|
OK1AIY - SSB na mikrovlnách - závěrečná úvaha k
předchozímu delšímu seriálu autora, zveřejněného na webu
CB Jilemnice
S díky zveřejňujeme závěrečnou úvahu Pavla OK1AIY k jeho
seriálu článků o technice a provozu na mikrovlnných pásmech:
Několik úvah na
závěr.....
Seriál o SSB na mikrovlnných pásmech se blíží k závěru. Cílem bylo ukázat
čtenářům jak složité a zpočátku bylo obtížné se v průběhu těch zhruba
šesti desítkách let "kolektivně" prokousat na mikrovlnách až do
současnosti, která se dík stále lepším možnostem může směle nazvat přímo
"blahobytem". Ale předcházela tomu stejně náročná práce na nižších
pásmech, to znamená na KV a 2m i 70cm.( 2a a 2b). Z počátku bylo použito i
inkurantního materiálu a konstrukce byly prakticky s elektronkami,které po
dlouholetém vývoji byly tenkrát jak se říká "na vrcholu". Vyráběly se
stále modernější typy,koncem 50-tých let to byly E88CC a E180F.Jsou
uvedeny již v katalogu TESLA z tohoto období.Obr.3. Byla radost s nimi
pracovat a každá nová konstrukce bylo vlastně malé dobrodružství.( obr.
1.) Ty nejlepší, které se ve světě ještě později vyráběly nás ale už
nezastihly. Škoda,- takový QRP koncový stupeň pro 2m s E55L by tenkrát byl
jistě zajímavý.( Na obr. 4 je srovnání této 10 Wattové pentody se strmostí
45 mA/V s typem E180F). Z těch malých byla PC88 (E88C)snad jediná s
novalovou paticí co umožňovala zhotovit zesilovač i na 23cm a konstrukce s
ní jsou v úvodních kapitolách popsány. PS red: novalovou patici měla i
elektronka
EC8020, která dala cca 8W na 70cm.
Šedesát let je dosti dlouhý časový úsek vyplněný nejen konstruktérským
snažením, ale nabízí se zde zmínit i s tím spojené souvislosti, které tu
atmosféru "dotvářely". Připomeňme si některé alespoň humornou formou i s
trochou nezbytné nadsázky. Radioamatérská komunikace, - tenkrát provozem AM
nabo CW se odbývala hlavně na 2m pásmu a každý večer tam bylo živo.
Diskuse těch starších a zkušenějších bylo zajímavé poslouchat, protože se
bylo možné něčemu přiučit. V té době bývaly i často zlepšené "tropo"
podmínky šíření vln a každé vzdálenější spojení bylo vítaným zpestřením.
Někdy trvaly s malými přestávkami od září až do ledna a už se myslelo,že
to tak bude "napořád". Asi koncem 80-tých let se ukázalo, že tomu tak
zcela nebude, ale důvody zde hledat nebudeme.
Koncem 60-tých let se SSB provoz pomalu přesunul i na 2m a to ve
spojitosti s výše citovanými trvale dobrými tropo podmínkami nevídaným
způsobem "rozšířilo
obzory".Profi zařízení tu už nějaká byla, (např. jedním z prvních transceiverů
byl FT221 pro tenkrát všechny druhy provozu) ale většině zájemců
nezbylo, než to všechno dělat doma a vlastníma rukama. Klíčová součástka,
- krystalový filtr z Tesly Hradec Králové nebyl zrovna levný a cena přes
1000 korun v té době pro leckoho představovala skoro celou výplatu...Ale
časem se příslušná technologie při trošce šikovnosti nechala zvládnout
taktéž doma.. Dobré zkušenosti byly vítány a při řešení společných
problémů vznikala ta nejlepší přátelství. Z těch nejpovedenějích
konstrukcí pak vznikaly stavebnice, nebo se vyráběly ve třech dílnách
Svazarmu "Radiotechnika". Je o tom podrobněji psáno v
https://cbjilemnice.com/index.php?page=historie-ssb . To už ale
nastala "doba tranzistorová" a protože ty správné tranzistory byly i
"venku" drahé, tak se vše odbývalo s těmi "malými" v desetinách nebo
jednotkách Wattů.
Bezprostředně s tímto obdobím je také spojen "obchod", - ale to není ten
správný termín. Když někdo zhotoví zařízení nové, - lepší, tak se najde
kupec na to starší. Prodej je velmi problematická záležitost obecně a bylo
to i tenkrát příčinou mnoha nepříjemností..Mnohdy bylo obtížné stanovit
nějakou odpovídající cenu, ale ze zkušeností všeobecně platí: "Když někomu
něco prodáte, tak to musí být tak drahé, aby dotyčný věděl, že něco
koupil". Jestliže není cena dostatečně vysoká, tak kupující po krátkém
čase ani neví od koho, - a že vůbec něco koupil. Ono je samozřejmě těžké
zbavit se něčeho, co dalo třeba roky práce a je to "momentálně " unikát.
Je to jako kdyby jste prodávali vlastní dítě....Lze uvést příklad: Známý
OM z OK2 (dvoupísmenná značka, - Obr.5.) prodal velmi funkční
transceiver. Když po čase viděl,že ho nový majitel " důstojně"
neprovozuje, tak ho od něj na setkání v Holicích zase odkoupil zpátky.Snad
nejhorší je dát někomu takové zařízení zadarmo. Nedělejte to ! Ušetříte
velké trauma především sobě. V současnosti je tomu jinak. K
přeprodávanému produktu zpravidla nemá žádný z účastníků "citovou vazbu" a
v ceníku je taxa poměrně pevně daná. S postupujícím časem přibývala i
další pásma a při závodech bylo obtížné všechno stihnout. Dlouho to bylo
zvládnutelné na 2m, 70, 23 i 13cm ale když později přibylo stanic na 70 i
23cm,tak se z pohodového závodění stala přímo "štvanice". Práci ulehčil
rychlý přechod z jednoho pásma na další a hlavně nezbytná spolehlivá
domluva, nežli se to podařilo protistanici na dalším vyšším pásmu jak se
říkalo "roztlačit". Domluva a následný přechod na vyšší pásmo proběhl
hlavně rychle, - později došlo na další vylepšení přechodem na kmitočet
144,400 MHz provozem SSB kde se domlouvaly stanice vzdálenější, - i z
okolní Evropy. To se ovšem leckomu nelíbilo a protestovali proti tomu
např. provozem poblíž, - nebo přímo na tom kmitočtu. Když pak později
vznikla přes internet pomůcka ON4KST, kupodivu to nikomu nevadilo.
Byla to bezesporu pohoda, - důležité údaje jako kmitočet, značka čas i
lokátor QRA bylo možné vykorespondovat tam a pak záleželo už jen na tom,
zda alespoň část signálu na domluveném pásmu projde.Někteří se ani v
současnosti netají tím,že kdyby nebylo domluvy na ON4KST, udělali by při
závodě o třetinu spojení méně.Nelze se pak divit těm, kteří to už dříve
provozovali jinak, že se k "pomůcce" ON4KST při závodech nijak nevážou i
když je na domluvu pro DX spojení na větší vzdálenosti nenahraditelná...
Budování každého
nového mikrovlnného pásma je časově i materiálově náročné. V popisovaném
případě to bylo tenkrát i v pásmu 13cm. Nebylo k tomu prakticky nic,
chyběly i zkušenosti, takže se začínalo s několika miliwatty které dával
varaktorový násobič.Časově se to protáhlo na několik let, mezi tím
Radiokomunikace v rámci modernizace montovaly nové linky od firmy NEC a
stávající trasy z NDR od firmy RAFENA Radeberg (ještě s elektronkami) šly
postupně do šrotu. To byla příležitost použít některých dílů a zhotovit
zařízení další generace většího výkonu i pro provoz SSB.Přibyla také nová
anténa ( obr.11.) odolnější proti větru a tranzistor GaAs fet MGF1400 na
vstupu přijímače, což celé zařízení výrazně zlepšilo.Na pásmu tenkrát
mnoho stanic nebývalo a po několik let se při závodě dělalo jen 4 až 5
spojení. Kolegové s dobrým úmyslem namítali, že kvůli tomu je zbytečné
dělat na toto nikterak perspektivní pásmo tak nákladné zařízení. Pak ale
přišel UHF závod v roce 1986. Podrobněji o tom je psáno
zde
a
tady . Průměr 676km na 13cm spojení by nebyl špatný ani pro 2m pásmo.
Začátek 90-tých let přinesl velmi podstatné změny.Zlepšily se materiálové
možnosti a vše šlo nějak rychleji dopředu. Jinou podobu doznala i
radioamatérská setkání, kde již k dříve hodnotným přednáškám přibyla i
bohatá materiálová burza, což bylo v minulosti nemyslitelné. Konstruktérům
se tak dostalo mnohdy nedostatkových součástek, kterými zlepšili nové, ale
i starší konstrukce.Bylo to patrné ve výsledkových listinách ze závodů i v
tabulkách prvních a dalekých spojeních. Rovněž tak i v aktivitě
některých okolních zemí. Za zmínku stojí i vyřazená spojová zařízení z 80-tých
a 90-tých let,která byla zdrojem "hezkých" součástek i celých funkčních
kompletů, v domácích podmínkách těžko zhotovitelných. V každé části Evropy
byla různá, - zřejmě podle technických požadavků na optimální pokrytí
signálem.(obr.6a a 6b) ukazuje provedení takového spoje, kde stačí přivést
LO a "přišroubovat" anténní relé, případně doplnit dalším zesilovačem ).
Současné "spoje" jsou již zhotoveny velmi odlišně,- celá elektronika
je přímo v samotném ozařovači a pro naše potřeby je to již prakticky
nepoužitelné. Pohodu devadesátých let uvítala vlastně celá společnost a
dost možná, že to leckoho i "zaskočilo".Otevřely se netušené aktivity a
práce rukama se pomalu stala jak se říká "tou poslední možností jak
zajistit obživu". Těm pracovitým se dostalo až dosud neznámého přídomku "workoholík"
a v očích těch ostatních nebyli žádní hrdinové.Obchody se zaplnily levným
zbožím zhotoveným i jinde ve světě, už se nemuselo nic shánět a prodejce
dopravil požadované až domů. I pro radioamatéry to byl velký posun
kupředu, nabídka profesionálních výrobků se stávala tak pestrá a ceny tak
příznivé,že se nebylo třeba zdržovat vlastními konstrukcemi.Dobře to
vystihl Petr OK1AXH trefným rčením, které se tu i po mnoha létech nabízí
znovu připomenout: "Konečně je spravedlnost. Mít dobré zařízení už není
výsadou jen těch, kteří si ho umí udělat"...Velmi pádné jsou i další
argumenty: Vždyť závodník "Formule 1" si svoje auto také nevyrábí a
špičkový fotograf svůj aparát rovněž ne. To dává jakýsi předpoklad tento
"sport" provozovat na vysoké úrovni,aniž by aktér jak se říká, - vlastnil
páječku.. Pro lepší názornost jak ten pokrok postupně pokračoval se tu
nabízí srovnání s něčím z konzumního prostředí a abychom neodbíhali od
naší tématiky vezměme například mikrovlnnou troubu.Oproti jiným výrobkům
(např. televizorům ) přišla do našich domácností prakticky o 30 let
později, i když ve světě je princip znám už téměř sto let. V provedení jak
je dnes známé byla používána v domácnostech na západ od nás už v 70-tých
a 80-tých letech. Když "vyhozenou" troubu tenkrát někdo včas sebral ve
skládce na chodníku dřív nežli ji odvezla úklidová služba a přivezl jí
přes hranice domů, sloužila po opravě dál. V té době to ale byla u nás
přece jenom "vzácnost" a pochopitelně sousedé záviděli. Ale byla tu ještě
další možnost. V některých lokalitách bylo možné koupit trouby sovětské.
Byly masivní a ocenili je i nástrojáři, protože se v nich dobře "ohřívaly"
kovosoučástky určené pro zakalení. V našich obchodech se (ty ze západu)
objevily začátkem 90-tých let a cena (kolem 6000 korun) vyžadovala 2 až 3
měsíce šetření.Masivní blahobyt ke kterému se dík píli společnost
propracovala - po dvou desítkách let se zlepšila životní úroveň
natolik,že za jeden průměrný měsíční plat lze dnes pořídit deset i více
mikrovlnných trub.Pak se nelze divit, když hospodyňka zahodí
mikrovlnou troubu ne ,- když se jí rozbije, ale když ji´jen umaže nebo se
jí nelíbí....Neni divu,že takových a podobných výrobků jsou ve sběrnách
plné kontejnery, dokonce i věcí zcela nových, - funkčních, - včetně návodu
k použití který si patrně "spotřebitel" nepřečetl, i když ho ze zákona
vyžaduje. Taková trouba, když je provozovaná správně, slouží až
obdivuhodně dlouho.Není to složité zařízení, obsahuje jen několik ale zato
poměrně exponovaných součástek. Za provozu je v ní vysoké napětí,vysoká
frekvence, vysoké proudy i teplota a proto případná oprava vyžaduje trochu
jiný přístup, tak že není divu, že se do toho jak se říká "nikdo moc
nehrne". Na "bílou techniku" jak se tenkrát podobným spotřebičům říkalo
bývala "školení", - některá skončila rokem 2000. Zde je i prostor
vysvětlit jeden poslední dobou používaný pojem, - doufám, že to čtenář
promine. Jedná se o tak zvané "kurvítko". Není to prosím žádná
konkrétní součástka, kterou by tam výrobce záměrně namontoval. Je to jen
"slabé místo", na kterém se časem projeví opotřebení nebo únava materiálu.
Bývá to několik týdnů až měsíců po ukončení záruky. Platí to pro všechny
výrobky obecně a opraváři to mají již z praxe zažité. Ono to ale má svoji
logiku. Výrobci potřebují vyrábět.Obchodníci to dovezou a prodavači
prodají.Zákazník to více či méně dlouhou dobu používá a v případě
poruchy , - je -li možná "hospodárná" oprava, slouží zařízení dál. Náročný
a reklamami i internetem poučený zákazník vetšinou zakoupí produkt nový
(zajisté lepší) a tím se ten proces završí. Na řadu přicházejí "šrotaři"
kteří ten odpad recyklují. Neděje se tak ovšem bezezbytku, (procenta jsou
známá) a kromě znehodnocení drahých materiálů tak přece jen trpí životní
prostředí. Není to moc, ale za ta léta to narůstá, takže - "chudák
Zeměkoule"....
Vraťme se ale zpět k naší problematice.Pracovitost a vůli tvořit má údajně
"společnost " v genech.Bylo tomu tak patrně odjakživa a někteří v tom
dosáhli přímo "mistrovství". Dříve byla snaha opravit vše a majitelé
projevovali upřímnou radost, když se to podařilo.Internet ještě nebyl,
takže se používal vlastní rozum. Někteří jedinci si tuto schopnost, -
(dnešním moderním pohledem spíš "deformaci") přinesli až do současnosti,
kde je ale v původní podobě již nepoužitelná. Výrobce ani nepočítá s
nějakými opravami a zákazníci to už ani nevyžadují...Leckomu se to zdá
jako "plýtvání", ale to s sebou blahobyt zákonitě přináší. Ale abychom v
tom návalu vzpomínání nezapomněli na současnost, vraťme se na samý závěr k
naší konstruktérské problematice. Přicházejí stále nové komponenty, které
ve spojení s počítačem umožňují další konstrukce stále zlepšovat.
(Nepatrná krabička připojená k počítači dokáže skoro totéž, co ještě
nedávno poskytovala celá "panelová jednotka"). Jsou známé i nové, -
progresivní druhy provozu,kde to počítače dokonce zvládají i bez
přítomnosti operátora....Na těch nejvyšších pásmech je ale přítomnost
operátora stále nutná, jak ukazuje několik posledních obrázků...
Obrázek 7. není sice ze současnosti, ale dokumentuje nový OK rekord v
pásmu 47GHz z Krkonoš na Klínovec. Eda OK1EM má na stativu i zařízení na
24GHz pro přesné nasměrování.Dohlíží na to Zdeněk, OK1XXZ,- operátor z
OK1KIK ( OL4K ) pracující v sousedství. Na obrázku 8a. je OK1JHM při
jedné z expedic do okolních zemí, při "prvních spojeních". Na každé
pásmo (označené na parabole) má alespoň dvě nezávislá zařízení a do práce
musel zapojit i vlastní rodinu, když už nebyl poblíž žádný operátor z té,
- které země.Na obr. 8b. je při závodě na kotě Panna blízko stálého QTH
kde je na vrcholu tak malý prostor, že se tam s potížemi rozloží stativ.
Rovněž nepřístupný a zarostlý je vpravo kopec Sedlo vysoký 726m.
Obr.9a.ukazuje pracoviště OK1KKD na Vinařické horce o závodě v březnu 2023
obsluhované Jeronýmem OK1FJZ. Na obrázku jsou označené antény pro
jednotlivá pásma.(Ta neoznačená vedle je pro 13cm). Zde provedená sestava
vyžaduje přesné nastavení a uchycení jednotlivých antén na stožáru hlavně
pro 10, 24 a 47GHz. Již vzájemná nepřesnost 0,5 až 1°v azimutu nebo v
elevaci může způsobit problém při směrování. Autorem jednotlivých zařízení
je Mirek OK1DGI a pohled do jeho dílny na obr.9b. potvrdí, že vše musí být
dokonalé. Na obr.10a. je Míla OK1UFL na Benecku 950m/m. Všechna pásma od
3,4 do 122GHz jsou na volném prostranství, což vyžaduje dobré počasí a
pokud je to možné, i bezvětří. (stativů je několik a ruce jsou jen dvě).
Obr.10b. ukazuje detajl z obr.10a. - dvě nová zařízení pro 122GHz
VK3CV. Příznivé výsledky a umístění v našich i mezinárodních závodech jsou
k nahlédnutí tady.
Nezbývá než poděkovat všem, kteří se na tom podíleli a přispěli i zde do
tohoto seriálu svými zkušenostmi a popřát v budoucnosti hodně úspěchů.
Internet a poslední dobou užívaná "umělá inteligence" ji příští práci
jistě usnadní.
pro zvětšení obrázků na ně klikni
|
.%20Obstál%20by%20i%20v%20dnešní%20době.jpg)
%20a%20E180F.jpg)
.jpg)
