HISTORIE PÁSEM 13/9/3/1,2 cm v OK - (1955-1990)


PRVNÍ SPOJENÍ NA 3300 MHz USKUTEČNĚNO [1955]

   

V sobotu 25. června 1955 ve 14:00 hod. bylo poprvé přikročeno k pokusům o navázání spojení na vlně dlouhé 10cm, t.j 3300 MHz. Bylo uskutečněno zařízením kolektivní stanice OK2KBA, které bylo vystaveno a odměněno na II. celostátní výstavě radioamatérských prací v Praze (viz fotografii v AR č.6, str 169) a protistanice, která byla v posledních dnech dohotovena v Krajském radioklubu v Brně - techniky kolektivky OK2KBR.

Bylo rozhodnuto provést tento první pokus ihned v terénu, zatím pouze na vzdálenost 500m. Po seřízení přístroje OK2KBR bylo v 15:30 hod. SEČ navázáno první oboustranné spojení nejprve modulovanou telegrafií a ihned na to telefonií v plné síle S9.

Není třeba zdůrazňovat, s jakými pocity bylo toto první spojení uskutečněno. Charakterizuje to výrok jednoho z přítomných, který prohlásil, že se v této chvíli cítí jako kdysi A.S.Popov, když po prvé jeho přístroj zaznamenal blížící se bouři.

Technikové Krajského radioklubu v Brně jsou přesvědčeni, že se jim brzy podaří na tomto kmitočtu překlenout daleko větší vzdálenost, což bude po I.CS podle plánu provedeno.  Litujeme, že zařízení OK2KBR, připravované ke Dni rekordů, nebylo pro ostatní důležitější úkoly dohotoveno a tím byl pokus oddálen.

Bohuslav Borovička, náčelník KRK Brno.  AR 8/1955    Více viz http://www.ok2kkw.com/1956/9cmtx1956.htm


Prvé spojení v OK na 13 cm v roce 1959 (EVROPSKÝ VHF CONTEST 1959 - Den rekordů)

Jindra Macoun, OK1VR

Nevím, zda se podařilo graficky vyjádřit dost výrazně nechuť, s jakou jsem se odhodlával připsat přece jenom náš tradiční název pro tento druhý velký závod na VKV. Název tradiční snad proto, že už tradičně při této příležitosti rekordy nepadají. Asi je to tak jako se zábavným večírkem: když se rozsáhle chystá, je veselo jako o pohřbu; a když se lidi sejdou náhodou, vyjde z toho zábava, na jakou se vzpomíná dlouho.

Trochu jsme se zmlsali tím, že dosud vždy byl důvod referovat o každém dalším závodu, že byl lepší než ten předcházející. A letošní Den rekordů opravdu mohl být ještě lepší než Polní den: zařízení byla vyzkoušená, mouchy se objevily, pokud ještě nějaké byly, o PD; účast z okolních států zaručená; těsně přede Dnem rekordů bylo navázáno první spojení v pásmu 2300 MHz a zařízení na 1250 MHz byla připravena na překonání dosavadního rekordu. Den před závodem ohlásil rozhlas silnou, magnetickou poruchu, která podle pravidel mela vyvolat právě v sobotu důkladnou polární záři. A tato očekávaná polární záře zase měla přinést nebývalé možnosti dálkových spojení; OK1VR spěchal na Sněžku obtížen ruksakem a zesilovačem vypůjčeným z ÚRK. Všechny tyto příznaky se rovnaly rosničce na nejvyšším příčli žebříčku: chlapci, bude dobrá radiová pohoda!

Výborná pohoda nicméně nebyla. Ba, co se pohody kasá, byla plochá. Příroda předvedla kabinetní ukázku zlomyslnosti právě v den, kdy nám to bylo nejméně vhod. Než uveďme se do nálady předkontestové:

  Při druhém pokusu o zlepšení rekordu na 2300 MHz o VHF Contestu 1959 byla jedna ze stanic umístěna na Andělské hoře u Karlových varů. Zatím se pokus nezdařil.

O Polním dnu bylo, navázáno mezi stanicemi OK1KAD na Klínovci a OK1KEP na Černé Studnici spojení v pásmu 1250 MHz na vzdálenost 160 km. Autorem obou zařízení byl s. V. Vachuška a ten byl tímto spojením nesmírně potěšen; v té době totiž již pracoval spolu se s. Klusákem OK1VMK, s. Klikou, Hilpertem a celým kolektivem ORK Ostrov na zařízení 2300 MHz, jež se mělo o Dni rekordů „vytáhnout". S ještě nedokončeným zařízením zkusili prvé spojení v neděli 30. 8. A podařilo se. V 1022-1040 hodin SEČ bylo navázáno prvé spojení u nás v pásmu 2300 MHz mezi stanicemi OK1LU (Jos. Langmüller) na Klínovci a OK1EO (Jos. Pekař) v Ostrově, QRB 10 km. Oboustranné spojení ICW bylo navázáno se slyšitelností 56-57.

Konstruktér zařízení na 2300 MHz Václav Vachuška při VHF Contestu 1959 na ochozu věže na Klínovci.

Ač zařízení nebylo ještě zcela dokončeno - vlnovod nebyl zakončen směrovým trychtýřem - přece jenom tento pokus dokázal, že na tomto pásmu lze amatérsky pracovat. Byla tedy reálná naděje, že budou-li do VKV contestu obě zařízení dokončena a budou-li k dispozici dopravní prostředky, bude možno se pokusit o prodloužení vzdálenosti jak na pásmu 1250 MHz tak na pásmu 2300 MHz. -Soudruh Vachuška proto nelitoval času a pracoval plnou parou bez ohledu na únavu.

Pak přišel Velký den. Prvé zklamání přineslo zařízení 2300 MHz, pro něž byla nachystána delší trasa. Nejspíš došla emise elektronce 5794 a s. Vachuškovi se již během neděle nepodařilo elektronku vyměnit a závadu odstranit. Jisté zklamání přineslo také pásmo 1250 MHz. Pro ně byla nachystána nejdelší možná trasa přímé viditelnosti Klínovec (OK1KAD) - Suchý Vrch v Orlických horách (OK1VMK), aby - když to vyjde - rekord nějakou chvíli „držel“. Z Klínovce se ale podařilo navázat jen jedno oboustranné spojení s OK1KDO na Můstku na Šumavě, QRB 133 km. Podařila se také dvě jednostranná spojení s Kladnem (OK1KKD) a s OK1KTV u Benešova. Oběma protistanicím nešel příjem. Nejlépe nachystané spojení s OK1VMK však nevyšlo. Jak by také mohlo, když chybělo to nejdůležitější spojení na pomocném nižším pásmu. Jak se ukázalo, je nesmírně důležité, aby partneři byli předem důkladně domluveni a měli spolehlivé spojení, jako např. OK1KAD měli na pokus s 2300 MHz pásmo 86 MHz. Spojení s OK1VMK na 2 m však nevyšlo a tím zhasla i možnost, že bude dosaženo spojení na mnohem kratších vlnách. Zklamaný Mirek Klusák by se byl nakonec spokojil i s kratší tratí a tak od večera až daleko přes půlnoc vyvolával Kladno, které dobře slyšel, ale operátor OK1KKD na jeho volání nikdy nezabral, kolem 22. hodiny oznámil, že zařízení na 1250 MHz opravují a budou k dispozici někdy kolem desáté ráno a dvoumetr vypnul. Během noci se OK1KKD na 2 m ještě několikrát objevili, ale nikdy pro zoufalého OK1VMK. Skoro to vypadalo, že o něm ani nevědí, protože se nikdy nepokusili jej zavolat. Podezření, že by spolehlivý vysílač 145 MHz na Suchém Vrchu nechodil, vyvrátilo několik spojení se stanicemi, které si nevšimly, že VMK pracuje na 145 MHz mimo soutěž a dožadovaly se kódu, mimo jiné i velekněz VKV, OK1VR. (Na 145 a 435 MHz byla kóta přidělena stanici OK1KTW, kteří o ni žádali, ale nakonec ji neobsadili. OK1VMK respektoval rozhodnutí VKV odboru a na 145 MHz nesoutěžil - 1VR). A tak když OK1ASX pomocník 1VMK seznal, že ,‚je to čím dál stejný“, nezbylo než se na Suchém Vrchu vzdát naděje a vydat se na cestu do Jablonce s nulovým výsledkem...

Pohled na transceiver zpředu. V horní části trychtýřová anténa s vlnovodem. Na předním panelu měřič žhavicího a anodového napětí a měřiče mřížkového a anodového proudu. Ve spodní části držák pro upevnění ve stativu.

 

Transceiver s tužkovou elektronkou 5794, s modulátorem a pomocnými obvody.

 

AR 1959


Ze zahraničí

  Takového uspořádání použil DL6MH pro své zařízení na 2400 MHz

Německo. DL6MH nenašel mezi našimi stanicemi během PD žádnou, se kterou by mohl uskutečnit své prvé spojení na 2300 MHz. Proto si musil najít partnera mezi DL stanicemi. Stal se jím DJ1CK, se kterým se mu podařilo uskutečnit 12. července t.r. (1959) prvé spojení v DL na pásmu 12 cm. Překlenutá vzdálenost činila 25 km. Na obou stranách bylo použito skoro shodného zařízení. Zařízení DL6MH je na obrázku. Z konstruktivního hlediska je jakýmsi základem anténa, na kterou je z levé strany připojen přijímač, z druhé vysílač. Vodorovná dutina, ze které zasahuje do válcové paraboly primární zářič, je směšovač. Na jeho vnějším víku jsou 4 směšovací diody 1N21B, odkud je veden mf kmitočet 30 MHz do I. mf. stupně. Oscilátor je mezi mf stupněm a parabolou. Další stupně I. mf zesilovače II. mf zesilovač a nf díl jsou umístěny vzadu na spodní části paraboly. Z pravé strany zasahuje do parabolického reflektoru primární zářič vysílače, kterým je sólooscilátor umístěný v dutině. Ovládací prvky přijímače i vysílače jsou na zadní straně, na obrázku nejsou viditelné. Přístroj před parabolou obsahuje zdroj všech potřebných napětí, která jsou včetně žhavení stabilizována a lze je dobře regulovat. Je v něm zabudován také zdroj přerušovacího kmitočtu 20 kHz. S tímto přístrojem je také možné provozovat oscilátor vysílače jako superreakční přijímač s vnějším zdrojem přerušovacího kmitočtu, takže pracuje jako transceiver. Vysílač je osazen elektronkou 2C40, příkon 4,5 W.

Jablko nepadá daleko od stromu - sedmnáctiletá Christa je harmonická DL6MH a má značku DL6MHM - Zde při BBT59 - Kdypak u nás bude nějaká VKV koncesionářka?

Z prvních pokusů vyplývají tyto poznatky:

Použití oscilátoru jako superreakčního přijímače se ukazuje jako nevhodné. Výsledky, dosažené při užití superhetu, jsou mnohem lepší. Odpadají potíže s pracným nastavováním nejvhodnějších pracovních poměrů superreakčního přijímače včetně nestability. K překlenutí větších vzdáleností jsou bezpodmínečně nutné rotační parabolické reflektory. Sólooscilátor vysílače nelze klíčovat A1. Mf zesilovače musí mít při užití sólooscilátorů šíři přenášeného pásma nejméně 1MHz. Ne každá majáková elektronka, resp. 2C40, kmitá v rozsahu tohoto amatérského pásma. Nastavení zpětné vazby, nutné pro vznik oscilací, je velmi kritické. Žhavicí napětí oscilátoru má být stabilizováno.

To jsou tedy zkušenosti stanic DL6MH a DJ1CK na tomto pásmu. Děkujeme operátorům obou stanic za informace a přejeme jim další úspěchy na 2300 MHz. Co tomu říkají naši pionýři na velmi vysokých kmitočtech? Nemají žádné zkušenosti, které by mohly zajímat ostatní??

Na příkladu spojení DL6MH - OK1KDO na 1250 MHz v minulém roce je názorně vidět, co znamená pro každou novou věc první krok. Do té doby totiž v DL na 23 cm pracováno nebylo. Od tohoto okamžiku se však mnohé změnilo. DJ1CK/P navázal 27. 8. prvé spojení D/OE s našim dobrým známým OE2JG/P, QRB 29 km. Spojení se podařilo na prvý pokus. Nebylo vůbec používáno pomocného dorozumívacího pásma. Dalšími vlastníky zařízení na 1250 MHz jsou DL3NQ a DJ3ENA. Vysílače jsou řízeny xtalem, na koncových stupních jsou 2C39A, které dávají měřených 6 W vf do antény. Přijímač DL3NQ je xtalem řízený s diodou na vstupu. Střed I. mf kmitočtu je 108 MHz.

Když už jsme u těch „centimetrů“, chtěli bychom připomenout brněnským VKV amatérům jejich prvé spojení na 3300 MHz, které bylo uskutečněno 25. VI. 1955 mezi stanicemi OK2KBA a OK2KBR. Zpráva o tomto spojení, uveřejněná v AR (č. 8/55) končí takto: „Technikové krajského radioklubu v Brně jsou přesvědčeni, že se jim brzy podaří na tomto kmitočtu překlenout daleko větší vzdálenost, což bude po I. CS podle plánu provedeno.“ Za několik měsíců tu bude už II. CS a do té doby brněnští jistě svůj plán splní!?!
AR 12/1959



DVA NOVÉ EVROPSKÉ REKORDY

Dne 4. 9. 1960 se podařilo uskutečnit na pásmu 2300 MHz spojení na vzdálenost 80 km mezi stanicemi OK1KEP/p a OK1KAD/p. Spojení bylo navázáno ICW v době mezi 1458-1600 hod. Reporty oboustranně RS 55. Není známo, že by v Evropě bylo na tomto pásmu uskutečněno spojení na větší vzdálenost. Blahopřejeme operátorům stanic OK1KAD a OK1KEP k tomuto pěknému úspěchu. Podrobnější zprávu přineseme v příštím čísle.

A těsně před vyjitím časopisu se dovídáme další zajímavou zprávu.

1. 7. 1960 překonali HB9RG a DL9GU evropský rekord na pásmu 1250 MHz spojením na vzdálenost 270 km. Spojení trvalo od 1500 do 2330 SEC. Blahopřejeme HB9RG a DL9GU jménem čs. VKV amatérů k novému evropskému rekordu.

AR 1960

Přinášíme dnes poprvé přehled nejlepších amatérských výkonů na VKV pásmech v Evropě, tak jak jsou nám známy k 15. 9. 1960. Podobný přehled zatím nebyl nikde otištěn, i když registrací a uznáváním rekordů je pověřen VHF komitét I. oblasti. Pro 145 MHz jsou v tabulce uvedeny poprvé odděleně rekordy podle druhu šíření, tak jak to bylo dohodnuto na loňském zasedání VKV pro Es - šíření ionosférou, způsobené sporadickou E vrstvou, T - šíření troposférou, MS - šíření odrazem od meteorických stop, A - aurora, šíření odrazem od polární záře. Do tabulky se nám podařilo v poslední chvíli zařadit i A - spojení mezi OK2VCG a GW2HIY, uskutečněné o velké polární záři dne 6. 10. 1960. QRB = 1540 km je novým Československým a pravděpodobně i evropským rekordem na 145 MHz odrazem od PZ. V přehledu nejsou uvedena spojení na pásmech 3300 a 5650 MHz, neboť jsme se o spojeních na těchto pásmech zatím nikde nedočetli. Půlkilometrové QRB brněnských stanic OK2KBR a OK2KBA na 3300 MHz přitom neuvádíme vzhledem k tomu, že se v Brně připravuje spojení delší, které - pokud Brňáky nikdo nepředběhne, bude možno jistě oprávněněji považovat za evropský rekord. Povšimněte si dat. Většina rekordů se datuje 1960. To jistě nejlépe dokumentuje bouřivý rozvoj amatérské VKV techniky a provozu. Nás jistě těší, že tento rozvoj probíhá za účinné čs. asistence.

Nový čs. rekord mezi OK1KAD/p a OK1KEP/p na 13 cm [1960]

  Mirek Klusák OK1VMK přijímá odměnu za evropský rekord na 2300 MHz

je zřejmě i rekordem evropským, neboť nám není známo, že by na tomto pásmu bylo v Evropě pracováno na delší vzdálenost. Jak k němu došlo: K pokusu byla zvolena trasa mezi Klínovcem (OK1KAD/p) a Milešovkou (OK1KEP/p). Původně stanovený počátek pokusů, v neděli 4. 9. v 0900, nemohl být dodržen. Lanovka na Milešovku byla totiž neočekávaně poškozena, a tak teprve krátce po 13. hodině bylo uvedeno na vrcholku Milešovky do chodu zařízení pomocného dorozumívacího pásma - 1250 MHz (!!!). Na něm bylo ve 1312 SEČ navázáno s OK1KAD/p spojení - vyměněny reporty oboustranně 59001 s dohodnuty pokusy na 2300 MHz. Ve 1405 byly poprvé zaslechnuty ICW signály stanice OK1KAD/p. Vlastni spojení pak bylo navázáno ve 1458 a trvalo až do 1600. Report oboustranně 559001. Pak bylo spojení ukončeno a na žádost soudruhů z OK1KAD opakováno ještě dvakrát, v 1600 až 1620 a v 1620 až 1625 se stejným reportem. Během spojení byly krajně nepříznivé meteorologické podmínky, silný déšť a vítr.

Jakých bylo použito zařízení: OK1KEP/p - a obou pásmech transceiver s tužkovou triodou 5794. Anténa na 1250 - úhlový reflektor, na 2300 - štěrbinová na vlnovodu. Příkon na 1250 MHz - 4 W a na 2300 - 0,5 W.. Na straně OK1KAD/p bylo použito obdobného zařízení. Zatímco na 2300 používali na Klínovci vlnovod zakončený trychtýřem (vertikální polarizace), měli na 1250 parabolu s dipólem o průměru 170 cm. Příkon na obou pásmech 5 W.

Tolik tedy o rekordním spojení na 13 cm. Obě stanice se teď připravují na překlenutí větší vzdálenosti. Na tomto místě bychom rádi poděkovali - a je to i přáním soudruhů z kolektivu OK1KEP - vedoucímu meteorologické observatoře na Milešovce s. Ježkovi a technikům tamního TV relátka za porozumění a pomoc, s jakou vyšli našim amatérům vstříc a během nedělního dopoledne po velkém úsilí opravili lanovku na vrchol Milešovky tak, že zařízení mohlo být dopraveno nahoru. Bez jejich pomoci by se bylo spojení patrně neuskutečnilo.

AR 1960


První spojení na 10 GHz v OK

Stejnosměrný amatér OK1CX prohlíží s ex. OK1VMK zařízení pro 10GHz

       

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

POLNÍ DEN 1961 OK1KAD NA KLÍNOVCI

Jiný kus, reprezentující úroveň naší techniky, měli sebou na Klínovci OK1KAD - první zařízení pro 10 GHz, osazené klystronem a s přijímačem superhetovým. Bohužel nepříznivou shodou okolností se nepodařilo spojení na větší vzdálenost. Jedno ze zařízení bylo umístěno na Klínovci, druhé bylo převezeno na Plešivec, QRB 10 km. Napětí v síti však kleslo na 180 V. Proto bylo uskutečněno aspoň spojení na vzdálenost, jakou umožnil terén na Klínovci a délka síťového kabelu - 100 m. I když jde o minimální vzdálenost, je to přece jen první spojení na tomto pásmu (λ = 3 cm) a tím i čs. rekord.

První zařízení pro 10 GHz se superheterodynem, použité na Klínovci v OK1KAD

O PD 1961 bylo navázáno spojení mezi stanicemi OK1KAD a OK1LU na pásmu 10000 MHz na vzdálenost 100 metrů. Tím vlastně byl utvořen rekord na tomto pásmu, jelikož podle AR 6/1961 není zaznamenáno v rekordní tabulce žádné spojení na pásmu 10 000 MHz.

Spojení bylo uskutečněno podle deníku dne 2. 7. 1961 o 1235 SEČ na Klínovci. Vyslaný kód stanicí OK1KAD byl 599001 GK46f a přijatý kód od stanice OK1LU byl 589001 GK46f vyslaný kód stanicí OK1LU byl 589001 GK46f a přijatý kód od stanice OK1KAD byl 599001 GK46f. Bylo použito na obou stranách ICW. Obě zařízení byla konstruována současně. Jde o vysílač s klystronem Raytheon 723 A/B, který po malé mechanické úpravě byl doladěn do začátku pásma 10 000 MHz. Jako přijímače bylo použito směšovací krystalové diody 1N238 Sylvania, jako oscilátoru bylo použito na straně přijímače oscilátoru vysílače. Čtyři mezifrekvenční stupně včetně diskriminátoru osazeny elektronkami 6Ž4/6AC7, diskriminátor 6B32 a dva stupně nf 6CC42. V jednom zařízení by kmitočet vysílače o 40 MHz posunut oproti druhému výše. Jako antény u obou zařízení bylo použito parabol o průměru 400 mm s ohniskovou vzdálenosti 12 cm. Výkon vysílače byl 20 mW.  Původně bylo plánováno navázání spojení na vzdálenost 10 km mezi Plešivcem a Klínovcem. Zařízení druhé na Klínovci obsluhovali OK1LU a s. Klusák (ex OK1VMK), první zařízení obsluhovali Vachuška (ex OK1YN) a s. Hilpert. Jelikož však na Plešivci byl značný úbytek v síti (asi pouze 180 V), klystron nekmital a soudruzi z Plešivce se museli vrátit na Klínovec. První spojení pak bylo uskutečněno na vzdálenost 100 metrů. Jako dorozumívacího pásma pro pokusy mezi Plešivcem a Klínovcem bylo použito 1250 MHz.

     

O Dni rekordů 1961 bude znovu obnoven pokus na překonání tohoto rekordu opět mezi Plešivcem a Klínovcem. Žádáme o zaregistrování tohoto rekordu a prohlašujeme, že spojení bylo čestně navázáno a že byly dodrženy všechny podmínky k tomuto potřebné.

Pásmu 1250 MHz, na něž vyzývali OK2KBR v Časopise AR přímo stanice v Krušných horách (kde byli též OK1KKD), jsme věnovali mimořádnou pozornost. Poslali jsme OK2KBR zprávu, že máme připraveno zařízení pro toto pásmo včetně paraboly o Ø 3 m a žádali jsme o sdělení přesného kmitočtu. Bylo nám odpověděno, že pro nezájem na tomto pásmu nemůže být do PD 1961 toto zařízení dáno do chodu, ale že se pokusí ke Dni rekordů toto zařízení dát do pořádku. To nás dost nemile překvapilo, neboť naši soudruzi pracovali celý měsíc přes nepříznivou situaci (nedostatek místností, přestěhování radioklubu atd.) na zařízení pro 1250 MHz s veškerým vypětím sil i v noci, aby mohli odpovědět na výzvu OK2KBR. Myslím, že před uveřejněním takové výzvy by mělo být vše zajištěno tak, aby vyzývající nebyl pak ohlasem překvapen, a jsme zvědavi, zda je to zajištěno aspoň na Den rekordů.

   Neomrzavá anténa televizního vysílače na Klínovci

Nyní vyzýváme my všechny kolektivní stanice ke Dni rekordů k překonání stávajícího rekordu na 1250 MHz a 2300 MHz. Uskutečněním spojení mezi Klínovcem a Pradědem nebo s Lysou Horou byl by vytvořen jak čs. rekord tak i nový evropský rekord.

O PD jsme na pásmu 1250 MHz navázali 5 QSO. Na pásmu 2300 MHz jsme nenašli žádnou protistanici, přestože jsme měli na věži dvě kompletní zařízení. Na konvertor pro 435 MHz podle OK1EH, který zhotovil s. Puk. RO 1760 a pracoval velmi dobře, poslouchali jsme řadu vzdálených stanic, jako Berlín, NSR apod.

Pásmo 145 MHz jsme měli v chodu, ale protože jsme je nepřihlásili do soutěže, nechtěli jsme vysílat, abychom nebyli diskvalifikováni. Na tomto pásmu jsme se zúčastnili pouze poslechem.

Velmi nám chybělo pásmo 145 MHz nebo 435 MHz pro dohodu o spojeních na 1250 a 2300 MHz.

Doufáme, že o Dnu rekordů se podaří uskutečnit rekord na 1250 MHz a 2300 MHz.

Parabolu jsme ponechali na televizní věži do tohoto závodu.

Za OK1KAD: Langmüller OK1LU, Klusák, ex OK1VMK, Vachuška ex OK1YN

AR 9/1961


Sedí název nebo nesedí? - Den rekordů 1961

Ze stanic, přihlášených na Den rekordů, se zdála nejslibnější ve smyslu názvu tohoto sportovního podniku OK1KAD, kolektivka z Ostrova u Karlových Varů, přihlášená na Klínovec se zařízením na 1250, 2300 a 10000 MHz - zvláště po úspěšném vyzkoušení zařízení pro 10 GHz o letošním PD. A tak se redaktor AR rozjel na Klínovec, aby byl přítomen historickému okamžiku - pokusu o rekordní spojení na nejvyšších kmitočtech.

Jak vypadá vůbec Klínovec? Je to především nejvyšší hora na severozápadě čech, 1244 m. Díky tomu se stala stanovištěm jednoho z nejvýznamnějších svazarmovských televizních relé a to znamená, že je k dispozici síť, věž nad vrcholky okolního lesa a částečná možnost přístřeší. Tedy kopec po výtce amatérský a vzhledem k blízkosti Ostrova a obvyklým potížím s dopravou jako stvořený pro radioklub Ostrov.

 

  

 

Tato přírodní výbava je dobrým předpokladem pro pokusy právě s velmi krátkými vlnami. Však se také ostrovští na to nachystali. Jako pomocné zařízení sebou vzali 2 m. Pro soutěž pak měli jednak z AR již známé 2300 MHz s tužkovou 5794 a vlnovodem zakončeným trychtýřem, 10 GHz s malou parabolou, která má velmi ostrý směrový diagram; pro zařízení na 1250 MHz pořídili lokátorovou anténu, připevněnou na důmyslném otočném závěsu v patře věže, asi 10 m nad terénem. Je těžké si představit obětavost, jaké je třeba ke zhotovení závěsu pro zrcadlo, k dopravě tohoto monstra strmou silnici z Jáchymova do Božího Daru a na vrchol Klínovce, k montáži na věž (vše ručně!) a k usednutí na traktorové sedátko o ploše asi čtvrt čtverečního metru nad hlubinou lesa, na sedátko cloumané poryvy větru. Sedícím v tomto případě byl soudruh Vachuška, stojícími vyjevení nedělní rekreanti a neviňátkem drobné vnouče Pavlíček, které dědu nepoznalo a prohlašovalo ho za „nějakého pána“. Nedivím se, že se k akrobatovi v letecké kukle, balancujícímu na trubkách převysoko, nehlásilo.

Ovšem obrovské zrcadlo s takovým nákladem namontované a s takovou odvahou provozované má přeci jen svou výhodu - anténní zisk se v ústi takové paraboly projevuje tak, že z 1,5 W výkonu vytvoří  paprsek, jako by se do dipólu přiváděl výkon 400W!

Za této situace byly obhlédnuty okolní amatérské poměry a zjištěn na Den rekordů ne právě potěšitelný výsledek: v okolí nepatrná naděje na práci s vyššími kmitočty. Vždyť v tentýž den se jede EVHFC, kde platí body, body a zas body, a tak větší úspěch slibují dva metry než nová technika! Stála taková námaha vůbec za to?

V 1830 je navázáno na 1300 MHz spolehlivé spojení OK1KAD - OK1KRE Plešivec 59-59, QRB 10 km. Spojení na 2300 MHz, dojednané na 2m s OK1KDO (Můstek), se nepodařilo navázat. Kdyby tak šlo využít paraboly radiolokátoru; ovšem to by znamenalo ji zcela přemontovat aby trychtýř mohl zářit v ohnisku -  a to nejde.

V noci se daří shrábnout spojení na 1250 MHz s OK1KKD na Kladně. Další pokusy přinášejí ten výsledek, že poryvem větru se vyvléká šnek ze záběru s ozubeným kolem, anténa se točí i s operatérem a es OK1VMK musí dávat ručně záchranu a pracovat jako anténní rotátor. Díky tomu ex OK1YN hrabe na 1250 MHz - nohou do prázdné tmy pod sebou, ale žádná spojení. Snad ráno... A tak se aspoň na 2 m dojednává QSO na 1250 MHz na 0830 s OK1KDO a na 0900 s OK1KTV. Taková idyla ovšem nevládne na stejnosměrných dvou metrech, brilantně dnes již zvládnutých. V 0800 má OK1VR 88 QSO a OK1KDO 85QSO. Ovšem v dohodnutém čase 0830 dělají OK1KDO pokusy s DL6MH/p a do 0845  nevěnují OK1KAD pozornost. Soudruh Vachuška slibuje se svého orlího hnízda přeměnit domažlické na VKV besedě v Plzni nebo v Praze v pětivaječnou těstovinu a natáčí se na OK1KTV, kam troubí opět do 0930 bezvýsledně, protože zařízení dávaly dohromady nikoliv před závodem, ale v noci a nevědí ani svůj kmitočet. Poté přestávají vůbec reagovat na dotazy na 2m.

A tak je doba zralá pro pokusy s 10 GHz. Auto odváží obsluhu + 10 GHz + 1250 MHz na Plešivec ale zanechává na místě anténu pro spojovací zařízení 1250 MHz a tak je nutno požádat OK1KRE na Plešivci, aby vypomohli svým zařízením. Ochotně vyhověli a diky jejich obětavosti šlo spojení na 24 cm jako telefon (kde jsou ty časy, kdy se OK1KW nemohl s Černé hory domluvit se Zvičinou!). Jenže k tomu telefonu je třeba běhat jak na Plešivci, tak na Klínovci, nebo alespoň křikem „relátkovat“ a tak domluva pro 10 GHz je kromobyčej složitá. V poledne je oboustranně uznáno, že pro 3cm je skok ze 100 m (PD 1961) na 10km najednou příliš velký. Bude třeba vzdálenost zvyšovat postupně doma v Ostrově po stovkách metrů.

 ...a tak s. Vachuška hrabal, ovšem nikoliv spojení ale nohou do prázdna.

Výsledek pokusu o rekord? Je, jak by nebyl, a velmi cenný. Je ve formě zkušeností, jež jsou vedle dobrého zařízení a vhodné meteorologické situace také podmínkou pro navázání rekordního spojení:

1. Pro pokusy o rekord se nehodí závod, kdy se zúčastněné stanice snaží nahrabat body a nemají čas na zdlouhavé pokusničení.

 

 

  
Stopětačtyřicítka se již stala stejnosměrným pásmem, čtyřistapětatřjcjtka se téměř zavedla, ale na vyšších pásmech je stále jen několik stanic. A tak operatéři stanice OK1KDO o Polním dnu 1961 vlastně většinu času prostáli.

2. Zařízení musí být vyzkoušené, chodivé, přesně ocejchované (případ OK1KTV).

3. Co se slíbí, to se splní. Dojednám-li pokus a časy, dodržím je i kdyby trakaře padaly (OK1KDO, OK1KTV).

4. K pokusu a rekord patří také organizační příprava - přesně seřízené hodinky, přesný časový rozvrh, kdy se bude vysílat a kdy poslouchat. Znalost přesného azimutu a ocejchovaná úhlová stupnice směrové antény. Znalost anténního vyzařovacího diagramu.

5. Spojovací zařízení jako telefon nejen silou a spolehlivostí, ale zařízené tak, aby sám operatér pokusného zařízení mohl se přímo domlouvat se svým protějškem o způsobu vysílání (tón, čárky, CQ), kmitočtu, směrování apod. Relátkování „per huba“ zdržuje a znervozňuje.

6. Vzdálenosti má smysl natahovat postupně po menších skocích.

Teprve při takové systematické přípravě a práci je naděje, že se nebude riskovat námaha a úsilí lidí zbytečně. - To jsou zkušenosti z několika stanic a několika Dnů rekordů; cenný kapitál, který jistě nezůstane nevyužit. A tak přes zaříkáni ex OK1YN, že nechá rádia a bude chodit na ryby, věříme, že ty ryby budou třícentimetrové a brzo. A že nezůstane při pokusech jen v OK1KAD, ale že jim vyvstanou další konkurenti. Co tomu říkáte, OK2KBR, kteří máte Praděd a Lysou horu a také svoje zkušenosti z vyšších pásem?

Mimochodem, kdo znáte data o klystronu 2K28, buďte tak laskavi a sdělte je Radioklubu Ostrov u Karlových Varů. Snad to pomůže zachránit život mnoha rousnicím v okolí Ostrova.

Pokud jde o ty trakaře, doplňujeme dodatečně kratičkou zprávičku v minulém čísle AR (str. 299): padaly, padaly na Můstku v OK1KDO/p hustě a to omlouvá částečně nepozornost domažlických v neděli ráno 3/9 vůči volání OK1KAD mezi 0830 a 0845. V tu dobu byla všechna péče obrácena na navazování spojení na 2300 MHz s DL6MH/p na sousedním Javoru. Použité zařízeni byl transceiver s 5794, 6F31, 6L31 a parabolickou anténou o průměru ústí 120 cm, s ohniskovou vzdáleností 49 cm. DL6MH/p měl vícestupňový TX RX superhet se šíří pásma 6 kHz.

Takže domažlické makarony nebudou.

  Amatéři se zabývají čím dál tím dokonalejší technikou. Zařízení pro 10 GHz se sovětským klystronem si postavili amatéři v Martině; navázali s ním zatím pokusně spojení modulovanou telegrafií na vzdálenost 400m.                                      AR 03/1962

AR 11/1961


VHF CONTEST 1961

... 5. 1250 MHz — stálé QTH
1. OK1KKD      286 bodů 3 QSO

6. 1250 MHz — přechodné QTH
1. OK1KDO/p   260 bodů 2 QSO
2. OK1KRE/p   225         3
3. OK1KAD/p     90         2

7. 2300 MHz — přechodné QTH
1. OK1KDO/p     20 bodů 1 QSO (s DL6MH/P)

Letošní závod „Den rekordů“, pořádaný ve dnech 2. a 3. září současně se 4. subregionálním závodem, proběhl za velmi pěkného počasí. Je jen škoda, že totéž není možno říci o podmínkách šíření. Tyto obě skutečnosti jistě hlavně potvrdí stanice, které pracovaly z přechodného QTH. Kolik se komu podařilo uskutečnit spojení a kolik získal bodů, je možno zjistit z celkového hodnocení. Nejvzdálenější spojení v jednotlivých soutěžních kategoriích dosáhly tyto stanice: v pásmu 145 MHz ze stálého QTH to byla stanice OK2LG, QRB 505 km, s polskými stanicemi SP5SM a SP5PRG a na stejném pásmu z přechodného QTH stanice OK3HO/p QRB 520km, při spojení s YU. Největší vzdálenosti v pásmu 435 MHz ze stálého QTH dosáhla stanice OK1KKD, 164 km, při spojení se stanicí OK1NG/p. Z přechodného QTH v pásmu 435 MHz uskutečnily nejdelší spojení, 245 km, mezi sebou stanice OK1VBN/p a OK3KJF/p. Nejdelší spojení v pásmu 1250 MHz ze stálého QTH měla stanice OK1KKD, 122 km; příliš se neliší od maximálního QRB stanice OK1KDO/p na témže pásmu, které bylo 133 km. Jediné spojení v pásmu 2300 MHz stanice OK1KDO/p s DL6MHP představuje zároveň nejdelší vzdálenost v této kategorii. QRB při tomto prvém spojení mezi OK a DL v pásmu 2300 MHz bylo 20 km. Myslím, že všichni můžeme jak stanici OK1KDO/p, tak i Seppovi DL6MH/P, co nejsrdečněji blahopřát. V pásmu 10 GHz žádné spojení uskutečněno nebylo.

 

Zařízení stanice DL6MH na 13 cm, se kterým bylo dne 4. 9. 1961 navázáno první QSO OK-DL na tomto pásmu. Konvertor na 13 cm (schovaný za reproduktorem) má na vstupu dutinový rezonátor se směšovacími diodami 2N21b. Jeho místní oscilátor je osazen majákovou triodou 2C40. Komunikační přijímač Collins 51J3 byl použit jako mf (30 MHz). Vedle Collinse je zdroj pro vysílač a konvetor na 12 cm. Poblíž paraboly je vysílač sólooscilátor s elektronkou 2C40Gb v dutinovém rezonátoru - příkon 4 W. Vlevo od reproduktoru celotranzistorové zařízení na 145 MHz, použité jako spojovací.

Závodu se zúčastnilo celkem 120 stanic, které se převážně soustředily na provoz na 145 MHz. Tradičně malým počtem stanic obsazené pásmo 1250 MHz není jistě třeba nijak komentovat. Za zmínku ale stojí malá účast na 435 MHz. Zde s několika málo stanicemi českými soutěžila jediná stanice slovenská, která se sice umístila na předposledním místě, ale nikoli „zásluhou“ svého zařízení, nebo provozních schopností svých operatérů. Kde zůstaly sedmdesáticentimetrové „parostroje“ moravských stanic, známé tak dobře z Polních dnů? Některé stanice ve výsledcích nenajdou tolik bodů, kolík si jich napočítaly. Postaraly se o to především stanice OK3KHE/p a OE5HEP. Obě tyto stanice udávaly své přechodné QTH špatně a v mnohých případech rozdíly činily až 100 km (bodů). Ostatní odečtené body jsou za špatně při jaté značky, kódy, QTH a větši časové rozdíly. Bodová korekce byla prováděna podle usnesení poslední konference VKV managerů evropských zemí (AR 3/61). Za jednu chybu ve značce protistanice nebo kódu se odečítá 25 % bodů. Za dvě chyby 50 %. Za více chyb ve značce nebo kódu se odečítá plných 100 %. Právě tak se spojení nehodnotí při špatně přijatém QTH a při větším časovém rozdílu než 10 minut. Též není možno přičítat body za spojení v pásmu 1250 a 2300 MHz k bodům za spojení v pásmu 145 MHz, jak to udělala stanice OK1KDO/p. Opakuji znovu, že nejen ve VKV maratónu, ale ve všech ostatních soutěžích, o zahraničních nemluvě, je nutno napsat pro každé pásmo zvláštní deník.

Je ale možno říci, že převážná většina chyb vznikla nedbalým vyplněním soutěžního deníku. Nelze totiž uvažovat o tom, že chybné přijetí značky nebo QTH je způsobeno špatnou srozumitelností, jsou-li reporty oboustranně 59. Velkorysost při měření vzdáleností na mapě není rozhodně na místě, činí-li rozdíly 80-100 km. Mezi Budapeští a stanovištěm stanice OK3KHE/p není jistě vzdálenost 260 km. Operatérům stanice, OK1KMU vůbec nevadilo, že mají od stanice OK1KPI/p přijaté QTH GJ64f a klidně vzdálenost změřili do severního Bavorska.

Stanice OK1KDO/p používala při svých spojeních v pásmu 1250 a 2300 MHz modulované telegrafie. Vzhledem k tomu, že propozice mezinárodního 4.subregionálního závodu tento provoz nedovolují, nebude v něm na těchto pásmech hodnocena, i když by velmi pravděpodobně zvítězila. Pro informaci ještě tolik, že tento závod se jmenuje správně „IARU Region I VHF Contest 19. .“, což je sice napsáno v AR 3/61, ale velkou většinu stanic to vůbec nezajímá nebo zřejmě AR nečtou. Jinak by totiž nemohly používat starého názvu EVHFC, nebo svých vlastních výtvorů jako VKV 1961, Evropský Contest 1961 atd.

V nových VKV denících s anglickým textem je mimo jiné též rubrika nadepsaná „Sum of distance“, česky řečeno „Součet vzdáleností“. Tedy nikoliv napětí v elektrovodné síti, jak se domníval jeden východočeský amatér, který tam napsal číslici 220. Stanice, které pozdě zaslaly deník, byly tentokrát též hodnoceny, protože pozdní zaslání deníků nebylo způsobeno jejich liknavostí...řřř

AR 12/1961


Polní den 1962 v Maďarsku

Nedávno jsem měl to štěstí se zúčastnit Polního dne v Československu a navštívit několik vysoko položených QTH. Mezi českmi radioamatéry, kteří mě velmi mile přivítali, jsem získal nejen mnoho technikých zkušeností ale i dobrých přátelů. Cenné poznatky z vašeho polného dne v široké míře uplatňujeme při rozvoji našeho VKV hnutí.

V naší vlasti jsme se začali zaobírat amatérsky s VKV až po osvobození. Do roku 1948 jsme se seznamovali s touto otázkou jenom teoreticky, přičemž nové poznatky jsme čerpali ze zahraniční odborné literatury. Později několik  našich vyspělejších radioamatér postavili jednostupňový vysílač - sólooscilátor a začali ve svých volných chvílích s pokusy. Asi nikdy nezapomenu na náš první Polní den v červenci 1953, kdy HA5AM, HA5CB a HA5KBP s nadšeným kolektivem se usadili na kopci Bánkút. Naším hlavním cílem bylo dohovořit se na dvoumetrovým pásmu a pokusit se navázat spojení s přáteli v OK3.

Každé začátky jsou těžké. Nejenže se nám nepodařilo QSO ale i mezi sebou jsme se těžko dohovořili. Závěr PD jsme museli vyhlásit pomocí signální rakety. Postupně jsme získávali zkušenosti i odbornou zručnost a překonali jsme mnoho domácích i zahraničních rekordů, z kterých nás nejvíce těší VKV diplom.

Na zatím poslední Polní den jsme se vydali 5.července. V pozdních ranních hodinách ožilo náměstí F.Engelse před budovou Ústředního radioklubu neobyčejným ruchem. Na nákladní auto se uložili agregáty, stany a všechno, co je pro významný a nároční závod potřebné. Ještě několik posledních taktických pokynů od vedoucího a VKV karavana se vydala z hlavního města do přírody.

Polní den 1962 se zúčastnilo celkem 73 stanic, které zaujali vyvýšené kóty a 27 stanic pracovalo ze svých stálých QTH . Většina stanic vysílal v pásmu 2m. Na některých kótách bylo vidno kromě televizních přijímači i KV stanice, které využívali mimořádně dobrých podmínek pro DX.

S výsledkem PD 1962 Jsme spokojeni. HG5KBP například navázala spojení s OK, YU, UB, OE, YO, SP a LX stanicemi. Nejcennější spojení jsme dosáhli s SP7SQ/p  na vzdálenost 420km. Mimo závod jsme udělali zajímavá spojení se stanicemi LZ1DW a LZ1AB.

Na 2300 MHz se pokusili stanice HG5KBC a HG5KEB o dálkový rekord. Na obou stanicích pracovali s inputem 150mW, jako přijímače byl použity superhety řízenými krystali s malými parabolickými anténami. Dne 8.července [1962] navázali po celý den spolehlivé spojení, a to na vzdálenost 85km. Obě stanice pokračují i nadále v pokusech a v září při příležitosti evropského závodu se vynasnaží překonat tento vlastní rekord.

Na Polním dni jsme pracovali hlavně se stanicemi, kterých vysílač byl čtyř až pěti stupňový, řízený krystaly s výkonem  s výsledkem 15-50W. Použili jsme 12÷48 prvkové Yagiho antény jako přijímač byli použité konvertory nebo superthety s dvojím směšováním.

Tímto krátkým přehledem chtěl jsem poukázat na rozvoj a stav VKV hnutí v naší vlasti. Víme, že spousta se ještě musí vykonat. Jen několik málo našich stanic pracuje na 435 MHz a vyšších kmitočtech. Chybějí nám též přijímače osazené tranzistory, ale jsme přesvědčení, že na Polním dni 1963 budeme moci vysílat s větším počtem stanic, modernějšími přístroji a že dosáhneme ještě pronikavějších úspěchů.

Virányi Miklós, HA5BD

AR 10/1962


Na 1296 MHz byla znovu prověřena spolehlivost tras dlouhých téměř 200 km Krkonoše (OK1KTV) - Krušné hory (OK1KKD a OK1KAD - Šumava (OK1KDO, OK1KJD) s jednoduchými transceivery či sólooscilátory a superreakčními přijímači. Byla však připravena i velmi kvalitní zařízení. Kladenští věřili, že se jím podaří spojení s OK2KBR na 395 km. V OK2KBR však zařízení i přes reklamu v AR nestačili včas dokončit. Výborně byl na 1296 MHz připraven i OK3CCX (ex OK3VCO), který měl kromě jednoduchého transceiveru s tužkovou 5794 ještě náročnější zařízení, xtalem řízený vysílač s LD7 jako ztrojovačem (QRG 1295,991 MHz) a konvertor k FUG16. Anténa o průměru 1,5m tu domácí výroby. OK3CCX píše: „Na 1296 MHz som celkom pohorel, žiadná protistanica poblíž, prestože účasť na PD slubily Neviem na čo sa potom prihlasovaly na toto pasmo, keď zariadenie zo sebou nebraly. A tak som len počúval harmonické niektorých naších staníc, inak tam nikoho nebolo.“ Ano, je to tak. Více jak 15 stanic ohlásilo, že budou pracovat na 24 cm, ale nakonec s sebou většina zařízení ani neměla nebo se PD nezúčastnily vůbec. Za tohoto stavu pochopitelně nemá význam vydávat zvláštní seznam stanic přihlášených na 1296 MHz. Totéž se stalo i v minulých letech.    AR 9/1961

OK3CCX byl během PD 1962 na všech pásmech QRV. Na 1296 ani na 2300 MHz však nenašel žádnou protistanici. Škoda, že ani letos nebylo možno využít dokonale připraveného zařízení.

                                        Konvertor na 1296 MHz                                                                   Transceiver OK3CCX s 5794 pro 2300 MHz


Nové evropské rekordy na pásmech 12 a 8 cm

Teprve nyní se dovídáme, že v Anglii byly počátkem června překonány evropské rekordy na pásmech 2400 a 3450 MHz. G3IUD/p a G3NLZ/p spolu pracovali dne 11.června 1962 na kmitočtech 2400 a 2355 MHz na vzdálenost 80 mil, ti. 128,5 km. Spojení bylo provedeno telefonicky, S8 oboustranně, po celou dobu. Na obou stranách bylo použito stejného zařízení. Výkon vysílačů byl asi 1/2 W. Vysílač,osazený CV90 byl zřejmě sólooscilátor jako dutinový rezonátor. Přijímač superhet, se směšovací diodou na vstupu. Spojení bylo duplexní - každé zařízení bylo opatřeno dvěma parabolickými anténami o průměru 45 cm.

Na kmitočtech 3415 a 3460 MHZ bylo navázáno spojení již 2. června 1962. Překlenutá vzdálenost v tomto případě činila 38 mil, tj. 61 km. Vysílače, osazené klystrony 726A, dávaly do antény 100 mW. Spojení našich stanic OK1KAD a OK1KEP na vzdálenost 70 km je tedy v Evropě již až na třetím místě, za dvojicí stanic anglických a maďarských, které na 2400 MHz během letošního PD překlenuly vzdálenost 88 km.

AR 12/1962


Komentář OK1VPZ:  a nyní přeskočíme o více, jak desítku let dopředu. Ne, že by se mezitím v OK na VKV nic nestalo, ale změnily se časy... Prošly turbulentni roky 1968-1970, mnoho radioamatérů přišlo o své koncese a odmlčel se i OK1VR, který předtím celé desetiletí psal nepřekonatelné články o VKV radioamatérském provozu. Takže nám jaksi chybí podklady... Škoda. Nezbývá tedy, než se vydat po stopách OK radioamatérského provozu rovnou do let sedmdesátých. 23 a 13cm již mezitím vyrostlo z dětských střevíčků, pryč je doba sólooscilátorů a modulované telegrafie. Zařízení jsou stabilní, jako přijímače slouží superhety. A tak není divu, že se začínají dělat rekordy zcela jiné, než ty z z počátku 60-tých let. A stranou pochopitelně nebude stát ani pásmo 10GHz:


V polovině minulého roku bylo navázáno spojení v pásmu 13 cm mezi G3BNL a G3EEZ na vzdálenost 52 mil, což je asi 80 km. Překlenutá vzdálenost je novým rekordem ve Velké Británii a reporty byly oboustranně 59.

RZ 5/1969


Na 1296 a 2300 MHz jsou QRV stanice DJ4AU a DJ8QL. DJ4AU používá parabolu Ø 3m se ziskem 35 dB. DJ8QL pracuje na obou pásmech CW a SSB s parabolou o Ø 1,2 m. Zajímavá je metoda, kterou DJ8QL používá pro získání kmitočtů v obou pásmech. Základem jsou oscilátory 720 a 144 MHz. Od druhé harmonické ze 720 MHz odečítá 144 MHz a získává kmitočet 1296 MHz. Pro druhé pásmo se 720 MHz násobí 3x a k tom se přičítá 144 MHz a výsledkem je kmitočet 2304 MHz. PA vysílače je osazen 2CS9. Přijímač má na vstupu u obou pásem diodový směšovač s 1N21F.

RZ 9/1969


Rekordní s v pásmu 2300 MHz navázal dne 1 VII. 1969 F1RJ (AJ51a) se stanicí G8AGM (ZK05j). G8AGM používal vysílač 2,5 W a anténu parabolu Ø 58 cm. F1RJ vysílač 0,5 W, anténu parabolu Ø 1,5 mm a přijímač se vstupem  osazeným 1N914. Překlenutá vzdálenost byla 198 km.

RZ 9/1969


5. září 1969 bylo navázáno spojení přes Lamanšský průliv v pásmu 3 cm mezi G3RPE a F2FO/P na vzdálenost 25 mil při vzájemných reportech 59. G3RPE/P používal vysílač s výkonem 15 mV a anténu Ø 25 cm. F2FFO/P měl trychtýřovou anténu se ziskem 20 dB a vysílač s klystronem 723A/B.

RZ 12/1969


V jižní části Anglie pracuje aktivně na 2300 MHz 30 stanic a dalších 9 stanic zařízení proto toto pásmo staví. Zařízení pro 2300 MHz jsou řízeny krystaly a pro 10GHz sou používány menší klystrony nebo Gunovy diody s modulaci F2/A2 nebo F3/A3. Pro zjišťováni šíření dm vln v Londýně a na jižním pobřeží Anglie byly postaveny majáky na 1296 MHz směrované na Francii, Belgii a Holandsko, s předpokládanými dosahy řádově stovky km. Amatéři těchto tří zemí jejich sledováním přispějí k této zajímavě mezinárodní spolupráci.

RZ 3/1971


Novým anglickým rekordem v pásmu 3cm je spojení mezi G3RPE/p a G3APP/p na vzdálenost 153,8km z 25.9.1971 G3RPE měl vysílač s Gunnovou diodou o výkonu 10mV a anténu parabolu Ø 1m. G8APP vysílal na klystron K337 (CV2304) a anténu měl parabolu Ø 65cm.

RZ 4/1972


ČESKOSLOVENSKÝ REKORD NA 2304 MHz [1973]

UHF CONTEST 1973

2304 MHz přechodné QTH:       1. OK1KIR      11       1. OK1KTL      11

  

Dokument snímky po rekordních spojeních r.a 2304 MHz mezi stanicemi OK1KIR/p a OK1WFE/p v říjnu a v listopadu 1973. Horní obr. je z Vidoulí po prvním QSO od stanice OK1KIR/p. Jejími operátory byli OK1DCI, OK1DJM, OK1DAK a OK1AKF, který fotografoval. Dolní obrázek je ze Šerlichu od OK1WFE/p po druhém rekordním spojení. OK1WFE stojí před Cortinou a u paraboly je OK1VAM.

... V pásmu 2304 MHz bylo navázáno prvé kompletní spojení v OK se za stabilními a vícestupňovými mezi OK1KIR/p a OK1KTL/p. Překlenutá vzdá nebyla velká, ale síta signálů dávala naději na delší spojení. To se ta stalo - viz RZ 11/12/1973, str. 30, a další informace o znovu překonaném československém rekordu na 2304 MHz v tomto čísle... 

OK1DAI & OK1PG

Jak již byla zmínka v posledním čísle minulého ročníku RZ, podařilo se stanicím OK1KIR/p na Vidoulích HK72c a OK1WFE/p v Krkonoších HK28d dne 27 X. 1973 překonat mnoho let starý československý rekord v pásmu 2304 MHz spojením na vzdálenost 108 km. Rekord do tohoto dne byl v držení stanic OK1KAD/p a OK1KEP/p spojením s QRB 70km. Bezvadná vzájemná slyšitelnost při rekordním spojení dopoledne 27. 10. 1973 přiměla operátory OK1KIR k tomu, že ještě téhož dne odjeli na Klínovec se snahou rekordní spojení s OK1WFE/p, kterému pomáhal OK1VAM, ještě prodloužit. V podvečerních hodinách téhož dne skutečně začaly být přijímány signály OK1KIR/p z Klínovce v Krkonoších. Náhlý a rázný konec pokusům udělal prudký vítr, který na Klínovci způsobil pád parabolické anténu a jednoho z operátorů OK1KIR z dřevěné věže. Pád operátora dopadl až na modřiny dobře, anténa byla opraveno a po pozdější domluvě dalších pokusů mohlo v následujících dnech dojít k reprise překonání československého rekordu na 2304 MHz.

K této reprise také skutečně došlo. 5. listopadu 1973 v době před obědem bylo telegraficky navázáno další úspěšné spojení na 2304 MHz mezi OK1KIR/p na Klínovci GK45d a OK1WFE/p na kótě Šerlich ve čtverci IK53g. Report pro OK1WFE/p z Klínovce byl 559 a pro OK1KIR/p od OK1WFE/p 579. Ze souřadnic vypočítaná vzdálenost tohoto re spojení je 243 km.

Stanice OK1KIR používala částečně tranzistorový vysílač s elektronkou 2C39 na posledním stupni vysílače zapojenou jako zdvojovač, která dávala výkon 5 W. Přijímač měl na vstupu ekvivalent Si diody 1N23. Použitá anténa byla parabola o Ø 1 m. OK1WFE používal na 13 cm celopolovodičový vysílač. Jeho poslední dva stupně byly osazeny varaktory, z nichž každý 4krát násobil kmitočet a výsledný výkon byl 0,5 W. Přijímač měl na vstupu Schottkyho diodu. Při prvním pokusu byla použita anténa 4x15Y a při druhém parabola o Ø 1,8 m se ziskem asi 28 dB. Při druhém pokusu zasáhl vítr pro změnu na Šerlichu a naštěstí až po rekordním spojení porazil anténu stanici OK1WFE/p. Ještě téhož dne prováděné pokusy mezi Klínovcem a Pradědem nedopadly úspěšně, protože se podstatně zhoršily podmínky, na Pradědu ležela 15 cm sněhu. Klínovec byl v mracích a své udělalo na Pradědu i rušení od FM vysílačů VKV rozhlasu. Při posledních pokusech byla stanice OK1KIR/p slyšet na Pradědu 559 qsb a v obráceném směru byl OK1WFE/p jen krátce zaslechnut na Klínovci. To ovšem k třetímu překonání československého rekordu nestačilo. CONGRATS oběma stanicím a mnoho podobných úspěchů do budoucna!   RZ

 

 

Stylem mima Fialky ukazuje své pocity OK1VAM nad zničenou anténou 4x15Y pro 2304 MHz. Na pravém obrázku je samohybná soustava pro spoluvytváření československých rekordů na 2304 MHz. Při střetnutí na silnici ji nepovažujte za back-fire anténu pro EME.

 

RZ 1/1974


ANTÉNNÍ SOUSTAVA PRO PÁSMO 2304 MHz

V RZ 10/1973 byl uveřejněn článek o anténní soustavě pro pásmo 23 cm, na něj bych chtěl navázat a popsat anténní systém pro pásmo 13 cm. Protože všechny části soustavy byly v předchozím článku zevrubně popsány, zmíním se nyní jen o některých úpravách, které vyplývají hlavně ze zmenšení celého systému. Ráhno antény je zhotoveno z materiálu čtvercového průřezu, do kterého jsou jednotlivé prvky vetknuty, zajištěny důlčíkem a nakonec zapájeny. Dipól je také z materiálu o průměru 3 mm. Pro uchycení napáječů jsou k dipólům připájeny matičky M3. Aby bylo možno dipól předem ohnout a potom vsadit do ráhna, je ráhno v místě uchycení dipólu proříznuto z po zasazení dipólu vše spájeno. Symetrizátor je vyroben stejným způsobem, jak již bylo popsáno v RZ 10/73, pouze délka štěrbiny je 32,5 mm a její šířka je 1 mm. Zesílená část vnitřního vodiče má rovněž délku 32,5 mm.

Držák antén ve tvaru „H“ má pochopitelně také menší rozměry. Vzdálenost os antén je pro pásmo 2304 MHz 200 mm. Celý držák je zhotoven z ocelových trubek o průměru 6 mm. Na vrcholcích jednotlivých ramen jsou přivařeny pásky 5x30 mm o síle 1,5 mm, ke kterým jsou antény přichyceny vždy dvěma šroubky M2. Anténní soustava má obdobné parametry jako soustava pro pásmo 23 cm. Její zisk se pohybuje okolo 18 dB. Celou soustavu lze zhotovit z hliníkových profilů a hliníkového drátu. Jednotlivé prvky je možno s ohledem na jejich malé rozměry připevnit pouze pomocí důlčíků. Dipól se před sestavením celé antény ohýbá předem jen na jedné straně, druhá se ohýbá až po jeho zasunutí do otvoru v ráhnu. Konce dipólů se rozklepají, aby bylo možno do nich vyvrtat otvory pro šrouby M2. Teprve nyní se dipól pevně zajistí v ráhnu. Nyní následuje vsazení zbývajících prvků a zajištění jejich polohy. Držák „H“ je možno také vyrobit z n kruhových profilů a sešroubovat. Rovněž trojici reflektorů připevňujeme k ráhnu šrouby a příložkami.

Praktickou zkouškou kvality této antény bylo vytvoření československého rekordu mezi stanicemi OK1KIR/p v Praze a OK1WFE/p na Zlatém návrší v Krkonoších. Doufám, že je to dostatečné povzbuzení a pomoc pro další následovníky a že na tomto pásmu bude brzy větší aktivita než nyní.

OK1VAM RZ 3/1974


    

OK1KIR po konci BBT pracovali na 2304 MHz se stanicí DL2AS, která byla i pro OK vůbec novou zemí na tomto pásmu.                                                           RZ 10/1974

NOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ REKORD V PÁSMU 2304 MHz

5 července t r před patou hodinou ranní byl znovu překonán československý rekord v pásmu 13 cm jeho dosavadními držiteli, kterými byly stanice OK1KIR a OK1WFE. Spojení mezi nimi na vzdálenost 305 km, kdy první byla na Klínovci GK45d a druhá na Pradědu IK77h, proběhlo za oboustranné slyšitelnosti 599.

Ing Josef Smítka OK1WFE se dopoledne téhož dne přesunul na Lysou horu v Beskydech JJ33g, odkud se mu a stanici OK1KIR zhruba po dvanácti hodinách podařilo dalším vzájemným spojením posunout hranici rekordu na 403 km. Během tohoto zatím posledního rekordního spojeni byla slyšitelnost na Lysé hoře 539 a na Klínovci 559. Podmínky šíření se proti rannímu spojení značně zhoršily. Spojení na rekordní vzdálenost se podařilo opakovat ve 20 hodin téhož dne se stejnými reporty. Těmito informacemi doplňujeme stručnou zmínku v červencovém dvoučísle našeho časopisu.

OK1VAM

 

 

 

PRVNÍ SPOJENÍ V ČESKOSLOVENSKU V PÁSMU 10 GHz

20. července t. r. (1974) byla navázána první radioamatérská spojení v pásmu 10 GHz v Československu a zároveň ustaven první československý rekord na tomto pásmu. Zasloužily se o to stanice OK1VAM a OK1WFE, které tento den těsně po obědě a ve večerních hodinách uskutečnily tato historická spojení. První spojení bylo na vzdálenost 3,5 km a druhé na 12 km. Spojeni byla telegrafická (CW). Obě stanice používaly shodná zařízení. Budič 145 MHz vynásobený varaktory až do pásma 10GHz s výsledným výkonem kolem 100 mW do trychtýřové antény. Přijímače měly na vstupech Schottkyho diody a první mf byla 144-146 MHz. Vysílací kmitočet byl zároveň používán jako oscilační kmitočet pro první směšovač přijímače. Vzájemně vyměněné reporty byly 579. Blahopřejeme oběma stanicím a věříme, že to nebylo na těchto kmitočtech jejich poslední slovo.

Na pracovišti, kde byly měřeny přivezené vysílače, připravuje přístroje Ing. Jan Franc OK1VAM a v popředí uvádí do provozu svůj vysílač Ing. Sváťo Morávek OK1XS.

RZ 9/1974


Komentář OK1VPZ: jak si můžete přečíst výše, zase tak úplně první 10GHz spojení v OK to nebylo... Ale OK1VAM a WFE patří prvenství za to, že asi poprvé v OK použili opravdu stabilní polovodičová zařízení, která umožňovala provoz CW s nemodulovanou telegrafií (A1). Byly tím vytvořeny podmínky pro rychlé překonání toho 12km DX rekordu.


  

  Obrázky na titulní straně posledního čísla letošního ročníku jsou pohledy na jedno ze dvou zařízení pro pásmo 10 GHz, se kterými OK1VAM a OK1WFE ve druhé polovině t. r. uskutečnili několik úspěšných spojení a rekordů. Kmitočtovou stabilitu signálů dokazuje mf část přijímače v podobě E10aK. Další podrobnosti naleznete ve VKV rubrice tohoto čísla.

NOVÝ REKORD NA 10 GHz

 

1. října t. r. po 17. hodině byl znovu překonán nepříliš starý československý rekord v pásmu 10 GHz dalším spojením mezi stanicemi OK1VAM/p ve čtverci HK63e a OK1WFE/p u Mělníka ve čtverci HK53j. Při překlenuté vzdálenosti 23 km byly vyměněny vzájemně reporty 599 a poprvé byla použita i modulace F3 s reportem 57. Jako technickou zajímavost uvádíme, že při F3 byl zdvih na základním kmitočtu 1,5 Hz. Okamžité prodloužení vzdálenosti směrem k České Lépě nebylo úspěšné pro nastalý soumrak a terénní překážky.

O čtyři dny později, 5. října při UHF/SHF Contestu 1974 ve 20.25 byl rekord opět zlepšen na vzdálenost 42 km soutěžním spojením mezi OK1KTL/p na Plešivci GK55h a OK1WFE/p na Třebouňském vrchu ve čtverci GK76f. Vyměněné reporty byly 559 a 579. Později se pečlivějším směrováním antén podařilo dosáhnout vzájemných reportů 599.

Pro obě poslední rekordní spojení byla zařízení vylepšena na jedné straně parabolou o průměru 1,8 m. Tím se ovšem zvýšily požadavky na přesnější směrování, protože úhel záření u paraboly 1,8 m na 10GHz je kolem 1°. Pro spojení jsou po užívána zařízení, jejichž obrázky jsou na obálce tohoto dvoučísla RZ.
 

Blahopřejeme a těšíme se na další rekordy!

—RZ—

 

 

RZ 11-12/1974

 

 


Nový OK rekord na 10 GHz - 201 km

V předvečer PD 1975 byl dne 6 července 1975 ve 2015 SEČ znovu překonán československý rekord v pásmu 3 cm spojením mezi stanicemi OK1WFE/p na Klínovci (GK45d, 1244 m .n. m.) a OK1VAM na Sněžce (HK29d, 1603 m n. m.). Překlenutá vzdálenost je 201 km a oboustranná slyšitelnost při tomto rekordním spojení byla 599. RZ již pomalu vychází méně častěji než jsou oběma stanicemi překonávány rekordy v pásmu 3 cm. Náš dnešní snímek je z předcházejícího rekordního spojení dne 11. 5 kdy byla překonána vzdálenost 88 km spojením mezi Beneckem a mohylou u Lipan o ukazuje OK1VAM při příjmu signálů OK1WFE. Ten klíč při příjmu je skutečně třeba držet, protože oscilátor je společný pro vysílač i první konvertor.  -RZ- RZ 06/1974

   

OK1KTL na Boubíně, OK1VAM ,qso na 3cm z Benecka od hotelu Panorama s OK1WFE na Lipanech. / rok 1975 /. Spojení bylo CW, duplexní, mf 144 MHz. Kmitočet LO byl zároveň vysílaným kmitočtem, stanice která byla na příjmu měla tedy zaklíčováno. Rozdíl LO obou stanic byl tedy 144 MHz, druhá mf byla na 3 - 5MHz ( E10AK ).Je tu jistá analogie s dnešními linky na GHz pásmech. kde je mf na 1008MHz.

OK1AIY


VKV V ZAHRANIČÍ

K prvnímu spojení v pásmu 10 GHz došlo v Holandsku dne 25. května t. r., kdy mezi 1330 až 1530 GMT bylo navázáno oboustranné spojení mez stanicemi PA0MAJ/A v Mennikendomu a PA0ACM v Amsterodamu při vzdálenosti mezi oběma stanicemi asi 15 km. Spojení bylo telegrafické a přijímané signály byly 10 a 35 dB nad šumem. PA0ACM používal vysílač s výkonem 20 mW a přijímač s diodou 1N23 na vstupu. Spojení bylo duplexní; PA0ACM pracoval na 10,120 GHz a PA0MAJ na 10,070 GHz.

V předminulém čísle RZ jsme informovali v naší rubrice o 16 km rekordním spojení na 10 GHz stanic PA0MAJ a PA0ACM. Než prošla tato informace tiskárnou, máme tady z Holandska další. 3. srpna navázaly oboustranné spojení na 10 0Hz stanice G8APP/p u Colchestru a PA0KKZ/p u Nordwijku v nadmořské výšce 8m. Překlenutá vzdálenost 220 km je novým holandským rekordem a samozřejmě prvním spojením PA-G na 3 cm. G8APP používal klystron a PA0KKZ oscilátor s Gunnovou diodou s výkonem 3 mW (!) do parabolické antény 0,6m.

RZ 09-12/1975


ČESKOSLOVENSKO-RAKOUSKO NA 10 GHz

Za sněhové vánice bylo uskutečněno dne 12 12. 1976 ve 1302 první spojení z Československa do zahraničí v pásmu 10 GHz. Podařilo se to spojením naší stanice OK1WAB/p z přechodného QTH ve čtverci HJ45d s rakouskou stanicí OE3WLB/3 ve čtverci Hl15f. Obě stanice používaly zařízení s Gunnovou diodou, spojení se uskutečnilo provozem 2x FM a bylo duplexní. Vyměněné reporty byly oboustranně 59. OK1WAB používal vysílač s výkonem asi 10 mW a trychtýřovou anténu, mf přijímač byl Riga. Překlenutá vzdálenost mezi oběma stanovišti je 85 km. Na naší straně byli tomuto spojení ještě přítomni OK1AEX s OK1DCK a na rakouské straně OE1JOW, OE3LI a OE3WWA. Oběma účastníkům tohoto historického spojení blahopřejeme. RZ

 Na levém snímku je zařízení pro 10 GHz, které pouŽIl OK1WAB k navázání prvního spojení z Československa do zahraničí v pásmu 3 cm. Polyetylén přes ústí trychtýře brání vnikání sněhu. Na pravém snímku jsou OK1WAB a OK1AEX po navázání prvního spojení mez OK a OE v pásmu 10 GHz.

RZ 02/1977


Komentář OK1VPZ:  Václav Nemrava OK1WAB patřil k opravdovým průkopníkům českého mikrovlnného radioamatérského provozu v 60-tých a 70-tých letech. Vysloužil si za to nemilost soudruhů z STB, kterým se dost dlouho nedařilo dostat se mu na "kobylku". Ostatně co by si na tomto strojvůdci vzali, mysleli si mnozí. Ale chyba lávky. Zvítězila obyčejná lidská závist. Přece se nebude takový člověk zapisovat do tabulek prvních spojení do zahraničí. A tak nakonec se jim přece jen podařilo zbavit ho amatérské licence. Stačila k tomu informace o převozu některých důležitých mikrovlnných součástek pro další zlepšení jeho 10GHz zařízení z Německa. Je smutné, že za likvidací značky OK1WAB přitom stáli další táborští amatéři, se kterými se OK1WAB ještě nedávno tak objímal... Takže další první spojení do zahraničí na 3 cm už dělal někdo jiný. Podobných osudů na počátku 70 let byla bohužel celá řada.


  

 

NOVÉ ZEMĚ A NOVÉ REKORDY NA VKV

První spojení Československa a Rumunska v pásmu 433 MHz uskutečnil ze svého košického QTH 8. října t. r. OK3CDI se stanicí YO5AVN/p ve čtverci LH29b. Překlenutá vzdálenost je 260 km. 22. října zaznamenal další zem pro Československo v pásmu 433 MHz OK1QI/p svým spojením s UQ2OW.

Vynikajícím způsobem využili operátoři stanice OK1KIR dobrých podmínek uprostřed října ve dnech 14. až 18 t. m., z přechodného QTH na Klínovci k mnoha spojením na UHF a SHF pásmech. V pásmu 433 MHz to bylo 136 spojení - nejdelší s SM6GWA ve čtverci SS (1188km) a první spojení OK-LA s LA1FH (921km). V pásmu 1296 MHz navázali 62 spojení a vytvořili nový československý rekord spojením s G3LQR překlenutím vzdálenosti 826 km i první spojení od nás se stanicemi v G, PA0, ON, OZ a SM. Další československý rekord překonali v pásmu 2304 MHz, kde na vzdálenost 548 km uskutečnili spojení se stanicí OZ9OR, a to je také první spojení OK-OZ v pásmu 13cm.

OK1VCW
   RZ 11-12/1977


SUPER DX PODMÍNKY“ - ŘÍJEN 1977

Tak a podobně byly a jsou uváděny ve většině zahraničních časopisů troposférické podmínky, které se vytvořily v říjnu minulého roku. Jak to všechno vzniklo? Do 12.října stále trvalo studené severozápadní proudění. Na Sněžce byla naměřena teplota pouze 1 °C a vítr ve směru 320° s rychlostí 4 m/s. Předpověď však říká, že počasí nad územím našeho státu bude v příštích dnech ovlivňovat tlaková výše nad střední a východní Evropou. Po západním okraji anticyklony bude k nám proudit teplý vzduch od jihozápadu. Směr postupu středu tlakové výše do Pobaltí a dále přes Ukrajinu až nad jihovýchodní Evropu. Meteorologickou situaci z ranních hodinách dne 13. října 1977 ukazuje mapa na obr. 1.

Výstup Praha v 0100 SEČ dne 13. října udával: ve výšce 305 m byla teplota 6 °C a rosný bod 6°; 700 m - 10° - 9°; 1400 m - 8° - 3°. Nejnižší teplota v noci - 3 °C - byla naměřena v Praze, Hradci Králové, na Sněžce a Pradědu. Z Čech a Moravy bylo možno navazovat spojení v pásmech 145 a 433 MHz až do Francie a Holandska z přechodných i stálých QTH.

O den později, tj. 14. října se situace stabilizuje a podmínky pro DX spojení se stále zlepšují. Jsou navazovány stovky spojení západním a severním směrem na vzdálenosti i kolem 1500 km. 15. října tlaková výše postoupila do Pobaltí a silná inverze trvá. Toho dne bylo pravděpodobně vyvrcholení podmínek. Ke spojením v pásmech 145 a 433 MHz přibývají i další v pásmech 1296 a 2304 MHz. Na 2 m bylo možno toho dne pracovat mimo okolních zemí s G, GM, GW, LX, F, PA, ON, LA, SM, UP, UQ a UA2. Dobrý operátor stanice UA2FAY dal možnost „udělat“ si novou zem desítkám našich stanic. Na 70 cm se pracuje i s G, LX, F, ON a PA. Tento den je také navázáno první spojení mezi námi a Belgií v pásmu 1296 MHz stanicemi OK1KIR/p a ON5GF.

16. října se tlaková výše 1030 mb rozšiřuje z Pobaltí k jihovýchodu a dobré podmínky stále trvají. V pásmu 145 MHz lze pracovat téměř s celou zapadni, severní a severovýchodní Evropou, na 433 MHz s G, ON, PA, SM a OZ. Jsou také na vázána první spojení v pásmu 1296 MHz  od nás do Británie a Holandska díky spojením stanice OK1KIR/p s G3LQR (nový československý rekord 826 km - viz RZ 11-12/1977, str. 35) a PA0AGO. Pokus o spojení mezi OK1KIR/p a G3LQR na 2304 MHz je bezúspěšný. Za pozornost stojí, že ihned po ukončení spojení s G3LQR v pásmu 1296 MHz, které bylo uskutečněno bez předcházející domluvy, se nepodařilo na 70 cm a ani na 2 m, kde se měla uskutečnit „dorozumívání“ pro pokusy na 13 cm.

  

Povětrnostní situaci v ranních hodinách 17. října ukazuje mapa na obr. 2. Počty spojení s DX stanicemi stále stoupají, jako v předešlých dnech. Jsou navázána další první spojení od nás. Tentokrát do Dánska a v pásmech 1296 a 2304 MHz opět stanicí OK1KIR/p. Jejími protějšky byly stanice OZ7IS a OZ9OR (548 km). Další naše stanice i s QRP nebo s FM pracují přímo i přes řadu vzdálených převáděčů (145 MHz). Na 433 MHz se navazují snadno spojení do Skandinávie.

18. října se naše území nachází pod vlivem tlakové výše nad střední a jižní Evropou. Horní hranice teplotní inverze je nad Prahou ve výši 1240 m a nad Popradem ve výši 1660 m. Možnost troposférického šíření na velké vzdálenosti jako v předcházejících dnech stále trvá. Je úspěšně navázáno další spojení a sice se Švédskem v pásmu 1296 MHz mezi stanicemi OK1KIR/p a SM6ESG.

Další den - 19.10. - je počasí u nás stále ovlivňováno rozsáhlou oblastí vysokého tlaku nad střední a jižní Evropou. Inverze ve výši 1410 m je 12,4 °C a noční teploty jsou: Praha 3 °C, Hradec Králové 4 °C, Sněžka a Praděd 9 °C. Podmínky směrem na západ se podstatně zhoršují, ale trvají ve směrech na severovýchod a východ, kde bohužel je méně protistanic. Tlaková výše 1030 mb nad jihovýchodní Evropou se stává řídicím útvarem ve dnech 20. až 22. října a nad Finskem se vytvořila samostatná tlaková výše. Od nás lze pracovat s OH, OH0, SM, OZ a i s UP, UQ, UR, YU, I, YO a LZ. Na 70 cm přibývá další první spojení, a to s UQ2 díky stanicím OK1QI/p a UQ2IV. Spojení s Rumunskem na 145 MHz bylo možno navázat ze středních Čech (OK1MG-YO2IS) a rumunské stanice pracují i přes převáděč OK0B. Dopolední hodiny 23. října přinášejí konec podmínek pro DX spojení. Výčet všech spojení by asi postačil na celé číslo RZ, ale bohužel informace o tom, co, kdo a kdy přesně udělal došly pouze od OK1MG, OK1KKD, OK1QI/p, OK1AIB/p, OK1KIR/p, OK2BDS, OK1VEC a OK1JAX.

OK1PG,  OK1QI RZ 5/1978


 

Reprodukce zadní strany QSL lístku, kterým je stanici OK1AEX/p potvrzováno spojení v pásmu 10GHz se stanicí DJ8WS/p ze dne 16. dubna t. r., a které bylo zároveň prvním spojením OK-DL v tomto pásmu.

Další československou stanicí pracující v pásmu 10 GHz je OK1AEX z Tábora, který je na levém snímku se svojí XYL a OK1ABO (v pláštěnce) dne 30. dubna 1978 v opakovaném spojení s DJ8WS z 16. dubna 1978. Pepa používá vysílač s Gunnovou diodou s výkonem asi 40 mW., trychtýřovou anténu a přijímač se směšovací diodou 1N23+mf díl 100 MHz (Riga 103). Na pravém snímku je nová anténa OK1AEX pro 10 GHz, která bude mít o 10 dB větší zisk než dosud používaná trychtýřová anténa a zároveň bude na přijímací straně k dispozici přijímač s kmitočty mf 10,8; 28; 73 a 100 MHz. U zařízení  OK1AEX se vynikajícím způsobem podílel některými mechanickými pracemi OK1ABO.      RZ 9/1978


POPRVÉ NA 3 CM S MAĎARSKEM

    Parabola stanice OK1AEX/p míří ze Slovenska do Maďarska a první spojení mezi oběma zeměmi na 10 GHz je skutečností.

Další nová země v pásmu 10 GHz přibyla na konto Československa dne 5. září t. r. spojením mezi stanicemi OK1AEX/p a HG5FMV. Na naší straně se na přípravě a uskutečnění tohoto prvního spojení OK-HG na 10 GHz podílela i operátorka Zdena z RK OK1KTA a na maďarské straně to byli HG5EB, HG5EZ, HG7PX a HG7PU. Všem zúčastněným srdečně blahopřejeme a několik dalších zajímavostí ke spojení pro čtenáře RZ napsali ti, co se o spojení zasloužili u nás.      RZ

Příprava k uskutečnění prvního spojení na 10 GHz mezi OK a HG nebyla právě jednoduchá a snadná. Předcházela tomu schůzka s operátory maďarské stanice. 3.července 1978 po ne zcela úspěšném spojení při letošním PD. Během schůzky bylo třeba dohovořit nutné provozní záležitosti a dohodnout technické podrobnosti v souvislosti s použitým zařízením a stanovit vhodný termín spojení. Pro nás to představovalo upravit zařízení pro netypickou polarizaci antén a mezifrekvenční zesilovač s kmitočtem 33 MHz. U maďarské stanice to byla náhrada jejich dosavadního klystronového vysílače vysílačem s Gunnovou diodou. Druhá návštěva u maďarského kolektivu se uskutečnila 2. září t. r., kdy se nejen utužily dříve navázané kontakty, ale kdy došlo i k poslednímu upřesnění podmínek spojení. Maďarský kolektiv tvořiili ing. Bela Berszenyi HG5EB, který je technický manažer MRASz a iniciátor pokusů v pásmu 10 GHz, operátor K. Videgradi, konstruktér zařízení stanice HG5FMV Feri Szekeres HG5EI, J. Cserháti HG7PX a operátorka Maria Szilvari, která je i manažerkou diplomu HA25HG a dobrou techničkou.

3. září věnovali obě strany zkouškám svých zařízení a další den jsme podnikli výlet do Budapešti, kde nám Feri HG5EI dělal průvodce i tlumočníka. Jako každý náš radioamatér v zahraničí jsme se i my zajímali o radiotechnické výrobky. V prodejná jsme viděli rozsáhlý sortiment podniku Videoton a jak jsme byli informováni, pružná licenční politika umožňuje rychlou inovaci sortimentu. Ze součástek jsme viděli polovodičové produkty TESLA, ITT i Siemens a poměrně dobrý výběr v číslicových integrovaných obvodech. Zajímavou informací pro nás bylo to, že amatéři vysílači mají v MLR status sportovců se všemi náležitostmi a jako takoví mají ročně 20 dní tzv. sportovní dovolené na akce a závody, kterých se zúčastní s kolektivní stanicí radioklubu.

Těsně před vlastním spojením jsme se 5. září ráno rozloučili s kolektivem HG5FMV a přes přechod Estergom-Štúrovo jsme se vrátili na naše území k obci Chlýba ve čtverci JH14c, odkud jsme již zmíněné oboustranné spojení navázali při oboustranné slyšitelnosti a udržovali jsme je po dobu 57 minut. Pro příští rok chceme uskutečnit se stejným maďarským kolektivem další spojení, tentokrát během června a na podstatně větší vzdálenost z Nízkých Tater.

Setkání a spolupráce s kolektivem HG5FMV budapeštského závodu jemné mechaniky nejen přispěly k navázání prvního spojení ČSSR-MLR v pásmu 10 GHz, ale i k navázání srdečného přátelství trvalého charakteru. Naše neznalost maďarštiny byla snadno překlenuta pomocí ruského a německého jazyka k vyřešení všech otázek i budoucí spolupráce.

OK1AEX a Zdena z RK OK1KTA  RZ 9/1978


  

Loňský UHF/SHF Contest IARU se zapíše zlatým písmem do evropské historie VKV. Mimořádně dobré podmínky šíření připadly právě na dobu jeho konání a zvláště v jeho první části byla navázána celá řada spojení DX do oblastí s velkou hustotou stanic v západní Evropě. Z podmínek těžily převážně stanice umístěné na přechodných QTH. Jak je zřejmé z výsledků, bylo dosaženo nejlepších výsledků v historii tohoto závodu u nás a totéž lze říci o počtu navázaných spojení a překlenutých průměrných vzdálenostech. Během závodu byl třikrát překonán stanicí OK1KIR/p československý rekord v pásmu 1296 MHz a jeho současná úroveň byla posunuta na 1057 km spojením se stanicí SM0DFP. Stanice OK1KIR také vytvořila nový rekord v pásmu 2304 MHz spojením na vzdálenost 549 km se stanicí PA0VTW, které je zároveň prvním spojením OK-PA v pásmu 13 cm. I do třetice to byla stanice OK1KIR, která. v pásmu 433 MHz navázala prvá spojení od nás se stanicemi HB0 a OH0 (HB0LL a OH0NC). Ovšem i řada dalších stanic si zlepšila své osobní rekordy a zvýšila si počet zemí v pásmech 433 a 1296 MHz.

Několik zajímavostí ze soutěžních deníků:

OK1KIR 173krát DL, 47krát PA0, 21krát SM, 20krát DM, 24krát OK, 16krát OZ, 10krát HB, 9krát G, 7krát OE, 4krát F, 3krát HB0, 4krát SP, 1krát YU, 1krát OH0 a 1krát LX.

OK1AIB — 93krát DL, 43krát PA0, 29krát OK, 11krát DM, 10krát SP, 8krát G, 6krát HG, 6krát OZ, 2krát SM, 2krát HB a 2krát YU.

OK3KXI — jeji operátoři pracovali např. s 10 stanicemi YO.

Účast stanic v HG, YO a YU se v poslední době zvyšuje a otevírají se nové možnosti hlavně pro stanice OK2 a OK3, škoda jen, že zatím nejsou plně využívány. Nové možnosti jsou i v pásmu 1296 MHz, kde již pracují i polské stanice a letos se v tomto pásmu objevila i stanice HG5AIR. Na 2304 MHz se zúčastnily pouze tří naše stanice, které se zahraničím pracovaly se stanicemi v DL a OK1KIR v PA0. I když některé naše stanice vlastní zařízení pro pásmo 10 GHz, bohužel žádná z nich se s ním závodu nezúčastnila a to je jistě škoda.

Na tomto místě je vhodné se zmínit o technickém vybavení některých našich stanic. OK1KIR/p v GK45d používali 4krát 17Y a vysílač s příkonem 300 W na 433MHz, parabolu o Ø 1,7 m a opět vysílač 300 W na 1296 MHz a tutéž anténu a vysílač 70 W na 2304 MHz. OK1AIB v HK29b měl na 433 MHz anténu 21Y s vysílačem 40W, na 1296 MHz 2X 24 loop Y a vysílač 35 W. OK1AIV/p v HK18d používal 12Y a vysílač 20 W na 433 MHz, 4x 15Y a vysílač 35 W na 1296 MHz, parabolu Ø 1,7m a vysílač 75 W na 2304 MHz. OK1KTL/p v GK55h měli na 433 MHz 4x 15Y s vysílačem 250 W a parabolu Ø 1,0 m s vysílači po 10 W na 1296 a 2304 MHz. Z technického hlediska závod jasně prokázal nutnost používat transceiverů s provozem SSB i CW o to nejen na 433 MHz, ale i v pásmu 1296 MHz. Zvláště provoz SSB je ve většině zemí velmi rozšířen a např. stanice OK1KIR a OK1AIB mají na 433 MHz pouze necelých 10 % spojení navázáno provozem CW.

Na závěr je potřeba konstatovat, že UHF/SHF Contest je skutečným vyvrcholením celoroční práce v pásmech decimetrových a centimetrových vln a účast v něm by tomu měla odpovídat. Bohužel ne všechny československé stanice si tuto skutečnost jasně a zcela uvědomují. OK1AIB

RZ 1/1979


Komentář OK1VPZ:   OK1AIB je nyní OK1CA. Podívejme se, co se o VKV DX provozu psalo v tahdejším OK radioamatérském tisku:


Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

 
OK1AIY/p - QTH Benecko HK29C, 912m n. m. Snímek je sice z roku 1976, ale anténní konstelace je stále stejná.

OK1AIY: Podmínky jsem řádně „objednal“ A už ve čtvrtek 5 října jsem si na ně vzal dovolenou. Přišly přesně a snad o tom ani leckdo v sobotu dopoledne, kdy to už muselo „chodit", ani nevěděl. V UHF/SHF contestu bylo zajímavých prvních 5 hodin, protože po 22. hodině se zvedl vítr a spojení na delší vzdálenosti se přestala navazovat. Během závodu jsem někdy nevěděl co dělat a navázal jsem celkem 130 QSO na 433 MHz, 29 na 1296 MHz a 4 na 2304 MHz. K těm lepším na 1296 MHz patří: G3XDY/p v AM67f, PA0NYM v CL20e, PA0HVF a PA0CKV ve čtverci CM i několik DL ze čtverce FN - celkem 6 zemí; na 433 MHz: G8IWA - ZN18c, G8AZA - ZO69h, G8BFX - ZM40J, G8GNE - ZM58g a dále 12x PA ze čtverců DL, CM, CL a DM celkem 11 zemí. 9. října dopoledne jsem měl 15 spojení na 145 MHz do Švédska a odpoledne UA2FAY, RQ2GES, OH1AD - LU56a, UR2HD, UP2BBC (okamžitě opakováno na 433 MHz s lepšími reporty než na 145 MHz, spojení na 1296 MHz bohužel nevyšlo), UP2BFR a UQ2GFZ (NR57a). V úterý 10. října poklesla inverze pod nadmořskou výšku Zlatého návrší a proto jsem se z něj přemístil na Benecko 912 m n. m. Tady to bylo nejlepší 11. 10. už od rána, síly stanic byly obrovské na všech pásmech a na 1295,980 MHz jsem poslouchal maják DB0FB (Feldberg EH11) v síle až 59+. Nastavil jsem si parabolu Ø 3 m a sledoval jeho signál až do druhého dne do 11 hodin, kdy se definitivně ztratil. Jak postupně inverze klesala byl slyšet lépe v nižších polohách a v době kdy nebyl vůbec slyšet na Žalém ( 1000 m n. m.) byl ještě S5 v Horních Šlapanicích (650 m. m.) s anténou 10Y. Nějaký kilometr jsem projel, ale co jsem potřeboval, to jsem si zkusil. Ze zajímavějších spojení: na 1296 MHz HB9RG, HB9AMH (DH66e) DL8SF (DJ66e) a na 2304MHz DK0NA (FK). Více jsem experimentoval než navazoval spojení a tak jsem zjistil, že 12. října ve 1415 slyším zvýšený šum při směrování antény na 2304MHz a Jak se později ukázalo, přicházel ze Slunce. Při pečlivém nasměrováni, paraboly Ø 3 m byl šum 3krát silnější než základní šum přijímače. Na pásmech 145 o 433 MHz to tak výrazné nebylo. V nejblíže následujících dnech byly již podmínky horší, ale stále ještě nadprůměrné. Tomu, kdo podmínky v první polovině října zmeškal či má zájem využít podobných podmínek v budoucnu, doporučuji prostudovat články o mimořádných způsobech šíření VKV v troposféře v RZ 4 a 5/1977.

   Povětrnostní situace uprostřed první poloviny října 1978, kterou pro RZ nakreslil OK1QI.

OK1KRA: Ze svého QTH na Bílé Hoře (HX72a) v Praze 6 využili dalších zlepšených podmínek šíření v pásmech 433 a 145 MHz ve dnech 6. až 12. listopadu minulého roku. Na 70 cm to byla mj. spojení s F1CXW (CK74a - 684km), F8ZW (DI28d - 513 km), SM7DOX (HQ71d - 658 km), HB9ABN (EH47c - 467 km) a F2KX (BJ61e - 884 km). Na 145 MHz měli nejdelší spojení s OH7PI v NW60d na vzdálenost 1587 km (celkem 12krát F, 15krát HG, 2krát HB9, 8krát OE, 5krát ON, 6krát OZ, 4krát PA, 16krát SM, 23krát YU a další s YO, OH0, UR2 a UQ2). Jak napsal OK1GO, přinesly listopadové podmínky stanici OK1KRA 5 nových zemí na 433MHz 5 nových zemí a 15 nových čtverců QRA na 145 MHz

OK1MG: Při podzimních podmínkách pracoval no 145 MHz s YO2FP, OH1AD, OH2CX, OH3MF a slyšel OH7PI. Na 433 MHz to byla spojení s YU3UKZ HG5AIR, SM4AXY (čtverek HT - 1010 km), HB9, F1, SM7, OZ6OL a nejdelší spojení s SM0FFS (JT51f - 1040 km). Jedna z nejvydařenějších polárních září byla v sobotu 25. listopadu m r odpoledne v průběhu telegrafního CQ WW contestu kdy mnoho amatérů na KV navázalo spojení odrazem od ní (to bylý ty „ošklivé škvrčivé signály). Toník volal GM3UU, GM4Z/A, GI3TLT, GI3GXP, GI3RXV, PA3AMD, GW4CQT aj.; spojení se mu však podařilo jen s SM, UP2 a UR2. Na 145 MHz se dala od nás navazovat spojení asi 2 až 3 hodiny.

OK1KKD: V průběhu loňských podzimních podmínek se činili i operátoři kladenského radioklubu. Na 145 MHz pracovali s YO, 6x F, 4x ON, 2x PA, 4X YU, řadou SM, OH1AD, OH2CX, OH2LO, OH2MN, OH8AV z Oulu (což bude asi nový rekord s šířením tropo), RQ2GES, 3x UR2 a dalšími stanicemi. Na 433 MHz např. s ‘YU3UKZ, HG5AIR, HG1KVY a HG5KDQ.

OL8CHM: V. lete dali do prevádzky v Štajersku nový prevádzač FM Je umiestnený neďaleko od mesta Bruck a. d. Mur na Rennfelde vo výške. 1650 m. n. m. vo štverci HH47g. Má značku OE6XEG a pracuje v kanáli R9 s výkonom 1 W do vertikál. dipóIa.

Ve VKV rubrice RZ 10/1978 trochu zařádit tiskařský šotek a tak si laskavě opravte vzájemným přehozením značky převáděčů OK0I a OK0H, u spojení stanice PA0AGO má správně být protistanice OY7O.

Děkuji všem za jejich příspěvky a i OK2VLQ a OK1ORA, jejichž příspěvky použiji později. Své další dopisy pište na adresu: Ing. Zdeněk Prošek OK1PG pošt. schránka 36, 111 21 Praha 1.   OK1PG

RZ 2/1979


 

Členové kolektivu DM3HL úspěšně pokračují na svých experimentech v pásmu 10 GHz. V dubnu t. r. se postarali o první spojení na 3 cm mezi NDR a Dánskem. Z přechodného QTH ve čtverci GO61f pracovali se stanicí DC7QH/p ve čtverci FO40c. Pro překlenutí vzdálenosti 46 km bylo u obou stanic použity vysílače s výkonem 10 mW. Ještě během dubna došlo k dalšímu prvnímu spojení. Zasloužil se o to DM2DPL svým spojením s SP3BLR z Frankfurt n. O. do Slubice. O měsíc později se DM2DPL zúčastnil letního BBT v pásmu 10 GHz z Fichtelbergu nedaleko Klínovce a pracoval s DC0VD a DJ7OO na Ochsenkopfu (93 km), DB3NF a DD7NR z Gr.Waldsteinu (89 km), DM2GJL a DM3HL z Auersbergu (24 km) a DM2DXN z Schneckensteinu.

Několik minut po závodě pracoval i s OK1AEX na Sněžce, což už mu žádné body nepřineslo, ale za to zatím nejdelší spojení v NDR na 10 GHz - 200 km. Tedy téměř stejnou trasou, na které před 25 lety mezi Klínovcem a Krkonošemi bylo navázáno stanicemi OK1KRC a OK1KAX spojení na 23 cm, což byl ve své době světový rekord. Náš snímek přetištěný z časopisu Funkamateur ukazuje transceiver pro 10 GHz kolektivu DM3HL.

RZ 3/1979


NOVÉ REKORDY NA VKV

V době těsně před závodem IARU Region I UHF/SHF Contest 1980 byly kromě navázání jiných zajímavých spojení překonány i dva československé rekordy. O první z nich se zasloužil 3. října ve 2326 GMT OK1AIY/p, který ze čtverce HK18d navázal v pásmu 1296 MHz spojení s britskou stanicí G3AUS ve čtverci YK32d na vzdálenost 1350 km. V noci ze 3. na 4. října operátoři stanice OK1KIR/p ze čtverce GK45d pracovali s britskou stanicí G4BYW ze čtverce AM24c v pásmu 2304MHz na vzdálenost 881 km. U obou spojení je předpoklad, že jimi byly ustaveny i nové evropské rekordy! Blahopřejeme!    OK1IPG - OK1VAM

RZ 3/1979


OK1KIR/p: Navázali řadu zajímavých spojení před UHF/SHF Contestem. 145 MHz: 92x G, 2x GJ, 2x GU, GW a 5x F 433 MHz: GJ4ICD (první OSO OK-GJ), 24x G, 29x PA 8x ON, 6x F a OZ. 1296 MHz: 17x G, 22x PA - nejdelší spojení s G3GNR 1200 km! 2304 MHz: G4BYV - 880 km, PA0EZ, PE0ESN, PE0AGO, G3LQR, DF5OZ, DL7QY. Během závodu měli spojení i s LX, IW4AHX/6, F a dalšími na 433 MHz a na 1296 MHz 6x PA a HB9.

RZ 3/1981


LÉTO NA VKV (první zmínka o 3cm RS QSO?)

• Některé britské amatérské stanice vědomě využívají troposférického rozptylu za deště při spojeních v pásmu 10 GHz. Jednou z nich je G8ADP v Alresfortu, kde jsou časté dešťové srážky. S jejich pomocí operátor stanice G3ADP uskutečnil řadu spojení do vzdálenosti 150 km za hranici přímé viditelnosti. Při pokusech se stanicí G3JVL za normálních podmínek na vzdálenost 40 km přijímal její signály s úrovni -6 dBm, ale při silném dešti byla úroveň signálů stejné stanice +30 dBm a při směrováni do jiných směrů či k obloze stále ještě +5 až +15 dBm.

RZ 6/1981


PÁSMO 5,66 GHz A ČESKOSLOVENSKÉ REKORDY

I když např. v pásmu 10 GHz bylo u nás už navázáno snad dost spojení a i s několika zeměmi, zůstávalo pásmo 5,66 GHz mnoho let úplně netknuté až do druhé poloviny letošního června, v niž po pracné technické přípravě konečně došlo i na ně. První spojení v něm navázaly stanice OK1VAM a OK1WFE 17. června [1982] na vzdálenost 3 km a protože kvalita spojení byla lepší než všechna očekávání, obě stanice svůj československý rekord zlepšily 26. června spojením mezi OK1WFE v Praze 5 a OK1VAM/p na Zvičině při vzdálenosti 104 km. S jídlem roste chuť a tak zatím poslední úspěšný pokus, (z něhož jsou i naše snímky) ke zlepšeni nového československého rekordu podnikly obě stanice krátce před letošním Polním dnem a 3. července ve 1230 GMT navázaly další spojení, při němž jejich signály překlenuly vzdálenost 157 km.

OK1VAM/p pracoval z kóty Ládví na severním okraji Prahy (pozn. OK1TEH asi 200m od mého domácího QTH v JO70FD) a OK1WFE/p byl na kótě Suchý vrch u Jablonného n. Orlicí. I při posledním zmíněném spojení byla kvalita signálů obou stranně taková, že po prvních telegrafních signálech obě stanice pokračovaly dále provozem FONE a již během spojení se operátoři obou stanic dohadovali na další trase, která by jejich nový československý rekord ještě zlepšila. Zařízeni obou stanic vycházela z oscilátoru 377 MHz, jehož krystalem řízený signál byl dále násoben až na kmitočet do pásma 5,66 GHz o vlnovodem napájena parabolická anténa. Blahopřejeme a doufáme, že se k oběma našim prvním stanicím připojí brzy i další a že brzy také dojde na první československá spojení mezi našimi a zahraničními stanicemi v pásmu 5,66 GHz. RZ

   OK1VAM/p a jeho zařízení pro 5,66 MHz při spojení 3 července 1982

VKV V ZAHRANIČÍ (první Aircraft Scatter na 23cm?)

• Operátoři stanic G3WDG a G3OUF měli určité potíže při spojeních v pásmu 1296 MHz mezi svými stálými QTH vzdálenými 60 km. Oba si však všimli, že signál protistanice se krátkodobě zlepší při pohybu letadel v nedalekém koridoru a tak na své pokusy přizpůsobili proceduru spojení obvyklou u spojení odrazem signálů od meteorických stop. Pravidelným střídáním krátkých relací navázali během 60 minut kompletní spojení se všemi jeho náležitostmi.

RZ 9/1982


KRÁTCE Z DOMOVA - NOVÝ EVROPSKÝ REKORD

O prvních spojeních a československých rekordech v pásmu 5,66 MHz jsme po drobne psali v rubrice VKV v č, 9/1982 na str. 29 a 30. Už tam jsme se zmínili i o tom, že operátoři stanic OK1VAM a OK1WFE se připravují svůj rekord dále zlepšit. K tomu skutečně došlo 25. září t. r. v 0522 UTC, kdy uskutečnili další rekordní spojení, při němž OK1VAM pracoval na Klínovci a OK1WFE na Suchém vrchu. Překlenutá vzdálenost činila 286 km. I ve zmíněném případě byly rezervy v signálech takové, že OK1WFE odjel na ještě vzdálenější Praděd a v týž den ve 1330 UTC byla oboustranně překlenuta vzdálenost 303 km, která představuje nejen nový československý rekord, ale s největší pravděpodobností i nový evropský rekord. Blahopřejeme!          OK1VCW

 

TROPOSFÉRICKÉ PODMÍNKY NA VKV BĚHEM ZÁŘÍ 1982

Zlepšené troposférické podmínky šíření elektromagnetických vln od 11. do 20. září 1982 byly typickou ukázkou toho, co všechno může příroda radioamatérům připravit. Co vlastně způsobilo tak dokonalé šíření VKV na tak velké vzdálenosti? Ráz počasí posledních několika týdnů byl ve znamení západního proudění způsobeného azorskou tlakovou výší. Jednotlivé frontální poruchy byly střídány výběžky vysokého tlaku a v celé Evropě panovalo suché a teplé počasí. V našich zeměpisných šířkách byly frontální poruchy již tak slabé, že mnohdy ani nezpůsobily zhoršení počasí, natož nějaké srážky. Na konci takového období bývá „dobrým zvykem“, že se celá azorská tlaková výše přesune nad Evropu, což se stalo i tentokrát.

Poměrně rychle se nad celou Evropou vytvořila obrovská „stacionární anticyklona“, která se pomalu přesouvala k východu. Na její přední straně přecházela po severním okraji teplá fronta a za ní studená fronta, která s sebou přinesla srážky a následné ochlazení. To způsobilo v jinak prohřáté troposféře vytvoření výrazných výškových inverzí a současně s tím rozvrstvení vlhčího vzduchu do různých výšek. Stalo se tedy, že po celém severním okraji se vytvořil obrovský vlnovodový kanál, který postupoval po směru hodinových ručiček kolem středu výše od západu přes sever, severovýchod, východ až k jihovýchodu.

V oblasti intenzivnějšího působení frontálního systému byly inverze výraznější, ale např. v Čechách, kde se studená fronta projevila jen velmi slabě (nebyly srážky a neochladilo se výrazně ani v noci) se výšková inverze téměř vůbec nevytvořila. Velmi dobře je to vidět na „výstupech“ ze středy 15. září, kdy byl střed tlakové výše zhruba nad Čechami.

Výstup Praha 15. 9. 1982:            Výstup Poprad 15. 9. 1982

 305 m  14,8   12,8                   706 m    9,2    8,1
 550    20,8   13,8                  1050     14,0   10,8
1620    13,6    8,8                  1700     10,8    0,8
2020    11,0    0,0                  1900      9,8    4,8
2900    11,0  —14,1                  2050      8,4    0,4
4380    —1,7  —23,7                  2310     —1,0   —2,0
5530    —8,7  —27,7                  2700    —10,6  —13,5

(druhý a třetí sloupec udávají teplotu a tzv. rosný bod ve °C)

Dobře si všimněte „skoku“ v teplotě rosného bodu nad Popradem, kde ve výšce 1900 m n. m. byla vrstva (pás) vlhčího vzduchu. Kdybychom získali podobné výstupy ze severněji položených míst, ukázalo by se, že „skok“ v teplotě rosného bodu tam byl ještě daleko větší.

Během doby zmíněné na začátku článku bylo u nás i v celé Evropě dosaženo mnoha pěkných spojení, na která operátoři dlouho nezapomenou. Zájemcům o dálkové šíření signálů VKV troposférou doporučuji prostudovat si články „Mimo řádné způsoby šíření VKV v troposféře“, které naleznou v RZ č. 4/1977 str. 11 a v č. 5/1977 na str. 12.

OK1AIY

Pozn. OK1VAM: Pavel se sice ve svém příspěvku zmínil o mimořádných troposférických podmínkách v září t. r. a jejich vlivu na siření VKV, ale neuvedl, jaká spojení sám při nich navázal. Kromě mnoha jiných spojení rozšířil naše tabulky se spojeními „Poprvé se zahraničím“, 15. 9. ve večerních hodinách uskutečnil první spojení OK-UP2 v pásmu 1296 MHz se stanicí UP2BJB a druhý den ráno v pásmu 433 MHz naše první spojení s UA3 a LZ, odkud pracoval se stanicemi UA3LBO a LZ2KBI.

RZ 11-12/1982


Z PÁSEM SHF A PRVNÍ SPOJENÍ V OK NA 24 GHz

OK1WV nám poslal dopis, který přinesl radostnou zvěst o novém československém rekordu v pásmu 10 GHz a prvním spojení u nás v pásmu 24 GHz. V neděli 24. 10 1982 kolektiv OK1KDO sestávající z operátorů OK1ZH, OK1WV, OK1WN a OK1IPK navázal z kóty Přimda ve čtverci GJ24j nejprve spojení v pásmu 145 MHz se stanicí DJ4YJ na Velkém Javoru ve čtverci GJ76b a po domluvě se obě stanice přeladily do pásma 10 GHz. Protože vzájemná slyšitelnost byla 59, došlo ihned k dalšímu přeladění do pásma 24 GHz, v němž se uskutečnilo v 0929 UTC opět při oboustranné slyšitelnosti první spojení u nás a současně první spojení OK-DL v pásmu 24 GHz. Tím byl současně ustaven první československý rekord v pásmu 24 GHz na 72 km. Obě stanice používaly provoz FM, příkon vysílače u OK1KDO byl 40 mW o anténa parabola o průměru 65 cm. Po domluvě s Hansem DJ4YJ se domažličtí chtěli pokusit o týden později o překonání světového rekordu v pásmu 24 GHz překlenutím vzdálenosti 358 km mezi Klínovcem a Zugspitze. To se bohužel nepovedlo, ale i tak cesta na Klínovec nebyla marná, protože se jim podařilo uskutečnit spojení 31. 10. 1982 se stanici DL8RAH/p v pásmu 10 GHz a tím vytvořit nový československý rekord na vzdálenost 352 km. I posledně zmíněné spojení proběhlo při oboustranně vyměněných reportech 59, ale s občasnými silnými úniky a několikrát opakovaný pokus o světový rekord v pásmu 24 GHz skončil zatím neúspěšně. Všichni budeme operátorům z OK1KDO „držet palce“, aby se jim to povedlo někdy později. V každém případě jim k oběma uvedeným spojením blahopřejeme!

OK1PG

PODZIMNÍ TROPOSFÉRICKÉ PODMÍNKY

Nevytváří se právě hezká tradice, když stanice, které úspěšně zasáhnou při podzimních troposférických podmínkách, projevují stále menši ochotu pochlubit se ostatním se svými úspěchy. Musím proto k hodnocení podzimních podmínek použít převážně zjištění, která jsem sám získal. Podmínky DX, při nichž se dala navazovat spojení přes 1000 km, byly asi třikrát. Poprvé v sobotu před závodem IARU Region 1 Contest 4. září. Bohužel jen do začátku závodu se dala navazovat spojení hluboko do nitra Francie a až k pobřeží Atlantiku. Hodně našich stanic si tím zlepšilo své skóre v žebříčku čtverců, protože Francie má téměř 50 velkých čtverců.

Poměrně nejdéle trvaly troposférické podmínky DX v polovině září. V úterý 14. září bylo možno pracovat se Skandinávií. Neatraktivnější stanicí odtamtud byla LA1EKO na naftařské plošině ve čtverci BQ. O den později se tlakové útvary posunuly tak, že bylo možno pracovat s pobaltskými stanicemi na všech pásmech VKV a spojení se navazovala i ze stálých QTH. Po půlnoci a ve středu ráno bylo velmi snadné navázat spojení s UA3LBO. Např. stanice OK1GA a OK1KPA se zmíněnou stanicí pracovaly ze svých stálých QTH i v pásmu 433 MHz. Ve čtvrtek další změna meteorologické situace způsobila, že bylo možno navazovat spojení s YO, YU i LZ a kolem půlnoci podmínky zanikly.

Ani konec října v loňském roce nezklamal. Po několika krátkodobých podmínkách, během nichž šlo navazovat spojení z výše položených stanovišť, přišel den D 30. října, kdy se vytvořil kanál ve směru na Velkou Británii. Byla navázána tisíce spojení mezi střední Evropou a východní částí britských Ostrovů. Určitě byly překonány evropské rekordy v pásmech 1296 a 2304 MHz. Doufejme, že držiteli rekordů u nás budou OK2VPB/p svým spojením s G3AUS na vzdálenost větší než 1500 km v pásmu 1296 MHz a OK1AIY/p za spojení s G4BYV na vzdálenost přes 1000 km v pásmu 2304 MHz. S britskými stanicemi byla možná spojení již kolem sedmé hodiny ranní a poslední signály utichly asi dvě hodiny po půlnoci. Živo bylo na všech pásmech a ke spojením z výše položených QTH mnohdy postačovaly výkony několik stovek miliwattů. Obtížněji se pracovalo ze stálých QTH a zejména v pásmu 433 MHz, kde např. OK1AZ pečivě sledoval provoz, ale kromě našich stanic z přechodných QTH nic neslyšel.

Alespoň stručně o několika stanicích, které se pochlubily svými spojeními.

OK1MCW/p na Sněžce měl od 17, do 19. 9. spojení s HB, UB5, OZ, YU, I, UA2, UP2, UQ2, YO a SM.

OK1CA/p také na Sněžce měl od 16. do 19. 9. spojení na 145 MHz s UA2, UC2, UP2, UO2, UB5, YO, YU, LZ a na 433 MHz s YU, HG8, LZ2, UC, UP, UQ a UB.

OK1AIY/p v Krkonoších měl 30. 10. spojeni přes 600 km: na 433 MHz 90 QSO, na 1296 MHz 40 QSO - např. s G4BYV, 13x PA, 5x G, ON a více DL, na 2304 MHz 8 QSO - mezi nimi G4BVV, PA0EZ, PE0ESN, PA0CRA, PA0FRE, PA2DOL a DK2DO. Pavel má celkem 5 zemí a 16 čtverců na 2304 MHz, 13 zemí a 55 čtverců na 1296 MHz a 22 zemí a 92 čtverců na 433 MHz.

Protistanicí Pavla OK1AIY při jeho rekordním spojení v pásmu 2320 MHz koncem října 1982 byl John G4BYV, který používal zařízení vycházející z lC-202 a které dále ve vysílači obsahovalo směšovač s 2C39A budič s 2C39A a stejná elektronka byla i na koncovém stupni, kde dávalo výkon 15 W. Přijímač měl na vstupu NE64535, HP35823 a interdigitální směšovač HP2350. K tomu všemu bylo připojena parabolická anténa o průměru 1,25 m s napájením i pro pásmo 9 cm. Na levém snímku je vpravo nahoře přijímač a vysílač pro pásmo 9 cm o vlevo vysílač pro 2320 MHz. Na pravém snímku jsou předzesilovače pro 1296 a 2320 MHz filtry pro tatáž pásma.

OK1MXS/p byl 30. 10. na Zvičině ve čtverci HK49j a mezi 0800 až 2200 UTC měl na 433 MHz 112 spojeni DX a z toho 40x G, dále ON, PA, F a DL při průměrném QRB asi 1000 km, nejdelším spojeni 1368 km do čtverce YK32j - celkem pracoval s 18 čtverci.

OK1VBN pracoval 15 a 16. 9. s UC2, UP2, UQ2, UR2, UB5 a YO. Při PZ 26. 9. měl spojeni i s GD, Gl, El.

OK2JI 6. 9. 1982 navázal 30 spojení odrazem od polární záře s SM, PA, OZ, DL 15. 9. se mu podařilo spojeni s UP2BJB na 433 MHz a v průběhu IARU Region 1 UHF Contestu navázal na 433 MHz kromě jiných i spojení s SM6HYG a 8 stanicemi OZ. 30. října pracoval z přechodného QTH na 433 MHz s 10x G, 22x PA, 10x DL aj. Nejdelší spojeni měl na vzdálenost 1348 km. Po návratu domů stihl ještě uskutečnit spojení na 145 MHz s GW8JLY/p (YL) na vzdálenost 1418 km.

OK2KQQ měli v polovině září několik spojení na 145 MHz s pobaltskými stanicemi a s OH2TI. Na 2304 MHz se jim konečně podařilo navázat první spojení, a to na vzdálenost 244 km s OK1AIY/p.

OK2STK měl uprostřed září pěkná spojení s SM, OZ, DL a také s pobaltským stanicemi. 30. 10. pracoval z Lysé hory - na 145 MHz 2x UC2, 1x OH, 15x DL, 2x ON, 2x F, 6x YU, 10x PA, 10x G; na 433 MHz 18x DL, 3x OE, 12x G, 19x PA, ON a YU; na 1296 MHz 4x DL, 2x PA, OE s výkonem svého vysílače 0,5 W! Jeho spojení s G3AUS na vzdálenost 1577 km v pásmu 433 MHz bude pravděpodobně nový československý rekord s troposférickým šířením.

IARU Region 1 UHF/SHF Contest 1982 absolvoval Pavel OK1AIY/p na Zlatém návrší v Krkonoších v nadmořské výšce 1411 m (HK18d). Vlevo nahoře je snímek jeho přechodného QTH při pohledu k východu, kde v pozadí je Sněžka. Vpravo nahoře jsou anténní systémy sestávající z antény F9FT pro 433 MHz, 4x 25 prvků loop Yagi pro 1296 MHz a 4x 25 prvků loop Yagi pro 2304 MHz. Dole je potom snímek Pavlem používaných zařízení, která jsou založena na přístrojích QRP pro BBT a příslušných zesilovačích. Se stejným zařízením i anténami absolvoval Pavel i 30. 10. vyvrcholení podzimních troposférických podmínek na kótě Benecko.

Abychom mohli častěji uveřejňovat informace o úspěšné činnosti našich stanic v pásmech VKV, pište na adresu Ing. Zdeněk Prošek, pošt. schr. 36, 111 21 Praha1.

OK1PG, OK1VAM

RZ 1/1983


ČESKOSLOVENSKÉ VKV REKORDY - 1983


1973-1983 MILNÍKY V PRÁCI NA VKV V OK

1973: — v Československu byly během jediného dne uvedeny do provozu první dva převáděče pro VKV; jednokanálový kmitočtově modu OK0B, konstrukce A.Kohouška OK1AGC a širokopásmový lineární OK0A, konstrukce St. Blažky OK1MBS;
— uskutečni se technický seminář, během něhož se poprvé zásluhou radioklubů OK1KIR a OK1KRC měřily antény pro VKV;
— stanice OK1KIR zvítězila v celkovém hodnocení závodu IARU Region 1 VHF-UHF/SHF Contest, který se považuje za neoficiální mistrovství Evropy.

1974: — v Československu bylo navázáno první spojení s použitím polovodičové techniky v pásmu 10 GHz mezi stanicemi OK1VAM a OK1WFE;
— uskutečnil se I. ročník československého Polního dne mládeže na VKV.

1976: — bylo uskutečněno 1. spojení odrazem signálů od měsíčního povrchu u nás i v ZST spojením stanice OK1KIR s kalifornskou stanicí W6LET;
— v celkovém hodnocení závodu IARU Region 1 VHF-UHF/SHF Contest, který má úroveň přesahující mistrovství Evropy, zvítězil radioklub OK1KIR

1978: — radioklub OK1KIR zvítězil ve dvou kategoriích z pěti při neoficiálním mistrovství Evropy - IARU Region I VHF-UHF/SHF Contestu.

1979: — Ondrej Oravec OK3AU dosáhl jako první u nás spojení se 100 zeměmi přes převáděče radioamatérských družic;
— Jiří Bittner OK1OA obsadil 1. místo mezi jednotlivci na 145 MHz v závodě ARU Region 1 VHF-UHF/SHF Contest, který se považuje za neoficiální mistrovství Evropy.

1980: — došlo k prvnímu spojení u nás i v ZST odrazem signálů od měsíčního povrchu, na nichž se v pásmu 145 MHz podílel OK1MBS svým spojením se severoamerickou stanicí WA1JXN a v pásmu 1296 MHz radioklub OK1KIR svým spojením se švédskou stanicí SK2GJ;

1981: — československé stanice OK1OA a OK1KHI zvítězily v obou kategoriích pásmo 145 MHz ‘při IARU Region 1 VHF-UHF/SHF Contestu, který se považuje za ‘neoficiální mistrovství Evropy;

1982: — bylo navázáno 1. spojení u nás v pásmu 5,7 GHz mezi stanicemi OK1VAM a OK1WFE a překonán jimi evropský rekord v témže pásmu;
— 1. místo na světě v kategorii 1296 MHz a 5. místo na světě v celkovém hodnocení obsadila stanice OK1KIR v závodě ARRL EME Competition;
— radioklub OK1KDO navázal svým spojením s DJ4YJ první spojení u nás v pásmu 24 GHz;
— P. Šír OK1AIY překonal evropský rekord v pásmu 2320 MHz svým spojením s britskou stanicí G4BYV a J. Szarowski OK2BFH zase evropský rekord v pásmu 1296 MHz spojením se stanicí G3AUS;
— OK1MBS dovršil spojení s 50 zeměmi odrazem signálů od měsíčního po vrchu v pásmu 145 MHz;
— za uplynulých 10 let bylo uvedeno do provozu 17 převáděčů na VKV převážně amatérské konstrukce.

Považujeme za docela případné, ilustrovat článek s přehledem mimořádných výsledků československých radioamatérů dvěma snímky, které znamenají rozšíření „klubu majitelů úspěšných zařízení pro 10 GHz“ o Pavla OK1AIY a Jirku OK1MWD, kteří 16. ledna t. r. uskutečnili mezi sebou ve zmíněném pásmu spojení, jehož dosavadní výjimečnost spočívá v tom, že je to naše vůbec první spojení na 10 GHz, které bylo u nás uskutečněno provozem SSB. Spojení obou stanic proběhlo v jediném malém čtverci, ale to určitě není poslední slovo obou operátorů. Na horním snímku je Jirka OK1MWD se svým zařízením, které je vlastně transvertor 10GHz/ 145 MHz a dole je pohled na a do zařízení Pavla OK1AIY, což je transvertor 10 GHz/1296 MHz. Blahopřejeme!

   

 

 

 

Při loňském setkání semilských radioamatérů na Táboře u Lomnice n Popelkou ověřoval ing. Jan Doubek, CSc. a OK1MAT směrové vlastnosti trychtýřové antény pro pásmo 10 GHz novátorským způsobem pomocí akustických kmitočtů

 

 

 

 

RZ 4/1983


 

Na str. 3 dnešního čísla píšeme o nových rekordech i nových zemích na VKV a s tím souvisí i snímek na obálce. Je na něm zachycen OK1VR v okamžiku, kdy v den 25. výročí svého rekordního spojení v pásmu 145 MHz přišel na Sněžku a OK1CA jej vyfotografoval s omrzlou anténou pro 1296 MHz.

NOVÉ REKORDY A NOVÉ ZEMĚ NA VKV

Mimořádné podmínky šíření vytvořené sporadickou vrstvou E v červnu a červenci m. r. dobře využil Jenda OK2BFH, který během nich navázal spojení s více španělskými stanicemi, ale i s 9H1CD, CT1AUW (jeho nová země) a hlavně s EA8XS na Kanárských ostrovech. EA8XS představuje nejen novou zem pro OK i OK2BFH osobně, ale i nový československý rekord v kategorii šíření pomocí sporadické vrstvy E, a to 3757 km (16. 7. 1983). Jenda je úspěšný i při spojeních MS a při Perseidách v srpnu měl předem nedomluvená spojení s SM2ILF, SM3JAW, SM3KJO a z domluvených s LA6CU a UA1MC, přičemž poslední bylo dokončeno za 20 minut a během celého spojení trvaly odrazy v síle S 9 až 3,5 minuty.

• OK1AIY úspěšně využil povolení pro pásmo 1296 MHz, které od 1. 7. 1983 získaly stanice v NDR (viz RZ 11-12/1983, str. 4) a jako první naše stanice navázal v uvedeném pásmu 13. 9. 1983 spojení ČSSR-NDR se stanicí Y23FL/p, která ve čtverci HK14c používala vysílač 10 mW s KA2O4S a anténu 15V. Pavel měl 4x 15-prvkovou „bop Yagi“, 20 W a byl ve čtverci HK28c.

• Na troposférické podmínky ve druhé polovině října m. r. si určitě nemůže stěžovat stanice OK1KHI, která se Sněžky 22. a 23. 10. navázala v pásmu 145 MHz 375 spojení od El až po UA3, v pásmu 433 MHz 78 spojení a z nich první spojení z OK byla s GI4GVS, GU6EFB a EI6AS - to poslední bylo na vzdálenost 1525 km. 27 spojení bylo v pásmu 1296 MHz a nejdelší s G4CWB překlenulo 1257 km.

• OK1CA měl smůlu, protože přijel na Sněžku až 26. října, ale i tak navázal v pásmu 1296 MHz 16 spojení a nejdelší bylo s G3LTF 1089 km. Štěstí měl ovšem v tom, že se 28. října setkal na Sněžce s OK1VR, který se tam přijel přesně 25 let po tom, co odtamtud vytvořil 28. 10. 1958 dlouho odolávající československý rekord 1518 km v pásmu 145 MHz spojením se stanicí GI3GXP.

• Ve dnech 29. a 30. 10. m. r. byl velice úspěšný RK OK1KIR v první části závodu EME Contest. Jeho operátoři pracovali v pásmu 433 MHz se stanicemi JA6CZD, OE5JFL, DL9KR, HB9SV, G4EZN, VU1AW, OH6NU, N4GJV, HB9G, W0RRV/5, N9AG, G3LTF, OE9XXI, SM3AKW, K2UYH, I5MSH, DK8MA/p a v pásmu 1296 MHz se stanicemi OE9XXI, K2UYH, OE5JFL, G3LTF, W7GBI, LX1DG, DF0EME, WA8NLC a YU1AW - navíc slyšeli i ZL3AAD.

OK1VAM, OK1AGE, OK1CA a OK1DKW

 Článek o mimořádných výsledcích dosažených na VKV ve druhé polovině loňského roku ilustrují reprodukce dvou QSL. Ta levá potvrzuje OK2BFH spojení se stanicí EA8XS v pásmu 145 MHz na vzdálenost 3757 km a vpravo je doklad pro OK1AIY o zatím našem nejdelším spojení provozem 2x SSB v pásmu 10 GHz se stanicí DK0NA při QRB 285 km.

SSB provoz v pásmu 3cm zatím nemá a ještě nějaký čas nebude mít masový charakter. V Evropě je však již řada stanic, které zařízení mají zařízení a při dobrých podmínkách jsou schopné provozu. Velmi příjemným překvapením pak je, když se takové daleké spojení povede. Je třeba brát v úvahu i fakt, že v našich geofických podmínkách nikdy nemohou nastávat tak dokonalé podmínky pro šíření, které se využívají např. v oblasti Středozemního moře, že je ale možné navázat spojení i na větší vzdálenosti v nepříznivém terénu s nepatrným výkonem, ukazuje příklad z 25.9. 1983. Spojení bylo uskutečněno jen s necelým 1 mW výkonu a signál se udržoval po dobu delší než 1 1/2 hodiny ve veliké síle. Trasa, kterou vlna překonala, je znázorněna na obr.60.

A na závěr několik, varovných slov pro práci s mikrovlnami. I když jde v našem případě o miliwatty, je třeba se vyvarovat styku s energií soustředěnou do úzkého svazku. Citlivé jsou hlavně oči, takže je třeba nedívat se do antén a otevřených vlnovodů, je-li zařízení v činnosti.

OK1AIY.

RZ 2/1984


 

 

 

 


Zdaleka ne všechna používaná přechodná QTH pro práci no VKV dovolují instalaci antén takovou, aby byly na jediném místě o zároveň se mohly otáčet o plných 360° podle toho, odkud protistanice právě je. Taková situace nastává při vícepásmovém provozu i na Klínovci a členové radioklubu OK1KIR vyřešili záležitost spojenou s přenášením parabolické antény i ostatních zařízení pro pásmo 1286 a 2320 MHz tím, že všechno upevnili na vozík, s nímž zajíždějí k jednotlivým oknům podle směru, kam právě chtějí nebo je vhodné vysílat.

 

RZ 6/1985

 


UA6

Zlepšené podmínky šíření TROPO v poslední říjnové dekádě umožnily mnoha našim stanicím navázat množství dálkových spojení na vzdálenosti i přes 2000 km. V oblasti mezi dvěma tlakovými výšemi nad západní a východní Evropou vznikl troposférický vlnovod (DUCT), který umožnil DX spojení doslova přes celou Evropu.

Využily toho zejména stanice z UA6, UB5, které mohly navazovat DX spojení až do OZ, SM a LA až do G!

Protože však optimální meteorologická situace nastala severně od území naší republiky, lze celkově hodnotit letošní říjnové TROPO jako značně nadprůměrné, nikoliv však špičkové i přes to, že byla překonána řada čs. rekordů v délce spojení šířením TROPO. Kdyby podmínky „padly“ pro OK stanice tak, jako byly třeba pro stanice G a UA6, mohla to být skutečně SUPER TROPO.

V době psaní článku nemám k dispozici přesné údaje o tom, co kdo „udělal“. Je to proto, že dosud schází zázemí spolupracujících stanic, které by o sobě daly vědět a prezentovaly tak výsledky své práce i před ostatními. Zde si, ač odbočuji, nemohu odpustit poznámku, která se mnohým bude zdát snad až jízlivá. Je ale určena právě do řad radioamatérů, pracujících na VKV, ale platí i pro jiné „zapomenuté‘ disciplíny našeho sportu. Zkuste si porovnat, jakým způsobem „prodávají“ výsledky své práce třeba stoupenci ROB, či rychlotelegrafisté!

Stačí třeba srovnat, kolik lidí se zúčastní okresního přeboru a přesto je jejich práce zhodnocena a prezentována ostatním Je to dobře, že o svých úspěších mluví a píšou. Zde jsou tedy podle mého soudu obrovské rezervy v práci právě nás, kteří pracujeme na VKV.

   Nejdelší spojení v pásmu 70 cm se podařilo uskutečnit stanici OK2VIL. První spojení s Faroe Isl. o den dříve OK1AXH. Oběma stanicím gratulejeme.

Ale zpět k tématu TROPO. Z těch dosažitelných údajů jsou snad nejzajímavější alespoň některé výsledky ze Sněžky. Její výhodná poloha vzhledem k TROPO situaci pomohla operátorům náležitě využít situaci nejen na 2 m, ale zejména na 70 cm a 23 cm. Protože OM‘s chystají o své práci samostatný článek, uveďme alespoň stručně to nejzajímavější. Petr, OK1AXH/p, který „věnoval“ Sněžce celou letošní dovolenou, dále Martin, OK2BWY/p, a pak Franta, OK1CA, a dále kolektiv OK1KHI/p navázali mnoho tisíc spojení. po celé Evropě. Mezi ta nejzajímavější patří právě spojení do UA6 a UB5, takže již jen malý kousek scházel do „bájné“ UL7. Velkým štěstím totiž bylo, že v uvedené, jinak řídce amatérsky zastoupené oblasti, probíhal „polevoj deň“ a aktivita stanic byla mimořádně velká. Ze Sněžky tak bylo pracováno, via TROPO na vzdálenost 2142 km na 2 m, přes 1800 km na 70 cm a přes 1000 km na 23 cm.

V uvedené době pracoval z Lesenské pláně Zdeněk, OK1DFC/p, který si nejvíce pochvaloval své první OSO a OY9JD z Faerských ostrovů (první TROPO OSO s ČSSR) dne 23. 10. 1985, QRB 1775 km na 2 m. Vůbec situace s OY9JD byla více než napínavá. Jako první jej objevil právě OK1DFC/p a potom s OY9JD navázaly spojení (podle dostupných informací) ještě další stanice (OK1AXH/p, OK2BWY/p, OK1KRU/p, OK1KFQ/p, OK1KKH/p). OY9JD byl QRV ze čtverce WW76g (zastánci lokátorů nechť prominou, ale LOC jim stejně nic neřekne) a pracoval s vysílačem 15 W. Protože však velmi dobře vystihl situaci, druhý den měl již asi 100W a k tomu zařízení na 70 cm a přibyl slib, že další den bude již ORV i na 23 cm. Spojení na 70 cm s ČSSR se podařilo (první QSO OK/OY) a navíc operátoři z Lysé hory (OK2VIL, OK2BFH, oba portable) tak s největší pravděpodobností i vytvořili nový čs. rekord v pásmu 70 cm. QSOs OK na 23 cm však nevyšlo. Kromě dalších pak OK2VIL/p a OK2BFH/p pracovali s UA3, UP, UC i na 70 cm.

Na Vysoké u Kutné Hory pracoval Pepík, OK1MDK, pod značkou svého RK OK1KKH též s OY9JD na 2 m, a s množstvím skandinávských i britských stanic a také několikrát až s UB5. Vzhledem k nižší nadmořské výšce Vysoké to ale už bylo jen mnohem méně, než z Krkonoš.

Velice zajímavé informace poskytl Pavel, OK1AIY, který poslouchal na 10 GHz stanici z PA (!), DL ze čtverce FK a slyšel i signály z OE. Jen zatím malý výkon na jeho straně neumožnil oboustranné QSO.

Pilně hlídal pásmo i Ruda, OK2PEW, a pod značkou OK2KZR navázal mnoho OSO na 2 m i 70 cm. V podzimní Soutěži k měsíci čs. sovětského přátelství z OK2KZR pracovali celkem se stanicemi ze 140 čtverců na 2 m a z 69 čtverců na 70 cm.

RZ 2-3/1986

OK TOP LIST 1985

2320 MHz                          10 GHz

značka	QSO/QSL	  T   země        značka   QSO/QSL   T	 emě
--------------------------        ---------------------------
OK1KIR  30/27    866    6         OK1AEX   5/5      201    5
OK1AIY  27/13   1028    5         OK1VAM   3/3      201    1
OK1KTL   9/4     349    3         OK1KDO   2/2      358    1
OK1CA    4/4     243    2         OK1AIY   2/2      285    2
OK2KQQ   3/1     244    2         OK1WFE   2/2      201    1
OK1MWD   2/1     165    1         OK2BFH   1/1       35    1
OK1QI    2/1     140    1
OK1KDO   1/1      12    1


Podzimní VKV soutěž r. 1985 (k měsíci Československo- sovětského přátelství)

Soutěž byla absolvována podle nových podmínek, platných od ledna 1985 a soutěžily stanice jednotlivců a kolektivních stanic v oddělených kategoriích. V každé kategorii byla stanicím hodnocena spojení navázaná ve všech VHF, UHF a SHF pásmech. Stanice, které se umístily na předních místech obou kategorií, pracovaly většinou v pásmech 145, 433 a 1296 MHz. Méně častá byla spojení navázaná v pásmu 2,3 GHz a také bylo několik spojení v pásmu 10 GHz. Co se týče podmínek šíření vln na VKV, tak to během podzimu 1985 nebylo opět nic slavného a přesto bylo díky píli a dobrému technickému vybavení stanic dosaženo velice pěkných bodových zisků. Rádiová využitelná aurora nebyla během podzimu prakticky žádná, alespoň v našich zeměpisných šířkách, a tak nezbylo, než čekat na dobré tropo podmínky. Ty se skutečně dostavily a to kolem 26. října 1985. Stanice z níže položených stanovišť jich příliš nevyužily, snad jen pro spojení se stanice mi ve Skandinávii a na kratší vzdálenosti se stanicemi v pobaltských republikách SSSR. A tak nezbývalo, než sbalit zařízení a antény a vyjet na vyšší kopce s nadmořskou výškou přes 1000 metrů, odkud bylo možné během tří dnů od 25. do 27. října navázat velká množství spojení se stanicemi na britských ostrovech, s jižní a střední Skandinávií, se všemi pobaltskými republikami SSSR, s Ukrajinou a nejdále se stanicemi ve východní evropské části SSSR. Lahůdkou těchto podmínek byla stanice OY9JD/p. Tato stanice pracovala na jednom z mnoha ostrůvků Fárského souostroví z přechodného stanoviště, aby měla dobře otevřený směr na kontinentální Evropu a vyplatilo se jí to. Mimo mnoha set a snad tisíc spojení navázaných se stanicemi ze zemí západní Evropy v pásmech 145 a433 MHz navázala také spojení s nemnoha stanicemi OK. Byla to první tropo spojení OY-OK v obou pásmech. Podle dopisu, který OY9JD poslal stanici 0K1QI, to bylo první spojení šířením tropo v pásmu 145 MHz dne 23. 10. 1985 ve 21.49 UTC se stanicí OK1DFC/p. Dále v tomto pásmu OY9JD/p pracoval se stanicemi OK1AXH, OK1KRU, OK1KKH/p, OK1KHI/p, OK1KPU/p, OK1KEI/p, OK1AUN, OK1KPQ/p a OK2BFH/p, dne 25. 10.1985 v době mezi 15.58 až 21.00 UTC. Další den 26. 10. mezi 00.20 až 01.53 UTC to byla spojení se stanicemi OK2KZT, OK2SBL, OK2VIL/p, OK1KFQ/p a mezi 23.00 až 23.23 UTC se stanicemi OK2BWY/p, OK1PG/p a OK1DTL/p. 27. 10. to byla spojení s OK1AXH/p a OL4VHC/p. V pásmu 433 MHz bylo první tropo spojení OY-OK navázáno dne 25. 10. 1985 v 16.55 UTC se stanicí OK1AUN. Dále pracoval s OK1KPU/p v 16.56 UTC a 26. 10. 1985 v 02.05 UTC s OK2VIL/p a mezi 23.04 až 23.30 UTC téhož dne se stanicemi OK2BWY/p, OK1KHI/p, OK1AXH/p, OK1DTL/p, OK1PG/p, OK1KTL/p a OK1KIR/p. Zde mám jednu poznámku, která stojí za zamyšlení: Pozornému čtenáři jistě neušlo, že stanice OY9JD/p, navázala spojení s mnoha OK značkami, v pásmu 433 MHz to byly však asi jenom tři skutečné stanice OK. Je to v souladu se zásadami hamspiritu?

V podzimní VKV soutěži 1985 bylo v obou kategoriích hodnoceno celkem 295 stanic, z toho bylo 191 stanic jednotlivců OK a OL a 104 stanice kolektivní. Nejlépe se umístily stanice, které během podzimu měly možnost pravidelně pracovat z dobrých vyšších kopců Čech a Moravy, a to ve více pásmech. Dost špatně a to především v důsledku podmínek šíření vln dopadly stanice, které mohly vysílat jenom ze stálých QTH. Žel, velice málo stanic poslalo spolu s hlášením do soutěžei podrobnější zprávu o spojeních a tak z toho mála, co došlo, vyjímám. Vítězná stanice v kategorii kolektivek OK1KHI, která většinou vysílala z přechodného QTH na Sněžce v Krkonoších, měla v pásmu 145 MHz spojení s 28 zeměmi, s 21 zeměmi v pásmu 433 MHz a s 13 zeměmi v pásmu 1296 MHz. Nejdelší spojení v pásmu 145 MHz bylo se sovětskou stanicí UA6IE z lokátoru LN26CG na vzdálenost 2142 km. V pásmu 433 MHz to bylo spojeni se stanicí OV9JD/p z lokátoru IP62MB na vzdálenost 1861 km a v pásmu 1296 MHz to bylo spojení se sovětskou stanicí RB5LGX z lokátoru KO70WK na vzdálenost 1419 km. Další zajímavá spojení v pásmu 145 MHz byla se stanicemi UA6UV v KN97LE, RB5IQX v KN98IF, GM6BJG a s OY9JD/p. V pásmu 433 MHz to byla spojení s RB5EU v KN78RI a RA3LE v KO64HR.V pásmu 1296 MHz se stanicemi RC2AA v KO33SU, LA8AE v JO59CG, G8TFI a F6DKW.

Vítězná stanice kategorie jednotlivců OK1AXH navázala v pásmu 145 MHz 5500 spojení (!) se stanicemi ve 34 zemích z 215 lokátorů. Nejdelší spojení bylo se stanicí ze SSSR UA6IE - 2142 km. V pásmu 433 MHz to bylo 900 spojení s 29 zeměmi a 133 lokátory, nejdelší spojení bylo s OY9JD/p na vzdálenost 1861 km. V pásmu 1296 MHz navázal Petr - OK1AXH 139 spojení se stanicemi v 16 zemích a se 70 lokátory. Dne 21. října 1985 to bylo první spojení OK-UC v pásmu 1296 MHz se stanicí UC2AA. Další krátkou zprávu zaslala stanice OK2KZR, která pracovala v nadmořské výšce asi 700 metrů a navázala spojení se stanicemi z 21 zemí v pásmu 145 MHz a nejdelší bylo se sovětskou stanicí UA3PIR v lokátoru KO93BX. V pásmu 433 MHz to byla spojení se stanicemi z 18 zemí a nejdelší opět se sovětskou stanicí UA3PC z lokátoru KO84TF. Jako nové země přibyty UA, UQ, HB9 a LA a tím má OK2KZR v pásmu 433 MHz 24 zemí.

Stručné výsledky podzimní soutěže:

Kategorie jednotlivců
1. OK1AXH - 9 042 300 bodů - 2354 spojení - 394 násobičů, 2. OK2BWY - 6 007 616 - 1574 - 344, 3. OK2VIL - 1 283 568 - 1027 - 176, 4.OK1CA - 709 340 - 647 - 145, 5. OK2VPB - 706 482 - 698 - 126, 6. OK1JKT - 628 594 - 803 - 134. 7. OK1QI - 523 706 - 648 - 122, 8. OK1DIG - 364 728 - 430 - 104, 9. OK1DJW - 334 892 -385- 116, 10. OK1DEF — 278 250519— 106. Celkem hodnoceno 191 stanic.

Kategorie kolektivních stanic
1. OK1KHI - 6 269 307 bodů - 2219 spojení - 319 násobičŮ, 2. OK1KKH - 1 690 854 - 1489 - 187, 3. OK2KZR - 1 666 148 - 1276 - 209, 4. OK1KRA - 1 513 974 -1457 - 174, 5. OK1KTL 1 162 800 - 1201 - 153, 6. OK1KFQ - 860 160. bodů, 7. OK1KSD - 832 669, 8. OK1KIR - 784 320. 9. OK2KYC - 621 528, 10. OK1KPA - 559020 bodů. Hodnoceno cekem 104 stanic.

Vyhodnotil OK1MG

AR 9/1986


POSTŘEHY Z UHF/SHF CONTESTU 1986

Na všech pásmech přibývá radioamatérů, ale na těch vyšších si to příliš neuvědomujeme, pokud si s námi dobré podmínky nezahrají v průběhu velkého závodu. To, co nám předvedly v týdnu před UHF/SHF contestem 1986 a v jeho průběhu, to minimálně rok nezapomeneme. Nejen první spojení se zahraničím, ale rekordní počty spojení na vyšších pásmech učinily ze závodu perný den pro většinu zúčastněných (a to nechci připomínat, co čeká hodnotitelskou zemi, kterou je pro tento závod ČSSR).

Vraťme se však k průběhu a výsledkům závodu. Přes snahu meteorologů nám na závod přičarovat studenou frontu s vydatnými srážkami a námrazami se příroda nad námi ustrunula a připravila nám překvapení - přímo ukázkovou inverzí a s ní spojené fantastické množství spojení.

V pásmu 13 cm z Klínovce navázala OK1KIR první spojení OK-ON s ON5GS 3. 10. 1986 v 23.03 UTC, OK-HB9 s HB9MIO 4. 10. 1986 v 15.58 UTC a OK-F s F1AHO/p 4. 10. 1986 ve 22.43 UTC a Pavel, OK1AIY/p, z Benecka (!) přidal na tomto pásmu spojení s GW4FRE/p rovněž 4. 10. 1986 v 18.35 UTC, což je momentálně naše nejdelší spojení na tomto pásmu. Nejlepšího výsledku dosáhli patrně OK1KHI se 610 spojeními a 359 000 body a průměrem 588 km/QSO. Díky kratším spojením západním směrem a tím i menším průměrem (500 km/OSO) dosáhli OK1KIR/p 324 700 b., i když navázali největší počet spojení - 648. OK1KRG/p se skromným zařízením (30 W, 2X21EL) navázali 539 OSO a získali 273 171 bodů, tj. 507 km/OSO (69x G, 8x GM, 100x PA, 40x HB, 15x HG, 6x YU, 11x OZ, 3x LA atd.). Z toho bylo 46 spojení nad 1000 km. OK1DIG/p zazářil z Milešovky s 550 spojeními a 302 232 body dosáhl největšího dosud známého průměru 607 km/OSO a navázal 74 OSO přes 1000 km!

  

Na vyšších pásmech odvedli velký kus práce OK1KIR/p, když s jednou parabolou, na které vyměňovali zářiče, udělali v pásmu 23 cm průměr 463 km/OSO a získali více, než 108 900 bodů a v pásmu 13 cm získali 27 855 bodů pří průměru 485 km/OSO. V pásmu 23 cm OK1KRG/p z Lesné předvedli fantastický výsledek, když se 100 mW (!) výkonu a 4x15el yagi udělali 59 OSO (7x G, 7x PA, 6x HB, 14x HB, 14x OK atd., celkem 8 zemí a 33 lokátorů) s nejdelším spojením 1094 km. OK1KZN/p z Křížlic navázali v pásmu 23 cm 64 QSO do 30 lokátorů v osmi zemích (best DX 1228 km) a v pásmu 13 cm 16 OSO do 5 zemí a nejdelší spojení 799 km. Nejlepšího výsledku v kategorii jednotlivců v pásmu 23 cm dosáhl OK1CA/p ze Sněžky, který má na kontě 163 spojení, 87 450 bodů a průměr 536 km/QSO. Mimo jiné uskutečnil spojení 2X GW (best DX 1307 km), 16X G atd.

OK1AIY/p velmi dobře odhadl, že ze Zlatého návrší by ve směru největšího množství stanic byl v cestě Kotel, a tak zůstal na Benecku, odkud v pásmu 23cm udělal 101 QSO (15X OK, 11x G, 1X GW, 1X HB, 1X F, 2X OE, 15X PA a 12X DL).

 

Závěrem lze konstatovat, že pokud by závod proběhl o den dříve, mohlo se uskutečnit ještě větší množství spojení se stanicemi položenými podstatně východněji, takže by pořadí na prvních místech ještě doznalo změn. Stanice ležící mezi 850 až 1000 m n. m. v západní polovině ČSR měly po celou dobu závodu výtečné podmínky, ostatní byly více méně odsouzeny k paběrkování; ale i z Moravy docházejí zprávy o spojeních s novými zeměmi a s novými čtverci. Napište i vy a hlavně opravte a doplňte stavy v žebříčcích „čtverců“ a „best DX“. Další uzávěrka je k 10. 2. 1987. OK1VAM

 

http://www.ok2kkw.com/contests/86/uhf_1986ok.htm#comments

RZ 12/1986


 

 

Stručný výčet svých vynikajících výsledků poslal Dan, OK1DIG, z Libochovic. Věnuje se speciálně TROPO CONDX v říjnu během UHF/SHF Contestu, kdy byl QRV od 4. do 5. 10. 1986 z Milešovky, JO60XN, 837mn.m. a se zařízením 100W (2XHT323), systémem 4x10 EL. DL6WU a předzesilovačem s SGaAs FET S3030, to vše na 432 MHz; píše: „Během 24 hodin jsem udělal 548 QSO z 81 lokátorů v 19 zemích, nejlepší DX GM4ZUK/P 1086 - QRB 1290 km, průměrné QRB/QSO 552 km, celkově 74 QSO s QRB přes 1000 km. Uvádím list zemí a počet spojení s nimi: DL-188x, PA0-104x, G-95x, OK-62x, HB9-21x, Y2-13x, OE-12x, HG-12x, OZ-9x, F-8x, SP-8x, ON-4x, GW-3x, GM-2x, LA-2x, LX-2x, YU-2x, SM-1x, 4U1-1x. Tolik Dan, OK1DIG.

 

Jenda, OK1SC, QTH Kolín, si po hubené sezóně Es na 2 m, (2xUA3) vylepšil skóre na 70 cm zejména o UHF Contestu v říjnu 1986. I při smůle, kdy do noci opravoval anténní relé (nespínalo RX) a pak v noci při četných výpadcích sítě udělal „od krbu“ (tj. z domova - pozn. pro ty mladší) pár nových čtverců na 70 cm: 2xG, 5xPA0, 1xF, 1xHB9. CONDX hodnotí jako nejlepší, co kdy zažil. „Kdo byl na kopci, ten si užil, jen jsem litoval, že jsem neuvedl do provozu 1296 MHz. TROPO CONDX opravdu UFB. Odsud (200 mn.m.) jsem dělal třeba PA0 (15 mn.m.), Škoda, že se ke klíčí dostanu z nového QTH tak málo“, končí Jenda, OK1SC.

 

Franta, OK1CA, pracoval na podzim 1986 jen z přechodného QTH na Sněžce (JO70UR). Do soutěže SČSP si mohl započítat spojení s 265 stanicemi a 76 čtverci na 2 m, 208 stanicemi a 59 čtverci na 70 cm a 205 stanicemi za 58 čtverců na 23 cm. V říjnovém IARU contestu 86 pracoval jen na 23 cm. Navázal 163 QSO, což přineslo 87 412 bodů a vzhledem k velmi nadprůměrným CONDX i obrovský průměr 536 km/QSO. (ODX GW4HXA/p - 1307 km). Celkem WKD se stanicemi z 13 zemí. Zlepšené CONDX byly za znamenány 20/21. 9. do PA a DL na 70 a 23 cm, 25. 9. do G a PA na 433 a 1296 MHz (22 stn. G na 23 cm z loc.IO91, 2, 3, 4, 5, IO82, 3 a JO01, 2, 3; dále 15 stn. PA, 1x ON a stanice DL. (na 70 cm totéž, asi 60 stn.) 3. 10. podobné CONDX jako 25. 9., asi 100 stanic na 433 a 1296 MHz, stejné čtverce.

RZ 9/1987


OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM 1986
 

Pavel Šír, OK1AIY

 

I když uplynulo od loňského podzimu hodně času, byl pro ty, kteří aktivně pracují na VKV, něčím výjimečným a stojí za to se ještě k němu vrátit. Z hlediska dlouhodobého sledování podmínek šíření nevynikal množstvím příznivých situací, i když počasí bylo velmi stabilní a tlakové výše se nad Evropou stále obnovovaly. Podstatné bylo, že jedna z těchto situací „se strefila“ zcela přesně do kontestu UHF-SHF, který probíhal 4. až 5. října.

Na závody, jakým kontest UHF-SHF je, se vždy těšíme a pečlivě připravujeme. Je to dobrá příležitost odzkoušet zlepšení, která jsme na zařízení provedli, či vyzkoušet zařízení zcela nová. V duchu čekáme, že se stane nějaký zázrak, že uděláme nějaké výjimečné spojení, nebo že se to na chvilku někam „otevře“ a několika delšími spojeními si zlepšíme umístění. Ve skutečnosti většinou „protrpím" závod v rušení, mnohdy sbíráme trosky antén po nějaké té meteorologické příhodě už v neděli ráno a je spíš zázrak, když se málo živí dostaneme vůbec domů. Další zázrak je, když nás soutěžní komise při hodnocení za něco nediskvalifikuje a pak po několika měsících, když konečně dostaneme výsledky, se nestačíme divit, proč jsme třeba pětadvacátí (nebo i stopětadvacátí) a už si jen mlhavě vzpomínáme, ke kterému závodu se to vlastně váže. A děláme další zlepšení a těšíme se na další závod a v koutku duše tiše čekáme, jestli snad tentokrát se nestane nějaký ten zázrak. V noci ze 4 na 5. října 1986 se takový zázrak stal. Po přechodném zhoršení ve čtvrtek a v pátek před závodem začala rychle mohutnět nad střední Evropou nová tlaková výše. Poslední frontální porucha přecházela v pátek večer, vlhkost z ní se rozvrstvila v poměrně značné výšce už v noci z pátku na sobotu a způsobila zlepšení podmínek, které využily stanice na našich severozápadních horách. Vertikální profil troposféry je na obr. 1.

 

 

 

 

Pavel OK1AIY/P při výborných podmínkách dne 30.9 1986 přidal k prvnímu spojení s DL, Y2,HG,SP na tomto pásmu další a to s PA0EZ. LA6LCA má jedno spojení s OZ se stanicí OZ/LA6PFA

 

Začátek závodu se z Krkonoš jevil jako každý jiný. Po 17. hodině se však rychle zlepšil směr na západ až severozápad a na 23 i 13 cm se začaly objevovat stanice z Anglie. Po několika minutách již bylo možné s některými navázat soutěžní spojení. Signály pomalu sílily, stanic na pásmu přibývalo. I velmi vzdálené stanice přicházely na první až druhé zavolání, na 23 cm „šly“ některé již velmi silně, na 13 cm slaběji. Ve většině případech to právě „tak akorát“ dalo na spojení. Rušení nebylo prakticky žádné. Místní stanice byly slyšet jen ty nejbližší a jak to už v těchto případech by byly slyšet slabě. Jediné rušení bylo od radiolokátorů (a to i na 3 cm), které přicházelo přesně ze směru, odkud byly slyšet daleké protistanice. Bylo patrné, že stanice výše položené se dovolávají lépe, ale i stanice z nižších kót (600 až 700 m.n.m.) se na 23 cm dovolávaly dobře. Na 13 cm to bylo úměrně slabší. Důležité bylo, že podmínky „držely“ vlastně stabilně celou noc a stanic bylo tolik, že bylo na pásmu stále co dělat. Ukázalo se, že prakticky byl problém zvládnout víc než jedno pásmo; tříštit síly znamenalo okamžitě na každém pásmu ztrácet.

 

Sám jsem pracoval hlavně na 13 cm. Pokud byl zájem, přelaďovali jsme se na 23 cm nebo zkoušeli 3 cm. Ukázalo se však, že tak dobré jako 30. 9. to nebude (to bylo možno dělat spojení na 10 368 MHz na vzdálenost 736 km). Jak inverze postupně klesala, přestávaly být slyšet stanice z Anglie a začaly být slyšet stanice z PA0 a hraničních oblastí NSR. Signály nebyly většinou nijak silné a když se objevily stanice PA0EZ a DC9XO, byly na 13cm tak slabé, že na QSO na 3 cm nebylo ani pomyšleni. Některé stanice z Anglie a Holandska byly slyšet na 23 cm prakticky celou noc G4LIP/p, G3OHM/p, G4JTJ, G3CKR/p, PA0PLY, PA0RDY, PI4ALK, PA0HRK, PE0MAR/p, PA2HJS/A, PE0AGO, PA0GUS.

   

 

Ráno se otevřel další směr, na Švýcarsko, a bylo možné pracovat s řadou stanic na 23 cm ze zajímavých QTH - prakticky i na odvrácené straně Alp. Velmi pěkné bylo též spojení na 2320 MHz s F1AHO, a na 2308 MHz s HB9MIO. Asi kolem 9. hodiny se v mé nadmořské výšce 950 m prudce ochladilo. Způsobil to suchý nenasycený vzduch, který sem klesl (na vertikálním profilu troposféry označen S, obr. 1). A to byl rozhodující moment v celé situaci, chvíli to ještě šlo dobře stanicím z níže položených QTH, které navazovaly spojení velmi snadno. Asi v 11 hodin se pásmo zcela vyprázdnilo, ustalo rušení a na první pohled se zdálo ze nejsou vůbec připojené antény Na pásmu byly slyšet teď už velmi silně jen dvě stanice OK1KIR/p a OK1CA/p

 

Teprve po několika dnech, kdy byly vzájemně vyměněny zkušenosti, se ukázalo, co nám to příroda vlastně připravila. „Hlavní tah“ vedl z Anglie přes Holandsko a silně obsazené části NSR přes Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory až do Jeseníků. Tam tento hlavní tah končil a dál už prakticky nešel. Podle informací z G a PA0 o poslechu majáků byl slyšet OK0EP z Pradědu silněji než OK0EA z Černé hory. Šance na to nejdelší spojení na 23 i 13 cm byla právě z Pradědu. Svědčí o tom výsledky stanic pracujících z této oblasti. Např. OK2JI/p (v pásmu 70 cm) z QTH Dlouhé stráně, které je kryté na severozápad hradbou okolních hor, dělal desítky velmi dlouhých spojení (v noci průměr přes 900 km na jedné stránce v deníku) i přes rušení, které mu připravovaly okolní lépe položené stanice. Dále SP6MLK/6 z JO80KE, který dělal vlastně tatáž spojení na 23 cm - nejdelší 1330 km - oboustranně 59. Počet spojení je menší, ale průměry vysoké. Rovněž tak SP6JLW/6 a SP6GWN/6 z JO80EL museli všechna ta dlouhá spojení stihnout několikrát. Východněji už tyto zlepšené podmínky prakticky nezasáhly. Ani OK1DTL/p (70 cm) a OK1MWD/p na 23 a 13 cm z QTH Králova Hoľa nepřišli zkrátka. Řada dlouhých spojení na jih a jihovýchod a první QSO s Rumunskem na 23 cm to plně vyvážilo.

Co říci na závěr. To, co se stalo o závodě, posunulo evropské dění na mikrovlnách o velký kus dopředu. Ukázalo prakticky, s čím už můžeme v budoucnu počítat a jak dobré je mít zařízení v pořádku a dobře připravené. A to i na takovém pásmu, kde jsme loni nebo předloni udělali jen jedno až tři spojení. Vždyť právě v tom je pokrok. Dělat spojení kvalitativně lépe na stále vyšších pásmech se zařízením stále lepším a technicky elegantnějším. Je pravda, že vždy se také zcela všechno nepovede. Stanice ze špičkových kót (Klínovec, Sněžka, Milešovka, Ještěd) předvedly špičkové výkony, stanice níže položené navázaly úměrně méně spojení. Zážitek to byl pro všechny operátory jistě nezapomenutelný, zejména pro ty, kteří dosáhli dobrého výsledku se zařízením, které si zhotovili zcela sami. Jako OK jsme dostali velkou šanci, kterou promarnit by byla nenapravitelná škoda. Nepromarnili jsme ji a to je dobře.
 

V RZ 12/86 napsal OK1VAM, že na tento závod nejméně rok nezapomeneme. Myslím, že leckdo na něj nezapomene ještě déle. Ukázal totiž, kde byly nedostatky a co  je třeba zlepšit, abychom byli připraven až se zase jednou příroda rozhodne dát nám příležitost.

 

Pavel Šír, OK1AIY

 

 RZ 10/1986


DX podmínky na VKV — podzim 1987

 

V době od září do listopadu 1987 probíhalo několik krátkodobých a dvě dlouhodobé soutěže. Podmínky dálkového šíření vln měly za tuto dobu tři výrazná maxima. První, které začalo v posledních dnech srpna, skončilo 4. září pro stanice ze stálých QTH a kolem 5. až 6. září pro stanice pracující z přechodných QTH. Částečně tyto podmínky zasáhly ještě do průběhu IARU Region I. - VHF Contestu a byly využity stanicemi pracujícími z Krušných hor a z Krkonoš. Zpočátku se dalo pracovat se stanicemi západní Evropy a na závěr se stanicemi ze Skandinávie. Druhé maximum bylo nevýrazné kolem 27. října, kdy se dalo pracovat se stanicemi z jihozápadní Evropy na vzdálenost kolem 500 až 700 km, dobře byl otevřen směr do Skandinávie a do pobaltských republik SSSR. S těmito republikami se však dalo pracovat jen z vyšších kopců Krušných hor, Krkonoš a Jeseníků. Stanice ze stálých QTH si 27. 10. mnoho dálkových spojení neudělaly. Tyto stanice si musely počkat až na třetí maximum podzimních podmínek. Toto maximum zasáhlo téměř konec obou dlouhodobých soutěží a to Podzimní soutěže na počest 70. výročí VŘSR a tradiční Podzimní VKV soutěže k měsíci ČSSP. V podstatě to byly opožděné podmínky, které nastávají v Evropě téměř pravidelně každým rokem okolo konce října. Protože však teplotní průběh léta a podzimu 1987 byl atypický, rovněž podmínky probíhaly jinak, než tornu bývá obvykle. Toto třetí maximum podmínek začalo 4. listopadu a celkově trvaly čtyři dny. Z kopců se dalo pracovat téměř nepřetržitě se stanicemi západní Evropy na pásmech 145, 432 a 1296 MHz. Pro stanice pracující ze stálých QTH tyto podmínky vrcholily 6. listopadu a končily 7. listopadu.


Stanici OK1MG z Kladna se podařilo navázat 65 spojení se stanicemi G, 1x GD (nová země na 145 MHz), 5x GM, 6x GW, 1x ON a 11x PA. Nejdelší bylo spojení se stanicí GM4DMA z loc. IO87 na vzdálenost 1344km. Vynikajících výsledků dosáhly stanice OK1DIG/p z Milešovky, OK1KKH/p Z Vysoké u Kutné Hory a stanice: OK1KEI a OK1KHI pracující ze Sněžky. Daniel Glanc, OK1DIG, v pásmu 432 MHz v době od 5. do 8. 11.1987 navázal 107 spojení se stanicemi G, 6x GW, 23x PA a 4x ON. Nejdelší spojení tomto pásmu bylo se stanicí GW2HIY loc. IO73. V pásmu 1296MHz navázal Daniel dne 27 10. 3 spojení se stanicemi OZ a 2x SM. V době od 6. do 8. 11. to bylo 35 spojení se stanicemi G, 1x GW, 5x ON a 11x PA. V pásmu 2,3 GHz to bylo jedno spojení s G4CBW v loc. IO83. Výsledek práce stanice OK1KEI ze Sněžky v pásmu 145 MHz je obdivuhodný - od 4. do 7. listopadu navázala 431 spojení se stanicemi G, 4x GD, 38x GW, 15x GM, 7x El a 1x GI. Nejdelší bylo spojení se stanicí EI5FK na vzdálenost 1683 km. 27. října pracovala OK1KEI na 145 MHz s pobaltskými republikami se stanicemi UP - 5x, 4x UR, 2x UQ, 2x UA2 a 1 x UC. Dále v pásmu 432MHz 2x UP, 1x UR a 1x UQ a na 1296MHz 2x s UP.


Stanice OK1KHI pracovala rovněž ze Sněžky a v pásmu 432 MHz navázala 109 spojení se stanicemi G, 1x Gl, 1x GM, 4x GW, 3x ON, 4x OZ, 52x PA, 3x SM, 3x UP a 1x UQ. Nejdelší spojení bylo s EI5FK z loc. IO51. V pásmu 1296 MHz to bylo 12 spojení se stanicemi G, 1 x ON, 2x PA a 2x UP. Nejdelší bylo spojení do loc. IO83.

 

Stanice OK1KKH/p v pásmu 432 MHz navázala 130 spojení se stanicemi G, 3x GI, 3x GW, 6x I, 9x ON, 2x OZ, 33x PA a 2x SM. Nejdelší spojení bylo s GI4OPH z loc. IO74 na vzdálenost 1491 km. V pásmu 1296 MHz to bylo 14 spojení s G, 1x GI, 1x I, 1x ON, 2x PA, 1x UP a 1x YU. Nejdelší s GI4OPH.
 

Ještě stručně z výsledkových listin podzimních soutěží


Soutěž na VKV k Měsíci Československo-sovětského přátelství 1987

 

Kategorie A - stanice jednotlivců:

1. OK2VIL - 1149 OSO - 181 násob. - 1 381 211 bodů, 2. OK1JKT 1656 - 133 - 1 151 115, 3. OK1DIG - 436 - 127 - 1 142 746, 4. OK1VFA - 963 - 141 - 804 123, 5. OK1FFD - 490 - 111 - 414 918. Hodnoceno 166 stanic.

 

Kategorie B — kolektivní stanice:

1. OK1KEI - 2942 QSO - 246 násob. 4 685 808 bodů, 2. OK1KHI - 1505 - 237 - 3 664 020, 3. OK1KTL - 1596 - 178 - 1 664 300, 4. OK1KPA - 1744 - 161 - 1 483 132, 5. OK1KRA - 1219 - 174 - 1 239 228. Hodnoceno 82 stanic.

Vyhodnotil OK1MG

 

AR 8/1988


PRVNÍ SPOJENÍ V PÁSMU 5760 MHz PROVOZEM SSB

 

V poslední době vzrůstá počet stanic na mikrovlnných pásmech 1,3 až 24 GHz, preferující provoz SSB. Při závodech a zejména při dobrých tropo-podmínkách jsme svědky zvýšeného provozu v těchto pásmech. Také pásmo 5,67 GHz, které bylo v nedávné době pro naše radioamatéry uvolněno, se ukazuje jako velmi perspektivní.
S využitím zkušeností při stavbě transvertoru pro 10 GHz byla zhotovena dvě zařízení odlišné koncepce a 24. 2. 1987 bylo v Mrklově uskutečněno první oboustranné spojení SSB v pásmu 5760 MHz mezi OK1AIY a OK1MWD/p. Spojení bylo uskutečněno zatím na vzdálenost několika stovek metrů a cílem bylo vyzkoušet oba typy transvertorů, zejména kmitočtovou stabilitu při praktickém provozu. Koncepce transvertorů je patrna z blokových schémat. Výkony signálu SSB se pohybují kolem 1 mW. Kmitočty XKO lze libovolně zrněnit pří jiném stupni násobení. U transvertorů byla i přes nepříznivé klimatické podmínky (-15 °C) ověřena uspokojivá krátkodobá stabilita daná jednoduchostí zapojení. Dalším možným zlepšením je použít anténní zesilovač, případně výkonový zesilovač. Celková sestava je patrna z fotografií. Pavel Šír, OK1AIY


Jiří Koukol, OK1MWD

 

 

Obr. 1. Blokové schéma jednoduchého transvertoru SSB pro 5670 MHz - OK1MWD

 


Obr. 2. Zleva varaktorový násobič, filtr, směšovač, filtr, výstupní konektor (na konektoru nasazen ozařovač pro parabolu)

 


Obr. 3. Oscilátor a násobiče (výst. kmitočet 1123,2 MHz)

 


Obr. 4. Blokové schéma transvertoru SSB se subharmonickým směšovačem - OK1AIY. Při různém poměru násobení lze použít i jiné kmitočty XKO. Např. 155,986; 116,989; 87,742; 58,494; 50,138; 46,795 atd.


Obr. 5. Krystalový oscilátor a násobiče s výst. kmitočtem 2807,7 MHz

 


Obr. 6. Kompletní transvertor OK1AIY; vpravo oscilátor + násobiče, ve svěráku je subharmonický směšovač a výstup 5760 MHz na ozařovač paraboly

 

RZ 10/1987


Zasloužilý mistr sportu Pavel Šír, OK1AIY/p, při Polním dnu 1987 u své parabolické antény pro pásmo 3 a.6 cm.

POPRVÉ SE ZAHRANIČÍM

Zatím došlo k některým dalším prvním spojením se zahraničím na různých pásmech:

1)	2 m:	OK1MS — LU7DZ	        14.  2. 1987	   EME
                OK1OA—KC3RE/TA3	          4. 12. 1987	MS

2)	70 cm:	OK1KKH/p — GD4GNH	 30.  8. 1987	T

3)	23 cm:	OK1AIY/p — GI4OPH	 4. 11. 1987	   T

4)	13 cm:	OK1KIR/p — ON5GS	 3. 10. 1986	   T
                OK1KIR/p — HB9MIO	  4. 10. 1986	T
                OK1KIR/p — F1AHO/p	  4. 10. 1986	T
                OK1AIY/p — GW4FRE/p	  4. 10. 1986	T
                OK1KIR/p — WA2WEB	  9.  5. 1987	EME (6653 km)
                OK1KIR/p — SM6FHZ	  9. 10. 1987	EME

5)      6 cm:	OK1AIY/p — DB6NT/p	 31.  7. 1987	T
                OK1AIY/p — Y24IN/P        1.  8. 1987	T
                OK1AIY/p — HB9MIO/P	 27. 10. 1987	T
                OK1AIY/p — OE3XUA	 27. 10. 1987	T

Nový rekord šířením tropo vytvořil OK2BFH spojením s G6LEU dne 30. 8. 1987 na vzdálenost 1665 km. Všem uvedeným stanicím blahopřejeme!                                                                                    OK1VAM

RZ 2/1988


Metodika provozu v pásmech 6 a 3 cm

Pro pásmo 6 a 3 cm se jako antén používá převážně parabolických reflektorů. Je to hlavně z praktických důvodů, protože zisk parabol je dán rozměry a správný ozařovač umístěný v ohnisku zajistí její ozáření s co nejmenšími ztrátami. Uhel ozáření v závislosti na F/D je na obr. 68. Parabola má být správně ozářena; přezáření okrajů je na závadu, nedostatečné ozáření plochy je ztrátové zase vtom, že se vlastně nevyužije celá plocha zrcadla. Malé a příliš hluboké paraboly vyžadují ozařovač s širším úhlem (obr.68 a 69.). Tím, že je ohnisko hluboko, je vlastní ozařovač blízko a stíní, navíc jeho přímé záření do okolního prostoru se vektorově sčítá se sekundárním zářením paraboly a může i zkreslit vyzařovací diagram. Výhodnější jsou proto paraboly plošší s průměrem kolem 1 metru, který je pro naše účely asi nejvhodnější. Je to kompromis mezi ziskem, vyzařovacím úhlem, váhou a rozměry, protože parabolu musíme také převážet, sami instalovat, manipulovat ve větru, atd.

Je třeba si uvědomit, že parabola o Ø 1 m má v pásmu 3 cm vyzařovací úhel ±1° (pro pokles 3 dB) a v této toleranci je ji třeba přesně na protistanic nasměrovat a nasměrování stabilně udržet. Jestliže není signál od protistanice “velmi silný“ a zmýlíme-li se při nastavení jen o 2 - 3°, marně ji na přijímači hledáme. Z tohoto důvodu právě vyvstává problém jak se na protistanici dostatečně přesně “trefit“. Jakmile již zaslechneme sebeslabší signál, je už jak se říká vyhráno a parabolu na maximum snadno dosměrujeme, ovšem kritický moment je právě ještě před tím - na samém začátku experimentování. Výpočet vzdálenosti ohniska je možné provést podle obr. 70. Závislost zisku a šířky svazku ve stupních je patrné z grafu na obr. 71. Příklad provedení ozařovače pro pásmo 6cm je na obr.71.

Přesné směrování parabolických antén

Máme-li parabolu na stejném stožáru s anténami pro 23 nebo 13 cm, je práce snazší. Zde se stačí na protistanici co nejlépe nasměrovat, protože většinou na těchto nižších pásmech předem komunikujeme. Je-li parabola na zvláštním stožáru či stativu, je už směrování komplikovanější. Pak je zcela jednoznačně následující řešení: Přesná úhlová stupnice orientovaná absolutně podle světových stran. Pak totiž stačí nastavit azimut, odpovídající stanovišti protistanice. Tento údaj lze získat z mapy nebo z počítače a ten ani nemusíme mít s sebou my - často nám ho řekne lépe vybavená protistanice. Potřebné azimuty je možné si připravit již předem, víme-li, na kterém stanovišti budeme a známe-li stanoviště, kde budou protistanice, s nimiž připadají experimenty v úvahu. Je pravda, že počítač na kopci při závodech je pro leckoho přepych, ale počítačů přibývá a není daleká doba, že práce bez nich bude spíše výjimkou. Důležité je tedy nastavení 0° azimutální stupnice přesně na sever, aby údaj z počítače, který na stupnici nastavíme, určoval nasměrování paraboly opravdu přesně. V každém případě je vůbec nejlepší, můžeme-li zachytit nějaký maják, na kterém lze předem nasměrování opravit tak, že parabolu nastavíme na nejsilnější signál a podle počítačem daného azimutu srovnáme azimutální stupnici. Program pro výpočet azimutů a vzdáleností pro ZX81 je uveden v tabulce 7.

Tímto postupem prakticky obejdeme možné nepřesnosti v mechanickém uchycení paraboly na stativu a případně i její “šilhání", tj. nesouosost mechanické osy a osy vyzařovacího diagramu. Takovéto nastavení celého systému je v amatérských podmínkách asi nejpřesnější a je možné se na něj pak v praxi skutečně spolehnout.

 

 

Vliv atmosféry na šíření mikrovln

Při vlastní komunikaci na centimetrových vlnách, kdy navazujeme spojení jak se říká “z kopce na kopec“, kde je opticky přímá viditelnost, problémy nejsou. Začínají se ale projevovat úměrně se zvětšující se vzdáleností a jakmile se vlna musí šířit k protistanici za optický obzor, přestává být spojení stoprocentně spolehlivé. Začne se uplatňovat celá řada faktorů a okolností ovlivňujících šíření těchto vln za překážky. Vezme-li se v úvahu zakřivení zeměkoule, které činí asi 200 m na vzdálenost 100 km, (800 na vzdálenost 200 km, 3200 m na vzdálenost 400 km), mohou už pak na trase vadit i zdánlivě zcela nepodstatná převýšení, za která se prostě vlna neohne. Jinak je tomu při šíření vlnovodnými kanály, které se v troposféře vytváří při některých meteorologických situacích. Jedná se vlastně o pásy vlhčího vzduchu, které se po přechodu frontální poruchy vodorovně rozvrství v určité výšce nad masami vzduchu suchého, který se tvoří v oblasti vysokého tlaku. Vlny se lámou zpět do tohoto prostředí “hustšího‘ a šíří se mezi pásy vlhkého vzduchu na velké vzdálenosti s obdivuhodně malým útlumem. Tento mechanismus není zdaleka tak jednoduchý, ještě záleží na tom, vytvoří-li se tato vlhkostní inverze nad mořem, kde je šíření dokonalejší, nebo terénem, kde může být narušována turbulencemi nebo dalšími druhy nerovnoměrného proudění vzduchu. Čím větší je rozdíl vlhkosti obou prostředí (tj. rozdíl teploty rosného bodu) vztažený na nejmenší výškový rozdíl ve vertikálním profilu troposféry, tím dokonalejší bude odraz, menší budou ztráty a tedy i větší předpoklad, že tento zvláštní “vlnovod“ lépe povede kratší vlny. Prakticky byla sledována souvislost mezi šířením vln v pásmu 70, 23, 13, 6 a 3 cm. Ukázalo se, že je zde přímá souvislost a chceme-li experimentovat na velké vzdálenosti na 3 cm, musí to “jít“ velmi dobře na 23 i 13 cm, aby pokusy měly naději na úspěch. Taková situace, že by bylo mimořádně dobré šíření na 3 nebo 13 cm a přitom na 70 cm nebo na 2 m nebylo jakékoliv zlepšení patrné, prokázána nebyla. Zkušenosti z minulých let ukazují, že největší vzdálenosti byly překlenuty na trasách, kde mezi stanicemi bylo moře. Je ale zaznamenáno spojení na 10 GHz mezi stanicemi HB9MIN a I4BER na vzdálenost 430 km přes Alpy vysoké 4000 m.

Ukázalo se dále, že experimentování za normálního počasí (je-li tzn. tzv. standardní profil troposféry) je vhodné provádět kolem druhé hodiny ranní. Je lepší klidné jasné počasí, bez frontálních poruch a deště nebo sněžení. Útlum způsobují i vodní kapky, jejichž rozměry jsou srovnatelné s vlnovou délkou použitého signálu. Na obr. 72 je znázorněna kmitočtová závislost útlumu prostředí na intenzitě vodních srážek. Z grafu je patrné, že silný déšť způsobí přídavný útlum na 3 cm o dalších 20 dB na 100 km.

Nezbytnou pomůckou pro sledování vývoje meteorologické situace jsou pravidelná informace (do r. 1990 v 8.30 hodin na stanici Československo). Ty umožňují nakreslit kompletní synoptickou mapu a vertikální profil troposféry, takže dává ucelený obraz o počasí z 1 hodiny po půlnoci nad Prahou a nad Popradem. Příklad formuláře pro tento účel je na obr.73 a 74.. Pečliví operátoři si zakládají unikátní situaci jako vzor pro další aktivní práci. Další nenahraditelnou pomůckou je sledování meteorologické situace ze stacionární družice METEOSAT, kterou přináší čs. televize v 19.20 hod. Jsou i špičkoví radioamatéři, kteří monitor vlastní a situaci sleduji průběžně. Situaci, kterou nakreslíme podle rozhlasových zpráv, pak můžeme “na vlastní oči“ i vidět.

Zkušenosti ukazují, že všechny tyto pomůcky práci velmi usnadňují, ovšem ten pravý okamžik pro úspěšné dálkové spojení na mikrovlnách je třeba doslova “uhlídat“. Znamená to, být připraven a trpělivě sledovat dění na pásmech. I jen jedno dálkové spojení je odměnou za vynaložené úsilí.

TECHNIKA SSB NA PÁSMU 5760 MHz A 10368 MHz - 1989


Něco o 24GHz aneb o prvním SSB QSO na 24 GHz v OK [1989]

Pavel Šír, OK1AIY


Konstruktérská práce na VKV přináší vždy kus vzrušení. Pro většinu radioamatérů, kteří si dělají zařízení sami, jak se říká „podomácku“, je to tak velký kus práce, že když po několika měsících nebo i letech je zařízení hotové, je vlastně pro tvůrce svátek, dopadnou-Ii první pokusy na pásmu dobře. To platí prakticky pro všechna pásma od 2 m do pásma, kam jsme se právě propracovali. Nesmíme přitom zapomenout na obtížnost, rostoucí neúměrně s každým vyšším pásmem. Původně se myslelo, že 2krát vyšší kmitočet bude znamenat 4krát větší komplikace, skutečnost se však ukázala jako daleko horší.

Myšlenkou udělat zařízení pro 24 GHz jsme se spolu s OK1MWD začali zabývat v roce 1984, když už bylo zařízení pro pásmo 10 GHz tak zvládnuté, že s ním bylo možné navazovat v každém závodě spojení a sem-tam, při zlepšených podmínkách, se podařilo udělat spojení delší - i na několik set kilometrů.

Zkušenosti z pásma 3 cm tedy jakési už byly, ale že cesta nebude jednoduchá, jsme věděli již od začátku. Vždyť součástky pro 1,25 cm prakticky nejsou. Situace byla zcela jiná než v pásmu 3 cm, kde profesionálně je již technika zvládnutá 50 let a tu a tam se objevuje i nějaký vyřazený materiál. Prakticky nic z toho se však pro 24 GHz nedá použít, protože rozměry součástek pro pásmo 1,25 cm by měly být podstatně menší.

Přece jenom tu ale pro začátek něco bylo: např. malé sovětské diody (např. typu D403) i podobné jiné, určené pro směšovače a detektory v pásmu 18 GHz, které se koncem šedesátých let objevily ve výprodeji za několik korun. Pečlivé prostudování dostupných katalogů dávala určitou naději a první praktické zkoušky v pásmu 3cm ukázaly, že diody jsou opravdu velmi dobré. V ročence Amatérského radia z roku 1973 jich je celá řada a jako nejlepší se nakonec osvědčila dioda typu DK-V8. Počítalo se rovněž s vyzkoušením Schottkyho diod pro 10 GHz, které takřka všechny „jsou funkční“ až do kmitočtů 40 GHz.

Podle možností jsme zvolili i koncepci jednotlivých transvertorů. Jeden byl navržen podobně jako pro 3 cm. Je-Ii totiž varaktorový násobič a zároveň směšovač „povedený“, dává relativně dost velký vf výkon. Jestliže by se tento kombinovaný stupeň nepovedl, postačila by jeho funkce jenom jako násobič 9, jenž by vyprodukoval potřebný oscilátorový signál na kmitočtu 24,047 GHz. Směšovač byl pro začátek uvažován jako průchozí (v cizí literatuře jej nazývají „probublávací“) s možností přimíchání SSB signálu při vysílání v případě, že by se výše uvedený násobič - směšovač nepovedl.

Druhý transvertor byl řešen podobně s možností využití dobrých vlastností subharmonického směšovače, jenž má jednu podstatnou výhodu: vyžaduje totiž oscilátorovou injekci na polovičním kmitočtu, což je skutečnost tak lákavá, že stojí za to v tomto směru nějaký ten experiment udělat. Zhotovit „injekci“ na kmitočtu 12024 MHz je podstatně snazší, uvážíme-Ii, že lze použít díly pro 3 cm; stačí jen změnit kmitočet oscilátoru a doladit poslední násobiče. Vf výkonu u takovéhoto oscilátorového řetězce lze dosáhnout řádu desítek mW a to je důležité zvlášť pro první pokusy, kdy jak víme, nebývá výkonu nikdy dost

Mezifrekvenční kmitočet byl zvolen pro oba systémy 144 MHz. Není to sice zcela výhodné z hlediska „zrcadla“ a „přišumování“, praktičtější by bylo např. 432 MHz ale chtěl! jsme se vyvarovat dalších komplikací a „vázat“ další pásmo. Navíc se to „z 2m“ lépe dělá a zesilovač S KF907 pečlivě přizpůsobený ke směšovací diodě dokáže na tomto kmitočtu malý zázrak. (Na 23 cm už musel být na zesilovači FET GaAs 3SK97 a přizpůsobení se zdaleka tak nepovedlo).Nebojte se však nízkých mf kmitočtů, je jen třeba „posadit" pásmo tam, kde je při závodě volno, to znamená např. nad 144,5 MHz. Jinak je nebezpečí, že zesílené signály okolních stanic, které pronikají do sebelépe odstíněného dílu, budou slabý signál z vyššího pásma spolehlivě rušit. Naproti tomu cílevědomé umístění začátků mikrovlnných pásem umožní pracovat od jednoho stolu na několika pásmech současně.

Obr. 1. Schéma zapojení základního oscilátoru (blok oscilátoru v termostatu, teplota na stavitelná v rozsahu 35 až 45°C). L1 - 14 z drátu CuL o Ø 0,4 mm na 5 mm, jádro N01, L2 - 4 z stejným drátem na stejném průměru, odb. v 1/2 cívky, Tl1 - 8z, drát o Ø 0,2 mm CuL na ferit, tyčce z materiálu H18, průměr tyčky 2 mm. Rezistor s hvězdičkou - odpor vyzkoušet.

Znamená to tedy použít krystal o správném kmitočtu - a již je tu málem neřešitelná komplikace. Když se totiž dopočítáme nějakého přijatelného kmitočtu, potřebný krystal většinou není. Nejinak tomu bylo i v našem případě, ale nakonec se přece jen našel krystal kolem 12,37 MHz z vyřazené radiostanice, jehož kmitočet jsme vysokofrekvenčním výbojem posunuli směrem nahoru. Podmínkou je krystal ve skle. Ne že by to snad s výbrusem v kovovém pouzdru nefungovalo, ale stabilita je přece jen horší a je třeba dělat vše proto, abychom signál nemuseli, jak se říká, honit po stupnici. Celý oscilátor i s násobičem a oddělovacím stupněm je umístěn v duralovém bloku, na kterém je přimontován termostat. Pro zajímavost je na obr. 1 zapojení, které se po mnoha pokusech ukázalo jako nejlepší. (A nedivte se tomu, prosím, všechna ostatní „progresivní“ zapojení byla nepoužitelná). Termostat není třeba zapínat např. při práci v místností, v níž je stabilní teplota a spojení, které děláme, je za několik minut hotové; pro práci v terénu je bezpodmínečně nutný. Příkon by měl být alespoň 5 W, aby se blok dostatečně rychle vyhřál a je vhodné jej nechat zapnutý po celou dobu závodu. Blok s termostatem by měl být obložen polystyrénem tloušťky asi 10 mm a uzavřen v další kovové skříňce.

Tím však starosti nekončí. Rozčarování je, když oscilátor sice „sedí“, ale kmitočet „jódluje“. Je veliké štěstí, když to spraví jen výměna krystalu. Stabilizace napájecího napětí byla řešena jako dvoustupňová, při 5 V napájecího napětí dával celý blok dostatečný výkon a přitom se vlastní příkon tedy í zahřívání zmenšilo a ihned se to projevilo na lepší stabilitě. A ještě další dobrá zkušenost - výborné stabilizátory pro tyto účely jsou naše MAC01. (Mají dokonce menší šum a lepší stabilitu než např. 78L10.)

To vše jsou vlastně jen kosmetické problémy, na které je čas, když už celé zařízení funguje Než se na ně dostalo, uteklo v našem případě vlastně několik let. Prakticky tři roky neko nečné práce a experimentování bez měřicích přístrojů jen s přípravky doma udělanými. Některé díly jsme vyráběli společně, některé vzhledem k odlišnému kmitočtovému plánu (obr. 2) si vyráběl každý sám. Práce t byla opravdu zdlouhavá a někdy i celý měsíc úsilí vyšel naprázdno, když se v dalších zkouškách ukázalo, že předpokládaný záměr nevyšel a že, jak se říká, „tudy cesta nevede“, Jako „ideový vzor“ nám posloužil popis v časopise DUBUS (od DB6NT),  ovšem tímto způsobem nešlo v našem případě postupovat, protože součástky použité ve vzorku jsme prostě neměli.

Koncem roku 1987 už byla zařízení mechanicky i elektricky v tak pokročilém stavu, že mohlo být přikročeno k první praktické funkční zkoušce. Samozřejmě se nedalo čekat, že se obě zařízení proti sobě nasměrují a všechno půjde zcela samo. Abychom se vyhnuli zdlouhavému tápání a zbytečnému ztráceni času, byla vypracována „metodika“, co všechno musíme udělat, abychom se na pásmu vůbec našli. Digitálním kmitočtoměrem jsme změřili kmitočet oscilátorů v obou transvertorech a spočítali, kam „padne“ začátek pásma na stupnici transvertorového transceiveru a kde se tedy musíme hledat. Silné signály jsme ani nečekali a dokonce jsme oba transvertory museli propojit přímo kusem vlnovodu, abychom se po několika hodinách asi 30 kHz od vypočítaného kmitočtu vůbec našli. To byl důležitý moment v celém dlouhém konání a pak už události dostaly rychlý spád. Ještě důležitá kontrola přeladění o několik kHz přesně o tentýž kmitočet bylo třeba doladit druhé zařízení a pak následovalo nastavování všech prvků na nejsilnější signál střídavě na jednom a druhém zařízení. Po několika minutách se úroveň signálů zvětšila natolik, že mohl být odstraněn kus propojovacího vlnovodu a namontovány antény typu „horna“. A tak mohlo být uskutečněno první spojení SSB mezi OK1MWD a OK1AIY/p. Bylo to 5.12. 1987 v Jičíně.

  

 

Signály byly tak slabé, že spojeni bylo jenom z jednoho konce stolu na druhý, ale pro začátek to byl vlastně úspěch. Ukázalo se, kde je třeba zlepšovat a tak po několika týdnech už bylo možné komunikovat na větší vzdálenost - pro nasazení do závodu to ještě nebylo. Mezitím bylo uvolněno pásmo 5760 MHz, takže bylo třeba zvládnout celou problematiku znovu; dík zkušenostem právě z pásma 24 GHz se to povedlo velmi rychle, takže po dvou měsících práce již bylo možno uskutečnit první spojení SSB a při první příležitosti udělat na 6 cm spojení i v závodě.

Také bylo třeba zlepšovat zařízení pro 3 cm, lépe řečeno udělat zařízení zcela nové koncepce, takže se na 24 GHz jaksi trochu pozapomnělo.

Zlepšily se však konstrukční možnosti použitím tranzistoru FET GaAs, které se dík sníženým cenám staly dostupnějšími. A protože se zařízení na 3 cm docela vydařilo, pustil jsem se do podobného transvertoru i pro pásmo 1,25 cm. Popisy od DB6NT v časopise DUBUS byly natolik inspirující, že bylo jasné, jak „nato“, ovšem přesně podle těchto popisů nebylo možno postupovat a tak jednoduchý transvertor opět nakonec vypadal docela jinak. Směšovač s MGF 1303 dodává zatím výkon jen 20 až 30 μW, tentýž tranzistor je i na vstupu. Celek je proveden technikou plošné montáže na oboustranně plátovaném Duroidu tloušťky 0,25 mm.

Protože už bylo druhé zařízení „po ruce“, nebyl takový problém s nastavováním. Každý zásah bylo možné ihned ověřit, takže po několika měsících bylo možné zkusit opravdové spojení na větší vzdálenost. Oba transvertory je možno přes stejné konektory připojit ke kterémukoliv zařízení pro 2 m, používanému i v naší kolektivní stanici OK1KZN. Pro dokončení příprav bylo využito několik volných dnů o vánocích 1988 a pak jsme jen určili den po kusů (zakončit úspěšný rok a udělat spojení na Silvestra nebo zahájit sezónu roku 1989?). Milan, OK1UFL, se rozhodl pro druhou možnost a tak 1. ledna 1989 bylo uskutečněno oboustranné spojení SSB na vzdálenost 80 m. Jedno zařízení bylo v místnosti, druhé na konci zahrady. Ihned jsme vyzkoušeli účinek okenních skel a ověřili stabilitu transvertoru, který ležel několik hodin na sněhu. Stabilita byla dobrá, signály kvalitní, ale velmi slabé. Pokusy celému kolektivu „učarovaly“a tak se všichni pustili do práce. Místo „horny" byly vyzkoušeny parabolické antény o průměru 50 a 75 cm se štěrbinovými ozařovači vše snadno demontovatelné a zaměnitelné. 26. února měla nastat „hodina pravdy“ vzdálenost přes údolí mezi naším klubovým QTH v Křížlicích a Beneckem byla 6 km. Počasí nám příliš nepřálo a ledový vítr ochladil nezakrytý blok oscilátoru natolik, že jej prostě termostat nestačil vyhřát a jeho kmitočet na 111,3315 MHz „utekl“ o 1,2 kHz. To už stačilo, aby protistanice „utekla ze stupnice“. Nezbývalo tedy než jet zpět do Křížlic; ochlazený oscilátor ještě nějakou chvíli i v místnosti držel nesprávný kmitočet, takže závada byla kmitočtoměrem ihned zjištěna.

 

  

 

Po zakrytí a prohřátí bylo zařízení v zapnutém stavu převezeno opět na Benecko a po umístění na stativ jsme okamžitě udělali spojení. Směrování parabolických antén je velmi kritické - vždyť odchylka o 1º způsobí, že se velmi slabý signál zaručeně přehlédne. Totéž platí rovněž při elevaci (jestliže jsou stanice blízko sebe a výšky QTH jsou rozdílné, je třeba nastavit parabolu i v tomto směru). Je velmi výhodné nastavit antény vzájemně na 3 cm a teprve pak přejít na pásmo vyšší, což se osvědčilo při pokusech s DB6NT. Překlenutá vzdálenost 95 km je sice v současné době rekordní, rezervy v signálech však dávají naději udělat spojení delší. Úspěšně proběhlo i souběžné spojení během Polního dne, takže do výsledkové listiny přibyla další rubrika . . .

Tedy zase krok kupředu. A tohle všechno se pro to muselo udělat. Stovky hodin práce, tisíce ujetých kilometrů. Sám sebe se někdy ptám, jestli to všechno stojí za to. Většina radioamatérské veřejnosti namítne, že nemá smysl pro dvě nebo tři spojení za rok dělat zařízení. Mají pravdu. Dnes ještě mají pravdu. Ale co zítra? Jak překlenout dobu, než nám Japonci nabídnou nějaký ten „lcom“, který bude jistě mít i automatické nastavování azimutu a elevace, abychom se nemuseli obtěžovat s pracným směrováním antén? Ono se již opravdu dá v tomto směru takřka všechno koupit. Ale kde zůstal ten pravý radioamatérský sport? Na mikrovlnách je široké pole působnosti pro všechny ty, kteří se nespokojí s lacinou a stereotypní zábavou a hledají v nekonečné práci i kus dobrodružství. Výsledkem práce udělané doopravdy jsou pak nakonec i unikátní spojení - mnohdy první a neopakovatelná.

Myslím, že ta práce za to stojí. Co myslíte vy?

RADIOAMATÉRSKÝ ZPRAVODAJ 11-12/1989 - Obrázky použity z http://www.cbjilemnice.com/index.php?page=24


 

MIKROVLNY ANO, ČI NE

Mikrovlnná pásma, počínaje 23 cm, nejsou stále ještě rozšířena tak, jak bychom si přáli. Většinou to není nezájem stanic na těchto pásmech pracovat, ale jakási nedůvěra ve vlastní konstruktérské schopnosti. Situace je podstatně příznivější než před lety, počet stanic se však zvětšuje velice zvolna. Na pásmech a obzvláště v závodech, v nichž jsou tato zařízení využívána především, často na dotaz, zda stanice pracuje také na 23 cm nebo výše, slyšíme: na to si netroufám, tak vysoko jsem se ještě nedostal apod. Přitom není nikde psáno, že napoprvé musíme na 23 cm pracovat s výkonem 100W a přijímačem s F = 1 dB! Pro první pokusy jistě postačí jen výkon řádu mW a směšovací dioda coby konvertor. Takováto zařízení bývají často po ruce: před patnácti lety někdo něco takového postavil, pak vyvezl na kopec a neměl tehdy protistanici. Zařízení proto leží v radioklubu (nebo u něj na půdě), zpravidla pokryta velkou vrstvou prachu. Zkusme tedy něco podobného „zprovoznit“ na příští závod a možná, že budeme mile překvapeni. Můžeme použít i různé varaktorové násobiče, ale práce už není tak elegantní, jako s transvertorem. Někdo namítá, že není dostupná literatura a součástky. Stačí však vzít do ruky téměř kterýkoli sborník přednášek ze seminářů techniky VKV a plánek je na světě. Se součástkami je to horší, ale kupříkladu tranzistory řady BFR . . . jsou v inzerci každého čísla AR a ke konstrukci; jednoduchého transvertoru pro 23 i 13 cm vyhoví: říkáme, že se 100 mW se toho udělat moc nedá, ale kolik spojení na vzdálenost několika set km bylo navázáno s výkony i o dva řády menšími. Mnozí naříkají, že bez soustruhu nebo jiných strojů to nejde. Pro tranzistorová zařízení většinou vystačíme s vrtačkou. Je zajímavé, že nedůvěru v sebe sama mají konstruktéři, kteří mají velmi propracovaná zařízení pro 2 m nebo 70 cm, jejichž výkony řádu desítek často vytvářejí tranzistorové zesilovače. Přitom jednoduchý transvertor může být konstrukčně méně náročný, než třeba zařízení FM pro 2 m s kmitočtovou ústřednou. Pod pojmem „jednoduché zařízení“ si však nepředstavujme vysílač s krátkodobou kmitočtovou nestabilitou 50 kHz a s parazitním vyzařováním -10 dBc! Někdo nemá možnost měřit, alespoň říká, že nemá. Většinou stačí Avomet, GDO a koaxiální vlnoměr, amatérsky zhotovený, který byl už několikrát popsán. Vždy je však dobré spolupracovat v kolektivu nebo s kamarádem, který už něco podobného stavěl.

Na 13 cm je situace poněkud obtížnější, ale konstruktéři, kteří mají zkušenosti z 23 cm, jistě nebudou bezradní.

Na pásmech 6 a 3 cm, tedy již centimetrových vlnách, je situace ztížena nedostatkem součástek. Zesilovače pro tyto kmitočty jsou velkým problémem. Běžné bipolární tranzistory zde už téměř (většinou vůbec) nezesilují. Ceny tranzistorů GaAs FE jsou dost vysoké a tyto tranzistory jsou velice choulostivé na statický náboj. Poněkud schůdnější a často jedinou cestou (zde nutno podotknout prozatím) je použít diodové násobiče a směšovače. Tato zařízení dosahují malých výkonů, zpravidla max. 10 mW. To by však nemělo vést k zoufalství, jestliže si uvědomíme, že antény zde dosahují zisku až 40 dB. Výhodnější jsou kmitočtově stabilní systémy (transvertory, násobiče), než elektronkové nebo diodové oscilátory, kde nebyl problém „netrefit“ se na protistanici o 200 MHz. I když musíme říci, že před lety bylo na tato zařízení (tzv. Gunnplexery) navázáno dost dalekých spojení, jsou sólooscilátory na ústupu a bouřlivě se rozvíjí provoz SSB.

V AR-Ač. 7/89 se OK1MG zamýšlí nad 6 cm, které jsou méně oblíbené než 3 cm. Pokusme se najít odpověď. Kmitočtový úsek, používaný ve většině evropských států pro úzkopásmový provoz na 6 cm, tedy 5760 MHz, byl našim radioamatérů vyhrazen teprve nedávno. Vývoj konstrukcí našich radioamatérů je proto v tomto směru ještě v počátku. Dále vezměme v úvahu, že základní konstrukční materiál pro centimetrové vlny - vlnovod - je pro 6 cm (R70) úzkým profilem a většinou nezbývá, než jej zhotovit podomácku. Vlnovody, používané pro 3 cm (čs. značení VO22), se však před lety objevily ve výprodeji za extrémně nízkou cenu. Byly to především jednoduché obvody, kolínka a tolik žádané napáječe s přírubami v několika délkách. Skutečnost, že tento materiál žádali i ti, kteří s radioamatérstvím nemají nic společného, je otřesná. Vznikaly tak např. stojany pod akvária z „jeklu“ se stříbřeným a rhodiovaným povrchem (ocel by byla pevnější) nebo ráhna pro televizní antény, která pokřivil první větší vítr. Také profesionální mikrovlnná technika pracuje často v pásmu 3 cm a některé vyřazené části je možno s úspěchem použít (bývá to i technika ze čtyřicátých let). Měření na centimetrových vlnách je obtížné. Většinou jsme odkázáni na diodovou sondu, přepychem už bývá tolik potřebný vlnoměr a co teprve čítače, spektrální a přenosové analyzátory. Obecně pak platí, že čím míň přístrojů máme, tím větší zkušenosti potřebujeme.

Antény mikrovlnných zařízení zpravidla nemáme možnost objektivně měřit. Nezbývá, než porovnat její vlastnosti s jinou anténou. Zvláštní pozornost vyžadují anténní soustavy. Není nic zvláštního, když má nepřizpůsobené „čtyřče“ horší parametry, než jedna anténa. Populární paraboly, které dávají nejlepší výsledky, je nutno dokonale připevnit, protože kladou značný odpor vzduchu. Sebemenší pootočení vlivem větru může znamenat přerušení spojení. Při provozu na mikrovlnách v několika pásmech je vhodné umístit antény tak, aby vyzařovaly do jednoho směru, s parabolami je to však problematické.

Na všech pásmech pracujeme většinou po domluvě na nižším pásmu, zpravidla 70 a 23 cm. Na pásmu 23 cm můžeme pracovat i samostatně, ve větších závodech je to již samozřejmostí. Nejlepší výsledky (v OK2) dává samostatné pracoviště s možností komunikace s pracovištěm pro 70 cm.

Nestyďme se s jednoduchým zařízením zkoušet spojení se špičkově vybavenou stanicí. Vždyť i ona má zájem o body a spojení s námi jí není lhostejné. Předčasné závěry, že se na větší vzdálenost nedovoláme, pokus často vyvrátí. Důležitá je trpělivost a maximální pečlivost při směrování antén, při skedech pak naladění na určený kmitočet a domluva na časovém průběhu pokusu. Při zaslechnutí sebeslabšího signálu bývá obvykle vyhráno.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří zařízení nejen konstruují, ale navíc dokonale vyhotovují dokumentaci a návody uveřejňují. Ne každý má možnost zařízení vyvíjet a dobrý návod ke konstrukci je jediné, co má k dispozici. Přejme si větší účast na mikrovlnných pásmech, než dosud.

Boris Konečný OK2QW

RZ 2/1990


Rekordní spojení v Československu - 1990

Po delší době vám předkládám tabulku rekordních spojení na VKV pásmech a přehled prvních spojení se zahraničím, aby byli informováni i začínající radioamatéři. Zároveň připomínám všem, kteří mi píší, několik důležitých věcí:

1. Neposílejte mi doporučené dopisy. Sobě ušetříte kapsu a mně běhání na poštu.
2. Do tabulek čtverců a nejdelších spojení mně posílejte pouze změny (!)‚ a to vždy čtverec svůj i protistanice. Pište buď E-QTH nebo WW LOC, nikoliv svůj „nový“ a protistanice „starý“!
3. Nevypisujte v každém řádku hlášení znovu již dříve nahlášená nejdelší spojení, pokud se nezměnila.
4. Limity do tabulek nejdelších spojení jsou: 2 m - 1000 km, 70 cm - 500 km, 23 cm - 100 km, 13 cm a výše bez omezení.
5. Do tabulky lokátorů samozřejmě uveďte všechna nejdelší spojení podle druhu provozu bez ohledu na limit.
6. Zvlášť založíme tabulky pro provoz EME. Proto vás žádám, abyste v příštím hlášení odečetli lokátory a země z EME ze současných tabulek a hlášení k 20.8. 1990 zaslali již v té to úpravě.
7. Navázal snad někdo spojení s UA2F Kaliningrad v pásmu 70 cm? Napište prosím datum a v kolik hodin a pošlete na moji adresu.

Hlášení zasílejte na adresu:
Jan Franc, OK1VAM
V rovinách 894/117
140 00 Praha 4

73 OK1VAM

Tabulka rekordních spojení - BEST DX in OK

 144 MHz OK1AXH/P — UA6IE        T       2142 km   1985.10.26
         OK2BFH   — EA8XS        ES      3757 km   1983.07.16
         OK2KZR/P — UA9FAD       MS      2741 km   1981.08.11
         OK3LQ    — EI5FK        A       1843 km   1986.02.09
         OK1MS    — ZL2BGJ       E      18138 km   1985.05.26

 433 MHz OK2VIL/P — OY9JD        T       2085 km   1985.10.26
         OK1KKH/P — SM3AKW       MS      1418 km   1986.08.11
         OK3PV    — G4RGK        A       1361 km   1989.03.14
         OK1KIR/P — ZL3AAD       EME    18220 km   1982.09.10

1296 MHz OK2VIL/P — G6LEU        T       1672 km   1987.07.30
         OK1KIR/P — ZL3AAD       EME    18220 km   1983.11.26

2320 MHz OK1AIY/P — GW4FRE/P     T       1296 km   1986.10.04
         OK1KIR/P — W4HHK        EME     7979 km   1989.02.10

 5,7 GHz OK1AIY/P — HB9MIO/P     T        693 km   1987 10.27

  10 GHz OK1AIY/P — PA0EZ        T        735 km   1986.09.30

  24 GHz OK1AIY/P — DB6NT/A      T         95 km   1989.05.27
RZ 4/1990

Podmínky pro DX spojení na VKV během podzimu 1989

Podmínky tropo šíření vln byly nevýrazné, podobně jako už tomu bylo během několika posledních let. Kde jsou ty časy, kdy v době zhruba kolem minima sluneční činnosti trvaly podzimní tropo podmínky nepřetržitě tři, čtyři dny a to se opakovalo během podzimu několikrát. Operátoři, kteří své dny trávili na kopcích, si kolikrát říkali - „už aby to skončilo"! Mírně podobný povzdech koncem května pronesl jeden amatér kdy řekl - ‚‚už aby se zase hlídala ta E vrstva!“ Jo, jsou to starosti, chceme-li na VKV udělat něco nového, zemi či lokátor. To je ale zřejmě všude a se vším,. chceme-li něco nového, musíme pro to něco obětovat a starat se. Na podzim 1989, co se tropo podmínek týká, jsme se však ani moc starat nemohli, nebylo o co. Trochu slušné tropo podmínky, které se daly využít i z níže položených stanovišť, byly až 18 listopadu a trvaly celý den. Po mnoha letech se dalo opět pracovat se stanicemi z Finska do lokátorů KP00, 01, 11 a 22. To však bylo již po podzimní soutěži, takže se bodovalo jen do tabulek zemí, lokátorů a ODX. Do podzimní soutěže na VKV se však dalo několikrát zabodovat diky spojením, navázaný odrazem od polární záře. Ta první během soutěže byla v našich krajích rádiově použitelná 18. září od 22 hodin UTC do rána 19. září asi do 01.00 UTC, kdy se dalo pracovat se stanicemi SM,OZ,PA,DL a UR. Další rádiově využitelná aurora byla byla 26. září, kdy se dala navazovat spojení se stanicemi SM, OZ a GM (loc IO75 a IO97). Další aurory byly hned dva dny po sobě, a to 20. října od 17.30 do 19.30 UTC a 21. října od 16.00 až do 24.00 UTC, kdy se dalo pracovat téměř s celou severní částí Evropy od UB, přes UA3, UR, UP, SM, OZ, PA, DL, G, GI až GM, a to do Iokátorů KN78, KO04, 13,16,28.42.60.64, JO45, 46,55,57,65,66,6774777886879497, IO82,83,85,86,94,64 a 75.

Za informace z podzimu 1989 děkuji zejména stanicím OK1JKT, OK1MAC a OK1KPA. Mimořádný dík stanici OK1KT, která mne telefonicky upozornila na auroru brzy ráno 19.záři .

Při této příležitosti prosím o další informace z léta 1990 o spojeních přes Es (asi jich bude málo) a dále opět z podzimních měsíců 1990 o DX podmínkách tropo a přes auroru.

OK1MG

  

Zajímavosti z mikrovlnných pásem u našich sousedů

První spojení mezi DL a HB0 - 1. 10. 1989 mezi HB9HTA (JN47SF) a DB4CE (JN47UO) v pásmu 5,7GHz.

HB9RG žádá o skedy v pásmu 10 GHz, zejména během závodů. Možno předem napsat anebo během závodu volat telefonní Číslo 0041 - 1 - 7299441. Používá výkonu 17 wattů! TWT namontováno přímo u paraboly o Ø 1,2 m na střeše domu.

V pásmu 24 GHz bylo první spojení navázáno mezi OE a DL již před deseti lety a to 15.7. 1980 mezi stanicemi OE1XFB a DJ8VY. Použitý výkon byl 10 mW přímé směšováni Schotkyho diodami typu BAT14C. antény-parabola o Ø 40 cm - zisk 30 dB. mf na 30 MHz. První spojeni mezi Y2 a OK v pásmu 24 GHz bylo mezi stanicemi OK1AIY/p a Y24IN/p dne 5. 8. 1989 QRB = 5km.

Pásmo 47 GHz: první spojení OE-YU dne 23. 9. 1989 mezi stanicemi OE9XXI/6 a YU3ZV. Mezi HG a OE 23. 9. 1989 mezi OE9XXI/4 a HG2RD/1. Mezi I a OE — 15. 8. 1989 mezi OE9XXI/7 a IN3HER/IN3. Mezi DL s HB9 - 1. 10. 1989 mezi stanicemi DC/OE9YTV/p a HB9/OE9PMJ/p, reporty 59/59, QRB = 14 km.

Pásmo 76GHz - první spojení mezi OE a HB0 9.9 1989 mezi stanicemi OE9XXI/9 a HB0/OE9YTV/p. Mezi OE a DL 10.9. 1989 mezi OE9XXI/9 á DC/OE9YTV/p. Mezi OE a HB0 10. 9. 1989 mezi OE9XXI/9 a HB9/OE9YTV/p. Všechna spojení byla provozem FM.

Rekordní spojení provozem CW bylo nevázáno dne 18.9. 1900 mezi OE9PMJ/9 a  OE9FKU/9 na vzdálenost 2.1 km. Reporty 539/539, výkon vysílače asi 1 uW, antény parabola o průměru 35 cm, zisk asi 46 dB, vysílací paprsek měl úhel asi 0,8°! Jako základ sloužily základní transceivery podle OE9PMJ pro pásmo 47 GHz, jehož základní oscilátor  byl namísto trojnásobení násoben pětkrát a výsledný kmitočet směšován za signálem transceiveru pro 144 MHz.

Podle „CO-DL“ a časopisu "Dubus"                                                          OK1MG

RZ 11/1990


Nový OK / IARU REGION 1. TROPO REKORD NA 6cm - 998km

 OK1UWA/P JO70UR  5760 MHz : 150mW + 120cm DISH       10368 MHz : 100mW + 120cm DISH


 

Více najdete na webu OK1AIY - http://www.cbjilemnice.com/index.php?page=hamradio

V roce 2007 přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj OK1TEH