Několik doporučení - převážně pro začínající radioamatéry a také pro ty, kteří na VKV pásma přichází z CB pásma napsal OK1VPZ pro webové stránky OK2KKW Trendem posledních let je příchod nových "semiradioamatérů" z pásem CB. O důvodech jsem již párkrát psal a nehodlám se opakovat. Je ale myslím zcela na místě je nepodceňovat a pomoci jim, protože stávající radioamatérská komunita stárne - a platí to zejména pro radioamatéry na VKV a GHz pásmech. Především bych chtěl zdůraznit, že každý, kdo má zálibu vysílat a navazovat spojení na VKV pásmech je mezi námi vítaný, byť toho třeba zatím tolik neumí a z pohledu "ostřílených" operátorů se třeba na pásmu chová poněkud bizarně.Především je třeba v radiové komunikaci dodržovat slušnost, jsme lidi a i když se někteří amatéři navzájem "nemusí", je na místě během radiového provozu potlačit nevraživost, neodmítat udělat spojení v závodě s některými lidmi a za každé spojení poděkovat a popřát protistanici hodně úspěchů. Nicméně věnoval bych se nadále především praktickým věcem. Z tzv. "hamspiritu", což jsou jakési pravidla radioamatérské slušnosti, nebo chcete-li, tak všeobecná etika, kterou by se slušní lidé měli řídit, bych chtěl zdůraznit, že: slušný radioamatér nelže, nepodvádí, neudává, splní co slíbil, neslibuje co nemůže splnit, vzdělává se v radioamatérských záležitostech, k ostatním je slušný, neposmívá se, je vstřícný a ostatním radioamatérům pomáhá, jak mu to jeho možnosti dovolí. Nedívá se skrz prsty na žádného radioamatéra, kterého zajímá něco jiného, například jen provoz na krátkých vlnách, technika, GHz pásma, závody, EME či jiné aktivity. Za svého přítele považuje každého radioamatéra, byť by třeba vypadal i jinak, hovořil jiným jazykem a i když by pocházel z jiného státu, proti kterému politici třeba právě vedou nenávistnou kampaň. Nenávist by měla být skutečným radioamatérům cizí. Bohužel po internetu kolují i jiné verze "hamspiritu", převážně odpovídající zájmům některé vládnoucí skupinky, kteří si ostatní radioamatéry berou jako rukojmí a prostřednictvím jimi založených organizací (především polovojenského charakteru) sami čerpají výhody a finanční prostředky - nezřídka z kapes spoluobčanů. Známe takové... Ale k jednotlivým záležitostem: zkusím se jen heslovitě věnovat jednotlivým záležitostem, které v nově příchozích zájemcích často vyvolávají rozpaky: a) Pravidla Byť se radioamatérem s oprávněním vysílání v radioamatérských pásmech může stát v principu každý, získáním papírového povolení to teprve začíná. Nový radioamatér by si měl především za své přijmout pravidla hamspiritu. Nově příchozí by měl poslouchat provoz na radioamatérských pásmech, seznámit se s principy šíření elektromagnetických vln a věnovat se alespoň trochu i konstrukční činnosti. měli byste vědět, jak zařízení, které máte před sebou na stole, pracuje, z jakých funkčních modulů je sestaveno a jaké jsou základní výhody i nevýhody použitého řešení. Měl by znát prefixy volacích značek států, se kterými komunikuje, či může komunikovat. Za samozřejmost se považuje znalost toho, co radioamatér nesmí. Zájmem každého státu je udržet své spoluobčany v klidu a pořádku, aby je mohl kontrolovat a bylo by naivní předpokládat, že tento zájem pro radioamatéry neplatí. Myslete na to, že radiové spojení a jeho obsah je veřejný a není proto možné radiová pásma používat k přenosu neveřejných informací, které nemají charakter radioamatérského vysílání. b) Znalost telegrafního provozu Jakkoli se hovoří o tom, že radioamatér bez znalosti telegrafního provozu je radioinvalida, je třeba tento příměr vnímat s rozvahou. Znalost telegrafního provozu (záměrně neříkám CW, protože to vlastně znamená něco jiného - trvalá nosná vlna) je samozřejmě pro některé druhy provozu podmínkou nutnou, byť nikoli dostačující. Ovšem radioamatéři mají celou šíři zájmů a proto například pro technickou činnost, či digitální druhy provozu na EME je znalost telegrafie činností nikoli nezbytnou. A ti, kteří se věnují činnostem, kde je telegraf podmínkou nutnou - například DXování na KV, VKV, či GHz pásmech - se ten telegraf sami rádi doučí, pokud ho neumí, protože už po prvních krocích v rámci jejich radioamatérských zájmů, většinou sami pochopí, že bez této znalosti by mezi ostatními byli jen trapnými outsidery. Na stranu druhou - samotná dobrá znalost telegrafu, která není podpořena znalostí podmínek šíření, technických záležitostí, specifických druhů provozu - například využití odrazů od letadel - z dotyčného radioamatéra sama o sobě neudělá. Na místě je proto vždy pokora před lidmi, zkušenými v celé šíři radioamatérských činností a vůle si chybějící informace a zkušenosti doplnit co nejdříve. To se týká zejména schopnosti komunikovat anglicky - případně v dalších světových jazycích - například hojně rozšířenou španělštinou - ať už telegraficky, či v otevřené řeči (fonicky). c) Fonický provoz Je u skalních telegrafistů stále jakoby v opovržení - ale neprávem. Ta špatná pověst má jeden historický a jeden novější kořen. Kdysi se fonický provoz odehrával převážně kompletní amplitudovou modulací - a ta je ale oproti telegrafu komunikačně málo účinná. Konec AM v radioamatérském provozu (především na KV) nastal v druhé polovině 50-tých a v průběhu 60-tých let, kdy byl nahrazen provozem SSB s potlačenou nosnou, který je mnohem efektivnější a v provozu si téměř nezadá s telegrafem. Je to také období, kdy v provozu převážily transceivery nad separátními vysílači a přijímači. SSB provoz je od té doby využíván zejména při DX provozu a v závodech (contestech). Samozřejmě na KV, kde je velká hustota stanic, má oproti telegrafu nedostatek v požadavku na větší šířku pásma pro dobrou srozumitelnost, ale na VKV tento nedostatek není významný. Spíše tam nastává problém při zkreslení, vyplývající z některých druhů VKV šíření, kdy se SSB modulace narozdíl od telegrafu stává špatně srozumitelnou a správně "pobrat" vysílaný text může být značně náročné a vyžaduje dobrou zkušenost a cvik operátora. Každý druh provozu má tedy své místo - například SSB je lepší tam, kde záleží na rychlosti výměny informací - třeba při spojení odrazem od rychle pohybujících se objektů, v závodech při těžkém rušení a podobně. Naopak telegraf je jednoznačně lepší v tlačenici na KV a při spojeních, kde užitečný signál je na hranici šumu (nebo i pod ní), či je nějak výrazně zkreslen (například při spojeních odrazem od polární záře a.j.) Radioamatéři si potom vyměňují reporty za telegrafní provoz, prokazující vliv zkreslení (a praktickou nemožnost navázat fonické spojení) pomocí přidaného písmene A, F, S (podle druhu šíření). Contestový SSB provoz je značně unavující a pro operátora je mnohem větší výzvu, než telegrafní komunikace. Zejména při 48-mi hodinových závodech na KV jde opravdu o provoz jen pro prvotřídní operátory. Při SSB, které je velmi únavné, se tak uplatní zejména mladí operátoři, kteří mají lepší schopnosti překonat duševní únavu. Kdo to umí a nedělá zároveň chyby při příjmu, se může stát široce uznávaným operátorem, i když telegraf nemusí patřit mezi jeho silné stránky (byť telegraf pochopitelně umí). Samostatnou kapitolou je radioamatérský provoz využívající úzkopásmovou FM modulaci. Ta je sice velmi kvalitní (někdo ji označuje za radioamatérské "hifi"), ale energeticky málo účinná (zatěžuje vysílač na 100%) a přitom mají slabé FM signály dost vysoko tzv práh příjmu, kdy se příjem slabých signálů rozpadne do nesrozumitelného "chrochtání". Dalším důvodem nepopularity FM radioamatérského provozu je jeho využívání na převaděčích, které jsou "skalními radioamatéry" považovány za trapnou náhradu mobilních telefonů a jakousi komunikační berličku špatných a nezkušených konstruktérů, kteří nejsou schopni si zhotovit vlastní zařízení a odpovídající antény. Různí výrobci rovněž prosazují tzv."digital voice" modulace (jsou to většinou proprietární systémy) a oproti SSB a FM mají spíše nevýhody a žádnou zásadní výhodu. Ještě poznámka: víte, že v pásmu 10GHz při šíření "Rain scatter", kdy je SSB modulace nepoužitelná, výborně funguje právě ta zatracovaná radioamatérská FM? Pochopitelně vyžaduje vyšší síly signálu na vstupu přijímače, než je tomu u telegrafu. d) Digitální provozy Již jsem se dotknul záležitosti "digital voice", který
však (naštěstí) zatím není typickým druhem digitální radioamatérské komunikace. Z teorie komunikace - to
je matematický popis přírody - vyplývá, že pokud chcete přenést z místa A
do místa B slabý signál, můžete zlepšit odstup signál / šum tím, že zúžíte
přenosové pásmo. Tedy že použijete na přijímací straně užší filtr. Jenže
když použijete užší filtr, musíte snížit rychlost přenosu. To určitě dobře
znáte z WIFI pásem. Pokud se budete s přenosovou rychlostí, šířkou pásma a
odstupem signál/šum pohybovat na mezi možného, výrazně stoupne chybovost
přenosu. To je příroda. Nic nedá zadarmo. Ale to ještě nejsme na konci -
jsou tady další zásadní problémové parametry - třeba odstup signál /
rušení - jenže když je na radiových pásmech rušení, obvykle nejde o
kontinuální rušení (pokud tedy nejde o rušení od něaké WIFI, či LAN na
VKV+). A otázka zní, jak jsou ty mezery v rušení dlouhé. Dá se v nich
přenést nějaká užitečná informace? Obvykle ano - jenže potřebujete nějakou
synchronizaci s vysílaným signálem. Prostě příroda. Můžete nadávat, zlobit
se či protestovat, ale to je asi všechno, co s tím můžete udělat. Existuje
ještě nějaká cesta, jak s příjmem slabých signálů vydrbat? Kupodivu ano.
Mezi ušima máte skvělý počítač s úžasným SW, který vám umožní přijímat
signály i hluboko pod úrovní šumu (ale ne rušení). Toho se využívá zejména
na VKV pásmech, kde dominantním problémem je odstup signál / šum a ne
rušení. Ono, víme, vysílaný signál se dá vysílat i s určitou datovou
redundancí digitálního signálu - tedy nějakými "pár daty navíc", které
pomohou počítači na přijímací straně sestavit kompletní vysílanou zprávu.
Datoví inženýři znají Reed-Solomon kód, nebo úspornější LDPC (a další) a
každý z nich má své výhody a nevýhody. Jenže existuje ještě jeden
samoopravitelný kód a ten by nám měl být vlastní - je to samoopravitelný
mechanismus založený na rozeznávání lidské řeči. Jak známo, jste schopni
dekódovat i neúplnou zprávu, přijatou ve vámi známém jazyce, pokud jsou
splněny určité primární předpoklady. Především je nutno vědět (to je ta
synchronizace), v jakém jazyce je zpráva vysílána. Obsah zprávy by měl být
(alespoň většinově) dekódovatelný - tedy měl by mít dostatečný odstup
signál / šum a signál / rušení. Přenášená šířka pásma musí být dostatečná,
aby byl signál srozumitelný. Potom nám mozek sám doplní ztracené bity
(kousky) informace a písmenka zapadnou na správná místa v požadovaném
pořadí. Takovým zcela typickým a osvědčeným digitálním přenosem je
telegraf. Splňuje všechny atributy digitálního signálu. Jsou přenášeny
jednotlivé bity informace (nosná je=1. nosná není=0), má výbornou
srozumitelnost v prostředí, kdy signál je na hranici šumu (dokonce až 15dB
pod bílým šumem), a pokud rychlost přenosu není velká (cca 30 až 45 WPM),
je možné přenášet i předem zcela neznámé texty. Naštěstí těch předem
neznámých textů není mnoho - telegraf, kódovaný morseovou abecedou má
jasnou a všeobecně známou synchronizaci, protože používá angličtinu, která
je lidským jazykem a tedy obsahuje implicitní samoopravitelný kód. Jde o
skvělou, 150 let používanou kombinaci nejjednoduššího a přitom velmi
účinného digitálního přenosu. Není proto divu, že pokud jsou signály velmi
slabé (např. při EME), nebo v silném rušení (tlačenice na KV), lze
zařazením úzkého filtru zlepšit příjem natolik, že "počítač" mezi našima
ušima si to už dá...(Ale hned ne - musíte ho vycvičit). e) Angličtina Můžete některé národy milovat, či nesnášet, ale jazyk, kterým ti lidé spolu hovoří za vaše pocity nemohou. Obecně se dá říci, že coby příslušníci malého národa, či národů, nemáme rádi ty, kteří sami sebe považují za něco výjimečného, ostatním nadřazeného. To je logické, leč v případě angličtiny na tyto stereotypy prosím zapomeňte. Anglicky hovoří na Zemi tolik lidí a národů, že by se vám z toho zatočila hlava (BTW: včetně Rusů) Někteří jsou nám svou mentalitou docela blízko (např. obyvatelé východní Anglie), jiní ne. Ale angličtina se stala - ať už se vám to líbí, či nikoliv - celosvětovým "esperantem" a anglicky se domluvíte de facto všude. Tím spíš mezi radioamatéry - protože, jak již padlo výše - na angličtinu je navázán telegraf a morseova abeceda, je to jazyk telegrafních zkratek - tedy tzv. Q kódů, které se stejně každý amatér musí naučit a jazyk počítačové komunikace. Pokud anglicky neumíte alespoň základy, naučte se je. Rozhodně to není ztracený čas a to nejen z radioamatérského hlediska. Metody výuky zde rozebírat nebudu - jednu navrhnul kdysi OK1JX, který byl takový renesančním člověkem (totiž, že anglicky se nejlépe učí v posteli od dívky, která má angličtinu jako rodný jazyk), jiným lidem se osvědčilo stáhnout si z internetu anglické texty oblíbených písniček a zpívat si je třeba za volantem, ale i pouze anglicky hovořící představený v práci bývá dobrou motivací. Radioamatér bez angličtiny je radioinvalida. f) DXování Je jednou z nejrozšířenějších radioamatérských aktivit.
Cíle jsou individuální - např. navázat spojení s co největším počtem zemí
DXCC. Zemí DXCC je takový stát, který je (většinou) uznán mezinárodním
společenstvím a je členem OSN. Tento proces zajišťuje americká ARRL a není
proto divu, že za země DXCC jsou uznány i taková území, která nejsou
uznány jako členské země OSN (Kosovo). Zato jsou jako samostatné země
uznána území, která jsou součástí jiného státu, ale mají atribut "zvláštní
země" - jsou to třeba některé ostrovy. Nebudu vyjmenovávat příklady,
podívejte se na seznam ARRL. Pochopitelně na KV je mnohem snazší s nimi
navázat platná QSO, do těchto zemí radioamatéři organizují různé DX-pedice
a poskytují QSL lístky za finanční úhradu. Pro některé KV operátory to
dokonce může být zajímavá možnost trávení volného času v exotických
oblastech, kdy protistanice jim takovou výpravu de facto celou ufinancují.
Pochopitelně jiné je to na VKV. O DX provozu na VKV se KV operátoři
vyjadřují posměšně, je třeba si na to zvyknout. Jsou to lidé, kteří VKV
nerozumí ani za mák. DX provoz na VKV je samozřejmě jiný - na nějakém
šutru v moři, sotva vyčnívajícím nad hladinu asi těžko někdo bude stavět
EME anténní systém - ale najdou se i takové výjimky. Spíše je VKV DXing
soustředěn na dělání QSO s různými zeměmi DXCC (a tzv. "bantustány") v
Africe, či státy v jižní Americe, kde životní úroveň obyvatelstva je tak
nízká, že tam radioamatérská aktivita není, natož technicky náročnější
aktivita na VKV pásmech. Je možná zvláštní, že VKV amatéři, věnující se
DX-ingu mívají zdokumentovány QSO s více než 100 zeměmi DXCC, ale je tomu
tak docela běžně. Pokud je počet DXCC výrazně vyšší, vyžaduje to aktivní
EME provoz a dlouholetou snahu a zkušenosti - ovšem to je přesně to
zaujetí pro VKV - jsme schopni dělat podobné výsledky, jako na KV, jen je
to mnohem, mnohem obtížnější a proto je také dosažení takového cíle mnohem
lákavější, kde je to - na KV - (například navázat spojení se 100
zeměmi DXCC) nepoměrně snazší. Však také k potvrzení takových výsledků
radioamatérské organizace vydávají honosné certifikáty, kterými si můžete
ozdobit svůj hamshack. g) Contesting Je druhou z nejrozšířenějších radioamatérské činností a
to zejména na VKV. Tento druh soutěžení má v OK dlouhou minulost -
prakticky od druhé světové války - a jakmile radioamatérská VKV zařízení
byly schopné převozu na některou vyvýšenou kótu, kde se daly postavit
antény na příslušné pásmo - a radioamatéři byli u toho. A tak
se OK VKV radioamatéři stali ve VKV závodech jedním z celosvětově (nebo
chcete-li, tak celoevropsky) nejúspěšnějších týmů, což dosvědčují tabulky
mezinárodních výsledků udržovaná po dlouhá desetiletí. Přirozeně nešlo
vždy jen o akce jednotlivců, ale celých týmů přátel, kteří se tomuto
sportu věnují společně, zažijí spoustu legrace, úspěchů i zklamání a vždy
přivezou na závod něco nového, vylepšeného, ať už jde o antény, stožáry,
rotátory, transceivery, či výkonové zesilovače, předzesilovače a jiné
vehementy. Nejde tak jen o navázání určitého počtu spojení, ale o
skutečnou snahu překonat konkurenci. Zařízení, soutěžní QTH i zkušenosti
operátorů se tak průběžně zlepšují a z hlediska vývoje jde o stále aktivní
a nekončící proces, který nekončí dosažením nějakého cíle. Pokud je právě
tato činnost to, co vás na radioamatérství nejvíce zajímá, přijeďte se k
některé stanici, která tento druh aktivity provozuje, prožijte s nimi celý
závod, posaďte se vedle operátora, vezměte si druhá sluchátka a
poslouchejte jeho contestový provoz. Je to nejlepší způsob, jak se něco
naučit, případně najít nové přátele. Nových zájemců o radioamatérský
provoz je málo, určitě vás nikde nevyhodí. A nevěřte špatným prorokům, že
parta XYZ jsou darebáci, kteří o vás nestojí. Možná právě takoví lidé
budou ti, se kterými si "lidsky sednete" a potáhnete za jeden provoz. Nebo
taky ne. Určitě doporučuji takových návštěv vystřídat více. Je to
mimochodem ta nejlepší cesta, jak se něco naučit. h) Společenská komunikace, převaděče, ATV Amatérské rádio má potěšit, bavit, pomáhat a rozvíjet znalosti a myšlení. Víte, že existuje jasná korelace mezi počtem vydaných radioamatérských licencí a patentů vydaných v jednotlivých státech? A tak, ačkoli ti, jejichž zaujetí je nasměrováno například na KV, provoz úzkopásmovou FM - mimo jiné na převaděčích - většinou odsuzují jako něco méněcenného, není to správné. K radioamatérskému provozu to patří a pokud si přátelé chtějí pokecat, není důvodu se jim proto posmívat. Samozřejmě je fakt, že především na FM najdeme ty špatné příklady komunikace, které všichni odsuzujeme, ale úzkopásmová FM, ani převaděče za to nemůžou. Naopak můžeme vidět, že FM je většinou startovacím bodem amatérského vysílání - zařízení jsou obvodově jednoduchá a levná a pokud radioamatér není trdlo, je schopen si takové zařízení postavit sám. To je ten předěl, kdy se z kluka stává radioamatér! V tomto smyslu je třeba se dívat i na závody pořádané provozem FM. To taková ATV (amatérská "rychlá" televize) je už jiná liga. Zároveň je to důkaz, jak účinné a užitečné mohou být digitální technologie. Zatímco analogová televize (PAL) vyžaduje při AM modulaci s potlačeným jedním postranním pásmem šířku pásma alespoň 4MHz a odstup signál / šum přes 40dB (a je proto nevhodná pro radioamatérské vysílání), bývá proto v radioamatérské praxi vysílána jako analogová TV provozem FM (takhle začínalo satelitní TV vysílání). Potom požadavky na odstup signál / šum klesnou na pouhých cca 8dB, ale zabraná šířka pásma je 14 a více MHz. Je jasné, že na radioamatérských pásmech není na takové kejkle místo a proto si radioamatéři vytvořili (už v 60-tých letech 20 století "standard" pomalé televize SSTV), kterou použila i NASA při TV přenosech z Měsíce, kdy potřebovali zajistit přenos i při malé šířce pásma a malém odstupu signál /šum. Tyto analogové experimenty (s "širokou" analogovou FMTV) až dosud probíhaly na ATV převaděčích v pásmu 23cm, ale dnes jsou (resp brzy budou) minulostí z důvodu kolize s navigačním systémem Galileo. Jenže mezitím už s pomocí digitálních technologií vniknul nový radioamatérský "standard" ADTV, kdy je možno přenášet relativně kvalitní TV obrázek při šířce pásma pouhých 300kHz! Třeba právě taková technologie bude to, co vás bude na radioamatérském vysílání nejvíce zajímat. Radioamatérské tvořivosti se meze nekladou! U nás se oboru ADTV zatím nikdo nevěnuje, čeká to třeba právě na vás! IARU pořádá i v tomto druhu vysílání mezinárodní závody a máte dobrou šanci radioamatéry z ČR reprezentovat. i) Packet radio a ostatní informační podpora Na přelomu 80-tých a 90-tých let, když internet byl ještě v plenkách, si amatéři vytvořili nový druh digitálního provozu - packet radio - byla to snaha předběhnout dobu internetovou a obout ji do radioamatérských střevíců. Dokonce vznikla víceméně celosvětová síť datových linek a profesionálové se zase jednou učili od radioamatérů. Jenže rychlé datové spoje komerčních spojů - zejména z důvodu rozvoje dálkových optických kabelů - převálcovaly radioamatérské packet radio rychlostí přenosu a šířkou pásma - takže v internetu lze přenášet kvalitní fotky, filmy a dokonce online TV vysílání - což je meta, na kterou amatérské radiové datové linky (zejména v pásmu 23cm) nemohly dosáhnout jak z důvodu šířky pásma, tak i z důvodu spolehlivosti přenosu - ostatně dodnes s tím bojují provozovatelé WIFI sítí pro které platí fyzika stejně jako pro nás. Rozsáhlá síť packet radio tak pomalu odumřela a radioamatérům zůstaly sloužit BBS servery, nyní už připojené k internetu a nabité užitečnými radioamatérskými informacemi - a navíc doplněné řadou radioamatérských webových stránek, většinou (podle zájmu provozovatele) zaměřené na jednotlivé obory radioamatérské činnosti. Radioamatérské stránky bývají - již z principu věci - psané anglicky, nebo jsou alespoň dvoujazyčné- vedle národního kontextu obsahují i mezinárodní obsah. Pokud bychom chtěli dát jen několik příkladů, tato stránka by nám nestačila. Ale udělám jednu výjimku a zmíním se o serveru ON4KST: Tento server byl primárně založen, aby nahradil domlouvání skedů pro DX QSO - ty se pro MS a EME spojení v době předinternetové domlouvaly na 14345MHz, tedy v pásmu KV. Protože však radioamatéři zaměření na provoz na VKV pásmech často neměli ani krátkovlnné transceivery, natož alespoň trochu slušné KV antény, domlouvaly se tyto spojení kdysi prostřednictvím zasílání dopisů, nebo i posíláním telegramů. To všechno skončilo s internetem a emailem. Vzniknul DX Cluster jako jedna ze základních radioamatérských služeb na síti packet radio, ale protože DX cluster je omezen co do počtu znaků a neumožňuje cílené adresování zpráv, narodil se jednoho dne ON4KST chat, který všechno tohle umožňuje a navíc - a to je jedna z jeho základních výhod - také umožňuje nahradit domlouvání spojení na mikrovlnných pásmech prostřednictvím FM spojení s pomocí ručních radiostanic.Nově příchozí lidé na radioamatérská pásma, kteří nemají zkušenost z doby předKSTéčkové většinou s tímto nástrojem zkušenost nemají a proto jen ve pěti větách pár doporučení - ON4KST chat neslouží k domlouvání jednotlivých skedů v závodech využívajících běžné druhy šíření - tropo do 70cm včetně, Ovšem pro domluvu spojení (a to contestových), využívající nevšední druhy šíření (odrazy od meteorů, od letadel, Es, F2, EME QSO a spojení na kmitočtech vyšších, než 1GHz). V přihlášení na ON4KST chat vyberte příslušné pásmo, zadejte vlastní značku a lokátor zee kterého právě vysíláte. Můžete se také připojit jen v tzv. sledovacím režimu - ostatní stanice vás potom nevidí a nebudou vás volat. V zaslané zprávě, kdy vybízíte ostatní aby vás zavolali, už vlastní lokátor neopakujte Pokud vysíláte s vertikální polarizací (neměl byste - sami na tom ztrácíte) uveďte to ve zprávě - podobně jako když máte anténu pevně). Primárně byste na KST měli komunikovat anglicky, abyste dali možnost s vámi udělat QSO i zahraničním stanicím. Jako obvykle, i tady je na místě pokora - pokud si nejste jisti, jak se chovat, sledujte ostatní, přeložte si jejich komunikaci. Žádný učený z nebe nespad... Doufám, že tohle krátké doporučení "jak na to" nebude chápáno jako něco, čím není. Takže věřím, že alespoň někdo si ten text přečte a alespoň v některých radioamatérech vyvolá pocit, že nově příchozím (na radioamatérská pásma) je třeba pomoci, doporučit jim aby nedělali chyby a ne nad nimi ohrnovat nos. Každý někdy začínal... 73 ok1vpz
|