zaměřuje na VKV závody. Je tedy naprosto logické, že většina radioamatérů nejprve pozná VKV provoz a u něj často také zůstává, mnohdy dlouhá léta. Koncesi je možné získat poměrně jednoduše, třída D je dostupná i bez znalosti telegrafie a nemá-li nový koncesionář možnost pokračovat a příslušnou motivaci, není divu, že počet koncesí třídy D roste, zatímco počet koncesionářů tříd A a B stagnuje, pokud přímo neklesá.

Chceme-li zvýšit kvalitu našich radioamatérů, nemůžeme spoléhat ani na radiokluby, ani na posluchačskou praxi. Faktem je, že kvalita je posuzována podle provozní úrovně – na pásmu se sotva projeví, je-li daný koncesionář znalcem předpisů nebo je-li nabitý teoretickými technickými znalostmi. Projeví se jeho jazykové znalosti, telegrafie a umění obsluhovat zařízení, ve značné míře také jeho praktické technické znalosti. Nic z toho se však nezkouší, aspoň ne v takové formě, která se přímo projeví na pásmech. A to je věc, kterou je třeba změnit.

Filosofie zkoušek stále odpovídá pojetí doby, kdy byla radioamatérská činnost považována za efektivní formu výcviku rezervistů pro potřeby armády. Nehledejte v tom nic svazarmovského ani studenoválečnického – tento přístup byl obvyklý prakticky všude na světě a díky němu byla umožněna radioamatérská činnost v mnoha zemích. Pamětníci si jistě vzpomenou na paranoidní přístup socialistických papalášů, kteří velmi chtěli „mistry ve zbrani“, ale měli panickou hrůzu z toho, že by řadový občan měl nekontrolovatelné styky se Západem. Nebýt toho, že potřeba oněch „mistrů ve zbrani“ vítězila nad strachem s kontakty se Západem, asi by v žádné východoevropské zemi nebylo amatérské vysílání po 2. světové válce povoleno. I náplň zkoušek odpovídala těmto potřebám – bylo potřeba ověřit, je-li uchazeč o koncesi nebo zvýšení třídy připraven pro své nasazení v armádě, ale nikoho nezajímalo, jestli je dobrý radioamatér. Potřebám výcviku armádních záloh se podřizoval jak výcvik, tak i náplň zkoušek. Proto byl kladen důraz na telegrafii, proto se např. vyučovaly pětimístné skupiny (pokud pamatujete opravdu hodně, určitě si vzpomenete na metodu výcviku, kdy se přijímaly kompletní telegramy včetně hlavy). Jestli umíte pomocí telegrafie komunikovat nikoho nezajímalo, naopak to bylo nežádoucí, protože to nesloužilo výcviku záloh, ale oněm obtížně kontrolovatelným kontaktům se Západem...

Od té doby se mnohé změnilo. Armáda se profesionalizuje a od telegrafie se upouští. Není již potřeba „záložáků“, kteří by se ve svém volném čase a za svoje peníze rádi zdokonalovali v „mistrovství ve zbrani“. Tuhle skutečnost ale fakticky nikdo nevzal v úvahu. Při výcviku se sice používají modernější metody (počítače), ale zkouší se stejně, jako před 30 lety. I když existují výjimky, udržované víceméně ze setrvačnosti (např. pilot má mít elementární znalost telegrafie), jsou telegrafisté de facto hozeni přes palubu jak armádou, tak profesionálními službami. Dřív umění telegrafie mohlo znamenat příležitost získat dobře placené místo s odpovídající společenskou prestiží, ale to dnes již patří minulosti – o telegrafisty nikdo nestojí. Bohužel však na telegrafii i telegrafistech lpí nátěr „mistrů ve zbrani“ a každý, kdo má odpor k vojně, mívá odpor i k telegrafii. Je to takový smutný důvod k povzdechu, který je slyšet dost často a kupodivu nejčastěji ze zemí, kde nebyl žádný ekvivalent Svazarmu...

Neumím si představit, že kdybych si chtěl udělat třeba řidičák na autobus, chtěla by po mě zkušební komise, abych na kole vyšlápnul na pražský Petřín. V případě radioamatérů tomu však je velice podobně – chcete vysílat na KV, tam musíte „pobrat“ test, složený z pětimístných skupin nic neříkajících znaků, ale nikdo se nepídí po tom, jestli se umíte naladit na protistanici. Tomuto způsobu zkoušení radioamatéři nerozumějí, bojí se ho a jsou stresovaní. To je naprosto pochopitelné a je plně na místě otázka proč? Proč nikdo nezjišťuje, jestli vůbec umíte vysílat a obtěžuje vás zkoušením této pro praxi zcela nepoužitelné věci? Proč se může stát, že člověk, který by třeba byl schopen velice dobře vysílat, neprojde zkouškou (třeba pro trému) jen proto, že v zápise pětimístných skupin měl víc, chyb, než připouštějí zkušební požadavky? Byli byste schopní debatovat telegraficky třeba rychlostí 150 zn./min. v otevřené řeči a bez zápisu, ale jakmile začnete psát, váš výkon prudce poklesne, znejistíte, začnete dělat chyby a propadnete u zkoušky. Váš kolega, byť trochu těžkopádný, toho není schopen, ale zapíše a projde. Nezdá se vám to nespravedlivé a poněkud stupidní? Mě ano!

Člověk je tvor soutěživý a kdyby se zkouška skutečně týkala radioamatérské praxe a pojala by se jako soutěžní kviz, kde výhrou je koncese, byla by určitě méně stresující. Ale hlavně – procházeli by ti, kteří projít mají. Bylo by pak mnohem přijatelnější udělat zkoušku i velmi náročnou a laťku posadit tak vysoko, aby na danou třídu prošel jen skutečně dobrý operátor.

Třeba se vám bude můj pohled zdát poněkud jednostranný, může vám připadat neodůvodněné klást takový důraz na operátorské schopnosti. Jenže jak se vám bude dělat spojení se znalcem předpisů nebo s geniálním technikem, králem radiových inženýrů a guru bastlířů, když nebude schopný s vámi komunikovat?

Chápu, že např. pro ČTÚ bude asi nejdůležitější znalost předpisů. Jeho úředníci budou vycházet z toho, že kdo předpisy zná, bude je těžko porušovat z neznalosti, což bude mít v konečném důsledku méně problémů s radioamatéry. Jenže když např. dělám radioamatéra ze ZS, pramálo mě zajímá, jestli onen ZS je přeborníkem ve znalosti tamních předpisů nebo je vůbec nezná a jediné, co ví je, kde může vysílat. Bude-li to dobrý operátor, budu se těšit na další spojení, můžeme debatovat o anténách, slyšitelnosti majáků nebo čemkoli jiném, můžeme zkoušet QRPPPPP... Ale jestli je to „kopyto“, sice znalé předpisů, ale schopné mi v lepším případě dát RST a jméno, v horším případě totéž odblábolit do mikrofonu, asi žádné další QSO nebude. A stejné, i když méně křiklavé, to bude s technikou. Rozhodně mi bude milejší, když mě operátor oznámí, že technice nerozumí, že si všechno koupil a se zbytkem mu pomohli kamarádi, ale když se budeme schopní pobavit třeba o strategii v závodech, bude mě takové QSO těšit. Když ale narazím na bastlíře, jehož schopnosti komunikovat stačí s bídou na to, aby si ověřil, že jeho výtvor funguje, uleví se mi, když QSO skončí. Navíc mě děsí lidé, pro které je technika a bastlení středem světa a propadli „kouzlu“ vysílání s jednoduchými prostředky. Něco, co takový „doktor pájka“ považuje za komerční dálnopis a nebo vůbec neslyší na svém přímosměšujícím zázraku, bývá DX, na který zrovna čekám, ale on se usadí na jeho frekvenci a když ho požádám o QSY, zahoří touhou udělat se mnou QSO, protože mám dobrý signál, který on dobře slyší. Myslíte, že si vymýšlím? V DL je takových amatérů habaděj a tahle situace se mi přihodí na 80 m tak často, že ji považuji za modelovou. Proto se snad na mě nebudete zlobit, když pokládám rovnítko mezi operátorskou zručnost a schopnosti komunikovat a podle schopnosti komunikovat hodnotím úroveň amatéra, potažmo podle počtu amatérů schopných komunikovat hodnotím úroveň amatérů v té které zemi.

Je čas na změny. Tenhle dokument se nyní objevil na internetu a obíhá mezi amatéry. Je sice o něčem jiném, ale zároveň i není. Není třeba jen měnit organizaci, aby fungovala, ale je třeba změnit spoustu dalších věcí, také zkoušky. Chtěl bych, aby radioamatérské zkoušky byly o radioamatérství – o provozu a o technice. Chtěl bych, aby měly vypovídací hodnotu o tom kterém radioamatérovi, aby byly spolehlivým důkazem, že ten, kdo je udělá, je skutečně radioamatér, něco o tom ví a něco umí.

Sám jsem provoz zkoušel 11 let. Měl jsem tedy možnost poznat, jak to u zkoušek chodí. I když předpokládám, že se mnohé od těch dob změnilo, nezměnila se zřejmě podstata zkoušky. Ani dnes nikoho nenapadne zabývat se tím, o čem zkoušky vlastně jsou. Důvodem kritiky bývá většinou nechtěný postranní účinek zkoušky, která se stává stresujícím faktorem. S tím každý zkušební komisař musí počítat, adept prostě nepodá tentýž výkon, jaký by podal v klidu a bez vědomí, že je zkoušen. Problémem je vlastní náplň zkoušky. V případě Morse se zkouší rychlosti, které jsou v praktickém provozu nepoužitelné, pro plynulou komunikaci je nutná rychlost od 25 WPM, tedy 125 zn./min. výše a aby ji operátor bez potíží byl schopen komunikovat, měla by hranice jeho schopností ležet přibližně o čtvrtinu výš, tedy přibližně na 160 zn./min. Je zbytečné zkoušet prefixy nazpaměť, pokud nechceme ověřovat uchazečovu předchozí praxi jako posluchače, příp. operátora v klubovní stanici. V 80. letech, kdy jsem zkoušel, se však právě na toto kladl důraz (a domnívám se, že to bylo dobře), proto se znalost prefixů zkoušela tímto způsobem.

V případě techniky bych považoval za zbytečné zkoušet do větší hloubky teoretické základy elektroniky. Je k ničemu, když si uchazeč dokáže spočítat tříprvkovou Yagi anténu, ale neví, k čemu je na transceiveru RIT. Ona je obsluha moderních transceiverů poměrně složitá a je ji třeba zvládnout tak, aby operátor nedělal chyby. U řady zařízení je nutné množství parametrů nastavovat v menu, což není možné bez důkladného nastudování manuálu. Základní funkce zařízení jsou však společné a tuto základní obsluhu by měl uchazeč znát a prokázat u zkoušky.

Další věcí, která se nezkouší, je počítačová gramotnost. Znalosti mnoha radioamatérů jsou v tomto směru až odstrašující. Stále je slyšet nářky na zavirované počítače, na to, jak někdo nemůže nainstalovat či nakonfigurovat program či na problémy s Windows. Zkouška ze znalostí o počítači by tedy mohla mnoho adeptů přimět k intenzivnějšímu studiu.

O významu zkoušky z předpisů bylo již prakticky řečeno vše. Jak by tedy mohla vypadat „radioamatérská“ zkouška, aby měla skutečně průkaznou hodnotu, aby s maximální přesností a efektivitou oddělila „zrno od plev“?

  • je nutné, aby byly vydány seznamy otázek i s odpověďmi a veškeré teoretické znalosti byly zkoušeny formou testu na počítači. Je samozřejmé, že by se závazně zkoušelo podle oficiálně dostupných seznamů otázek, uchazeč by tedy nemohl dostat otázku, na kterou neměl možnost se předem připravit. Tento způsob by do jisté míry eliminoval stresový moment zkoušky, značně by ulehčil práci zkušebním komisařům a vyloučil by jejich případnou podjatost.

  • provozní i praktické technické znalosti by mohly být ověřovány přímo provozem na stanici. Během stanovené doby by uchazeč měl za úkol navázat spojení s určenou oblastí světa (zkušební komisař by toto mohl zadat operativně podle situace na pásmech a momentálních podmínek šíření), komisař by ho mohl buď osobně kontrolovat nebo monitorovat provoz z vedlejšího pracoviště. Na pracovišti by byl i počítač, jehož pomocí by adept mohl nejen provádět zápis do deníku, ale také např. ověřit podmínky šíření, předvést práci na clusteru i na internetu apod.

Znamená to tedy, že zkouška by nebyla rozdělena na jednotlivé zkušební disciplíny (technika, provoz, předpisy), ale na část teoretickou a část praktickou. Tento systém by znamenal určité nároky na technické vybavení, ale přinesl by značné zkvalitnění celé zkušební procedury, její zobjektivnění a při vhodně propracované metodice i její zrychlení.

Tato představa moderní zkoušky je, pokud vím, první zveřejněná. Když jsem před lety přišel s myšlenkou zkoušet aspoň teorii formou testů na počítači, sklidil jsem (od představitelů ČRK) posměch. Jako protiargument bylo použito tvrzení, že tak by nebylo možné vyzkoušet člověka, který neví, co je to počítač. Nyní bych předpokládal, že počítače tak pronikly do našeho života, že bych neměl výčitky svědomí, kdyby byl počítačově negramotný uchazeč bez pardonu vyhozen od zkoušky. Předpokládám, že zpracování metodiky tohoto způsobu zkoušení by nebylo příliš složité, stejně jako zpracování a vydání závazného seznamu otázek. Jednorázové výdaje by se mohly pohybovat kolem 500 tisíc Kč, avšak mohla (dokonce měla) by se na nich podílet radioamatérská organizace – je to nakonec v jejím zájmu. Uvedený systém by byl rovněž vhodný pro přezkušování, ať při zvyšování třídy nebo v rámci nápravných opatření. Výhodou by rovněž bylo, že by uchazeč nešel „na třídu“, ale třída by mu byla přidělena podle počtu dosažených bodů. Za nejdůležitější bych však považoval možnost zkoušet systémem, podobným VEC (Volunteer Examiner Coordinators) resp. VEs (Volunteer examiners) v USA, což by zavedení této metody (spolu se závaznými a dostupnými seznamy otázek, jednotným a volně dostupným software, generujícím ověřitelné protokoly apod.) umožnilo bez obav o objektivitu zkoušky. Dobrovolní zkušební komisaři by tak mohli prakticky fungovat v každém krajském městě a tam by mohl dozor provést i pověřený zástupce místní odbočky ČTÚ. Uchazečům o koncesi i komisařům by odpadlo časově náročné dojíždění, zkoušky by se mohly konat častěji a koncese by se tak stala dostupnější.

Realizace toho způsobu zkoušení je tedy především věcí organizace a také trochy dobré vůle. Je-li řeč o ubývání radioamatérů, nebylo by takové „zlidštění“ zkoušky jistě od věci.

OK1RR



Související články:
Krátké vlny 1991 (27.09.2004)
Dopis jednomu OM (15.06.2004)
Je ČRK reformovatelný? (14.06.2004)
Co mám proti ČRK? (14.06.2004)
Jako don Quijote... (14.06.2004)
Quo vadis, radiokluby? (14.06.2004)
Komu prospěje konec telegrafie? (13.06.2004)

[Akt. známka (1 - nejlepší, 5 - nejhorší): 2,00] 1 2 3 4 5

( Celý článek | Autor: Martin Kratoška, OK1RR | Informační e-mailVytisknout článek )

  REKLAMA
WebZdarma.cz

  Online přihláška ČAV

ČAV Zde se můžete on-line přihlásit do ČAV. Nazavazujete se tím k placení žádných členských příspěvků ani vstupního poplatku!


  Aktuálně

21.12.2004: Moon contest
aneb večerní setkání na 3,5 - 144 -432 MHz pro HAMy s charakterem sovy. MOON contest

11.10.2004: OK/OM Contest
je nyní podporován i v nové verzi programu Win-Test, který rovněž spolupracuje se známým příslušenstvím slovenské firmy microHam.

16.08.2004: Nové fórum!
Pokud si chcete podebatit o transceiverech nebo jiných technických věcech, tak navštivte nové fórum, které založil Karel, OK1DNH. Najdete ho zde.


  Seznamy IOTA
Vygenerujte si vlastní seznam IOTA s azimutem a vzdáleností z vašeho QTH. Stačí zadat vlastní lokátor a vybrat kontinent. Seznam si můžete stáhnout nebo vytisknout dle potřeby. Klikněte zde.

  Doporučujeme

Ačkoli zde není nic radioamatérského, najdete tu mnoho o radioamatérech.


D-FENS


  Kalendář
<<  Prosinec  >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    

 Dnešní datum: 30. 12. 2004   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Odkazy |
   

Web site powered by phpRS  Optimalizováno pro rozlišení 1024 x 768 bodů. Stránka používá redakční systém phpRS.