Poznámka k článku "Nejlepší rádio je moje rádio? Nebo tato poučka neplatí? Jak vlastně vybírat rádia?", který vyšel na webu OK1IF:

Se zájmem jsem si přečetl jak úvahu OK1IF, tak zejména vyjádření OK2BWB. Viz zde. S řadou věcí se ztotožňuji, se závěry OK2BWB však ne zcela. Sám považuji DSP rádia za dosti nepříjemná a od doby, kdy jsme u nás v klubu začali používat IC7600 (a občas IC7700) přestal jsem vysílat, protože mi projev těchto přijímačů subjektivně jaksi nesedí a slabé signály se mi na nich čtou velice špatně, což je (jsem již starší pán) pro mne v contestovém provozu dosti psychicky vysilující.

Protože však je situace na VKV hodně odlišná, než na KV, kde jsou všechny signály co do úrovně (ve srovnání s VKV) hezky srovnány do limitu dynamiky okolo 40dB, a tyto přijímače nezapřou svůj krátkovlnný původ, je to důvod k zamyšlení, proč se podle mého názoru na VKV pásma (s výjimkou toho dnes již téměř "krátkovlnného" dvoumetru) tyhle rádia zas tak příliš nehodí. A není to asi jen záležitost IP3, coby parametru, který OK2BWB považuje za klíčový.

Pokud by přijímač měl obstát na VKV pásmech stejně jako na KV, nemohl by mu stačit IP3 +30dBm, protože dynamika signálů na VKV pásmech je jak známo o mnoho řádů jinde, než na pásmech KV. Naštěstí takových signálů tam není "tucet na kHz" jako na KV a proto, i když je hodnota IP3 sice rovněž velice důležitá, tak na VKV pásmech ještě větší roli hrají jiné parametry přijímače, a to zejména postranní šum oscilátoru, který při řádově vyšší dynamice VKV signálů dokáže spolehlivě překrýt slabý přijímaný signál. Více na toto téma v trochu historickém, ale stále plně platném článku tady.

Přesto však se i v případě relativně "prázdného pásma" některým lidem (včetně mě), nejen zdá, ale dokonce někdy i objektivně zjišťují, že na plně DSP rádio se jim extrémně slabé signály na VKV poslouchají i tak mnohem hůře, než na klasické, dobře ofiltrované analogové rádio s mnohem horšími technickými parametry. Čím to asi je? IP3 asi ne..

Přestože technologie počítačového zpracování signálu urazila za posledních 10 let obrovský kus cesty, přesto se domnívám, že stále ještě ani zdaleka nedosahuje schopnosti cvičeného lidského mozku, který umí funkci korelačního přijímače, jenž je schopen v reálném čase (přestože ten náš procesor mezi ušima není příliš rychlý, je zřejmě "mnohajádrový") ze šumu vytáhnout a rozpoznat signál, který je hluboko pod úrovní šumu. Cvičení EME operátoři tak jsou schopni "brát" signály i 10 a více dB pod šumem... Pokud ale použijeme v přijímacím řetězci digitální přijímač, který vstupní MF signály A/D převodníkem převede na binární signál, který zpracuje a na výstupu jej opět "vyplivne" již jako analogový signál do sluchátek, vyřadíme z procesu zpracování signálu do velké části onen cvičený lidský mozek. A najednou začne záviset, jakou má dynamiku tento převodník, kolika bitový je, a zejména, jak chytré je SW zpracování digitálního signálu, jak rychlý je onen procesor, který se v tom nasbíraném šumu prohrabuje, atd...

Pokud necháme pracovat mozek ve funkci signálového procesoru, tak všichni mají tu zkušenost (třeba s YL), že tento biologický "počítač" musí mít naučeny postupy, jak ten signál ze šumu dostat. K tomu je nutná dlouhodobá zkušenost a vytrénovanost - zkrátka mít "naposloucháno" na VKV dostatek stovek a stovek hodin šumu, protože každá nedokonalost přenosového řetězce (zvlnění SSB filtru, charakteristiky demodulátoru, zkreslení NF zesilovače a samozřejmě i audio převodníku) má výrazný vliv na statistické rozložení šumového spektra, který má náš mozek vyhodnotit. Máme-li takový přijímač "naučen", slyšíme užitečné signály lépe, zřetelněji, s menší chybovostí a zejména s mnohem menší únavou, než signály z přijímače, který nemá náš mozek naučen. A pokud budeme poslouchat signál z DSP přijímače, jehož šumové spektrum před námi již "přežvýkal" nějaký procesor, takže o nějakém "matematicky hladkém" statistickém rozložení šumu na NF výstupu takového přijímače nemůže být ani řeči, bude výsledkem to, co popisuji výše. Pochopitelně - při signálech nad úrovní šumu bude digitální přijímač s kvalitním SW a HW vybavením poslouchat lépe, než analogový přijímač - bude mít lepší virtuální strmost hran filtru, lepší AVC, lepší notch filtry, atd, atd. Proto tyto přijímače vítězí na KV. Na VKV (70cm and up), kde je ale odhadem (s výjimkou dvoumetru) cca 80% signálů protistanic v závodě na, nebo pod úrovní šumu, však již výhody přijímače s DSP formou zpracování signálů zdaleka nejsou tak přesvědčivé - a řekl bych že spíše naopak. A pokud si k tomu ještě přičteme podstatný vliv recipročního směšování postranního šumového spektra  oscilátoru, může to vést k tomu výsledku, že použitím nějakého super moderního přijímače namísto osvědčené klasické a anlogové FT1000 apod se najednou ocitneme ve výsledkové listině rázem o několik příček níže... Možná i to je důvodem, proč spousta operátorů (zejména EME stanic s menšími anténami)  tvrdí, že si nějaký ten nový digitální transceiver už vyzkoušeli a že ho již domů nechtějí.

A to, co píše OK2BWB, totiž "přeřvaný" D/A převodník digitálního rádia, coby výsledek (často zbytečně velkého) zisku přijímací části VKV transvertoru a LNA na tom opravdu může mít také svůj výrazně negativní podíl a výsledný dojem z takového rádia může být subjektivně hodně rozpačitý, neboť jak známo (m.j. z digitálního zpracování obrazu), právě zdigitalizovaný šum o vysoké úrovni je pro výpočetní systém digitálního rádia ten vůbec nejobtížnější úkol.

Rozhodně proto v dohledné době nebudeme nahrazovat analogové rádio na vyšších VKV pásmech, kde je většina signálů velice slabých, rádiem s digitálním zpracováním signálu.

Ale aby bylo jasno - nejsem žádný staromilec a věřím, že jednou digitální zpracování signálů zvítězí. Jen se podívejte, jak ohromný vývoj prodělal tento obor za posledních pár let. Jen se trochu obávám, aby v té době DX-ování na VKV a radioamatéření obecně mělo ještě to kouzlo, co dříve...

73 ok1vpz

PS: ale možná, jak jednou řekl OK1DFC, tomu vůbec nerozumím...hi.