OK1ROZ a OK1BUCH unikli o vlas smrti [1950]

  Stanislav Zelinka, OK1-958

Předseda turnovské odbočky OK1FK     ,,žehná" OK1ROZ a OK1BUCHovi před startem. Na řídítkách ,,zázračný reflektor" - kozákovský jaspis, odrážející světelné paprsky protijedoucích vozidel

Jednoho dne přišel ke mně Buch v rozjařené náladě: ,,Našlápni Rozbucha a jedeme do Liberce. Jsou tam levné LS 50ky, tranďáky a mnoho jiných věcí. Musíme si pospíšiti, než to vyprodají.“ Slíbil jsem mu, že k němu přijedu odpoledne ve 2 hodiny. V určenou dobu, jako vždy, Buch nebyl připraven a česal hrušky. Pod stromem měl připraveny pytle a dvoukolovou kárku s abnormálně dlouhou ojí. Hned mne zaměstnal nakládáním pytlů a když bylo vše naloženo, opřel se Puch do vozíku a jeli jsme do stodoly, kde stála již připravena váha. Buch celý unavený sedl si rozkročmo na oj, kterou si podepřel kusem dřeva. Abych mohl dáti pytle lépe na váhu, otevřel jsem přední čelo u kárky. Než jsem se nadál, navršené pytle se svezly, kárka se převáhla a nic netušící Ruch vylétl bleskurychle do výše, mávaje při tom svými klepety a krásným obloukem letěl přes mne i váhu do hromady hrušek, kde se rozplácnul jak žába. Za stálého láteřeni, celý ubryndaný Od rozmačkaných hrušek, zvedá svoje kostnaté tělo a jde se umýti a přestrojiti. Za malou chvíli, opatřen velikým batohem a aktovkou, sedá na Rozbuch a již vesele jedeme k Liberci.

Ruch šel najisto a brzy se začal batoh i aktovka plniti LS 50kami a i jiným vytouženým materiálem. Bylo toho tolik, že Buchovi na to praskla celá měsíční gáže a ještě jsem mu musel půjčiti. Buchovi se nezdálo toto uskladnění dosti bezpečné a proto elektronky a jiný materiál nechal v jednom obchodě zabaliti do velkého balíku, který pro jistotu držel při jízdě na klíně. Pak vyjíždíme z Liberec a tu před námi jede 3tuna, naložená plně uhlím. Chci ji předjeti a přidávám plyn. Vtom řidič, patrně chtěje si nadjeti, jede do leva a zatarasuje mi cestu. Stáčím Rozbuch rychle do prava, ale teprve v poslední chvíli šofér hází směrovku a přes silnici zahýbá do prava na úzkou úvozovou cestu. Katastrofa byla neodvratná a jednal jsem čistě instinktivně. Otevírám na plno plyn, mašina zařvala, mihneme se těsně před blatníky náklaďáku, přelétneme příkop o vlas vedle mohutného stromu a přistáváme v měkké louce. Buch náhlým zastavením vylétl z tandemu a křečovitě svíraje balík, padá do nedalekého křoví. Spěchám mu na pomoc a zadní částí těla ho vytahuji ven. Celý popíchaný Ruch ani nepozoruje, že má roztržené kalhoty a zakrvácené koleno a ihned kontroluje balík, kterému se celkem nic nestalo, jenom motouz je přetržen. Potom máme ostrou slovní potyčku s neopatrným šoférem a když zjistíme, že Rozbuch dupe dál, odjíždíme za velké asistence zvědavců triumfálně pryč.

OK1BUCH prohlížející zbytky své měsíční gáže

Přijíždíme do poslední zatáčky před Turnovem a před námi jede státní autobus. Přidávám plyn a ještě před zatáčkou jej předjíždíme. Buch mi řve do ucha, abych rychle zastavil. Na moji otázku ukazuje dozadu, kde se nám naskýtá smutné divadlo. Balík, který Ruch nedostatečně znovu převázal, se roztrhl a celý jeho obsah rozsypal se po asfaltu. A ohromný autobus, jako apokalypská příšera, nezadrzitelně šrotuje před našimi zraky LS 50ky, isolátory, spodky, banánky a vše ostatní, co mu přišlo pod kola. Běžíme zpět a sbíráme žalostné zbytky balíku a dáváme to a hromadu do přikopu. „Jeď k nám pro nůši, já to zatím tady přehlédnu.“ říká mi Ruch. Paní Ruchová po smutné zkušenosti z naši cesty do Krkonoš se domnívala, že jsem Bucha zase někde ztratil a za každou cenu chce jeti se mnou jej hledati. Teprve po několikerém ujištěni mi dává velkou nůši a přijíždím zrovna v pravý čas k Buchovi, který je obklopen zvědavým hloučkem koupěchtivých venkovanů. Téhož dne byl totiž v Turnově trh a lidé považovali potrhaného a zamazaného Bucha za nějakého chudého trhovce, který zde v příkopě dělá jarmareční výprodej. Buchovi bylo zase líto nechati něco ležeti v příkopě a tak odjíždíme s úplně napěchovanou nůší domů.

Doma si chtěl Ruch uklidniti nervy nějakým exotickým qso, ale smůla se nedala již protrhnouti. Hned při zapnutí eliminátoru zničil 2 rtuťové usměrňovačky, které dříve nenažhavil, pak v rozrušení utrhl skla u 2LS50, dále mu vybouchly 2 elektrolyty a k dovršení všeho dostal do těla 1.000 Volt, které ho málem přizabily.

Na schůzi turnovské odbočky byl pak tento den jednohlasně prohlášen za ,,černý“ a turnovští hamové mají vždy ve výročí zákaz vysílání. Když se potom třeba náhodou zmíní někdo o ,,černém dnu“, dá si Buch vždycky pohotově na účet vtipálka 1 velké štamprle pro uklidnění, jinak za sebe neručí.
 

Z KV 1950 přepsal OK1TEH