Užívání mikrovln pro námořní službu [1934]

Ing. Pešek, OK1KX

Jak známo, dělí se oblast krátkých vln, t.j. vln délek kratších jak 200 metrů na vlny krátké, sahající až k 10 m vlnové délky, pak vlny ultrakrátké, mající rozsah od 10 metrů až asi ke 2,5 metrovým délkám ; konečně přicházejí ještě vlny kratší jednoho metru, zvané často mikro-vlny. O charakteristických vlastnostech těchto tří druhů vln bylo dosti již psáno, takže není třeba se znovu o tom šířiti. Víme povšechně o vlnách 5 metrových i kratších, že jejich šíření i příjem nacházejí tu obdoby s vlnami světelnými, t.j. šíří se přímočaře, nepronikají tuhými hmotami, dají se dobře odrážeti, lámati a pod. Z těchto důvodů lze používati takových vln jen na spojení na kratší vzdálenosti a to jen tehdy, není-li mezi vysilačem a přijímačem hmotných překážek, jako jsou domy, hory a pod.

Nejvhodnější budou tyto podmínky na moři neb velkých jezerech, kde povrch vodní hladiny tvoří rovnou plochu, mírně zakřivenou poloměrem zeměkoule.

Známý pracovník v oboru mikrovln, markýz Marconi, který v poslední době upoutal svými zajímavými pokusy k sobě zájem širší veřejnosti, zkonstruoval mikrovlnné zařízení, určené hlavně pro námořní službu. Zařízení toto slouží tam, kde loď v mlze snaží se najíti přistav a kde selhávají známé způsoby orientace.

Zástupcům tisku, námořnictví a všem ostatním interesentům předvedl Marconi toto zařízení na jachtě >Elettra< (viz obr. 1). Přijímací zařízení používá směrově antény tvaru parabolického. V popředí se nachází markýz Marconi se svou paní, obklopen interesenty. Obr. 2. ukazuje vlastní vysílací zařízení. Toto zařízení bylo umístěno v Sestri Levante, na vyvýšeném místě na pobřeží. Na levé straně obrázku nalézá se opět slavný konstruktér. Vysílací zařízení, jakož i přijímací jest upraveno na otáčivém podstavci, takže jest jím možno, pohybovati jako reflektorem při vyhledávání směru, kde se nachází přistav. Vysílač i přijímač jest naladěný na vlnovou délku přibližně kolem 60 cm

Vysilač vysílá na dvou, vlnově velmi blízkých frekvencích; tím získají se dva paprsky, nepatrně prostorově od sebe vzdálené. Jeden paprsek vysílá tečky, druhý čárky. Nachází-li se loď poblíže úhlu, který svírají oba vysílací paprsky, zachytí buď tečky nebo jen čárky. Zajede-li loď správně mezi oba paprsky, takže se nachází v jejich středu, jeví se to stálým tónem. Zachycené signály jsou zesilovány a reprodukovány v kapitánově kabině reproduktorem; kromě toho na stole se nachází deska, jejíž jedna polovina jest ze spadu osvětlována červeně, druhá zeleně. Každá z barev přísluší jednomu z obou paprsků. Jede-li loď správným směrem k přístavu, jest tón stálý a deska svítí v obou polovinách. Vychýlí-li se loď z úhlu paprsků, reproduktor dává př. tečky a jedna z barev desky shasne. Tímto zařízením jest umožněna snadná navigace lodi; pokusně bylo docíleno tohoto směrového značkování na vzdálenost asi 25 km, s přesností v určení polohy lodi 0,5º. V této vzdálenosti jsou oba paprsky od sebe vzdáleny asi 3km.

Směr nařízení osy parabolické antény udává současně směr lodi do přístavu. Jedná-li se o více lodí, bylo vysílací zařízení upraveno tak, že paprsk volně kýval v širokém rozsahu. I toto zařízení se velmi dobře osvědčilo. V tomto případě, kdy bylo prakticky použito mikrovln pro určování polohy lodi vzhledem k přístavům, byl dán námořní službě nový a spolehlivý způsob, který pravděpodobně během času zatlačí dnešní světelné, velmi nákladné majáky.

KV 1/1935 - přepsal OK1TEH