Z GALERIE našich amatérů

Jindřich Pichl, OK1CG (1909-1988)

Bude-Ii se jednou psát historie radioamatérské činnosti na pásmech, bude v ní jistě zaujímat významné místo i Jindřich Pichl. Listujeme-li albem jeho amatérských fotografií a prohlížíme stránku po stránce, máme před sebou jako na dlani ucelený obraz bohaté činnosti tohoto radioamatéra-romantika.

S radioamatérskou činností začínal před 40 lety, v době prvních počátků rozhlasu. Jeho, učně elektrotechniky, chytla tehdy radiová horečka a pro drátařinu zahořel na celý žIvot. Tak jako jiné, zaučoval i jeho Ota BatIička, OK1CB, radioamatér tělem i duší. Mladý Jindra začínal také s krystalkou, ale to ho neuspokojilo nýbrž zatoužil poznat a naučit se víc. Tehdy to nebylo lehké - nebyla dostupná literatura, ne vždy se dělili radioamatéři o své zkušenosti a hlavně nebyly peníze, kterých Jindřich neměl nazbyt. Sám se začal učit telegrafii. Někdy po roce třicátém se konala v Nuslích výstava radioamatérských prací. S jejími šedesáti účastníky byl zahájen kurs, kterého se také zúčastnil soudruh Pichl. Sedm účastníků pak složilo zkoušku. Pichl si postavil bateriový přijímač a začal erptřit. Už v roce 1934 má číslo RP-403. Koncesi na amatérskou vysílací stanici dostal 6. března 1935.

První přijímač na 7 a později na 14 MHz, který si postavil, používal dvě bateriové elektronky. Duší vysílače byl Hartleyův oscilátor. S tím udělal, což je s podivem, i diplom WAC. Postupně se zdokonaloval jak ve stavbě zařízení, tak v operatérské zručnosti a po přestěhování v roce 1938 z Prahy do Hořelic měl již vysílač moderní koncepce, čtyrstupňový (oscilátor ECO se dvěma násobiči a T55 na konci).

OK1CG není z těch, kdož se honí jen za diplomy. Při spojení sledoval vždy účel, pro nějž se povolení pro provoz pokusných stanic vydávají - něco vyzkoušet. Získání diplomu bylo pro něj jen druhořadou záležitost. Od začátku své amatérské činnosti udělal čtyři tisíce spojení; má mnoho cenných diplomů jaká např. z prvních u nás získal CA za 100 různých spojení s Argentinou, TRA za spojení s 26 provinciemi Argentiny, WAC, WAZ aj.

Tak jako jiní amatéři, i soudruh Pichl byl nucen se odmlčet na dlouho 29. září 1938 mu byla zrušena koncese a stanice odejmuta. Teprve po osvobození mu byla koncese vrácena, ale zařízení si museí postavit nové. Ve své praxi se věnoval především zkoušení antén. Mnohokrát prokázal, že teorie o „anténě jako nejlepším vf zesilovači“ stoprocentně platí. Však také jeho nejlepší a nejvzdálenější. spojení byla dosažena s nimi - malým příkonem a dlouhými anténami.

Soudruh Pichl je skromný člověk, který se rád dělí o své bohaté zkušenosti a svými úspěchy se nevynáší nad druhé. Ve své radioamatérské kuchyni rád uvítá každého zájemce. Aktivně se také podílel na ustavení kolektivní stanice OK1KZJ, kterou pomáhal uvést do chodu.   -jg-                                                  AR 1962

Kalifornský WACC v Československu

Jako první na světě získal československý radioamatér OK1CG kalifornský diplom WACC (Worked All Californian Counties), vydaný mimo Spojené státy a jako druhý mimo Kalifornii. Tohoto úspěchu bylo dosaženo začátkem minulého roku, ale teprve nyní byl oficiálně uznán a diplom potvrzen. Zvláštnost tohoto diplomu je nejen v jeho obtížnosti, ale hlavně že jeho získání je podmíněno hamspiritem a bez spolupráce kalifornských OMS jej nelze vůbec udělat. WACC představuje nejen 8 roků soustředěné práce, ale i sta leteckých dopisů se žádostí o skedy.

WACC je vydáván za spojení se všemi kalifornskými okresy, kterých je 58. Začal být vydáván asi v roce 1940 a za těchto 21 let bylo vydáno 60 diplomů, z nichž jich 59 zůstalo v samotné Kalifornii a pouze jediný se dostal na východní pobřeží USA. Získal jej W3FYS, který jej dělal 10 let.

Všeobecně je WACC považován za mnohem obtížnější (i v samotné Kalifornii) než WAZ a jeho získání DX stanicí je pokládáno za nemožné. V tomtéž smyslu informoval s. Pichla redaktor QST, když jej žádal o uveřejnění zprávy všem kalifornským amatérům o spolupráci; řekl, že WACC je velmi obtížný pro kalifornské amatéry a proto uveřejnění výzvy je bezúčelné! Z tohoto důvodu bylo v poslední době rozhodnuto snížit počet okresů pro DX stanice. Soudruh Pichl však udělal všech původně stanovených 58 okresů a ani jeden lístek v žádosti nebyl starší čtyř let.

„O WACC jsem se začal zajímat tehdy, když jsem se dozvěděl o jeho „nedosažitelnosti“ pro DX stanice. Poslední čtyři roky pracuji - ze zdravotních důvodů - jen ráno před odchodem do zaměstnání, kdy jsem poměrně svěží a kdy také byly condx pro W6. Získáním WACC chtěl jsem i vyvolat respekt k OK značce a dokázat, že i s malými prostředky lze dosáhnout hodně; můj příkon nebyl nikdy větší než 150-200 W.

Jak jsem byl dodatečně informován, zdlouhavost s jakou byla vyřizována moje žádost o diplom - téměř rok - byla zaviněna tím, že se klub přestěhoval a změnu adresy neoznámil poště“, komentuje svůj úspěch OK1CG.

---

Jindřich Pichl, OK1CG. Narodil se 22. února 1909 v Praze. Chodil do měšťanky, vyučil se elektrotechnikem a 1. září 1935 nastoupil k právě ustavené KSR. Celý život zasvětil spojům a amatérskému vysílání. Koncesi získal v roce 1937. Veškeré zařízení si vždycky stavěl sám a dával si na něm záležet. Byl DX-manem a ze všeho nejvíc ho zajímaly pokusy s anténami. Po válce přešel od KSR k rozhlasovým stanicím a dlouhá léta byl vedoucím rozhlasové vysílací stanice Zbraslav.

Věnoval se telegrafnímu provozu. Sice si také postavil transceiver pro SSB, ale prodal ho a zase se vrátil k CW. Nejvzácnější trofejí byl diplom WACC, na kterém pracoval v létech 1962 až 1964. Byl prvním Čechoslovákem, kterému se podařilo tento obtížný diplom získat. AR uveřejnilo v roce 1950 fotografií stanice OK1CG a v únorovém čísle 1963 článek o její činnosti.

V roce 1986 dochází v životě Jindřicha Píchla k závažné změně. Opouští dům ve Zbraslaví, kde měl pro svou stanici vlastní místnost, likviduje zařízení a stěhuje se do domova důchodců do Malešic. Nechce však být bez spojení se světem, bere s sebou malý vysílač na 3,5 MHz a přijímač vestavěný do anténního členu k RM 31. Pracuje až do 4. března 1987, kdy uskutečňuje svá dvě poslední spojení: OK2JA a Y24JI.

Jako aktivní amatér vysílač měl hodně známých. Mezi jeho nejlepší přátele však patřili legendární „Eman“, Ing. Srdínko, OK1SV, se kterým si vyměňoval až dvanáctistránkové dopisy, a Vláďa Veselý, OK1IYU, který ho navštěvoval ještě v posledním roce Jindrova života.

Jindřich Píchl zemřel v červenci 1988. Byl jedním z amatérů vysílačů, pro které radiotechnika není jen záležitostí sportovní nebo zábavnou, nýbrž životní náplní nejen po stránce technické a provozní, ale i etické a morální.

OK1YG

RZ 3/1989

V roce 2007 přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj OK1TEH

Jak jsem dělal WACC

Josef Pichl, OK1CG

Diplom WACC (Worked All California Counties) je vydáván za spojení se všemi kalifornskými okresy, kterých je 58. Je nesmírně obtížný, a proto jej téměř za 30 let jeho existence získalo pouze 61 stanic. Z toho 57 je kalifornských, 3 v ostatních státech USA, a jako první na světě mimo Spojené státy jej získal československý amatér.

Když jsem při jisté příležitosti hovořil o své práci na diplomu WACC, byl jsem vyzván, abych o tom napsal. Věc jistě hodná zveřejnění, ale neměl jsem do toho mnoho chuti, protože zásluhou určitého druhu amatérů se diplomová záležitost stala velmi mírně řečeno nepopulární, a neočekával jsem proto, že by to mohlo být přijato s porozuměním. Stručně pak o WACC psát nelze, protože tento diplom je u nás známý velmi málo nebo vůbec ne, a z toho hlediska, jak já jsem jej poznal, už teprve ne. Dále pak mám určité pochybnosti o svých literárních schopnostech, pokud se týče vyjádření pocitů.

Posledních pět let strávených na práci pro diplom WACC mohu bez nadsázky nazvat nejkrásnějšími v celé mé radioamatérské činnosti a popsat toto období se mi zdá proto nesmírně obtížné. Mimoto považuji diplom WACC za nejcennější a nejkrásnější vůbec, a nerad bych snížil jeho výjimečné hodnoty tím, kdyby se mi nepodařilo rozdíl oproti jiným diplomům úplně vystihnout.

Na prvním místě bych chtěl zdůraznit, že nejsem lovcem diplomů, i když jsem CHC 758. Alespoň ne lovcem diplomů bezcenných, a tak diplomová záležitost je v mé činnosti snad až na posledním místě. Proto také prvou zmínku o existenci diplomu WACC jsem nevzal vůbec na vědomí v předpokladu, že při množství a dobré slyšitelnosti kalifornských stanic v letech okolo maxima sluneční činnosti by byl diplom WACC celkem snadnou záležitosti.

Když jsem pak ale jednou v době nemoci dělal kontrolu svých QSL s možnou vyhlídkou na nějaké ty diplomy, pozastavil jsem se nad slušnou hromádkou svých W6-QSL, a jen tak pro zajímavost a ukrácení času jsem zrevidoval svoje vyhlídky.

Překvapení bylo veliké! Z potřebných 58 okresů jsem jich dal dohromady všeho všudy něco přes 20. Měl jsem téměř všechny při mořské okresy, ale čím dále do vnitrozemí, tím to zelo více prázdnotou.

Věděl jsem sice, že Kalifornie je osídlena převážně při pobřeží, kde jsou milionová města, a že je velmi hornatá, ale skutečnou představu o nepravidelnosti jejího osídlení jsem si mohl udělat teprve tehdy, když se mi dostala do rukou její podrobná automobilová mapa. Hory a zase hory a pouště. Kalifornie musí mít obrovské bohatství přírodních krás, ale z hlediska kandidáta na diplom WACC to vypadalo beznadějně. Téměř podél celé východní hranice státu Kalifornie se táhne pohoří Sierra Nevada, které dosahuje výšky přes 4000 metrů. Druhý horský pás, nazývaný Pobřežní pásmo, se táhne ve stejném směru od severu k jihu po západní pobřežní hranici státu, a je jen asi o 1000 metrů nižší. V jižní části státu je pak Mohavská poušť, kde jsou vyhrazené prostory pro vojenské účely, známé také ze zpráv denního tisku. Tak jsem nacházel na mapě spoustu okresů, kde jen několik jednoduchých koleček značilo, že počet obyvatel tohoto místa nepřesahuje číslo 200. Dokonce i mnoho přímořských okresů je chudě osídleno, a je vidět velké nahuštěni kolem hlavních měst.

Prostě vypadalo to z hlediska WACC zoufale, ale to mne právě proto začalo zajímat. Nemám rád snadné diplomy, zvláště ne evropské, dělané s 200 W. Další informace, získané ve spojeních, můj zájem jen zvyšovaly. Tak od založení diplomu v roce 1935 do roku 1955, kdy jsem s WACC začal, získalo tento diplom jen 18 stanic, a to jen kalifornských, že je i pro samé Kaliforňany považován za mnohem obtížnější, než WAZ, a pro cizí stanice nedosažitelný. To rozhodlo. Pokusím se o to "nedosažitelné" a podaří-li se mi to, udělám kousek práce pro dobré jméno značky OK!

Hned od počátku mi bylo jasné, že obvyklým způsobem náhodných spojení nelze pracovat. Tím způsobem jej neudělalo mnoho kalifornských amatérů ani po deseti letech. To byla jedna z mnoha dalších "povzbudivých informací". Vyjmul jsem proto z Call-Booku všechny W6 a dal do desek pod abecedou. Dále pak jsem vypsal z podrobné automobilové mapy Kalifornie 2000 měst a vesnic a dal do druhých desek rovněž pod abecedu, přičemž vedle každého města byl jeho okres. To všechno proto, že okres slyšené stanice lze zjistit jen podle města, a chtěl jsem proto volat jen ty stanice, jejichž okres jsem potřeboval. To znamenalo po zaslechnutí nějakého W6 rychle najít jeho adresu a v druhém seznamu měst jeho okres. Snad se to zdá zdlouhavé, ale nic lepšího jsem nevymyslel, a po jistém cviku a seznámení se zeměpisem Kalifornie mi stačilo jen zjistit jeho město. Tento systém tedy žádal jen poslouchat a zase poslouchat.

Často jsem mnoho hodin ani nesáhl na klíč a bylo to čím dál horší a horší. Ale během asi dvouapůl roku byl celkem pravidelně nějaký ten přírůstek až do čtyřicátého druhého okresu. Pak to začalo být zoufalé. Tak během dvou měsíců každodenního poslechu po dvou až třech hodinách, když jsem si ověřil QTH 30 - 60 různých stanic, jsem neslyšel jeden nový okres. To bylo v době maxima slunečních skvrn (sluneční činnosti), kdy chodili W6 téměř po celý rok každý den ráno. Třetí měsíc se smůla protrhla. Během měsíce června a poloviny července jsem udělal další 3 okresy, slyšel čtyřicátý šestý, ale neudělal, a do konce roku jsem dál nepokročil. Dostal jsem se tím na hranice možnosti, které mi dával tento poslechový způsob. Zdálo se mi, že už ten zbytek nikdy neudělám. Musel jsem pustit WACC na nějaký čas z hlavy a soustředit se na jiné věci, protože už jsem nebyl dalek myšlenky kapitulovat.

Doposud to byla tvrdá, málo zajímavá dřina, vyžadující nekonečné trpělivosti a houževnatosti a někdy i sebezapření, protože mezi W6 jsem často slyšel i jiné vzácné DX, které bych byl potřeboval pro jiné diplomy, ale nesměl jsem ztrácet čas, protože se rychle blížilo minimum sluneční aktivity, a tak jsem se plně soustředil jen na W6. Čím dál jsem musel spíš připustit, že předběžné informace o nesmírné obtížnosti W ACC nebyly nijak přehnané, a můj respekt k tomuto diplomu se, myslím, dostal na pravou míru. To ale nijak nezmenšilo moje odhodlání dokončit, co jsem začal, a tak když jsem myšlenkově "vyvětral" a začal znovu, nevypadalo to už tak zle.

Tehdy jsem již měl nějaké ty zkušenosti, známosti a korespondenci s několika starými hamy. A hlavně začal jsem být se svými 45 okresy v Kalifornii populární. Zdálo se mi také, že dosavadní takový nějaký pasivní postoj k mému snažení se měnil v opravdovou snahu pomoci mi, protože jsem přece jen asi narušil tu jejich víru v nedosažitelnost WACC pro DX. Neměl jsem však ani jeden důvod k optimismu. Těch zbývajících 13 byly okresy, kde nebyl buď vůbec žádný amatér, nebo jeden-dva, kteří nebyli bud aktivní, nebo pracovali jen na pásmech 3,5 a 7 MHz.

Ofenzívu jsem začal tím, že jsem postavil drátovou směrovku se ziskem 7 dB, soufázový systém. Pak jsem požádal QST o zveřejnění krátké výzvy všem kalifornským amatérům o spolupráci. Byla to pochybná akce. Odpověď přišla obratem, velmi stručná a "povzbudivá": "WACC je velmi obtížný i pro samotné kalifornské amatéry, hi! Bylo by to bezúčelné."

Nečekal jsem nic jiného. Tenkrát byl vydán první WACC mimo Kalifornii, a získal jej W3FYS na východním pobřeží USA. Četl jsem jeho dopis, jímž děkoval W6TYQ (nyní W7LJZ) za pomoc. Byl nevýslovně šťastný. Napsal jsem mu o radu, jak bych měl postupovat dál. Odpověděl na Američana dlouhým dopisem a sděloval, že zbývající okresy musím udělat na skedy, tj. zburcovat k akci stanice, které nevysílají, nebo přimět ty, které pracují na jiných pásmech, k přeladění na DX pásmo. A hlídat expedice, které občas vyjíždějí do hor. Sdělil dále, že WACC je tvrdá práce a že jej dělal 10 roků. To vše mi bylo po získaných zkušenostech jasné, a nedověděl jsem se tedy nic nového.

Na základě již dříve získaných informací o okresech málo amatéry osídlených jsem tedy zahájil dopisovou akci. Sta leteckých dopisů putovalo tam a zpět, a zase další sta a sta poslechových hodin.

Získal jsem další přátele a pomocníky, a myslím, že se mi podařilo i s mou bídnou angličtinou vyvolat jejich zainteresovanost na mém konečném úspěchu. Slyšel jsem, že o mně mluví i korespondují. Poznali, že to myslím vážně, a že bez jejich pomoci neuspěji. Tak mi došly cenné písemné informace od neznámých amatérů, získané bůh sám ví z kolikáté ruky. Byl jsem třeba volán neznámými stanicemi s informací o expedici do hor. V několika případech i sami podobnou cestu jen pro mne podnikali.

Nebyla to maličkost. V několika případech to představovalo cestu 100 až 150 km, a pak výstup do výše nejméně 2000 metrů, odkud teprve bylo možno navázat spojení s DX. O to hůře, že pokusy o spojení se musely dít mezi 21.00 až 24.00 hodinou jejich času, a našeho 05.00 až 8.00 hod. Obětavost u některých jako by neznala mezí, a se zasíláním QSL jsem - až na jeden zatvrzelý případ - neměl potíží, ale ten dokonale napravil jiný, konkrétně W6DIX.

Hned na počátku jsem čistou náhodou udělal jeden z nejobtížnějších horských okresů, K6KAQ. Od té doby jsem pak celé čtyři roky neslyšel nejen jeho, ale kohokoli jiného. Postěžoval jsem si W6DIX. Ten mu nejdřív dvakrát napsal, a když to nepomohlo, zajel tam osobně a lístek z něj vydoloval. Jak to udělal, nevím. Snad coltem. Mezi jejich QTH byla vzdálenost asi 180 km.

Tutéž službu jsem pak prokázal i já jemu dolováním QSL nejen od našich OK, ale také ze sousedních států, ovšem bez toho ježdění, ale celkem úspěšně.

Zdálo by se tedy, že při takové spolupráci muselo všechno báječně postupovat. Zdaleka ale nestačila oboustranná snaha. Vyzvané stanice z jiných pásem neměly jen slabé výkony a antény, nevyhovující pro DX práci, ale neměly ani dostatek zkušeností s DX provozem. Expedice rovněž používaly slabé výkony a anténa byla obyčejně jen půlvlnný horizontální dipól 5 m nad zemí. V obou případech se pak silně musely uplatňovat slabé podmínky a rušení kW stanicemi. Expedice také zajížděly do hor v sobotu a neděli, kdy je na pásmech největší provoz. A tak bylo dost zklamání a pracně vykorespondovaný sked skončil neúspěchem.

Navíc se uplatňovala smůla. W6DIX, který pravidelně každé léto objížděl téměř všechny horské okresy, byl mou největší nadějí. Dostal jsem se s ním do kontaktu brzo, ale na pravidelné okružní jízdě okresy jsem ho zastihl jen dvakrát. Příčinou bylo těžké onemocnění jeho manželky a nakonec smrt. Jeho žena mu byla radiovým kamarádem a doprovázela jej na všech jeho cestách. Oceňuji proto, že přes velký zármutek nezapomněl mě uvědomit o zrušení připravované expedice, abych ho marně nevolal. Učinil tak na pásmu několik dní po smrti své ženy.

Druhý, W6TYQ, který se nabídl, že pro mne objede asi 5 horských okresů, a poslal již plán cesty, se mi v udaný den sice ozval, ale z domova s kilowattem. A omlouval se, že musí přerušit dovolenou a ihned se stěhovat do státu Oregon, kde je nyní pod značkou W7LJZ.

Za ta léta jsem také poznal všechny rozmary šíření krátkých vln z této strany a doplácel na ně - nebo ve vzácných případech byly výhodou, jako při spojení s 58.okresem. Někdy jsem nelitoval ani tak zmařeného spojení, jako spíš toho, který pro mne cestu podnikal a marně, jako v případě K6DUU z okresu Merced. Tento pro mne podnikl dvakrát cestu do okresu Mariposa, a když se poprvé za noci dostal až do výše 2000 m, zjistil, že nejsou vůbec podmínky pro spojení. Při druhém pokusu byly podmínky velmi špatné pro přímořské kraje s výhodou pro horské okresy, takže já ho slyšel téměř bez rušení, ale on měl silné rušení z W6. Jen krátkou dobu zaslechl i on mne, ale spojení se neuskutečnilo. Ještě dlouho a marně jsem ho volal, a nikdy nezapomenu na ten pocit hořkosti nad promarněným úsilím nás obou.

Naše spolupráce měla ještě jiné důsledky. Jeho dcera, snad pod dojmem naší spolupráce, která měla také koncesi a studovala na vysoké škole, zvolila si za disertační práci studii o Československu, která měla obsahovat 50.000 slov na 200 stranách. Po nezdařených pokusech mne v jednom dopise žádal, zda bych jí mohl zaslat potřebný studijní materiál v angličtině, protože prý naše vyslanectví ve Washingtonu na jeho žádost neodpovědělo. Vysvětlil jsem mu, že naše vyslanectví určitě jeho žádost neobdrželo, a že jsem prostřednictvím OK1IH intervenoval na našem ministerstvu zahraničí, aby zařídilo potřebné. Sám jsem mu pak zaslal asi v ceně 100 Kčs vše, co se mi podařilo koupit v našich prodejnách cizojazyčné literatury, a postupně zasílal. Také laskavostí redaktora inž.Cípa z Čs.rozhlasu jsem získal nějaký materiál a zaslal přesné časy a kmitočty vysílání našeho KV rozhlasu v angličtině. Bohužel, bylo toho všeho velmi málo pro tak velkou práci, ale doufal jsem, že moje akce přes OK1IH byla úspěšná, a že bylo této příležitosti náležitě využito.

Přesto jsem od samého začátku nevěřil v dobrý konec toho všeho. Byl-li účel toho, oč žádal, skutečně takový, jak říkal, svědčilo to o jeho naprosté neinformovanosti v politických věcech, protože přidržela-li se jeho dcera věrně skutečnosti, bude to v těžkém rozporu s tím, co o nás říká rozhlas a tisk USA, a nechtěl bych vidět konec té disertační práce. Skutečně, další jeho dopis a přerušená korespondence z jeho strany svědčily o nějakém dramatickém konci, ale jak to všechno dopadlo, jsem se nikdy nedověděl. Po druhé nebo třetí zásilce sděloval, že jeho dcera z poskytnutého materiálu dokončila první polovinu své práce, děkoval za vše, s uznáním se vyslovil o publikacích z oboru umění a stavitelských památek, ale informace ze zdravotnictví a průmyslu nazval propagandou. To byl jeho poslední dopis, a na další mé dotazy, zda došly poslední zásilky, neodpovídal.

Tak těžko se tedy uskutečňovala spojení s horskými okresy, jako v případě K6DUU z okresu Mariposa. Moje vytrvalost tak byla často vyzkoušena do krajních mezí, a díky W6-oms nechyběla ani na druhé straně, takže nakonec i nedosažitelné se stalo dosažitelným.

Nescházelo však mnoho a byl bych neuspěl. Závěr mé práce byl bez přehánění skutečně dramatický, a klasickým případem tolikrát již vyzdvihovaného hamspiritu. Začátkem roku 1962, kdy mi již chyběl jen jeden okres, byly podmínky stálým poklesem sluneční činnosti tak špatné, že se pásmo pro Kalifornii otevřelo jen v době jarních měsíců, a to ještě ne každý den, a jako stín toho, co bývalo. Na ujednávání nějakých skedů nebylo už ani pomyšlení, nebylo také s kým, a musel by se stát snad zázrak, abych to dodělal. Velmi často jsem myslel na svého dobrého starého pomocníka, W6BIL, který byl nejblíže mně chybějícímu okresu, ale neslyšel jsem ho již velmi dlouho. Přesto jsem ještě nekapituloval, a jako dříve každý den hlídal pásmo.

Tu se na pásmu objevil dlouho postrádaný W6BIL, a rovnou s dotazem, jak si stojím s WACC. Bylo to zřejmě na popud W6DIX, jejž jsem stále informoval o svém score, a v posledním dopise volal SOS. Sdělil jsem mu svou situaci, a když jsem přešel na příjem, došlo k prudké změně podmínek a já zachytil jen úryvky z jeho zprávy. Nabízel mi nějaký sked, ale zmizel úplně. Ihned letěl můj dopis tam a jeho sem. Sděloval, že ze soboty na neděli bude pro mne vysílat z okresu Plumas, a když se spojení neuskuteční, že pokus budeme opakovat. Dále, že se dověděl, že do tohoto okresu se vydala velká DX lady K6ENL ze San Francisca za W6QXJ, ale že ještě není zařízena a bude-li moci, že ji navštíví a podá zprávu o mně.

To byl ten zázrak hamspiritu. Vzdušnou čarou to bylo asi 90 km, ale v obtížném horském terénu se cesta možná prodloužila jednou tolik, tím hůř, že v závěsu vlastního vozu měl vlečňák s vysílačem. K tomu tedy není třeba komentáře. Abych mohl být v neděli ráno na pásmu, musel jsem si sjednat zastoupení v noční službě, ale když jsem plný vzrušení zapnul ráno přijímač, musel jsem s politováním konstatovat, že to bylo marné. Pásmo bylo téměř mrtvé. Přesto jsem v ujednaných časech volal a poslouchal, ale zaslechl jsem jen, že s W6BIL pracuje velmi slabá stanice ze San Diega, ale jeho jsem neslyšel. To už ale bylo dávno po ujednané době pro sked.

Přestože jsem věděl, že W6BIL musel v neděli zase zpět, poslouchal jsem v pondělí a v úterý zase, i přes velmi slabé podmínky, které toho roku 1962 byly horší, než roku následujícího. A tu když jsem v úterý bloudil po téměř prázdném pásmu, doufaje pořád v nějaký ten zázrak, narazil jsem pojednou na velmi slabé signály S4, a ustrnul, když jsem dal z kolísavých značek dohromady OK1CG. Pak se to zlepšilo na 559 a okolo pusto a prázdno. Tak to asi vypadalo na pásmech někdy v letech 1925-30. Předtím jsem nevolal, a podle toho dlouhého protáhlého a naléhavého volání to nemohlo být nic jiného, než Plumas. Ale kdo? Snad ta K6ENL? Konečně značka "DE". Ano, byla to ona, a "K"!

Snad se mi tak ruka netřásla a nebyl jsem tak rozrušený ani při svém prvním spojení. Víte, oč šlo? Na tomto spojení může ztroskotat nebo uspět osm let soustředěného úsilí. Celou tu dobu, co jsem odpovídal stejně pomalu a dlouze, jsem ani při své dlouholeté zkušenosti neměl ani trochu jistoty, jestli tam moje signály dojdou či nikoli, a modlil jsem se, aby mi zrovna teď něco nevybouchlo. Nikdy předtím a nikdy už asi v budoucnu neprožiji to, co jsem prožíval, když jsem přešel na příjem a poslouchal to jednoduché, denně tisíckrát a tisíckrát opakované šablonovité "R GM ES TNX RST 569 QTH Chester County Plumas QSL direct sure 73 SK."

Dlouho jsem zůstal sedět a snažil se strávit, co se právě stalo. Uspěl jsi, "nedosažitelné" se stalo dosažitelným. Jsi první na světě, kdo získal tento diplom mimo USA. Co tomu řeknou ve světě? Jaká bude reakce? Pak jsem vyskočil s potřebou to někomu říci, ale byl jsem sám doma a myslel jsem, že prasknu, jak jsem toho byl plný. Nedivte se, osm let na něčem dělat, pak poslední rok nebo dva být již na půl ve stavu podrobení se vyšší moci, že to bude nakonec všechno marné, a pak během půl minuty je to všechno zvráceno v konečný úspěch. Vždyť sama K6ENL napsala, že nemohla věřit svému sluchu, když uslyšela odpověď na své volání. Podmínky velmi špatné, pásmo téměř prázdné, input pouhých 70 W, ale tříprvkový beam, asi zapůjčený od W6BIL, vykonal své dílo.

Všechna čest a sláva kalifornským amatérům! Myslím, že určitou zásluhu na uskutečněném spojení měl jeden z rozmarů šíření krátkých vln, který tentokráte pracoval pro mne. Všechny přímořské kW stanice byly v přeslechu, a podmínky byly jen pro horské, vysoko položené kraje. To byl tedy závěr mého osmiletého úsilí, klasická ukázka hamspiritu, nezištné pomoci a obětavosti. A tak nějak podobně jsem dělal všech posledních 13 okresů. Pět let, neúměrná doba, ale právě to jsou ta léta, která jsem nazval nejkrásnějšími z celé své amatérské činnosti. Do 45. okresu to byla tvrdá práce, moře obvyklých šablonovitých spojení, při kterých jsem měl někdy pocit, že tam na druhé straně není ani člověk, spojení, která brzy unavila. Pak to již ale byl živý přímý kontakt s lidmi. S lidmi zapálenými stejnou láskou k věci a ochotnými pro ni udělat vše možné. To již nebyl jeden nebo dva, to již byla skupina nadšenců, kteří o mně věděli, mysleli na mne a pomáhali mi, i když jsem spal.

Měl jsem pocit opojné radosti, když po dnech nebo týdnech umrtvení pásma jsem byl volán na obvyklém kmitočtu neznámou stanicí s cennou informací. Nebyl jsem proto schopen udělat si představu, kolik lidí vlastně pro mne pracuje. Imunní proti znechucení volali mne třeba několik dní a nezdařené pokusy o spojení se opakovaly tak dlouho, až to vyšlo. Jistě jste již pochopili, že právě pro těchto posledních pět let považuji diplom WACC za nejkrásnější a nejcennější vůbec, protože jeho získání je podmíněno hamspiritem, a bez pomoci kalifornských amatérů jej nikdy nikdo neudělá.

Tečku za WACC jsem však ještě udělat nemohl. Musel jsem čekat přísnou prověrku mých QSL, protože navíc jsem se postaral ještě o jednu senzaci. Stálým obnovováním starých spojení jsem naposled dosáhl toho, že žádný z mých QSL, přiložených k žádosti, nebyl starší čtyř let. Naštěstí nebyl uznán pouze jeden QSL pro San Francisco, který jsem ale snadno mohl nahradit deseti jinými. Dopis award managera nevyjadřoval více než formální gratulaci a zprávu, že jsem "first foreign WACC". Žádal o zaslání fotografií pro uveřejnění v CQ a QST. Zpráva pak vyšla v lednovém QST 1964 s mou fotografií a fotografií mého zařízení a diplomu s číslem 61.

Diplom sám však byl doprovázen dopisem presidenta klubu, kde vyjadřoval ocenění výjimečného výkonu a tlumočil gratulace všech členů klubu.

A WACC - putoval za ostatními do šuplíku. Je jich tam ještě asi 30. Mimo ZMT všechny zámořské, ale žádný z nich s odstupem času pro mne neznamená více, než kus papíru. WACC však ve mně vyvolává vždy ty nejkrásnější vzpomínky. Pokuste se o něj! Poznáte ryzí hamspirit, kamarádství, obětavost a přátelství - nedbající rozdílů politických ani národnostních - a velkou lásku k společné věci. Poznáte vzrušení, radost, zklamání i nadšení z dosažených úspěchů. Rozhodnete-li se pro, chci vám popřát nejen mnoho úspěchů, ale být vám nápomocen i radou.

AR 12/1964