Radioklub OK1KEO v
Praze Dolních Počernicích funguje už někdy od padesátých let minulého století.
Vždy patřil k malým kolektivkám, pár místních amatérů se scházelo v klubovně u
potoka, kousek od klubovny se pásli koně místního jezdeckého spolku. Vysílalo se
na ledacos, WS12 z amerických válečných zdrojů, RM31, různé amatérské konstrukce
z vesměs z inkurantních součástek. Mezi zakládající členy klubu patřil Míla
Mataj 1AGP, Franta Rejhon 1 DRF, Jirka Bréda, Franta Hronek 1FG, Pepa Stibor 1IJ
a další, snad někomu řeknou něco příjmení Turek, Rathuský, Vohanka, Smolík (snad
OK1DFS).
Trochu se vysílalo, trochu bastlilo, trochu kecalo a každý rok vysílalo o polním
dnu, jak už to tak v malých klubech bývalo. Ty polňáky se jezdívaly desítky let
s OK1KRI, z Neštětické hory u Neveklova, dodnes vzpomínám jak se na kopec tahalo
všechno vybavení po strmé lesní cestě, a taky pamatuji své první spojení (R5+
Borovičkův konvertor s AF 239 na vstupu + Petr 101). Byl se mnou tenkrát u toho
Milan 1DMP a Václav 1AUP, trpělivě napovídali a já koktal a potil se. Pod
rozhlednou cosi nesmírně složitého řešil Borek 1WS s Frantou 1DRF a my mladí
toužili vědět o čem je řeč. Morse nás učil Pepa 1FBK, ale ještě pár roků trvalo
než jsem si z Neštětické udělal udělal i první CW spojení.
Čas oponou škubl, pár desítek let se v dějiny propadlo, a vysílá se dál. Míla,
Franta ani Borek už mezi námi nejsou. Zůstalo po nich společné vědomí nás
pozůstalých, že hamspirit není fráze ale způsob jak žít, a taky že se dá jezdit
na kopec bez ambice vyhrát, zato s radostí rozdávat body ostatním, učit to děti
a hrát si.
V Počernické kolektivce se před lety najednou objevily nové tváře - Tomáš 1DXD,
Jindra 4RM, staronový rodák Počernický Pepa 1NOP. Úkol zněl jasně: Obnovit
tradici Polních dnů se vším co k tomu patří, věnovat se mládeži, udržovat ve
funkčním stavu klubovnu a hlavně se scházet a něco smysluplného podnikat. Začalo
to tak, že každý pozval na Polní den své kamarády. Už první rok to bylo
zajímavé. Sešlo se dvacet lidí kteří se předtím většinou neznali, každý
preferoval to své. Jeden rád závodil, druhý sice rád kecal ale závodníkovi
pomohl stavět anténu, třetí si se čtvrtým povídal o nějakých starých krámech,
pátý dovezl kamaráda s kytarou, šestý se sedmým řešil cosi technického… Jeden
věnoval čtyři dobré antény, někdo půjčil zařízení, kdosi další stožár, ještě
další letoval kabely, najednou byl na stole počítač s deníkem, zas jiný povídal
dětem jak vyhrát PDM a koukejme: všechno fungovalo! Od té doby to moc neměníme,
není proč. Chcete-li se podívat jak nás to baví, tedy zde:
Kromě
pěkných pár dnů dovolené jezdíme na Žandov (rozhledna Březina) také proto,
abychom se věnovali dětem. V době mobilové nikoho neuhrane někam daleko se
dovolat, děti se lákají na soutěžení v závodech, je-li nablízku někdo starší, je
na něm aby jim nabídl vysvětlení jak to funguje a proč jsou věci jak jsou. V
průběhu roku s nimi vysíláme o Provozních aktivech, ohromně je to baví a na
polňák se těší, u rádia sedí obvykle všechny, napovídají si a dozor nemá moc
práce, evidentně jim svědčí trpělivá a přátelská atmosféra. Tady udělal hodně
dobré práce Jirka 1DQT, alternován Jindrou 4RM, občas s dětmi vyhrají v různých
čarodějnických závodech, jen tak mimochodem.
Abychom to posunuli zas o kousek dál, chystáme pro nejšikovnější holátka i výuku
morse a zlehka je připravujeme na zkoušky. Stojí to čas ale asi je dobré
„splatit dluh“ a práci, kterou s námi měli starší, předat zase dál.
Naprosto úžasná je každoroční účast Vráti 1ZAF. Do své dvanáctsettrojky jménem
Tornádo naloží vždy nějaké historické zařízení na KV (vloni Jalta Lo40K70, letos
RS-41 Třinec), vše (včetně Vráti) perfektně funguje a kdo chce, může si
zavysílat.
Budete-li mít náhodou napřesrok začátkem července cestu kolem Uhlířských
Janovic, určitě se zastavte na kus řeči !