Zarazil mě obsah článku, zveřejněného na stránkách ČRK. Jakoby na mě opět dýchnul pach předlistopadové minulosti. Vyprovokovalo mě to proto k napsání tohoto krátkého příspěvku:
Kde se proboha u členů této organizace stále bere ta drzost chtít od státu, který se potýká se závažnými finančními problémy (vzpomeňte na státní rozpočet), aby kupoval radioamatérům zařízení pro jejich koníčka ??!

Nebylo by konečně namístě, aby ČRK, tento Svazarm 21.století konečně pochopil, že úctu veřejnosti i svých členů by získal zdaleka nejlépe nejlépe tím, pokud by odmítnul všechny finanční prostředky, které nyní získává od Sazky, od Ministerstva školství, od krajských úřadů ... Nebylo by mnohem užitečnější věnovat tyto finanční prostředky lidem, kterým byly při povodních zničeny domovy? Například právě těm obyvatelů obcí Kly a Zálezlice ? Nebylo by lepší, pokud by byly zmíněné granty "Středočeského kraje" o jehož finanční příspěvky se ČRK tak uchází, využity při vybudování dětského hřiště ?

Ano, jistě, pokud by se ČRK programově vzdal těchto "dotací", znamenalo by to nepochybně výrazné snížení jeho rozpočtu - a co by na tom bylo špatného ? QSL službu by si radioamatéři jistě rádi zaplatili sami podle jejích skutečných výdajů, stejně tak by jistě byli schopni vyhodnocovat závody na principu samofinancování - a k čemu jinému tady ČRK vlastně je ? Namítnete jistě - a co IARU, co příspěvky, co mezinárodní konference, co ostatní náklady ? Odpověď je prostá:  ČRK přece vlastní nějaké nemovitosti - a ty se dají pronajmout, nebo dokonce prodat, a získané prostředky investovat někam, kde přinesou větší výnos, není-liž pravda ?

To by ovšem znamenalo, že by dnešní svazarmovští funkcionáři ztratili svou moc rozhodovat co, za kolik, kdo a s kým a kde... A pocit moci je sladký, ne každý mu odolá...

Abychom tedy těm, kteří jsou mladší a tolik toho nepamatují, objasnili, "who is who" budeme zde na našich stránkách postupně (tak, jak čas dovolí) uvádět takové malé "medailonky" některých známých lidí, kteří zastávali funkce jak ve Svazarmu, tak i v ČRK. Dnes si budete moci dozvědět například něco o názorech OK1DJF (nyní OK1XU) na začátku 80 let. Článek jsme přepsali ze scanu úvodníku časopisu Amatérské radio z roku 1980, který byl před časem zveřejněn na webových stránkách ok1vvw. 

Máte-li ještě k dispozici podobné materiály, pošlete nám jejich kopie, prosím. Moje adresa je zde. Nechceme nikoho očerňovat, chceme jen naší radioamatérské veřejnosti předkládat informace, které mohou sloužit k tomu, aby si každý z nás mohl některé věci promyslet a rozhodnout sám. Pokud Vás tato svazarmovská historie zajímá, jistě neopominete navštívit i některé  další stránky, které se této problematice věnují - například tady.

73! OK1VPZ

A nyní již konečně ten slíbený rozhovor s OK1DJF (který na konci 80 let už zastával vysokou funkci v politickovýchovné komisi Ústředního výboru Svazarmu):

s J. Litomiským, OK1DJF (nyní OK1XU), předsedou 607. ZO Svazarmu v Praze 6,(OK1KZD), k nadcházející výroční členské schůzi ZO. 

>Soudruhu předsedo, současné období je charakterizováno přípravou výročních členských (VČS) Svazarmu. Jak se na svoji VČS připravuje vaše základní organizace? 

Naše organizace má prozatím jedinou odbornost - radioamatérství, evidujeme kolem 90 členů a jako radioklub pracujeme již 20 let. Myslím, že každá svazarmovská organizuje existuje ve svých daných specifických podmínkách, které určují obsah a formy její činnosti. Stále však rostou možnosti i nároky, ve kterých je tato činnost realizována. Právě příprava VČS je příležití k zamyšlení nad tím, jak co nejlépe využít daných možností i dobře plnit kladené nároky, k zamyšlení nad tím, co se v minulosti zdařilo a na co se zaměřit v příštím období. 

Mám-li hovořit o naši přípravě na VČS, nemohu ji označit za "horečnou". Rozhodně ne proto, že by nebylo co bilancovat, že bychom neměli problémy nebo plány do budoucna, právě naopak. Máme poměrně velký počet členů, velkou většinu mladých, to znamená, že u nás není nouze o nápady co dělat, a také požadavky na nás kladené jsou vysoké. To nás přimělo již před delší dobou analyzovat všechny naše možnosti a rozpracovat dlouhodobou koncepci naší činnosti. Čas prověřil, že je zatím správná, jakkoli nebylo vždy snadné ji prosadit. Proto nebudeme na VČS muset řešit zásadní otázky, ale zaměříme se spíše na aktuální úkoly a konkrétní problémy. Co bylo řečeno, zní možno trochu "papírově", ale naším cílem je předně plnit společenské úkoly, které naše organizace má, ale i dosáhnout toho, aby všichni naši členové měli v rámci sportovní a technické činnosti dostatek prostoru k uspokojení svých zájmů. Je to bez koncepční práce možné jen obtížně. Budeme se samozřejmě snažit, aby naše schůze nebyla jen výčtem akcí uskutečněných a plánovaných s formálním závěrečným usnešením, protože formalismus je pro dobrou práci zájmového kolektivu zhoubnou chorobou. 

->Takováto snaha má jistě úzkou souvislost s politickovýchovnou prací. 

Ovšem. Velmi oceňujeme důraz, jaký se klade na jednotu slov a skutků jako na jeden z prostředků politickovýchovné práce. Péče by se měla ovšem věnovat i dalším metodám. Jako lektor jsem se nedávno zúčastnil školení rozhodčích telegrafie v Bratislavě, součástí tohoto školení byla i beseda lektorsky zabezpečená Vojenskou akademií. Nesmírně mile mě překvapil oboustranný zájem a otevřenost, s jakou se hovořilo o vnitropolitických a zahraničně politických otázkách. Takovýchto politickovýchovných akcí nemůže být nikdy dostatek. Naproti tomu vezměme např. nástěnky - ve většině svazarmovských kluboven se na nástěnku přišpendlí tabulka hodnostního označení na vojenských výložkách a celá propagace ČSLA je tím hotova. To sice nedá žádnou práci ani přemýšlení, ovšem výsledek také ne. Rezervy mohou být i jinde, vezměme jiný příklad z praxe: našemu radioklubu byl přidělen transceiver Boubín, jehož signál byl velmi nestabilní jen proto, že v oscilátoru byl použit nevhodný typ kondenzátoru. Nechci příliš hovořit o zklamání, hlavně mladých operátorů, i o práci navíc, vyložené na odstranění závady, ale rád bych zdůraznil, že nesporný sportovní i politickovýchovný význam, který má skutečnost, že nesporný sportovní i politickovýchovný význam, který má skutečnost, že jsou pro radiokluby vyráběna vysílací zařízení, může díky podobným maličkostem přijít vniveč. 

->Často se také hovoří o potřebě zkvalitnit a prohloubit řídící práci. Jaká zlepšení plánujete v tomto směru ve vaši organizaci? 

Ačkoli tato slova snad na první pohled mnoho neříkají, dotýkají se jedné z nejcitlivějších stránek práce naší zájmové organizace i bezprostředních mezilidských vztahů. Je tedy tato otázka velmi důležitá. 
Není řídkým jevem, že i v početné ZO "vytvářejí" veškerou činnost dva tři lidé, kteří jsou potom přetíženi prací, zatímco ostatní členové nemají chuť (někdy ani možnost) se na ZO podílet, dochází k nesrovnalostem a neshodám, a takové ZO časem praktiky ztratí důvod existence. Něčeho takového se snažíme v naší ZO plánovitě vyvarovat. Podařilo se nám zaktivizovat všechny členy výboru ZO, schůze výboru jsou místem živých diskusí o všech problémech. Dbáme o tom, aby každý z nás si vzal svým možnostem přiměřený úkol, třeba malý, vždy s cílem, aby bylo dosaženo pokroku a nikdo nebyl pracovně přetížen. Tím je také dáno, že jak na plnění těch "méně příjemných" úkolů, tak na využívání výhod, které může organizace svým členům nabídnout, se podíl každý aktivní člen. Tento styl práce se budeme snažit stále rozšiřovat. 
Jiným velmi častým jevem je, že některé organizace "zazáří" krátkodobě výbornými výsledky své práce, což je většinou způsobeno prací jednoho či více velmi zapálených a obětavých lidí. Když potom tito lidé již nemají možnost - z důvodů pracovních, rodinných či jiných - se práci věnovat, kolektiv se rozpadne a vynaložené úsilí a prostředky přijdou nazmar. Také těmto jevům se snažíme předcházet. Rozhodně se jako kolektiv neuzavíráme, může mezi nás přijít kdokoli, a bude-li na bázi svazarmovského radioamatérského sportu chtít seriózně rozvíjet nějakou činnost tak, aby tím netrpěly ostatní již osvědčené činnosti, bude vítán a dostane se mu všestranné podpory. Dalším zdrojem kádrových rezerv jsou kursy radiových operátorů, které nepřetržitě pořádáme již řadu let. Nejen že těmito kursy prošli radioamatéři, kteří dnes - někdy velmi úspěšně - pracují po celé republice, ale můžeme říci, že bez výjimky všichni členové našeho výboru jsou jejich odchovanci. Díky tomu nejsme na rozpacích, když se některý z našich funkcionářů ožení, přestěhuje nebo začne studovat. V posledních letech jsme neměli problémy s tím, jak někoho takového nahradit, jak udržet úroveň, již jsme v tom či onom směru dosáhli. Myslím, že právě toto je hlavním měřítkem životaschopnosti našich základních organizací, Velice si vážím např. radioklubu OK1KIR, který reprezentuje naší VKV špičku již po řadu let, nebo třeba RK v Příbrami, mnohonásobného vítěze Soutěže aktivity, jehož "Recept na úspěch" (viz AR 11/79) by měl být podnětem k zamyšlení v nejednom radioklubu. 
Bylo by velmi žádoucí se nad účinností řídící práce důkladně zamyslet na všech úrovních, protože v této oblasti jsou skutečně značné rezervy. Uvedu jeden příklad: vždy před obdobím výročních schůzí a konferencí zpracováváme pracně několikacentimetrový svazek různých výkazů a hlášení pro různé orgány, přičemž obsah je prakticky stejný. Je samozřejmé, že pro dobré řízení jakékoli činnosti jsou hlavním předpokladem přesné informace, nelze tedy ani administrativní práci podceňovat. Na druhé straně je třeba uvážit, že základní organizace nejsou žádným "úřadem" a že čas strávený několikerým zpracováním týchž údajů by mohl být využit podstatně lépe. Za velmi důležitou považujeme aktivní spolupráci s vyššími orgány Svazarmu, jak územními, tak i s orgány metodického řízení naší odbornosti. Myslím, že stále ještě se v našich radioklubech nedostává chuti seriózně nahlédnout za hranice vlastního klubu, organizace i odbornosti, přitom právě to je cestou, jak využít jinde nabyté zkušenosti i předejít zbytečným omylům a zklamáním. Proto by se měla více rozšířit spolupráce i mezi jednotlivými organizacemi a radiokluby. 

->Jak bude váš radioklub na VČS bilancovat svou prací s mládeží? 

V práci s mládeží máme dlouholetou tradici. Mimo již zmíněných kurzů RO, které navštěvují i lidé velmi mladí, pořádáme v letních měsících na pionýrských táborech ukázky našeho sportu, a po celý školní rok u nás pracuje radiotechnický kroužek PO SSM. 
O kádrové a materiální náročnosti této práce již bylo řečeno a napsáno mnoho, ale málo se hovoří o naprostém nedostatku metodických materiálů. Myslím, že komise mládeže rad radioamatérství zůstávají v tomto směru nemálo dlužný, zejména vezmeme-li v úvahu, že ani na knižním trhu nejsou potřebné publikace. To se ovšem netýká jen práce s mládeží. Skutečnost, že jedinou publikací pro radioamatéry, která se občas - navíc ve zcela nedostačujícím a okamžitě rozebraném nákladu - objeví na trhu, je Radioamatérský provoz, je nanejvýš žalostná a je pro náš sport vysloveně brzdou. A že se nejedná o neřešitelný problém, o tom svědčí praxe našich sousedů v SSSR, NDR či PLR. Myslím, že jedním z možných řešení by bylo ustavení dobře a účinně pracující publikační komise ÚRRA (komise ediční existuje - pozn. red.). 
Velice mnoho v tomto směru vykonala i redakce AR, ovšem funkce dokonale systematicky zpracovaných knižních publikací je nezastupitelná. O tomto problému se diskutuje velmi často, a protože je u nás dost lidí, kteří mohou velmi zasvěceně psát o všech stránkách našeho sportu, věřím, že problém bude brzy vyřešen. 

->Při plánování činnosti na příští rok se budou VČS Svazarmu muset také zabývat otázkou materiálně technického zabezpečení svoji činnosti. 

V našem branně technickém sportu samozřejmě toto zabezpečení sehrává rozhodující roli. Stále více se zde jistě budou uplatňovat zařízení z produkce podniku Radiotechnika. Mnoho našim radioklubům právě díky těmto zařízením bylo umožněno pracovat na dalších pásmech a dalšími druhy provozu, současný masový rozvoj ROB by bez nich byl nemyslitelný. Na to by se nemělo zapomínat při občasných diskuzích o kvalitě těchto přístrojů. V budoucnu bude ovšem třeba v obou směrech kvalitativně rozšířit vyráběný sortiment. Nedovedu si totiž osobně představit patnáctiletého držitele osvědčení OL, který si kupuje za šest až osm tisíc korun zařízení Jizera nebo Boubín, ani radioklub, který by s transcieverem Otava dosáhl výraznějšího výsledku v některém mezinárodním závodě na KV. 

Samostatným problémem je získávání, využívání a údržba měřících přístrojů. Zřízení měřícího pracoviště pro potřeby radioklubu nebo klubu elektroakustiky představuje investici mnoha desítek tisíc korun, přičemž další otázkou je kvalifikované využívání a údržba přístrojů. Výhledově zde bude patrně jediným řešením dobudování chystaných nových radiotechnických kabinetů. 

V podmínkách našeho radioklubu získáváme vyřazené přístroje zejména od vysokých škol, jichž je v obvodě několik; tradiční spolupráci v tomto směru máme s VŠCHT a ČVUT. Takto získaná zařízení jsou ovšem již značně opotřebovaná a zastaralá a stojí mnoho úsilí dále prodlužován jejich  životnost. Proto je otázka měřící techniky stále aktuální a budeme se jí nepohybně zabývat i na VČS. 

Na závěr bych rád všem čtenářům svazarmovcům popřál, aby VČS pro ně byly opravdu místem k hodnocení i přípravě dobrých výsledků v práci sportovní, technické, společensky prospěšné, i dobře a příjemně naplněným volným časem.

Děkujeme za rozhovor

Rozmlouval ing. A.Myslík

Amatérské Rádio 10/1980

Přepsal OK1TEH