| Píše nám
7G1A
[1960] aneb vzpomínka na Pepíka,
OK1PD
Stalo se 3. 7. 1959 v 1645. Na pásmu 14 MHz se poprvé objevila značka 7G1A. Neznámá značka, vzbuzující nedůvěru. 7G1A de ZS6J ... sri ur call is unknown hr qrt73 + Jinými slovy: s pirátem nepracuji. To byl začátek. Prvé dny jsem s úsměvem poslouchal nejrůznější dohady na pásmech. Je tato exotická, dokud neslyšená značka pravá? Odkud vysílá? W7IAA určil mou polohu buď na jih Evropy či do Alžíru. Nedůvěru překonávala zásada, že za zavoláni se stejně nic nedá, a snad to bude pravé. Až skedy se spolehlivými značkami OK1IH, OK6CAV, OK1FF, OK1IM a pak prvé lístky odstranily nedůvěru a dohady. Dnes, po roce již 7GIA na pásmech zdomácněla. Z exotiky novosti zbyla exotika tropů a našich chlapeckých snů. Často se mne naši amatéři ptají, jak to zde vypadá, jak se tu žije, jak pracuje na pásmech. K tomuto dopisu se chystám dlouho. A protože v těchto dnech 7G1A oslaví prvé výročí své existence, konečně jsem se odhodlal. Před odjezdem, v době balení, očkování, spěchu a čekání se vytvářely pod dojmem cestopisů, zdravotnických zásad pro život v tropech a nejrůznějších zvěstí prvé představy o Guineji. Byly celkem shodné s těmi z klukovských let: země opojné vůně, zpěvů cikád, dunění tamtamů, dusného horka nad tetelícími se palmami a nebezpečím skrytým na každém kroku. Pak odlet. Curych, Basilej, Marseille, Rabat. Prvé kroky na africké půdě. O 8 °C nižší teplota než ve stejné době v Praze. Casablanka, moderní, krásná, s nepředstavitelnými rozpory bídy a bohatství. A potom se již pod letadlem odvíjely země exotických jmen: Mauretánie, Senegal, Gambie, Port. Guinea, Guinea. Přistání v Conakry, novém domově. Přivítalo nás dusné horko po dešti, sytě jasné barvy palem, keřů a červené hlíny. Slaměně chýše hned naproti letišti, ležícímu 12 km od středu města. Chýše začaly směrem k městu zanikat mezi nízkými domky s vlnitou plechovou střechou. Čím dál blíž k městu byly budovy výstavnější. Conakry je bývalý ostrov uměle spojený s pevninou Je to mladé město s pravoúhlými ulicemi, asfaltem, kypící životem a osobitým, silným dopravním ruchem. 7 výškových budov ve středu města. Vzpomínám na prvou procházku večerní Conakry, na naše číhavé pohledy, čekající, zda z aleje mangovníků nevyskočí panter. Na prvý výlet, na napjatou chůzi travou, kde jsme v každé suché větvi viděl zelenou mambu nebo aspoň zmiji. Postupně se naše představy upravovaly a vedly k druhému extrému, kdy se nám zdálo, že tajemná, nebezpečná a lákající Afrika již není. Pravda je někde uprostřed. Kdo chce Afriku poznat, musí mezi Afričany žít. Poznat jejich myšlenky, tužby i naděje. V Africe je řada věcí, vymykajících se našemu chápání. Náboženské představy, pověry a vnitřní život. Není daleko doba, kdy kmen Gerzé na liberijské hranici měl náboženské obřady spojené s pojídáním lidského masa. Náboženství je totiž učí, že po smrti je nebudou pronásledovat zlí duchové jen tenkrát, když budou řádně usmrceni, rozporcováni a pojedeni: to se potom zlý duch nevyzná, kde ten nebožtík vlastně všude je. Takže podobný konec života je dobrodiním a měl by se poskytovat jako odměna. Africké tajuplnosti se nevyhýbají ani nám. Svědčí o tom i naše zkušenost. Při návštěvě OK1IH jsme jeli asi 70 km do vnitrozemí, směrem k hoře Kakoulima. Zprvu po asfaltu, pak po prašné „roletě“a konečně po rozbité, pralesem sevřené cestičce. Při návratu zpět nechyběly zastávky s dokumentárním fotografováním, „aby se věřilo, že jsme v té Africe byli“. Při jedné z nich jsme se neuctivě vyjadřovali o afrických božstvech. Když jsme se chtěli rozjet, nešlo to. Zadřená brzda. Po půlhodinové opravě Láďa prohlásil, že stojí-li to božstvo za něco, měly by být ty opravy aspoň do třetice. To se nemělo říkat, protože po 20m jsme píchli. Domů jsme už dojeli a až doma jsme zjistili, ze jsme měli navíc prodřenou nádrž, v níž zbývalo jen několik litrů benzinu. Od té doby neberu jména afrických božstev nadarmo. Život ve městě je jednotvárnější a pravidelnější než u nás doma. Z cele romantiky tropů zbývá horko, komáři, malárie, úplavice, různé jedovaté potvory a africké tempo. Všechno ostatní je evropské.
Vysílám často. Za rok jsem udělal přes 5200 spojení. Průměrně dělám spojení za 1 až 2 minuty, aby se na každého dostalo. Výjimkou jsou spojení s čs. amatéry, kdy si chci víc popovídat. Nejvíc spojení se ml podařilo udělat v CQ-DX contestu, přes 1400 za dva dny. Největší rychlost během šesti hodin bylo 68 spojení za hodinu. Během nejrychlejší hodiny jich bylo 75. Evropa, Severní i Jižní Amerika se dělá velmi snadno, v reportech až 599. Velmi špatně se dělá Dálný východ, Austrálie a Oceánie. ZD1, ZD2, ZD3, EL, FF8, FQ8 jsou jako místní stanice. Bohužel pracují velmi zřídka. Přes den se dá pracovat jen na 21 MHz, občas na 28 MHz. Zdaleka nejsilnější stanicí na 21 MHz je československá OLU. V noci se dá pracovat na 14 MHz, někdy i na 7 MHz. Používám 100 W transceiver, anténu ground-plane podle SP3PK. Vysílám zpravidla na 14 050, 21 050, 28 050 a SSB na 14 300 až 14340. Chcete-li se rychle dovolat, zavolejte po mém SK dvakrát svou značku 1 až 1,5 kHz pod mým kmitočtem. Mnozí z Vás mi na pásmu říkáte, že byste byli rádi na mém místě. I mne lákaly dálky, i já jsem se sem těšil. Nové dojmy nepřežijí několik měsíců. Pak přijde ustálený, nevzrušený život se steskem po domově. Čím jsme dále od domova, tím na něj víc vzpomínáme a jsme na něj víc hrdi. A těšíme se. Pro dnešek se s Vámi loučím. Přeji Vám hodně pohody, úspěchů i DX spojení. Váš |
