Neznámej Pachatel:

Daniel v jámě lvové

Nezáleží na tom, jak jsem se do Prahy dostal a co tu dělám, fakt je, že tu jsem a že se upřímně řečeno, občas nudím. Člověk ze všech biografů a divadel se najednou rozhodne navštívit nějaký podnik a tak jsem začal pátrat po nějaké přednášce.

Chodím po ulicích koukám po nárožích a najednou na vratech takové šeré budovy nápis: "Dnes schůze a přednáška ČAV". Nevím, co to ten ČAV je, tak jsem se zeptal nějakého kolemjdoucího pána a ten mi vysvětlil, že jsou to Českoslovenští Asketičtí Vegetariáni. Asketičtí proto, že jedí jen Česnek, Anýž a Vanilku. Mně byli vegetariáni vždy sympatičtí, stejně jako abstinenti a podobná nemorální stvoření a tak jsem se rozhodl, že se na to půjdu podívat. Nenápadně jsem se přidal k hloučku mladíků, kteří tam šli, a poslouchal jsem jejich rozhovor. Jeden z nich, postavy nepatrné, nazývaný ostatními "Veš spořilovská" vykládal: " Tak jsem včera měl na bandu Houby zvoctem, byl děsně roztaženej, ale bouralo mu to prima". Tak mně bylo divné, co to asi bylo za jídlo, houby s octem na bandu, ale než jsem se stačil optat, vykládal další: "Včera to vůbec nebylo veselý, Kamínek tam byl hned u Skály, ještě tam scházel Chmel a mohli jsme zavřít krám". Za takového nesrozumitelného mi rozhovoru jsme došli do podivné místnosti, skryté pod schodištěm jako hnízdo nějakých spiklenců; vegetariáni tam už tam stáli v hloučcích a jeden seděl uprostřed a rozdával jim nějaké lístky. Povídám si: "To budou asi jídelní lístku" a šel jsem si také pro jeden. Podíval se na mne pátravě a povídá: "Dé Vé?". Myslil jsem, že je to nějaký jejich pozdrav nebo formalita, tak povídám rovněž: "Dé Vé!". Tak mi jeden ten lístek dal. Moc jsem si z toho ale nevybral. A drahé to tam měli. Tak nějaký QRK stálo 9. QSB stálo taky 9, nějaký Aer stálo 60, a co bylo nejdražší, dokonce QRH stálo 3537, a to ještě tam byla pravopisná chyba, bylo tam Kc místo Kč. Tak jsem si nedal nic, ač na jedno pivo bych měl chuť; stejně jsem tam neviděl vrchního.

Najednou se všechno posadilo do lavic, přišel tam nějaký brýlatý pán a začal na něco pískat. Vždycky, když to zmáčkl, písklo to a ne snad nějak pořádně, chvíli to písklo krátce, chvíli dlouze, jak ho to napadlo. Ti ostatní si to psali. Mne už to nudilo, ostatní asi taky, protože se po jednom ztráceli. Obrátil jsem se k tomu pánovi, co seděl vedle mne a povídám: "Prosím vás, pane, co je to za pána za tím stolem?". Nepřestal psát a povídá jen tak na půl huby: "Don Juan". Tak teď jsem z toho byl jelen. Vždycky jsem si myslel, že Don Giovanni neboli Don Juan je již 200 let mrtev a teď ho tu mám před sebou. Ovšem nikdy jsem si ho nepředstavoval takhle. Tenhle měl docela moderní oblek a brýle, k tomu by, počítám, copánek neslušel. Marně jsem se snažil si ho představit, jak šplhá na balkon k čekající Juanite, ale nešlo to. Pak mi něco napadlo. Obrátil jsem se k tomu pánovi vedle a ptám se: "Prosím vás, když tu máte Dona Juana, takhle Casanova by tu nebyl? Támhle ten s tou kšticí by se mi tak zdál...". On se usmál a povídá: "Kdepak Casanova, to je Rozvitá Vajxle, neboli Rezatej Vibroplex. Díval jsem se na něj trochu nedůvěřivě a on s úsměvem povídá: "No vážně, támhle sedí Ládio Lampa, támhle je PeKáč, vede něj WIX. a táhle je dokonce Pius X. To u nás každý, jak uděláme zkoušku, dostane nějaké jméno". "A vy se jmenujete?", ptám se nesměle. "Já jsem Rozprášenej Yperit", odpověděl tázaný. Tak už jsem byl doma. Tihle vegetariáni, to je takový kmen, žijící po způsobu našich předků a každý si musí vydobýt jméno, jinak je počítán do davu squaw, čili Erpáků. Jméno si musí vydobýt nějakou zkouškou, asi sníst vagon salátu, nebo kilometr makaronů (špaget). Ale orlí péra ani skalpy jsem tam neviděl.

V tom se vedle mne posadila mladá dívka. Musím se přiznat, že vedle svého zájmu kulturně vědeckého mám i zájem o ženy, ovšem též vědecký. A tak hned povídám tomu pánovi vedle mne, zda by mi ji mohl laskavě představit. "Vy pse", povídá on. Jářku, co že hned nadává, že to přece není nic zlého, ať si ji tedy nechá a dá za rámeček. On na to, že prý v jejich řeči naopak znamená ochotu. A tak mi ji tedy představil. Hezky jsme se spolu bavili a pak se mne ptala, znám-li Q-kodex. Za nic na světě bych nepřiznal, že ne, ač nemám ponětí, co to je. A tak prý "Jste vy fb om, Im gld QSO es pse ur QRA". A já na to, jak mi slina na jazyk přišla: "QLZ, SOS Hychykydytynyry". Ona se smála tak hezky a povídá: "Cuagn, vy 73". Povídám si, přece se nenechám doběhnout od holky. A tak povídám: "Vy 88". Ať vidí, že je na mne krátká. Ale teď mne někdo chytl za rameno a když jsem se ohlédl, stál za mnou nějaký zamračený pán a povídá mi temně: "99". To by bylo, myslím si a odpovídám: "101". A ten měl vztek. že jsem ho předskočil, jen si uplivl do kapesníku a odešel. Tam se na ně musí.

Ten můj pán soused najednou povídá: "Teď bude přednáška, to jdu domů", a pouštěl mne na své místo, abych lépe slyšel. Chtěl jsem mu honem poděkovat v té jejich řeči a vzpomínal jsem, jak to říkal. Povídám: "Vy štěně". ale asi to nebylo dobře, poněvadž se zamračil a odešel.

K tabuli zatím přišel ten Casanova (já jsem zapomněl, jak mu říkají) a začal: "Tak podívejte se, dáme-li na anodu moc šťávy, tak se může stát, že se začne červenat, a z toho důvodu je lepší kupovat skleněné 6L6, protože je do nich vidět a v 6L6 často se stínící mřížka rozžhavuje. Tak když vidíte, že začíná stínící mřížka kopat dolů, tak by to mohlo poškodit to sklo dole a tak radši vypněte. A milík v anodě dávejte radši menší, když teče moc, tak se sice ručička navine na kolíček, ale to nevadí, protože je dost dlouhá. Teprve když milík spálíte, je ho škoda, ale konečně milík stojí jen něco přes stovku.  Horší je, když spálíte T55 nebo něco většího, a proto právě je lepší menší milík, když to začne hořet, aby to tolik nestálo. To je přece jasné jak chlastající anoda, ne?".

Tak teď jsem myslil, že bude vysvětlovat, jak a proč je chlastající anoda jasná a vezme na to oscilátor a podobně a v pravý čas jsem padl do mdlob.

Soustrastné návštěvy přijímám, pokud to dovolují nemocniční řády. A vícekrát už tam nepůjdu. Oni jsou tak dobrosrdečný lidé, že by se mi složili na věnec.

Ale na tu chlastající anodu se půjdu přece podívat!

Krátké vlny 5/1938

pro web OK2KKW přepsal a upravil Matěj, OK1TEH