Transceiver Contest 1 se zdrojem a reproduktorem. Vlevo pohár předsedy ÚV Svazarmu a zlatá medaile ÚV SSM

Zlatá medaile z výstavy

ZENIT 1984

(ke 3. straně obálky)

Letošní celostátní výstava ZENIT, organizovaná ÚV SSM (Praha, 15.6-1.7.) probíhala ve znamení elektroniky a mikroelektroniky. Většina z vystavovaných exponátů, kterých bylo celkem 1950, více či měně souvisela s elektronikou. Během výstavy bylo v provozu poradní metodické středisko UV SSM pro elektroniku a pět stanic mladých techniků z celé ČSSR mělo vlastní expozici, zaměřenou hlavně na výpočetní techniku.

Také Svazarm jako jeden ze spolupořadatelů výstavy přišel s řadou nových řešení, konstrukcí a výrobků svých členů. Je potěšitelné, že z deseti odměněných svazarmovských exponátů bylo pět výsledkem práce našich radioklubů a hifiklubů. Nejvyššího o medaile ÚV SSM a poháru předsedy ÚV Svazarmu - se dostalo transceiveru Contest 1 pro 145 MHz, jehož autorem je Zdeněk Samek, OK1DFC, z Mostu. Čestná uznání obdržely tyto svazarmovské exponáty: souprava stavebnic elektroakustických přístrojů (autoři: kolektiv mladých zaměstnanců podniku Elektronika), bezkontaktní regulátor teploty kapalin (autor P. Leibl, hifiklub Plzeň), stabilizovaný zdroj (autor ing. L Jakl, hifiklub Jablonec n/N) a mikropočítač SOSZ 80 MX (autor J. Straník, hifiklub Pardubice).

Transceiver Contest 1

Čtenáři AR mají ještě v paměti transceiver Tesar 7 pro pásma KV (AR 12/82 a AR 1/83) konstruktéra M. Rašíka, OK2HAP, který získal zlatou medaili a pohár předsedy ÚV Svazarmu na celostátní přehlídce ZENIT v Ostravě v roce 1982. I v letošním roce tedy byl jako nejlepší svazarmovský exponát oceněn transceiver - tentokráte pro pásmo VKV, což je nejlepším důkazem technického umu našich radioamatérů i významu, jaký přikládají nejvyšší svazarmovské orgány odbornosti radioamatérství. Transceiver Contest 1 pracuje v pásmu 144 až 146 MHz provozem CW a SSB, vstupní citlivost přijímače je 0,2 uV, výstupní výkon vysílače je 8 W. Celý transceiver je rozdělen do osmi bloků (na devíti deskách plošných spojů), které umožňují snadnou demontáž, výměnu součástek i jiné opravy zařízení jak na stole v ham-shacku, tak na kótě v polních podmínkách.

Blok č. 1: Obsahuje automatické i ruční ovládání transceiveru, umožňující používat automatické „K" a „rogerpíp“.

Blok č. 2: Zahrnuje nf SSB a CW filtr (250 Hz), nf zesilovač s MBA810 a generátor CW pro příposlech.

Blok č. 3: Na jedné desce plošných spojů je umístěn mezifrekvenční zesilovač (2xBF900 + část IO A244D), detektor CW a SSB (část A244D); mf zesilovač je regulován přes AVC, které je společně s S-metrem na druhé, menší desce plošných spojů.

Blok č. 4: Obsahuje budič SSB a CW (9 MHz) s osmikrystalovým filtrem a širokopásmovým zesilovačem (BFW16). Signál, procházející filtrem při příjmu, je zesilován dvoubázovým FET 40673.

Blok č. 5: Tento blok tvoří směšovač signálů 135 a 9 MHz (2xBF247C),po smíšení zesilovaných tranzistorem BF900.

Blok č. 6: Je tvořen koncovými stupni 1 W(KSY71 a 2N4427) a 8W (KT922A, KT922B) a helical-obvodem pro potlačení nežádoucích kmitočtů.

Blok č. 7:Obsahuje vstupní předzesilovač (dvoubázový FET SK3065), vlastní vstupní jednotku s BF981 a dvojitý vyvážený směšovač s BF900, odkud je signál veden do širokopásmového zesilovače.

Blok č. 8: Tvoří jej VCO, fázový závěs a VFO. Krystalový oscilátor obsahuje osm krystalů s odstupy 250kHz. Po vynásobení signál z VCO (135 až 137 MHz) přiváděn do směšovače a dále do fázového detektoru.

Transceiver Contest 1 (bez napájecího zdroje) je umístěn v kovové skříňce o rozměrech 40 x 25 x 15 cm. Jak napovídá jeho název, je určen především pro soutěžní provoz na VKV.

Od „lišky“ k meteorickým stopám

Zdeněk, OK1DFC, ve svém ham-shacku, jehož vybavení ještě čeká na úplné dokončení . . .

Autor transceiveru Contest 1 Zdeněk Samek, OK1DFC, pracuje jako samostatný konstruktér ve Vývojovém závodě mechanizace a automatizace pří k. p. Krušnohorské strojírny, kde je také členem ZO SSM. Členem Svazarmu je od roku 1972. S radioamatérstvím a s radioamatéry se poprvé setkal ve čtrnácti letech při ukázkové soutěži v honu na lišku při příležitosti oslav MDD v Pardubicích. Přijímač pro hon na lišku tehdy viděl i držel v ruce prvně v životě - a přesto vyhrál. „Liška“ se mu velmi zalíbila a začal trénovat. Při jednom z letních táborů, které absolvoval s pardubickým kolektivem OK1KCI jako mladý nadějný liškař, však složil zkoušky RO, navázal první radioamatérské spojení a začal pracovat jako posluchač ( přijímačem R3) pod číslem OK1-19109. Od té doby se datuje Zdeňkův posun od „lišky k radioamatérskému provozu a konstrukční činnost. V letech 1975 až 1977 pod značkou OL5ATU už navázal 500 spojení na VKV. Největší vliv na moji orientaci na problematiku VKV měli OK1CB a OK1QI, říká Zdeněk. Ti ho naučili „chápat" VKV a s jejich pomocí postavil konvertor k přijímači R3 a také svoje první vysílací zařízení - krystalem řízený vysílač s elektronkou E180F. V roce 1977 Zdeněk absolvoval již jako OK1DFC Čs. polní den společně s OK1WC z kóty Dobrošov u Náchoda. S výkonem 100 mW (Petr 101) a desetiprvkovou anténou Yagi navázali díky dobrým podmínkám spojení se stanicemi PA, F, OZ atd. Výsledkem bylo rozhodnutí: to chce vlastní transceiver! Nejprve se Zdeněk seznámil s konstrukcí na svoji dobu vynikajícího transceiveru FT221R i s jeho provozními vlastnostmi. Tak nějak má zařízeni vypadat...

„Pak jsem jednou v červenci 1977,“ vzpomíná OK1DFC, „navázal spojeni s Jirkou, OK1DCI, konstruktérem transceiveru Klínovec. Na požádání mi obratem poslal jeho dokumentaci a já se mohl pustit do stavby. Přišla do toho maturita (Střední prumyslová Škoda strojnická v Chrudimi) a potom základní vojenská služba, takže první spojení s novým zařízením jsem navázal až v lednu 1981. Shodou okolností s Vaškem, OK1AMI, který je rovněž jedním z mých radioamatérských učitelů. Začal jsem se intenzívně věnovat provozu a přitom jsem transceiver stále vylepšoval; doplnil jsem filtry pro CW i SSB, na předním panelu přibyly knoflíky RIT a regulace výkonu. V srpnu 1981 už to byl zcela jiný transceiver - ovšem ve starém šasi. K tomu nová anténa (13e Yagi) a mohl jsem zkusit poprvé meteority, přesněji řečeno Perseidy. Podařilo se mi navázat spojení se stanicemi G, DL, Y2 a F...

  

.. a v rodinném kruhu .

Přechod k netradičním způsobům spojení na VKV je nutný, pokud chcete navazovat spojení na vzdálenosti nad tisíc kilometrů a přiblížit se tak k bájné metě čtyř set potvrzených čtverců QTH (nejvíce v Evropě má v současné době Y22ME-407). Provoz MS je velice zajímavý, umožní vám proniknout do základů astrofyziky, a navíc má jednu výhodu: zatímco sporadická vrstva se musí ‚vysedět‘ a dobré tropo-podmínky vyhlídat, provoz MS je možno dopředu plánovat, neboť průlety meteorických rojů jsou známy. QSL-Iístky za spojení MS ‚chodí‘ stoprocentně.“

Se svým zařízením absolvoval Zdeněk, OK1DFC, celou řadu soutěží a závodů a za svoje výsledky byl v roce 1981 zařazen do čs. reprezentačního týmu pro soutěže na VKV, jehož členem je dosud.

V 1982 se Zdeněk přestěhoval do Mostu, kde se začal věnovat provozu „portable“ vzhledem k nevýhodnému stálému QTH. Výsledky byly opět dobré, ale Zdeněk začal být se svým zařízením opět nespokojen (inu, lidská nespokojenost - hybná sila technického pokroku). Po vítězství v osmém kole Provozního aktivu 1982 transceiver rozebral a od té doby až do dubna 1983 nebylo jeho značku na pásmech slyšet. Za toho půl roku přišel na svět Contest 1, nový transceiver OK1DFC, na jehož vzniku má svůj podíl také ZO SSM na Zdeňkově pracovišti, která umožnila po pracovní době využívat potřebné obráběcí stroje k výrobě mechanických částí transceiveru. V témže roce zvítězil Contest 1 v místním i okresním kole soutěže ZENIT, postoupil do krajského kola v Jablonci nad Nisou a odsud do letošního pražského finále.

 

A plány do budoucna?

„Od června letošního roku mám v Mostě nové QTH - dostal jsem stabilizační byt na novém sídlišti, odkud to na VKV ‚chodí‘ velmi dobře. Čeká mě tedy kromě zařizování bytu také zřízení nového shacku, stavba antén atd. Ve stejném domě bydlí také Karel, OK1JCW, který se však zajímá o trochu delší vlny, takže se budeme ve vykrývání radioamatérských pásem vhodně doplňovat. Mám rozestavěno ještě několik dalších zařízení (rotátor, antény, digitální hodiny k ovládání transceiveru aj.), která čekají na dokončení. Ještě letos se přestěhuje do Mostu i Franta, OK1WC, takže nadšení a chuti do práce zase trochu přibude. Chceme zaktivizovat na VKV mosteckou kolektivní stanici OK1KAO, a věřím, že se nám to podaří.“

Zdroj AR 1983