Co se psalo v radioamaterském tisku v roce 1990:

OFRA je iniciativní hnuti amatérů vysílačů, které hodlá vyvíjet tlak na přípravný výbor budoucí organizace čs. radioamatérů, zvolený 19. 1. 1990 v tom smyslu, aby nebyla opuštěna cesta, vedoucí nejkratším směrem k úplnému rozchodu se svazarmovskou organizací, vystupující pod jakýmkoli názvem, a vytvořit tedy jakousi zápornou zpětnou vazbu, ukáže-li se to jako potřebné.

OFRA zastává názor, že jakákoli nová organizace amatérů vysílačů musí být založena na principu samofinancování, a proto z ní musí být vymýceny jakékoli činností, které neslouží zájmům radioamatérů vysílačů jako celku, a ve svém důsledku by pouze odčerpávaly prostředky z hubeného měšce.

Mluvčí OFRA:

Ing. V. Petržílka,OK1VPZ
Ing. M. Kratoška, OK1RR
Ing. J. Kotlář, OK1DKJ


OK1VPZ : Hlásím se k OFRA - 1990

V lednu jsem byl, jako jeden ze zainteresovaných lidí, pozván jako host na celostátní konferencí radioamatérů. Dal jsem však před osobní účastí přednost obtížné práci, spojené se zajištěním přímého přenosu v radioamatérských pásmech z této konference. Byl jsem totiž přesvědčen, že závěry této konference dají mohutný impuls ostatním radioamatérům v Československu, aby už konečně vzali aktivitu do svých rukou a začali aktivně pracovat pro naši společnou zálibu - amatérské vysílání. Avšak - nestalo se tak. Závěrem této konference bylo bezzubé usnesení, které dávalo dobrý pozor, aby nežádalo více, než je v zájmu přestrojeného Svazarmu Federace technických sportů. V usnesení není jasně a přímo požadován rozchod se Svazarmem, není jasná a přímo požadováno založení zcela samostatné organizace amatérů vysílačů, nejsou jasně a tvrdě formulovány požadavky na majetek, který sloužil naší odbornosti, není jasně a přímo formulován požadavek oddělení od disciplíny ROB (rádiový orientační běh). Mohu vás ubezpečit, že výsledky této konference jsou jedny z nejméně požadujících ze všech dalších konferencí ostatních svazarmovských odborností a zodpovědní pracovníci Svazarmu vyjádřili své velké uspokojení nad výsledkem svého postupu ‚rozděl a panuj‘.

Svazarm jako takový vznikl jako nástroj totalitní mocí k ovládání mnoha set tisíc lidí právě pomocí této metody: poslušným přidáme, aktivně, pracujícím sebereme, samí sebe dobře uživíme. Výsledkem je současný stav naší odbornosti, který není nutno komentovat. A v této době se amatéři vysloví pro další pokračováni členství v této samozvané organizací?

Lidé, vzbuďte se!

Už od přestrojeného Svazarmu nebudete dostávat dotace na svoji pohodlnou činnost, protože nebude kde brát finance  - resp. jestli ve státním rozpočtu zbudou nějaké prostředky na podporu naší činnosti, bude to jenom na základě vzájemná výhodnosti a stát bude podporovat ty činnosti, které pro něj jsou nebo mohou být potenciálně výhodné (pozn. red. OTC - V Aktualitách ČST 8. 2. 90 oznámila krácení dotací vrcholového sportu a perspektivu přechodu tělovýchovy na samofinancování.) -  tedy: motoristy, letce, radioamatéry vysílače, možná střelce a potápěče, ale rozhodně ne: hifisty, modeláře, kluby důstojníků v důchodu, liškaře. . . Jinak řečeno, členstvím v přestrojeném Svazarmu dokážeme pouze to, že prostředky uvolněné na naši činnost (a bude jích velmi málo) budou muset živit aparát takové organizace, který bude skromné zbytky těchto prostředků rozdělovat podle svého uvážení a zájmů mezi: hifisty, modeláře, liškaře a jiné...

Můžeme si být jisti, že naší pasivity s výhodou využijí jiní - v současná době se hovoří o zachování Svazarmu jako jedné z odborností nové Federace, jsou i aktivity podniků ÚV Svazarmu v tomto směru - pokud budeme vyčkávat a očekávat z členství ve Federací nějaké výhody, budeme z ní odcházet časem stejně, ale podstatně více oškubáni, než kdybychom nyní vzali aktivitu do svých rukou. Např. komu budou sloužit přístroje, které za miliónové devizové hodnoty nakoupil ÚV Svazarmu pro potřeby naší odbornosti, jako prostředky k výrobě zařízení pro radioamatéry? Myslím, že všichni víme, že tyto přístroje už nikdy radioamatérům vysílačům sloužit nebudou.

Vrátím se ještě k průběhu konference 19. ledna. Chtěli jsme probojovat možnost přímého přenosu už z národní české konference, která se konala 11. ledna 1990 - bylo to zakázáno. K možnosti přenosu z celostátní konference se nejprve OK1DTW (pracovník oddělení elektroniky ÚV Svazarmu - pozn. red.) vyslovil kladně, avšak najednou začaly potíže- byla vyžadována zvláštní povolení Od Správy radiokomunikací, Od Čs. rozhlasu, nebylo připraveno předem dohodnuté nf zařízení pro komentující vstupy. atd. Protože jsme viděli, že mnohým by vyhovovalo, aby měli možnost přímý přenos rušit, zvolili jsme k přenosu ze sálu pásmo 70 cm a měli tak alespoň částečnou jistotu, že k úmyslnému rušení nedojde. Myslím si však, že práce s tím spojená měla smysl, i když např. o poskytnutí modulace zájem slovenská strana neměla. Vždyť jenom považte,kdo asi objednával sál na tuto konferenci s tím, že v 18 hod. bude sál nutno vyklidit - tedy v době, kdy bylo jasné, že bude probíhat nejdůležitější část jednání, volba přípravného výboru, návrhy usnesení a diskuse k němu. Nebylo pro mnohé výhodné, že už nezbyl čas ke změnám navrženého usnesení, ale pouze k doplňkům?...

Jsem operátorem třídy D a nestydím se za to. Pracoval jsem v ústřední VKV komisi jako referent pro techniku a majáky a reprezentoval v této komisi jako jediný nás, operátory třídy D, jako nejpočetnější skupinu amatérů vysílačů, na VKV. Ano, mohl jsem mít už dávno vyšší třídu, ale patřím mezi ty, kteří jsou typickým produktem Svazarmu, který znemožnil další vývoj všem, kteří neprošli výcvikem Morse v mladí nebo na vojně, a tím nás degradoval - nemůžeme používat na VKV vyšší výkony jak je to všude běžně možné (např. v DL či F mohou mít bez znalostí CW výkon 750 W!). Výsledkem je, že mnoho kvalitních techniků ztrácí zájem o radioamatérství. Vždyť i když jsem např. schopen tempem 60 zn./min. udělat běžné závodní spojení, odmítám se hlásit ke zkouškám, kde mně, pacifistovi, budou hrát do hlavy vojenské pětimístné skupiny. Při své práci jsem se stýkal a stýkám se členy reprezentačního družstva pro práci na VKV, ale měl jsem možnost nahlédnout i k liškařům. Nejdříve však k reprezentaci VKV - odmítám její nařčení z tzv. radiomafie. I když zcela samozřejmě nebylo vše čisté - ba naopak, celá dnešní koncepce reprezentace je zcela poplatná účelu, pro který vznikla, tedy závodům Vítězství (n+ 1) a byla poznamenána kolektivismem, výhodami a preferencemi. Drtivá většina jejích členů jsou však poctiví a pracovití lidé, kteří umí, a nejednou to dokázali. Vím, je pro nás, VKV operátory nepříjemné, že někdo sedí celý podzim na Sněžce a dělá DX spojení, avšak ruku na srdce, kdo z nás ženatých, otců rodin si to může dovolit? Já těmto lidem nezávidím. Skutečnou radiomafii je nutno hledat jinde - tam, kde je to méně nápadné, tam, kde se rozdělují prostředky, tam, kde se používají zařízení z dovozu pro potřeby KOS a tím proti nám, obyčejným radioamatérům, tam, kde se tato zařízení používají pro soukromé účely. Chápu rozhořčení mnoha radioamatérů vysílačů, že ten a ten radioklub, který závodí a vyhrává, dostal opět nového Kenwooda, avšak víte, kolik stovek zařízení bylo dovezeno a kolik z nich se skutečně k tomuto závodění používá? Vezměme si např. jen zařízení, dovezená za poslední dva roky: TS-430 + zdroj, TS-440S + zdroj, TS-940 + CW filtry, anténní díl, reproduktor, atd., TS-711, TS-811, FT-736, TR-751, TR-851, 5 ks 75-140S, nepočítané množství handheldů pro 2 m, 70 cm, 23 cm a další. Z tohoto neúplného výčtu (není zahrnut dovoz na Slovensko) se používá pro KV reprezentaci: TS-940 + příslušenství VKV reprezentaci: TS-811, FT-736.

V podniku Elektronika zůstal pro potřeby vývoje a výroby KV transceiveru, reflektometrů a antén TS-440 + zdroj, přičemž toto zařízení bylo nakoupeno za zvláštní devizové prostředky podniku. Tedy ptáte se, kde jsou ostatní uvedená zařízení? Odpověď: zkuste se podívat např. do střediska ROB v Tišnově.
Tím se dostávám i k otázce členství liškařů v organizaci amatérů vysílačů. Často se argumentuje tím, že liškaři jsou základna pro nové radioamatéry. Ale zkusil si někdo spočítat, kolik radioamatérů vysílačů zbylo ze 100 liškařů a kolik nás to všechny stálo? Naši liškaři totiž nejsou žádní radioamatéři! Amatér vysílač si váží svého zařízení, které si sám udělal, anebo za drahé peníze koupil, zatímco liškař většinou své zařízení nafasuje, nechá si zaplatit refundanci, stravné, namasíruje lýtka a běží. Na činnost liškařů bylo v rozpočtu pro radioamatéry vydáváno dlouhodobě okolo 60 % - poznali jste to však v přílivu nových zájemců o amatérské vysílání? ROB je sport- nepochybně tvrdý a náročný spod, který má své mistrovství světa - a proto patří mezi ostatní sporty, stejně jako biatlon, který také není možné nazvat koníčkem, jako naši zálibu. Nevidím tedy důvod, proč by měli být liškaři (pokud ovšem se jejích záliby neprolínají) členy organizace radioamatérů vysílačů a podílet se na jejich prostředcích v období, kdy budeme mít zcela nepochybně velký nedostatek financí, kdy zaniknou všechny radiokluby které si nenajdou svého sponsora nebo si nebudou vydělávat na svoji činnost v období, které pro nás bude tvrdé, ale poctivé.

Je zcela pošetilé domnívat se. že členstvím ve Federaci technických sportů můžeme něco získat. V nejbližším přechodném období je to ovšem nezbytné, abychom se na právním základě mohli podílet na rozdělení majetku, který nám z historických důvodů patři, ale je nutné mít na paměti, že je nutné z této Federace vystoupit co nejdříve, abychom mohli skutečně hájit své zájmy a nemuseli se s nikým dělit o své skromné prostředky. Pokud tyto skutečnosti chápe přípravný výbor, zvolený 19. ledna, je to v pořádku. Pokud tomu tak nebude a přípravný výbor radioamatéry vysílače začlení spolu s liškaři do přestrojeného Svazarmu, domnívám se, že bude nezbytné založit nezávislý svaz amatérů vysílačů. Ten bude sdružovat amatéry stojící mimo svazarmovskou federaci a bude se na základě vzájemných dohod moci podílet na práci QSL služby a zastoupeni v IARU. Postupem času bude získávat do svých řad nové zájemce o naši zálibu, kteří jistě v hojném počtu zklamáni odejdou z takové federace, protože ta jim, vzhledem k reálným podmínkám zcela jistě nebude moci nabídnout ani malou část ekonomického zajištění, kterou v této době podle hesla „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají‘, nabízí.

Zcela na závěr vyzývám redakci občasníku OFRA QTC, aby uveřejnila značky těch stovek radioamatérů, kteří se do této doby k OFRA přihlásili. Jistě by to přispělo k sejmutí podezření, že se jedná o samozvanou organizaci několika elitářů. Tolik tedy moje názory z 2. února 1990.

73 de OK1VPZ, Ing. Vladimír Petržílka (Převzato Z QTC)

AR 5/1990

Přepsal OK1TEH