Aneb, jak to začalo, pokračovalo a posléze také skončilo... A v neposlední řadě, kdo byli aktéři té doby.

              Doporučujeme si rovněž prostudovat tehdejší reálie, zmíněné zde. A značky zúčastněných porovnat s tímto  seznamem.

 

PROHLÁŠENÍ PŘEDSEDNICTVA ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU SVAZARMU

z jeho mimořádné schůze konané
dne 21. března 1968

Předsednictvo ústředního výboru Svazarmu v souladu s probíhajícím demokratizačním procesem v naší společnosti projednalo spolu s předsednictvem Slovenského výboru Svazarmu a předsedy ústředních a slovenských sekcí postup v dalším rozvoji organizace.

Předsednictvo ÚV Svazarmu uvítalo prohlášení předsednictva Slovenského výboru, projednalo je, plně je podporuje a bere je jako významný podklad pro přípravu pléna ÚV.

V celodenní otevřené a soudružské kritice byly odsouzeny deformace, ke kterým došlo v organizaci, zejména v období mezi II. a III. sjezdem. Byly kritizovány některé závažné nedostatky v metodách a práci aparátu ústředního výboru Svazarmu i ne vždy citlivý přístup k aktivu a nadřazování se nad něj některými pracovníky aparátu. Kritice bylo podrobeno vedení ústředního výboru Svazarmu za zdlouhavý postup v přípravách podkladů pro plenární zasedání ÚV.

Předsednictvo ústředního výboru posoudilo odštěpenecké tendence projevující se v jednotlivých skupinách a u některých jednotlivců. Podstata uvedených problémů vychází z liknavého řešení oprávněných požadavků jednotlivých úseků zájmové činnosti a autoškol. Předsednictvo ÚV Svazarmu se postavilo jednoznačně za zachování jednotné společenské organizace, což souhlasí se stanoviskem převážné většiny základních organizací a klubů. Souhlasí však s tím, že naše organizace musí být budována na skutečně demokratických zásadách s vytvořením širokého prostoru pro rozvoj iniciativy a uspokojování zájmů jednotlivých zájmových úseků činnosti.

Předsednictvo ÚV Svazarmu se rozhodlo svolat na začátek dubna plenární zasedání, kterému by byla předložena stanoviska jednotlivých ústředních sekcí a jejich představy na samostatné řízení příslušných úseků činnosti v rámci Jednotné organizace. Pokládáme za správné, aby uvedené zasedáni bylo rozšířeno o předsednictvo Slovenského výboru Svazarmu a o předsednictvo ústředních a slovenských sekci. Na uvedeném zasedání by byl stanoven postup přípravy vlastního akčního programu, který by byl předložen k posouzení a vyjádření celé svazarmovské organizaci. Domníváme se, že uvedená diskuse by měla vytvořit široký prostor pro nově nastupující demokratizační proces.

Předsednictvo ÚV Svazarmu je toho názoru, aby sekce měly zcela samostatné postavení na příslušném úseku činnosti s plnou pravomocí a odpovědností a byly vybaveny i plnou hospodářskou samostatností. Uvedenému postavení sekce bude uzpůsoben aparát, který bude začleněn a podřízen jednotlivým sekcím. Předpokládáme, že tvoření sekcí bude uskutečňováno novými demokratickými metodami a to volitelností jejich členů počínaje kluby, základními organizacemi, přes okresní sekce až po ústřední sekce. Členové sekcí by byli voleni na konferencích podle jednotlivých odborností. Ústřední sekce budou mít právo ve vlastni pravomoci rozhodnout, zda dojde k vy tvoření ústředního i okresních klubů, nebo bude zachován systém sekcí.

Předsednictvo ÚV Svazarmu podporuje oprávněné požadavky o nové samostatné postavení Slovenského výboru v rámci řešení nového státně právního uspořádání.

Domníváme se a počítáme s tím, že důsledné uplatnění nově nastupujícího demokratizačního procesu v celé naší organizaci vytvoří podmínky k citlivějšímu přístupu k lidem, zejména k pečlivému posuzování i řešení jejich oprávněných požadavků. Předsednictvo ÚV Svazarmu je přesvědčeno, že všichni členové, funkcionáři a volené orgány udělali všechno pro plnější uplatnění naší organizace ve společnosti a její vysokou společenskou angažovanost.

Předsednictvo ústředního výboru Svazarmu

 

ODČINĚNÍ KŘIVD I PRO RADIOAMATÉRY

V posledních týdnech se v redakční poště objevilo několik dopisů s otázkou, která souvisí s obrodným procesem probíhajícím v celé naší společnosti: jak budou napraveny křivdy, spáchané na mnoha poctivých a čestných radioamatérech tím, že jim byla v letech 1948 až 1954 bezdůvodně zrušena povolení k vysílání?

Tón těchto dopisů je vesměs rozhořčený a naléhavý. Jan Kaválek, Na Mokřině 45 v Praze-Žižkově, např. píše na adresu šéfredaktora Amatérského radia:

. . . „Soudruhu, žádám Tě jako šéfredaktora Amatérského radia, abys zaujal kladné stanovisko k dnešním událostem a nečekal za bukem, jak vše dopadne. Je zajímavé, že o rehabilitaci členů ČAV psala Lidová demokracie a časopis Práce, ale odpovědný šéfredaktor časopisu Svazarmu mlčí. Jako já jsem pamětníkem, tak i Ty a celá řada dalších, kteří jsou ve výboru, dobře pamatují těch let 1948, kdy se hromadně a bezdůvodně zrušovaly koncese slušným lidem,  a to bez udání důvodů. Myslím, že je Vaší svatou povinností, abyste se vší důrazností prosazovali rehabilitaci svých bývalých poškozených kolegů. Důvody, proč byli kolegové zbaveni koncesí, Vám podle doporučení s. Heřmana prý vysvětlí M. Sviták“. . .

K tomuto i ostatním dopisům bychom především rádi a zcela otevřeně řekli, že redakce AR nechce a nebude mlčet, že ovšem vzhledem ke své téměř dvouměsíční výrobní lhůtě má pokud jde o pohotovost informací značně ztížené podmínky ve srovnání s deníky. Požádali jsme již předtím, než jsme dostali dopis J. Kaválka a povolovací organ o otevřené vyjádření k celé záležitosti. Povolovací orgán se plně ztotožňuje se stanoviskem‘ redakce, že tyto křivdy je třeba napravit a že také napraveny budou. Prozatím, než dostaneme od ministerstva vnitra oficiální stanovisko, které v plném znění uveřejníme, vyzýváme po dohodě s povolovacím orgánem všechny radioamatéry, kteří se cítí poškozeni, aby neprodleně předložili žádosti místně příslušným povolovacím orgánům. Za předpokladu, že žadatel splňuje příslušná ustanovení platných povolovacích podmínek, bude mu povolení urychleně obnoveno.

Toto opatření má sloužit především k urychlení celé záležitosti, aby celkové řešení nebylo zbytečně odkládáno a prodlužováno.
---
 

Radioamatéři-vysílači chtějí samostatnou organizaci

Ve dnech 6. a 7. 4. 1968 se sešel v Praze celostátní aktiv radioamatérů. Aktiv byl zahájen v sobotu 6. 4. ve 14.30 v budově ÚV Svazarmu v Opletalově ulici. Zahájil ho ing. J. Plzák, OK1PD, který byl dosavadním předsednictvem ústřední sekce radia pověřen vedením celého aktivu. Všech 112 delegátů a členů ÚSR s hlasovacím právem a 117 hostů si nejdříve zvolilo pracovní předsednictvo ve složení A. Weirauch, OK1AW, ing. Švejna OK3AL, K. Krbec, OK1ANK, ing. V. Krupa, OK3VKV, pplk. Krčmárik, OK3DG,
J. Šíma, OK1JX, ing. T. Dvořák, OK1DE, K. Kamínek, OK1CX. Předsedající OK1PD potom přečetl dopis předsednictva ÚSR. Obsahoval vyjádření sekce k posledním událostem a oznamoval její rozpuštění. Zároveň ukazoval na obě možnosti organizování radioamatérů v budoucnosti - buď zřízení úplně samostatné organizace, nebo svazu v rámci federace technických sportů, která má vzniknout z dosavadního Svazarmu.

Po tomto úvodu byly hlasováním zvoleny tři komise - mandátová, volební a návrhová. Komise se hned ujaly svých funkcí.

V prvním disku příspěvků vystoupil M. Blahna, OK1YD. Shrnul všechny dosavadní nedostatky v organizační práci Svazarmu a formuloval přání převážné většiny radioamatérů-vysílačů, vytvořit samostatnou organizaci, nezávislou na Svazarmu i na jakékoli federaci, sdružující tzv. technické sporty. V další diskusi během obou dnů zasedání vystoupilo 62 účastníků.

Většina diskutujících se vyslovila pro samostatnou organizaci, vlastní časopis a naprostou nezávislost na jakékoli jiné organizaci. Zvlášť důrazně toto stanovisko zastávali s. Kysel, OK1VOM, s. Krutina, OK1EU, s. Šíma, OK1JX, s. Dvořák, OK1DE, a mnoho dalších z pléna.  Pro začlenění svazu radioamatérů do nově vznikající federace se vyslovilo také dost zástupců okresů - např. s. Vrána ze Znojma, s. Peček, OK2QX, z Přerova, s. Winkler, OK1AES, z Teplic, s. Baďura, OK2WEE, s. Malík, OK2BLM, s. Folprecht, OK1VHF, s. Mazanec a s. Skála z městské sekce radia v Praze a s. Procházka z ÚSR za všechny liškaře a vícebojaře. Jejich názor ve výsledném usnesení respektován nebyl. V. Michalík, OK2BOY z Karviné, probíral otázku klubů a vyslovil se pro zrušení většiny kolektivních stanic, které amatérům nic nepřinášejí. S. Vlášek, OK1VU, byl pro obnovení bývalého ČAV a časopisu Krátké vlny a požadoval zhodnocení činnosti některých radioamatérů, kteří v padesátých letech měli naprosto odlišné názory od těch, které dnes hlásají, např. dr. ing. Joachima, OK1WI, M. Svitáka, OK1PC, a dalších. S. Oravec, OK3CDI, vystoupil proti Slovenskému výboru Svazarmu, který se prý v poslední době vydává za mluvčího slovenských radioamatérů, aniž by k tomu byl oprávněn a měl jejich důvěru. S. Jiránek, OK1IK, je proti připojování zájemců o ostatní radioamatérské odbornosti k organizaci amatérů-vysílačů a zdůvodňuje to tím, že tito radioamatéři pro amatéry-vysílače nikdy nic neudělali, proč by tedy teď měli koncesionáři dělat něco pro ně. Ve velmi pěkném a věcném vystoupení požadoval PhMr. J. Procházka, OK1AWJ, aby nově vytvořená organizace byla organizací všech radioamatérů, včetně zájemců o hon na lišku a radistický víceboj. Seznámil přítomné s potřebami těchto sportů se značnými finančními nároky a projevil obavu, zda by se o ně mohla samostatná organizace amatérů-vysílačů v potřebné míře postarat. S. Malík, OK2BLM, poukázal na rozdíl mezi amatéry-vysílači, kterým stačí k činnosti pouze vlastni zařízení a QSL služba, a těmi, kteří se věnovali a věnují výchově mládeže, kolektivním stanicím, radistickým sportům a ostatním činnostem přímo souvisejícím s vlastním vysíláním. Z toho také pramení dva odlišné názory na uspořádání organizace radioamatérů - jedni jsou pro samostatnou organizaci, která jim bude jistě schopna zajistit jejich základní potřeby, druzí však vidí, že práce s mladými je společensky prospěšná činnost a že radistické sporty nejsou soběstačné. Proto mají obavy o osud těchto činností v nově vytvořené samostatné organizaci, která jistě nebude mít nadbytek finančních prostředků. V témže smyslu vystoupil ing. Winkler, OK1AES z Teplic, který je našim čtenářům znám jako předseda základní organizace v Teplicích, vlastnící hrad Doubravka. S. Krčmárik, OK3DG, vystoupil s názorem, že přípravný výbor nové organizace by měl být volen zvlášť pro Slovensko a zvlášť pro české země. Domníval se, že by slovenští soudruzi neradi volili do přípravného výboru české radioamatéry a naopak. O neopodstatněnosti jeho názoru ho přesvědčilo vystoupení Tibora Poláka, OK3BG, který se českým a moravským radioamatérům omluvil za názory OK3DG a všechny přítomné ujistil o naprosté jednotě všech radioamatérů a o důvěře všech přítomných slovenských delegátů k volenému přípravnému výboru, i kdyby v něm byli samí OK1 a OK2. Jeho vystoupení bylo odměněno dlouhotrvajícím potleskem. S. Lener, OK1CQ, soudí, že by bylo prospěšné založit samostatnou organizaci radioamatérů-vysílačů a zájmy ostatních odborností řešit v jiné, rovněž samostatné organizaci. Ve svém dalším vystoupení s. Krčmárik, OK3DG, nesouhlasil s dopisem předsednictva ÚSR, který byl zaslán všem okresním sekcím radia. Označil ho za pokus o rozbití Svazarmu a prohlásil, že dokud existuje Svazarm, nemá nikdo právo rušit ani ÚSR, ani slovenskou sekci radia. V neděli se zasedání účastnil i ing. Doležal, který až do voleb vede práci sekretariátu ÚV Svazarmu. Ve stručnosti seznámil přítomné s návrhem ÚV Svazarmu na přebudování Svazarmu na federaci zájmových organizací, které by byly samostatně řízeny a jejich zástupci by tvořili vrcholný orgán federace. Ten by sloužil ke koordinaci práce a k zajišťování úkolů, které by nemohly jednotlivé svazy zajistit samostatně. Jeho vystoupení bylo přijato velmi neseriózně, z pléna se ozývalo mnoho výkřiků a protestů, mnoho účastníků vidělo v pik. Doležalovi zastánce a představitele starého byrokratického způsobu organizace ve Svazarmu.
Během diskuse bylo také přečteno několik rezolucí z okresních i krajských shromáždění radioamatérů. Jejich většina vyznívala pro založení samostatné organizace. Je však známo, že nebyla čtena většina těch rezolucí a nepřipuštěni do diskuse ti, kteří byli pro federaci. Volba přípravného výboru proběhla dvoukolově. V prvním kole v sobotu každý navrhoval kandidáta podle svého vlastního uvážení. Zcela demokratický průběh voleb byl částečně ovlivněn volební komisí a jejím seznamem 25 radioamatérů, které doporučovala k volbě. Z výsledků prvního kola voleb byla sestavena kandidátka 25 radioamatérů, z kterých byl v neděli zvolen přípravný výbor nové organizace. Složení tohoto výboru je uvedeno v usneseni aktivu které otiskujeme v plném znění.

Ve dnech 10. a 11. dubna 1968 probíhalo v Praze plenární, zasedáni ÚV Svazarmu rozšířené o zástupce jednotlivých sekcí. Členové ÚV i pozvaní hosté se podle svých zájmů rozdělili do dvanácti skupin, ve kterých byly řešeny jednotlivé odborné problémy. Vedoucím skupiny radiotechniky byl ing. Josef Plzák. Komise měla 14 členů. Nejenom této komisi, ale i na řadě ostatních úseků nebylo funkcionářům jasné, jak si ÚV představuje práci nové federace technických sportů a její poměr k jednotlivým odborným úsekům.

V zásadě se komise vyjádřila pro jednotnou organizaci radioamatérů, a to buď samostatnou, nebo pro federaci v tom případě, že by zaručovala nejenom demkratickou volbu všech funkcionářů zdola až nahoru, ale i samostatné řízení celé činnosti shora až dolů.

Toto alternativní řešení bylo předáno návrhové komisi připravující návrh na usnesení. V zásadě bylo přijato plénem rozhodnutí zachovat jednotnou organizaci Svazarmu jako federaci branných a technických sportů. Radioamatéři zastoupení přípravným výborem prohlásili ústy s. ing. Plzáka, že se dosud nerozhodli, zda budou zcela samostatnou organizací, či vstoupí do federace. Určí to teprve říjnové plénum. ÚV Svazarmu zvolil v závěru nového předsedu, jímž je ing. Jaroslav škubal (aktivista). Místopředsedou ÚV byl zvolen předseda slovenského výboru Svazarmu plk. J. Gvoth a tajemníky pplk. Dvořák a plk. Doležal.

 


Prohlášení
aktivu československých radioamatérů - vysílačů ze dne 6. a 7. dubna 1968

Na mimořádném aktivu, svolaném na dny 6. a 7. dubna 1968 ústřední sekcí radia Svazu pro spolupráci s armádou, kterého se účastnilo 114 delegátů 82 českých, moravských a slovenských okresů spolu s delegáty ústřední sekce radia, bylo přijato toto společné prohlášení:

My, radioamatéři, vysílači, delegáti radioklubů a okresních sekcí radia a členové ústřední sekce radia, se plně přihlašujeme k závěrům lednového pléna ÚV KSČ a k obrodnému procesu demokratizace naší socialistické společnosti.

Odsuzujeme tuhý direktivní systém řízení ve Svazarmu, který potlačoval iniciativu a schopnosti širokého radioamatérského kolektivu, byl příčinou řady deformací v radioamatérské činnosti a svým neefektivním hospodařením neúměrně zatěžoval státní rozpočet.

Po podrobném projednání otázek dalšího rozvoje sportovní a zájmové radioamatérské činnosti při plném uplatnění demokratických zásad rozhodli jsme se takto:

Obnovit samostatnou organizaci československých amatérů vysílačů, navazující na tradice, které česko-slovenští radioamatéři vytvořili svou prací pro náš stát i svým postojem a oběťmi v době okupace. Tato budoucí organizace v sobě bude zahrnovat jak činnost amatérů vysílačů, tak všech radioamatérů příbuzných oborů, dosud sdružených ve Svazu pro spolupráci s armádou.

Cílem naší organizace je podchycovat zájem našich občanů a zejména mládeže o technické a sportovní využívání radiové techniky a vytvářet tím základnu morálně, technicky i jazykově vyspělých kádrů, které by přispívaly k rozvoji vědy a techniky v našem státě a tvořily kvalifikované rezervy pro případ mimořádné potřeby.

Vytváří pro své členy podmínky k dobrovolnému sebevzdělání a mnohotvárné tvořivé činnosti a přispívá tak ke zvýšení kulturního i politického rozhledu našich občanů.

V oblasti mezinárodních vztahů se bude opírat o základní myšlenku amatérství, ve kterém nalézají moderním technickým způsobem svůj výraz tvořivé humanitní a demokratické tendence lidí celého světa. Usiluje s využitím radiových spojovacích prostředků, které jsou nám k dispozici, o mír, přátelství a porozumění mezi lidmi, o propagaci kulturní a technické vyspělosti československého lidu a o reprezentaci našeho sátu v radioamatérských sportovních disciplínách.

Bude upevňovat a rozšiřovat styky s ostatními amatérskými organizacemi zvláště v socialistických státech a jako představitel a mluvčí čs. radioamatérů bude obhajovat jejich zájmy a práva v mezinárodních i vnitrostátních jednáních.

Pověření delegáti zvolili přípravný výbor, složený z těchto členů:

ing. Plzák Josef, OK1PD, předseda
ing. Dvořák Tomáš, OK1DE, místopředseda
       Krbec Karel, OK1ANK, tajemník
       Kamínek Karel, OK1CX, vedoucí ekonomické skupiny
ing. Menšík Zdeněk, OK1ZL, vedoucí organizační skupiny
ing. Švejna, Miloš, OK3AL, člen
MUDr. Činčura Harry, QK3EA, člen
       Polák Tibor, OK3BG, člen
       Bartoš Josef, OK2PO, člen
       Neugebauer Leopold, OK2MZ, člen
JUDr. Šefrna Václav, vedoucí skupiny pro právní otázky

Do doby, než bude řádným sjezdem a na základě demokratických voleb zdola nahoru ustavena nová organizace, přebírá zvolený přípravný výbor všechna práva a povinnosti Ústřední sekce radia i řízení odd. radiotechnické přípravy a sportu ÚV Svazarmu v potřebném rozsahu a stává se okamžitě jejich právním nástupcem.
Přípravnému výboru ukládá aktivovati zejména tyto body:

1. Zahájit ihned potřebná jednání s příslušnými organizacemi, zejména s ÚV Svazarmu, který se sejde 10. a 11. 4. 1968, k vyřešení politických, právních i materiálních podmínek nové organizace čs. amatérů - vysílačů. V souvislosti s tím vypracovat návrh úpravy povolovacích podmínek a zahájit příslušná jednání s povolovacím orgánem.

2. Vypracovat návrh statutu nové organizace, založený na principech demokratické volby zástupců odzdola nahoru a vycházející z budoucího státoprávního uspořádání naší republiky. Organizace má mít co nejjednodušší, účelnou strukturu, s co nejmenším počtem organizačních stupňů a minimálním aparátem, přímo podléhajícím voleným orgánům. Bude hospodářsky zajištěna členskými příspěvky, příjmy z vlastních zařízení, poplatky a dotacemi.

3. Do října t. r. připravit a svolat celostátní sjezd radioamatérů, na kterém bude potvrzen akční program organizace a předložen:
a) návrh stanov organizace
b) návrh možných variant politickohospodářského a právního zajištění její činnosti a na které bude provedena volba Ústředního orgánu.

K přípravě této akce vyzývá aktiv všechny čs. radioamatéry, aby se sdružili a ustanovili odbočky jednotné organizace čs. amatérů - vysílačů, zvolili demokratickým způsobem své představitele a převzali všechna práva a povinnosti dosavadních okresních sekcí radia. Je třeba, aby zaslali do 15. června 1968 přípravnému výboru na adresu Ústředního radioklubu ČSSR seznam členů s udáním jejich zájmového zaměření.

K zajištění úkolů organizace pokládá aktiv za nutné zajistit vydávání časopisu, který by byl přímo řízen vedením organizace a plně sloužil jejím zájmům. Konstatuje, že dosavadní časopis Amatérské rádio tyto požadavky nesplňuje.

V souvislosti s hromadným rušením koncesních oprávnění, které v padesátých létech těžce poškodilo rozvoj amatérského sportu, žádáme, aby byly napraveny křivdy a rehabilitováni neprávem postižení čs. amatéři. Žádáme, aby všichni, kdo se těchto akcí aktivně účastnili, odešli z funkcí i klíčových postaveni v čs. radioamatérském hnutí.
K posouzení celkového stavu na úseku radioamatérského sportu žádáme, aby Svaz pro spolu práci s armádou, resp. organizace, která jej nahradí, dal přípravnému výboru k dispozicí úplné údaje o členské základně, hospodářských, materiálových í jiných záležitostech, týkajících se dosavadní radistické činnosti.

Do doby než bude ustavena v plné šíři naše organizace žádáme, aby dosavadní vedoucí jednotlivých odborů bývalé Ústřední sekce radia pokračovali ve své činnosti, a to ve spolupráci s Ústředním radioklubem ČSSR.

V Praze dne 7. dubna 1968.
Za přípravný výbor
ing. Josef Plzák, OK1PD,
předseda,
Karel Krbec, OK1ANK,
tajemník.

 

Stanovisko redakce Amatérského radia

Jako pracovníci redakce plně souhlasíme se závěry lednového pléna ÚV KSČ, s procesem demokratizace a aktivizace našeho společenského a politického života, a podle našich možností se budeme snažit k němu co nejvíce přispět.

Připojujeme se ke kritice práce Svazarmu a většiny jeho orgánů a k názoru, že Svazarm by měl být nahrazen zájmovými organizacemi, řízenými demokraticky shora dolů funkcionáři volenými zdola nahoru. V případě, že tato práva zajistí Federace technických sportů, domníváme se, že členství v ní by bylo pro radioamatéry nejlepším řešením. Kdyby federace tato práva později omezovala, je nutné mít možnost z ní kdykoli vystoupit. S rozpaky jsme však sledovali zasedání ÚV Svazarmu ve dnech 10. až 11. 4. 1968. Zdá se, že většině jeho členů šlo více o zachováni starého aparátu a tím i vlastních míst než o přebudování Svazarmu na opravdu zájmovou organizaci, která by vyhovovala všem jeho složkám a jejíž vedení by bylo složeno výhradně ze zástupců těchto složek. Redakce AR byla první (a zatím jediná instituce), která se oficiálně obrátila na ministerstvo vnitra s požadavkem, aby byly ihned navráceny vysílací koncese těm Československým radioamatérům, kterým byly v létech 1948 až 1953 nezákonně zrušeny. (Teprve později jsme zjistili, že v některých případech byla odebrána i vysílací zařízení.) Výsledek našeho jednání s ministerstvem vnitra si můžete přečíst v jiném článku tohoto čísla.

Souhlasíme s názory většiny radioamatérů, kteří by chtěli mít samostatně řízenou organizaci, hájící zájmy všech zájemců o radioamatérské sporty a radiotechniku. Jsme ochotni udělat všechno pro její vytvoření a práci.

Nesouhlasíme však s tendencemi, které vyvrcholily na aktivu československých radioamatérů-vysílačů 6. a 7. 4. 1968. Jde o snahu vytvořit samostatnou organizaci amatérů-vysílačů, kteří na zmíněném aktivu, zvláště v jeho druhé polovině zcela nedemokraticky potlačovali všechny projevy a připomínky zástupců ostatních radioamatérů, kteří tam byli v menšině. I když je v usnesení aktivu, že budoucí organizace radioamatérů-vysílačů má zahrnovat všechny zájemce o radioamatérskou činnost a radiotechniku, nevidíme v jednání aktivu, v jeho usnesení a ve složení přípravného výboru nové organizace dostatečnou záruku toho, že v připravované organizaci budou mít všichni radioamatéři stejná práva, stejné možnosti a stejnou podporu jak morální, tak i finanční. K tomuto názoru nás vedou tyto úvahy a okolnosti:

1. Amatéři-vysílači svým celkovým počtem reprezentují maximálně 10 % (a to je pravděpodobně nadsazené) všech zájemců o radiotechniku a radioamatérský sport v ČSSR (čtenářů našich časopisů je přes 80 000). Nemohou proto s dostatečnou odpovědnosti mluvit a jednat jménem všech radioamatérů.

2. Jelikož přípravný výbor nové organizace je složen výhradně z aktivních radioamatérů-vysílačů, předpokládáme, že budou při vytváření organizace a jejím pozdějším vedení dávat přednost svým specifickým zájmům a nebudou v potřebné míře respektovat požadavky zájemců o ostatní odbornosti.

3. Přestože nově založená organizace má právo vystoupit z dosavadního Svazarmu se vším majetkem, předpokládáme, že nebude mít dostatek finančních prostředků k zajištění činnosti všech odbornosti (kromě amatérského vysílání); jde například o provoz radioklubů, hon na lišku a radistický víceboj atd. Nesouhlasíme s tím, že hodlá při vystoupení ze Svazarmu převzít všechen dosavadní majetek radioamatérů a nerespektovat nesouhlas některých základních organizací nebo celých okresů. V současném procesu demokratizace považujeme za nesprávné automaticky před pokládat členství všech radioamatérů v nové organizaci a podle toho jednat. Zároveň nesouhlasíme s tím, aby v předběžném názvu organizace se používal výraz „radioamatéři--vysílači“, protože se domníváme, že správnější výraz radioamatéři zahrnuje všechny zájemce o radiotechniku a radioamatérský sport.

4. Vzhledem k tomu, že hlavním příjmem samostatné organizace budou zřejmě poměrně vysoké členské příspěvky (okolo 100,- Kčs), domníváme se, že většina radioamatérů-techniků a zvláště amatérů z řad mládeže nebude ochotna a ani nebude mít možnost tuto částku platit a zůstane tak opět bez vlastní organizace, která by hájila jejich zájmy a umožňovala jim výměnu zkušeností, technickou pomoc atd. Myslíme si, že pokud se tito amatéři rozhodnou, měla by jim být ponechána možnost založit si svoji vlastní organizaci, ať již samostatnou nebo v rámci federace, která by jim skýtala záruky pro je jich činnost a převzala by příslušnou část dosavadního majetku radioamatérů (podle počtu členů).

5. Nepovažujeme za správné jednoznačné odsouzení Amatérského radia a práce, kterou v uplynulých letech vykonalo pro rozvoj radiotechniky v ČSSR i ve prospěch radioamatérů-vysílačů. Rovněž zásadní tvrzení, že Amatérské rádio svým obsahem „nevyhovuje potřebám radioamatérů“ je v rozporu s tím, že náklad našeho časopisu neustále roste (od začátku roku o 3000 výtisků). Nepředpokládáme, že by připravovaný časopis Krátké vlny uspokojoval zájmy široké radioamatérské veřejnosti, nýbrž pouze zájmy amatérů-vysílačů. Tím se nikterak nestavíme proti jeho vydávání. Jistě by mohl svou úzkou specializací pomoci amatérům-vysílačům v jejich problémech více než doposud Amatérské rádio. Jeho cena by však pochopitelně odpovídala jeho nízkému nákladu.

Obracíme se proto na naše čtenáře, aby se k těmto problémům vyjádřili, protože z ankety, kterou jsme pořádali v r, 1965 vyplývá, že převážnou většinu našich čtenářů tvoří radioamatéři, nezabývající se výlučně vysílací technikou. Bude-li většina z Vás sdílet náš názor, jsme ochotni prostřednictvím Amatérského radia přispět k vytvoření takové organizace, která by opravdu hájila Vaše zájmy.

Ing. F. Smolík, OK1ASP, L. Březina, OK1AWI, L Kalousek, OK1FAC, A. Myslík, OK1AMY

AR 5/1968


Vyjádření ministerstva vnitra k otázce zrušených povolení amatérů - vysílačů v létech 1948 až 1954

Jak jsme psali již v minulém čísle, obrátila se redakce Amatérského radia počátkem března t. r. na ministerstvo vnitra s otázkou, jak budou napraveny křivdy, spáchané v létech 1948 až 1954 na stovkách poctivých radioamatérů tím, že jim byla bez udání důvodů zrušena povolení k provozu amatérských vysílacích stanic. Nyní jsme dostali od tiskového tajemníka ministerstva vnitra kpt. Františka Dubského toto oficiální vyjádření:

V posledních týdnech požádala řada občanů prostřednictvím Amatérského radia o sdělení stanoviska Kontrolní služby radiokomunikační MV k obnově povolení ke zřízení a provozu amatérských vysílacích stanic těm držitelům, jimž bylo v létech 1948 až 1954 bez udání důvodů odejmuto.

Mezi radioamatéry je známo, že tato akce postihla více než polovinu amatérů-vysílačů a je dávána do souvislosti s politickými procesy tehdejší doby. V důsledku toho se objevují i požadavky, aby byla provedena důsledná rehabilitace postižených amatérů-vysílačů.

Požadavky na vysvětlení tehdejších opatření jsou naprosto oprávněné. Příčiny radikálního snížení počtu držitelů povolení v prvním období po roce 1948 spočívají především v tom, že po převzetí povolovací agendy bylo ministerstvu vnitra uloženo jednak zabezpečit naprostou kontrolu veškeré činnosti amatérů-vysílačů, jednak prověřit, nejsou-li držiteli povolení osoby, které se zdiskreditovaly svou činností za okupace nebo v únorových událostech roku 1948. Ministerstvo vnitra nebylo dostatečně vybaveno pro tak důslednou kontrolu provozu vysílacích stanic, jaká byla požadována, proto bylo vydávání dalších povolení prakticky zastaveno. Současně s tlakem vyvíjeným ve směru snížení počtu povolení v zájmu účinnější kontroly začal působit i tlak daleko silnější, a to zdůrazněné hledisko třídního původu držitele povolení.

Tak se stalo, že většině držitelů, u nichž vznikly pochybnosti o kladném poměru k lidově demokratickému zřízení, bylo povolení odejmuto. Ve fázi revolučního uchopení moci, kdy nové státní zřízení bylo vystaveno intenzivnějším vnějším snahám o rozvratnou činnost, je nutno tento postup pochopit. V další fázi byl podstatně rozšířen počet kolektivních stanic s plným vědomím, že jde o určitou náhražku individuální činnosti těm, jimž bylo povolení odejmuto.

Dnes je však jasné, že uvedená hlediska byla v padesátých létech dále deformována v souvislosti s tezí o zostřování třídního boje, přičemž svou úlohu sehrála i mezinárodní situace a budování obranného systému ČSSR v období studené války.

S výjimkou osob, které byly odsouzeny pro jinou trestnou činnost, neměl žádný případ odejmutí povolení k provozu amatérské vysílací stanice soudní nebo trestní důsledky. Nelze však opomenout důsledky morální a občanské. Omyly, k nimž došlo, a škody vzniklé jako důsledek nedůvěry a přehnané opatrnosti těch občanů, kteří se na pracovišti a v místě bydliště vyjadřovali k třídnímu profilu amatérů-vysílačů, bude těžké i jen zčásti napravit.

Je nutné uvést, že většině držitelů, kteří o to později žádali, byla povolení obnovena. Skutečností je, že někteří bývalí držitelé takovou žádost nepodali v důsledku pocitu křivdy. Na KSR MV byly již začátkem března t r. zahájeny práce spojené se zjišťováním důvodů, které v jednotlivých případech vedly ke zrušení povolení. Bylo však zjištěno, že veškeré písemné materiály z uvedeného období (s výjimkou kartotéčních štítků) byly ve skartačních lhůtách zničeny.

S vědomím všech důsledků vzniklého stavu zaujímá Kontrolní služba radiokomunikační ministerstva vnitra toto stanovisko:

1. Ve většině případů, kdy bylo v minulosti odebráno povolen k provozu amatérské vysílací stanice z důvodů, které pominuly, přičemž neměly trestní následky, nemůže jít o rehabilitační řízení v pravém slova smyslu, jak je má na mysli připravovaný zákon. Půjde o urychlené obnovení povolení na základě povolovacího řízení.

Žádosti je třeba předkládat povolovacím orgánům Kontrolní služby radiokomunikační Krajské správy SNB místně, příslušné podle místa bydliště žadatele, který musí splňovat příslušná ustanovení nových povolovacích podmínek. Bude zařazen do operatérské třídy, odpovídající jeho současné kvalifikaci.

2. U bývalých držitelů povolení, kteří podle zákona požádají o rehabilitaci, bude postup stejný s tím, že by bylo vhodné, aby o povolení požádali až po rehabilitačního řízení.

3. Protože povolovací podmínky platné od 1. 1. 1968 byly připravovány již od roku 1966 a zejména v ustanovení paragraf 3 a 4 umožňují výklad, který je v rozporu s linií vytýčenou prosincovým a lednovým plénem ÚV KSČ, byly podniknuty potřebné kroky k nápravě návrhu na novelizaci příšlušných ustanovení zákona č.110/1964 Sb. o telekomunikacích.

AR 6/1968


NA OKRAJ VŠELIČEHOS

Honza Šíma OK1JX

Současná vlna demokratisace a napravovaní chyb minulého údobí se výrazně projevila i v kádrovém podhoubí profesionální radiotechniky, v hnutí a organisaci radioamatérů; nejvíce mezi krátkovlnnými a ultrakrátkovlnými amatéry vysílači, vyznavači činnosti ze všech sportů a koníčků nejreglementovanější. Není divu: z druhé světové války zůstala v hlavách celé veřejnosti spojitost krátkovlného vysílání s ilegální zpravodajskou činností a teprve mnohem později přesvědčil film ,,Kdyby všichni chlapi světa" miliony diváků, že radioamatérské stanice mohou i být společensky prospěšné. Problémy demokratisace v její současné vývojové fázi jsou stejné jako všude jinde ve veřejném životě: definice chyb minulosti, napravování jejich následků, zjišťování viníků a odhalování chameleonů, kteří nejhlasitěji podpisují rituální přihlášku k závěrům lednového plena ÚV KSČ, ač v dobách té nejchybnější politiky a metod byli buď kapitány, nebo jejich nejkonformnějšími pomahači. Konversi pravou, poctivou změnu přesvědčení s upřímnou sebekritikou je jistě třeba uznat; změnu povrchové úpravy ovšem ne - nepravý konvertita se však většinou nějak prozradí sám. Tím líp, je-li možno porovnat jeho dnešní projevy s tím, co dělal říkal nebo psal v odlišné situaci.

Před okupací byla jen hrstka držitelů vysílací koncese, ta se však ihned 15. března 1939 stala terčem pozornosti Gestapa. Mnozí zaplatili svou účast v odboji životem. Zbylí obnovili okamžitě po revoluci svůj spolek ČAV, jemuž válečný a poválečný rozvoj zájmu veřejnosti a hlavně mládeže pomohl k rychlému rozmachu. Do přelomu let 1949 a 1950, kdy nastal zlom, vyrostl počet vydaných vysílacích koncesí asi na 500; počet tzv. registrovaných posluchačů, jež do spolku přivedla naděje na získání vlastní koncese pak na cca 8000. Pokus vyřešit různé aktuální organisační potíže spolku jeho připojením k Revolučnímu odborovému hnutí (poznámka OK1VPZ: pochopitelně šlo o komunisty nadiktované připojení ČAV k ROH), odhlasovaný v dubnu 1950 sjezdem ve Sliači, tvrdě nevyšel: jednak ochromená aktivita členstva, způsobená probíhající likvidací velkého počtu vysílacích oprávnění, jednak skutečnost, že ČAV se rozplynul v závodních klubech ROH a ztratil jakoukoli možnost ústřední členské evidence zavinil krisi, již pomohlo překonat vlastně jen pár nejodolnějších pracovníků. Budování prakticky úplně nové členské základny přešlo i na novou organisaci, kterou bylo nutno po vyčlenění z ROH vytvořit, aby se mohla stát kolektivním členem Svazu pro spolupráci s armádou, založenému podle vzoru sovětského DOSAAF k 1. lednu 1953. Tato organisace byla vlastně federativním sdružením samostatných spolků ČRA, Dobrovolného svazu lidových motoristů (převedeného z bývalého Československého automotoklubu) a dalších, tedy tím, o čem je dnes opět řeč; lze předpokládat, že by dnes bylo všem vyznavačům technických sportů daleko líp, kdyby si byl Svazarm uchoval tuto podobu. Jenomže v té době kraloval ministr Čepička, ten neměl rád gen. Ejema, předsedu motoristického svazu, a tak byly po roce všechny členské svazy zrušeny a struktura Svazarmu přeorientována na individuální členství. Tím začal řetěz potíží, jenž se táhne až do dnešních dnů. Ještě se k nim vrátíme.

Politické metody po únoru 1948, jimž pomalu začínáme rozumět teprve teď, tehdejší praxe zdvižených prstů a móda bezpečnostních trojek a pětek způsobily, že se na scéně objevilo trio samozvaných diktátorů s hrstkou zastrašených přisluhovačů. Ve vedení spolků došlo k ,,machtübernahme", technickou a sportovní činnost zastřela politická a bezpečnostní nedůvěra. Radiokomunikační kontrolní úřad ministerstva vnitra, jemuž v čele stojí Miloš Sviták OK1PC, začíná na jaře 1949 individuálně rušit vysílací oprávnění; nejdříve pomalu, pak stále ve větších dávkách, v srpnu 1950 provede šalamounskou akci: výměnu všech koncesních listin za nové, přičemž nové byly vydány jen těm, kdo byli uznání za nezávadné. Rušení soukromých stanic však pokračuje dál, v únoru 1952 (už za jiného šéfa RKÚ, abychom byli spravedliví) dokonce 122 najednou, až do února 1954, kdy jich bylo už ,,jen" 27. Důvody zrušení nebyly zpočátku postiženým udávány žádné, pak to bylo ,,v rámci kolektivisace amatérské činnosti" a u těch úplně posledních ,,pro nečinnost". Zrušení stanice bylo provázeno prohlídkou StB a zabavená vysílací zařízení většinou zmizela beze stopy někde ,,na vnitru"; orgány RKÚ samy určovaly, co je vysílací zařízení - namnoze to byly i mikrofony, modulátory a zdroje! Původce těchto zákroků nezajímalo, že postižení exkoncesionáři ztráceli investovaný materiál, peníze, práci a hlavně lásku, s níž si svá zařízení stavěli, ani vliv, který to mohlo mít na jejich poměr k režimu. Průvodci byli o své pravdě přesvědčeni: s. Smolík, OK1ASF, na sliačském sjezdu žádá, ,,abychom bez kompromisu odstranili z našich řad lidí, kterým koncese nepatří", na tomtéž sjezdu je ing. Josef Gajda, OK1DS, hlavní apoštol přechodu z individuálních stanic na kolektivní stanice podle sovětského vzoru, zvolen kádrovým referentem spolku a o půl roku později si ve výboru stěžuje na přemíru práce a žádá v ní pomoc. Dr. ing. Miroslav Joachim, OK1WI (poznámka OK1VPZ: Joachim za Hitlera, když byly uzavřeny české vysoké školy, se prohlásil za Němce a vystudoval berlínskou techniku, po válce se však stal okamžitě nejoddanějším pomahačem bolševického režimu…), pilně zásobuje spolkový časopis politickými články až po ,,Soudruh J. V. Stalin a radiotechnika", obohacuje amatérská spojení povinnými politickými hesly a v rámci intensivního boje za mír prosadí vystoupení ČAV z mezinárodní radioamaterské organisace IARU, kde v té době bylo Československo jediným členem z LDS (poznámka OK1VPZ: LDS znamená „Lidově demokratické státy“) a kam se po dlouhých potížích místního rázu vrátilo o 16 let později, dlouho po vstupu SSSR a většiny ostatních LDS. Kritisovat tyto akce, metody a názory znamenalo rozmnožit počet zrušených koncesí, jenž tak jako tak nebyl malý: podle neúplného seznamu jich bylo 373. Z toho až dosud 43 amatéři dosáhli obnovení koncese, 6 zemřelo, 1 se vystěhoval legálně a pár ilegálně zůstává tedy cca 320 zkušených praktiků, kteří se z větší části stáhli a dodnes stojí mimo organisaci, jež většinou ani nezná jejich adresy. Že v pozdějším vývoji, kdy do hnutí přicházeli nový adepti, chyběla každá instruktorská ruka a hlava, je nasnadě.

Zvrat nastal v roce 1954, kdy na podzim bylo rehabilitováno několik z nejkřiklavějších případů; pak už úměrně s výměnami pracovníků povolávacího orgánu a vývojem jejich názorů a směrnic i celkové politické situace pozvolna rostl počet měsíčně vydaných nových a obnovených koncesí až na 70, v tomto měsíci; dnešní počet vydaných povolení je veliký, asi 2300, zájemců je hodně, zázemí zájemců zatím o jiné sféry radioamatérské činnosti než je vysílání je obrovské, možnost získání vysílacího oprávnění snazší, než se kdy dalo doufat; jen zájem mládeže není úměrný tomuto stavu a trendu. Ale je jinak všechno v pořádku? Nemohly být ty cifry ještě mnohem větší, vezmeme-li v úvahu současný stav povědomí a zájmu všech vrstev obecné veřejnosti o radiotechniku? Vraťme se k záležitostem organisace hnutí, jež nutně mají vliv na podchycování zájmu.

Po pádu ministra Čepičky byly podrobeny ostré veřejné kritice a postupně zrušeny všechny jím v armádě zřízené a vnesené instituce a metody. Zůstal však Svazarm v podobě z roku 1953 a bez hlubších změn. Od tehdy se aparát i takzvaně ,,volené" orgány Svazarmu obsahují převážně vysokými důstojníky, pro něž už v armádě není uplatnění. Generálové (a ti nižší) bez vojska, naučení a zvyklí ukázněně provádět rozkazy shora a dolů nařizovat. A tady je kořen zla; dobrovolné členstvo je pak už jen vedlejší nezbytností, nutnou k tomu, aby mohla existovat organisace. Skutečná demokracie by tu mohla být nebezpečná, proto se pečlivě vypracuje systém demokracie formální: delegáti i členové ,,orgánů" se nasazují a jsou schvalováni, ve volených orgánech jsou jednotlivé ,,odbornosti" zastoupeny každá trošku, čili všechny v menšině; jejich jediné rozhodování a řízení spočívá ve schvalování ,,materiálů" připravených aparátem, ve schůzích svolávaných tak řídce, že je jakákoliv operativnost už a priori vyloučená. Vládnou tedy profesionálové, aparátníci a ,,volení" předsedové a ,,místopředsedové"; a protože platy jsou ,,vojenské", jde tu o docela snesitelné pašalíky. Iniciativně ,,zdola" se povoluje jen to, co není nebezpečné. Zásada ,,rozděluj a panuj" se aplikuje v maximální možné míře, kde se sejde víc členů pohromadě, pečlivě se sleduje, nekritisuje-li někdo příliš nebo dokonce nemluví ,,proti celistvosti Svazarmu"; zejména se nerady vidí sjezdy a jiná srocení, kde by mohla propuknout nespokojenost a úvahy o odtržení a samostatnosti. Spor je hluboký a neřešitelný, protože naivní ,,aktivisté"; věří v princip ,,sportem k brannosti", kdežto profesionálové v ,,branností ke sportu", a podle toho řídí a rozhodují.

Lednové plenum (1968) nečekaně rozdalo karty a uvolnilo kázeň. První se pro odchod ze Svazarmu nekompromisně rozhodli letci, po nich se ozvaly motoristé; zde však došlo k rozpolcení názorů, zda má být utvořena organisace úplně samostatná, nebo federovaná s ostatními technickými sporty. Stejné úvahy se řeší v hlavách i na schůzích radioamatérů (podaří se někdy vyhloubit ten ošklivý název ,,radisté", který se sem dostal z armády a je rovněž výrazem logiky ,,braností ke sportu"?) a těch ostatních. Proti tuhému direktivnímu systému a přebujelému aparátnictví dosavadního Svazarmu je tolik námitek, že je všem okamžitě jasné, že dosavadní Svazarm nemá další existenční oprávnění - všem, až na vysoké procento jeho profesionálních pracovníků, jimž jakákoliv změna ohrožuje existenci. Přímo v ÚV Svazarmu si rychle udělala pořádek závodní organisace KSČ tak, že vyresignovala z klíčových posic konservativce a nahradila je takovým pracovníky, kteří jsou ochotni a schopni rozumně jednat o příštím organisačním vývoji dosavadních složek i celé organisace. Horší je to na nižších úrovních, kde bují přemlouvání, zastrašování, kupování a vyšachovávání odborných funkcionářů a členstva aktivistických složek, jež se mají rozhodovat pro tu či onu příští formu, až po zhotovování narežírovaných resolucí a pod. Vlastně tu dochází k úplné anarchii a k morálnímu i skutečnému rozkladu Svazarmu. Otázka samostatnosti či federace má vlastně tři verse, protože federaci si většina aktivistů představuje jako sdružení absolutně samostatných svazů,vytvořené k hájení společenských otázek a nemající nic společného se Svazarmem, kdežto konservativní profesionální pracovníci a jimi získaní členové ji vidí jako přelakovaný Svazarm, hlavně se zachováním dosavadních pašalíků (poznámka OK1VPZ: a také finanční podpory státu). Jenomže má-li se odstranit vláda aparátu, nelze toho dosáhnout s lidmi, myslícími dosavadním způsobem; a s důstojníky už vůbec ne.

Zcela zvláštní situace se vyvinula v časopise Amatérské rádio. Ten vznikl jako orgán Svazu Čs. radioamatérů v roce 1952 spojením dřívějších Krátkých vln a Radioamatéra-Elektronika a z počátku ho vedl redaktor KV R. Major, OK1RW. Tomu však byla v březnu 1952 odňata - patrně účelově - jeho vysílací koncese, a když předložil vedení svazu otázku, zda má i nadále důvěru pro vedení SR, odpověděl mu předseda OK1WI, že ne, a že jeho funkci převezme OK1ASF. Svaz ČRA si AR přinesl do Svazarmu jako své věno; od roku 1953 se stal vydavatelem Svazarm, ten však je po několika letech předal Vydavatelství časopisů MNO. AR se od té doby značně vzdálilo svému původnímu určení a její redakce se postavila na stanovisko, že amatéři vysílači jsou příliš malou složkou, než aby se ve dnech 6. a 7. dubna tohoto roku (1968) usnesl na obnovení spolku ČAV však došel i k zásadnímu rozhodnutí, že v novém spolku by byl dán, přes jeho tradiční název, prostor pro všechna zaměření radioamatérské činnosti; negativně kritisoval plnění požadavků organisace časopisem AR a uvažoval nutnost založení časopisu nového, který by plně sloužil jejím zájmům. To se nezdá zcela logické, protože v situaci, kdy se řeší problém majetkového vybavení odborných organisací v případě odchodu z Svazarmu by mělo být samozřejmé, že odejdou především s tím, co si do něj přinesly, a že by Svazarm logicky měl restituovat změny, které v meziobdobí sám způsobil. Celá forma příští radioamatérské organisace a všech dílčích otázek je ovšem zatím jen naznačená; aktiv zvolil přípravný výbor, jemuž dal plnou moc řešit ji podle vývoje situace až do celostátního sjezdu, který o ní v říjnu definitivně rozhodne. Zatím se již ukazuje, že to nebude lehký oříšek, protože se porůznu objevují i snahy o vytvoření dalších organisací s odlišnou, netradiční koncepcí, podmíněné nejčastěji neporozuměním, nedomyšlením nebo i osobními vazbami a zájmy. Drobení sil či dokonce rozbíječství ovšem může hnutí potřebovat ze všeho nejméně právě v této době. Ostatně i ti, kdo do něj přišli později a jimž pojem ČAV není pojmem pochopí, že rehabilitace spolku patří k nápravám nesprávných jevů minulosti právě tak, jako požadavek odchodu z funkcí i klíčových postavení v čs. radioamatérském hnutí všech, kdo se aktivně zúčastnili hromadného rušení koncesních oprávnění v padesátých letech a rehabilitace těch, kdo jí byli neprávem postiženi; tento postulát je významným bodem v usnesení celostátního aktivu a byl přijat spontálně a s nadšením.

A závěrem pro všechny naše čtenáře: pokládáme za vhodné zaujmout stanovisko a i dát místo problémům této organisace; učiním tak podle potřeby i příště, pokud se nevyřeší podivná situace, že její vlastní časopis se k ní staví bokem a sleduje svou odlišnou politiku: jde o to naše vlastní podhoubí.


Š.

Sdělovací technika 5/1968


VYJÁDŘENÍ PŘÍPRAVNÉHO VÝBORU KE STANOVISKU REDAKCE AR

Přípravný výbor se zabýval komentářem AR k celostátnímu jednání radioamatérů. Neupíráme redakci právo na vlastní hodnocení; uvedené stanovisko však bylo pro většinu radioamatérů jedinou informací, a to - podle našeho názoru - informací, neodpovídající svými závěry cílům přípravného výboru. Navíc musíme s politováním konstatovat, že tento článek - ať byl úmysl autorů jakýkoli - umožňoval některými formulacemi nesprávný výklad, v jehož důsledku byl přípravný výbor obviňován z rozbíječství, individualismu a dokonce označován za kliku, která se nedemokraticky uchopila moci. Článek tedy ztížil naše postavení a zkomplikoval přípravy nové amatérské organizace.

Polemizovat a přít se o formulace nemá však v současné době smysl. Důležité je přesně informovat veřejnost o našich záměrech, tím sjednocovat naše hnutí a připravovat novou organizaci za co nejširší spoluúčasti a podpory a tím dokazovat naše skutečné cíle. Proto jsme s redakcí AR kriticky pro brali vzájemné vztahy i vzájemná stanoviska a rozhodli se k tomuto prohlášení.

Celostátní jednání probíhalo v době, kdy vrcholil společenský pohyb, uvolněný lednovým plénem ÚV KSČ. Nahromaděné a dlouhodobě neřešené problémy dosáhly takové koncentrace, že náhlé uvolnění mocenských zábran dalo jednání velmi vzrušený a emociální charakter. Některé aktivy radioamatérů (jako pražské jednání 5. 4. t. r.) se zcela vymkly pořadatelům z rukou. Touto atmosférou, i když v daleko menší míře, bylo poznamenáno i celostátní jednání. Jednotlivá stanoviska i spontánní reakce označované v článku jako nedemokratické je třeba chápat v souvislostí s celospolečenskou atmosférou, s koncentrací problémů radioamatérismu i s obavami, že nedojde k zásadní nápravě. V tomto směru jsme toho názoru, že redakce přecenila atmosféru a nedokázala jedno značně odhadnout to pozitivní, co jednání pro další rozvoj radioamatérismu znamenalo.

Přípravný výbor se považuje za pouhou pracovní skupinu, která má připravit příslušné varianty uspořádání a zajištění budoucí organizace. Vychází při tom z těchto zásad:

Navrhnout takovou organizaci, která by plně respektovala národní i odbornou samostatnost. Vytvořit ji moderní, funkční a efektivní a umožnit zcela demokratické ovlivňování jejího rozvoje od zdola až po nejvyšší orgán. Tím zajistit, aby členové pokládali organizaci za svou a byli jejími spolutvůrci. V organizaci respektovat jednotlivé zájmy, zabezpečit plný prostor pro jejich rozvoj a umožnit volbu zástupců až po vrcholný orgán. Demokratickou volbou umožnit automatickou obměnu funkcionářů a výběr těch nejschopnějších. Dosáhnout toho, aby se výkon funkcí stal ctí a projevem důvěry. Organizační strukturu navrhnout tak, aby mohla pružně vyhovět různým místním podmínkám i zájmům. Připravit návrh řešení problémových oblastí, omezujících rozvoj radioamatérismu, zvláště v materiálové, technické a publikační sféře. Účinně hájit naše zájmy na veřejnosti, propagovat naši organizaci a podněcovat zájem mládeže. Hledat nové formy výchovy a vrátit se i ke všemu, co se v minulosti osvědčilo. Do nové organizace zavádět i nového ducha, ducha opravdového přátelství, obětavosti a národní hrdosti - ducha ham spiritu a odpovědnosti každého z nás za celou organizaci.

Tyto zásady se prakticky odrážejí v dokumentech, které rozpracováváme. Zakládáme evidenci, ustavují se přípravné výbory odboček, jsou navrženy stanovy a program a připravujeme varianty uspořádání a společenského zabezpečeni. Jak si konkrétně novou organizaci představujeme? Základním článkem s právní subjektivitou budou odbočky, vznikající buďto v místech s větší koncentrací radioamatérů, nebo v okresech. Mohou být zakládány i specializované odbočky. V odbočkách bude zcela samostatně probíhat sportovní, zájmový i spolkový život podle možností, zájmů a iniciativy. Odbočky budou samostatně hospodařit, potřebné prostředky budou získávat z podílu členských příspěvků, z výdělečné činnosti (zisk za výcvik, kursy, výrobu nedostatkových prostředků, za spojovací služby apod.), popřípadě i z dotací. K odbočkám se mohou přiřazovat místně odlehlé kluby, popř. kluby u jiných organizací (ČSLA, SNB, ROH, Junák apod.). U odboček mohou vznikat odbory specializované na úzký zájem (DX, VKV, liška, technika apod.) a žijící vlastním zájmovým životem. Odbočka má být tedy střediskem, umožňujícím spolkový život a poskytující odbornou pomoc. Centru bude náležet sportovně koordinační a normotvorná činnost, bude poskytovat služby (časopis, edice, prodejna, výroba dílů a stavebnic, QSL, diplomy) a bude hájit zájmy před úřady i v zahraničí; z toho určitá část služeb a koordinační činnosti národního charakteru bude soustředěna do národních klubů.

Organizaci připravujeme jako samostatnou, bez možností vnějších zásahů do spolkového, sportovního a zájmového života. Sjezdu předložíme varianty zcela samostatné organizace, organizace v rámci federace technických sportů (vzniklé ze Svazarmu) a organizace v rámci federace s jinými odbornými organizacemi. Ve federativních variantách předpokládáme, že vnitřní život organizace bude zcela samostatný, styk s federativním orgánem předpokládáme jen na nejvyšší úrovni, a to ve směru zastupování společných zájmů v Národní frontě a ve společenské kontrole efektivnosti hospodaření s prostředky, poskytnutými na tuto činnost společnost, přičemž federativní vrcholný orgán by byl sborem zástupců jednotlivých svazů. Ostatní koordinaci s jednotlivými svazy lze zajišťovat přímými dohodami a jednáními bez dalšího zprostředkování a bez aparátu. Pokud jde o společný aparát (tzv. střechový, popřípadě okresní) budovat jej jen po vzájemné dohodě jednotlivých partnerů a z rozpočtu těchto partnerů. Jedině toto pojetí chápeme jako záruku autonomie jednotlivých odborných svazů. Při této příležitosti však musíme zdůraznit, že tyto naše představy nebyly v době zpracování tohoto stanoviska shodné s dosavadními představami některých představitelů Svazarmu; další sbližování stanovisek záleží pouze na nových pohledech vedení Svazarmu. Jednotlivé varianty chceme rozpracovat tak, aby rozhodnuti o začlenění mohlo být zcela kvalifikované a zodpovědné. V žádném případě však nepřistoupíme na federaci, která by používala mocenské metody a prostředky k prosazování direktivní vůle.

V komentáři AR se zdůrazňuje, že naše organizace hovoří pouze za 10 % čtenářů AR. Tato úvaha vychází z řady předpokladů, které nelze objektivně odhadnout a tím méně dokázat: kolik ze čtenářů AR (a z jakých důvodů) potřebuje organizaci a proč dosud organizováni nejsou. Právě tak ani my nevíme, kolik skutečných členů se k nám přihlásí. Diskuse vedená v tomto směru postrádá podle našeho názoru objektivitu. Jak amatéři-vysílači, tak amatéři-radiotechnici svou organizaci, potřebují. Je jistě různý stupeň potřeby a různý stupeň stálosti zájmů, hovořící víc pro amatéry-vysílače jako složku nejvíce sešněrovanou předpisy, výběrem a regulemi. Chceme vytvořit podmínky pro všechny zájemce, současně však chceme, aby si každý zájmový směr řídil svými zástupci svůj rozvoj samostatně a svébytně. Proto také věříme, že demokratická organizace dá předpoklady k uplatnění této zásady. Přesto však i v úvahách je nutné oddělovat pojmy člen a čtenář jako potenciální člen (který třeba o organizaci vůbec zájem nemá), protože přípravný výbor musí vyjadřovat zájmy především skutečných členů, kterým za svou činnost i odpovídá; pro potenciální členy pak musí vytvářet organizační podmínky, aby se naše organizace stala i pro ně zajímavou a přitažlivou.

O hospodářských otázkách (výše členských příspěvků, rozsah a cena služeb) je dnes předčasné hovořit. Návrhy se rozpracovávají a budou předloženy ve zcela konkrétní formě sjezdu.

Co v dané době považujeme za nejdůležitější? Jednotu, serióznost, nadšení a pomoc vás všech. V diskusích vycházejme z toho, co nás spojuje; snažme se najít syntézu, v níž bychom plně využili všeho, co bylo vytvořeno, a odstranili všechno, co nás svazovalo.

Tímto příspěvkem jsme pokládali za nutné informovat čtenáře AR o skutečné situaci v našem hnutí. Chtěli jsme tím přispět k tomu, aby diskuse přešla z pole emocí a dohadů na pole reality.

Přípravný výbor
15. června 1968

 

K vyjádření přípravného výboru

Stanovisko redakce k celostátnímu aktivu radioamatérů a k jeho prohlášení, uveřejněné v AR 5/68, dalo podnět k obsáhlému společnému jednání mezi představiteli přípravného výboru nové radioamatérské organizace a redakcí Amatérského radia o všech aktuálních otázkách radioamatérského hnutí. Přes všechny výhrady, které k našemu stanovisku přípravný výbor měl a které shrnul do svého vyjádření, splnilo podle našeho názoru uveřejnění stanoviska přinejmenším jeden významný úkol: pomohlo navázat přímý kontakt mezi přípravným výborem a redakcí, který do té doby chyběl. Přípravný výbor do uveřejnění stanoviska neinformoval redakci o své práci, nezval její zástupce na svá jednání a ani se na ni neobrátil s žádným požadavkem nebo žádostí o pomoc. Byla to nesporně chyba protože jak ukázalo první vzájemné setkání v polovině června, vyprchala již vzrušená atmosféra celostátního aktivu a přípravný výbor dnes přistupuje k řešení otázky budoucí radioamatérské organizace velmi seriózně a v podstatě ze stejných hledisek, jaká redakce AR zastávala již před dubnovým aktivem a zastává i dnes: vytvořit jednotnou organizaci všech radioamatérů, vysílačů i techniků, v níž by každý obor měl odpovídající místo, slovo i zastoupeni ve všech volených orgánech. Takovou organizaci, v níž by si radioamatéři sami - bez vnějších zásahů nebo zásahů nadřazeného aparátu - rozhodovali o svých věcech, kde by si každá odbornost řídila svoji činnost zcela samostatně podle svých potřeb a zájmů.
Jestliže jsme v našem květnovém stanovisku projevili nesouhlas s tendencemi, které tak silně zazněly na celostátním aktivu a které jsme nepovažovali za správné z hlediska všech amatérů, šlo nám o jedno: aby se tyto tendence nepřenesly i do činnosti přípravného výboru a nevedly nakonec k vytvoření organizace amatérů-vysílačů, která by nebrala dostatečný zřetel na potřeby a zájmy velkého počtu radioamatérů-techniků, všech zájemců o jakoukoli radioamatérskou činnost. Nic víc, ale také nic méně jsme svým stanoviskem nesledovali.

Jak ukázalo společné jednání s přípravným výborem a jak konečně vyplývá i z jeho dnešního vyjádření, jsou tyto tendence překonány a přípravný výbor stojí na stejném stanovisku jako redakce AR. Nestojí tedy nic v cestě trvalé a soustavné spolupráci, která v dané situaci může společné věci radioamatérů jen prospět. Na takové spolupráci se redakce s přípravným výborem dohodla a prvním výsledkem i dokladem oboustranné dobré udic je společné prohlášení, které otiskujeme.

Redakce AR

 

 Společné prohlášení přípravného výboru a redakce AR

Přípravný výbor nové radioamatérské organizace a redakce AR se po vzájemném vyjasnění stanovisek shodly na společném postupu a vzájemné spolupráci ve všech otázkách souvisících s vybudováním nové, demokraticky řízené organizace, přístupné všem čs. radioamatérům bez ohledu na jejich zájmový obor. Po zvážení současného stavu a nejaktuálnějších potřeb bylo dohodnuto:

1. Protože je třeba získat především přehled o budoucích členech nové organizace, aby se všem dostalo možnosti zastoupeni již na říjnovém sjezdu, je nutné doplnit evidenci. Přípravný výbor již rozeslal evidenční lístky všem radioamatéři jejichž adresy mu byly dostupné (jsou to především amatéři-vysílači). Aby možnost přihlásit se k nově vznikající organizaci měl skutečně nejširší okruh zájemců o radiotechniku, ať již byli nebo nebyli dosud organizováni, uveřejní AR v čísle 8/68 evidenční lístek, který jim tuto možnost poskytne. Došlé vyplněné lístky předá redakce k dalšímu zpracování přípravnému výboru.

2 Přípravný výbor bude redakci a jejím prostřednictvím i všechny čtenáře časopisu pravidelně informovat o své činnosti.

3. Po ustavení organizace (po říjnovém sjezdu) rozšíří redakce AR svoji redakční radu o její zástupce. Do té doby zastupuje v redakční radě přípravný výbor jeho tajemník Karel Krbec, OK1ANK.

Přípravný výbor a redakce věří, že jejich vzájemná spolupráce bude radioamatérskému hnuti k prospěchu a budou hledat další její formy, aby se v zájmu společné věci i nadále rozvíjela.

Přípravný výbor.

15. 6. 1968                                                                                                                Redakce AR
 

 


 

AR 8/1968


Vážení přátelé

Ústřední sekce radia a oddělení radiotechnické přípravy a sportu ÚV Svazarmu ve snaze co nejlépe informovat československé radioamatéry o veškeré radioamatérské činnosti v ČSSR i v zahraničí vydávají

RADIOAMATÉRSKÝ ZPRAVODAJ.

Tento bude přinášet zprávy ze všech oborů radioamatérské činnosti - zejména

— zprávy z pásem KV či VKV (proposice národních a mezinárodních závodů a soutěží, jejich výsledky, podmínky pro získání diplomů DX zprávy, DX expedice, apod.);

— kalendáře závodů a soutěží v honu na lišku, víceboji a rychlotelegrafii, proposice a výsledky místních, okresních, výběrových a mistrovských soutěží;

— zprávy pro radioamatéry technického směru;

— zprávy předsednictva ústřední sekce radia, z jednání jednotlivých od borů ÚSR;

— nové koncese OK i OL, zprávy ministerstva vnitra - kontrolní služby radiokomunikační;

— nabídky a poptávky materiálu, zařízení, atp.

Radioamatérský zpravodaj je určen pro potřeby okresních výborů a okresních sekcí radia, radioklubů, družstev a kroužků ZO Svazarmu a též jednotlivých radioamatérů.

Druhé číslo vychází již ve zlepšeném tiskovém provedení s bohatším a aktuálnějším obsahem.

Soustřeďování informací, jejich redakce, tisk, poštovné a další režie sspojené s jeho vydáváním si vyžádají značné náklady. Vzhledem k tornu bude třeba, aby každá základní organizace, radioklub i jednotliví radioamatéři - pokud budou reflektovat na zasílání tohoto zpravodaje - částečně přispěli na úhradu zvýšených nákladů. Tento příspěvek činí Kčs 12,- pro rok 1968.

V roce 1968 se plánuje vydání 10 čísel.

Přiloženou složenkou poukažte částku Kčs 12,- Pokud budete reflektovat na větší počet výtisků (např. pro všechny členy Vašeho kolektivu), poukažte touto složenkou tolikrát obnos Kčs 12-. kolik budete požadovat výtisků ‚.Zpravodaje“. Na složence uveďte čitelně přesnou adresu na kterou má být Zpravodaj zasílán (doporučujeme pokud možno hromadně).

Pokud uvedenou částku nepoukážete, budeme mít za to, že na další zasílání „Zpravodaje“ nereflektujete.

Oddělení radiotechnické přípravy a sportu              Ústřední sekce radia ÚV Svazarmu

 

Zprávy organizační

ZPRAVA ministerstva vnitra - Kontrolní služby radiokomunikační.

Ministerstvo vnitra - KSR nás požádal, abychom seznámili radioamatéry - vysílače a vedoucí operatéry kolektivních stanic s touto zprávou:

Některé kolektivní stanice se na nás obracejí se žádostí o povolení zvýšeného příkonu proto, že dostaly přidělené radiové vysílače typu KUV 020 a Pelikán pro zabezpečení spojovací služby Svazarmu. K těmto žádostem sdělujeme, že povolení zvýšení příkonu pro spojovací služby nebudeme přidělovat. Pokud kolektivní stanice chtěli těchto vysílačů používat, je zapotřebí, aby vedoucí operatér měl oprávnění pro třídu A a příslušnému orgánu bylo předem zasláno úplné elektrické schéma zapojení vysílače včetně provedených úprav, což je u uvedených vysílačů nezbytné.

V případě, že vedoucí operatér nesplňuje předepsané podmínky podle paragrafu 13 povolovacích podmínek, je třeba získat vedoucího operatéra, který požadavky splňuje a podrobí se zkouškám pro třídu A

Dále upozorňuje ministerstvo vnitra, že podle povolovacích podmínek, paragraf 36, odstavec 5 se dnem 1. března zrušila povolení zvýšeného příkonu vysílacích zařízení všem držitelům povolení. Podle paragrafu 14 povolovacích podmínek všichni žadatelé o zvýšený příkon musí být držiteli operatérské třídy A a musí předložit novou žádost o navolení zvýšeného příkonu prostřednictvím ústředního výboru Svazarmu, oddělení RPS. Žádost musí být doložena úplným elektrickým schématem a řádně zdůvodněna.
Předsednictvo ústřední sekce radia upozorňuje, že žádosti o povolení zvýšeného příkonu nad 300 W budou doporučovány pouze representačním stanicím, kterou jsou nominovány ústřední sekcí radia k účasti na mezinárodních závodech a soutěžích nebo konají pokusy se zvláštními druhy provozu

RZ 2/1968


Jak dál?

Hluboké změny, které probíhají v naši společnosti se v posledních týdnech začaly přenášet i do společenských organizací. Jejich vedení, která byla většinou věrnou kopií státního modelu direktivního řízení, začínají pod vnitřním tlakem členstva i po váhou vnějších okolností chápat, že již nebude možno pokračovat starými metodami. Proklamuji proto svou ochotu přizpůsobit se novým podmínkám a na důkaz upřímnosti svých prohlášení provádějí i některé změny, zatím spíše personálního charakteru. Rozsah těchto změn i zpoždění, se kterým se uskutečňují je při tom přímým měřítkem tuhosti režimu, který v nich byl zaveden.

Podrobíme-li všechny tyto proklamované i prováděné zrněný hlubšímu rozboru, vidíme, že mají jeden společný faktor. Je jím snaha udržet, i když třeba v jiném organizačním seskupení či pod jinou firmou dosavadní stav. Tato tendence je ostatně zcela přirozená, uvědomíme-li si,  že ovládací aparát direktivně řízené organizace, je přímo existenčně vázán na její kontinuitu.

Jak vlastně vůbec dojde k tomu, že se z organizace, která původně vznikla s cílem sloužit  zájmům svých členu, časem vyvine něco zcela opačného, systém ve kterém jsou základní úlohy prohozeny?

Sledujeme-li vývoj takových organizací zjistíme, že je podmíněn dvěma základními okolnostmi. Prvou z nich je přesun finančních prostředků, jehož intensita nezávisí na výsledcích činnosti. Okamžikem, kdy už si organizace nemusí na sebe vydělat, přerušuje se jedna z důležitých zpětných vazeb. Vydržovat organizace, která nemá vnější zdroj, může totiž jen řadové členstvo a to je ochotno přispívat jen tehdy, jsou-li jeho požadavky organizací uspokojovány. V opačném případě ztrácí zájem, přestává spolupracovat a spolek zaniká nedostatkem prostředků.

Druhou podmínkou nezdravého vývoje je potlačení vnitrospolkové demokracie. Vedení, které nemusí každý rok složit účty a ucházet se znovu o přízeň členů v demokratických volbách, přestane brzy cítit jakoukoliv potřebu podporovat a rozvíjet členskou činnost. I když se občas vyskytne někdo, kdo by byl ochoten se exponovat, brzy pozná, že se to nevyplácí. Tam, kde není potřeba dosahovat žádných positivních výsledků, představuje totiž každá aktivita jedině zdroj možných neúspěchů, na které navíc čekají ti, kdo byli činností vyrušeni, nebo v ní vidí ohrožení svých pozic.

Protože organizace nemá vlastně žádné přesvědčivé výsledky a cítí labilitu své pozice, začne zvětšovat svou členskou základnu přibíráním dalších odborností podle zásady, že statisícový zbytečný spolek se ruší hůře než desetitisícový. Vytváří k obhajobě své existence zdůvodňovací a byrokratický aparát, který by ji vnitřně zpevnil systémem předpisů a nařízení. Vznikají zbytečná pracovní místa, počet placených zaměstnanců roste, a odčerpává stále větší díl společných prostředků. To všechno musí vyvolat nevůli zdola, která je sice bezmocná, ale přece se na ní reaguje systémem potlačovacích opatžení.

V této frázi už je byrokratická mašinérie spolku tak spletitá, že se v ní orientují už jen placení zaměstnanci, kteří mají na její manipulaci 8 hodin denně. Postupně tak vyřadí z rozhodování i původní nezaměstnanecké vedení a získají ve spolku absolutní výkonnou moc.

Protože však nemají k odborné činnosti organizace naprosto žádný vztah, jsou všechna její rozhodnutí ovlivňována především existenčními úvahami: vytvářejí se vysoce honorovaná místa, pro něž je kritériem výběru pouhá loajalita. Dochází k absurdnímu stavu, kdy organizace už ani své členstvo nepotřebuje, leda snad k placení příspěvků  - je samoúčelná.

Řadový člen, který má za tohoto stavu něco konkrétního udělat, musí nejdříve přesvědčit své neodborné, ale nadřízené orgány, že za aktivitou, kterou bezplatně vyvíjí, se neskrývá nic podezřelého. Když se mu to podaří má na vybranou, buď udělat celou práci sám od začátku do konce, nebo se obrátit na aparát, který se k tomu účelu vydržuje, a pak neustále bdít, aby záležitost nezkazil svou neodborností, nebo ji prostě nezapomněl provést. Úkol je tím obtížnější, čím je organizace větší a tak se často stane, že po všem úsilí a čase, promarněném vysvětlováním a napravováním omylů, vydá organizace z jeho práce zmrzačené torzo.

Dělá věc s přesvědčení, a proto se pokusí znovu, ale když se nezdar opakuje, a je napaden shora, protože je jeho aktivita někomu nepříjemná a nakonec i zdola za chyby, kterých se nedopustil on (což však nesmí říci), resignuje a stáhne se zpět. Činnost i rozvoj spolku stagnuje nahoře i dole, bludný kruh se uzavírá.

Mnohý čtenář už se asi začíná ptát, proč zde opakujeme věci tak dobře známé každému, kdo se v minulých létech aktivně zúčastnil spolkového života.

Na to lze odpovědět tak, že dnes stojíme před problémem, který jak myslím, pokládáme všichni bez rozdílu za základní: Jak dosáhnout záruky, že se podobný vývoj už nikdy nebude opakovat?

Na sjezdu, který připravujeme, budou radioamatérské veřejnosti předloženy různé možnosti řešení našeho dalšího spolkového života, a protože to bude opravdu demokratický sjezd, budete se na něm vy sami muset rozhodnout, kterou z nich si vyberete. Myslím si proto, že je nutno uvést jednotlivé zkušenosti do logických souvislostí tak, abychom se, až to bude potřeba, uměli podívat na kořen věci.

Demokratická organizace, sloužící svým členům, do které by nikdo ať přímo či nepřímo nezasahoval je tedy náš hlavní cíl. Směřují k němu stejně ostatně jako my prakticky i všechny ostatní bývalé sekce Svazarmu, ve kterých se ustavily přípravné výbory.

Druhá otázka, kterou se přípravný výbor intensivně zabývá, je problém jak udržet a dále rozšiřovat hospodářské zajištění naší činnosti. Tato otázka není nijak jednoduchá a každý, kdo vám tvrdí, že by jí bylo možno řešit vstupem do federace, nebo zachováním dosavadní podoby Svazarmu, jedná přinejmenším neseriozně. Či snad věříte, že v situaci, kdy se na jedné straně chystá naše hospodářství obracet každou korunu, budou se na druhé straně i nadále benevolentně rozdávat více než stamiliónové dotace organizacím, jejichž činnost byla podrobena zdrcující kritice?

Lze právem očekávat, ze se úsporná opatření dříve či později dotknou všech neefektivně hospodařících společenských organizaci, a každý, kdo logicky uvažuje, si musí vypočítat, že v těch, které si zachovají dosavadní metody práce a radikálně neomezí aparát dolehne jejich tíha především na zájmovou činnost.

Přípravný výbor se proto snaží vypracovat mimo varianty, počítající se státní dotací (a cesty jak ji získat nevedou jenom přes federaci!) i alternativy částečné, popřípadě úplné soběstačnosti s využitím výdělečných prostředků, jež nám byly kdysi vzaty.

Rozběhla se práce několika dalších komisí: hospodářsko-právní, organizační i rehabilitační, která začíná pracovat na došlých materiálech.

Jedním z výsledků úsilí přípravného výboru je i rozšířeni nákladu a lepší grafická úprava Radioamatérského zpravodaje, který máte před sebou. Chceme z něj vytvořit živý, pohotově reagující prostředek, který by stál celý ve službách naší ustavující se organizace a jejího přípravného výboru. Uzávěrka je vždy 25. běžného měsíce a tisk trvá jen asi 14 dni. Lze do něj posílat zprávy všeho druhu, včetně technických článků s obrázky (je ovšem třeba nakreslit tuší na pauzu, oby z nich bylo možno přímo vyrobit štoček). Uvědomte prosím o jeho existenci všechny, kdo mají zájem o naši novou organizaci!

Mluvíme-Ii již o informacích, rádi bychom vám řekli, že jsme stejně jako vy, postrádali podrobnější a hlavně přesné informace o našem zasedání i o jednáni delegace přípravného výboru na plénu ÚV Svazarmu. Po prostudování zcela obecných návrhů, která tam byly předloženy, konstatovali naši zástupci, že pokračuji v ustanovování vlastní organizace, a že rozhodnuti o jejich začlenění přísluší jedině sjezdu, který svoláme na říjen.

Vypracovali jsme v tomto smyslu pro tisk a rozhlas podrobné prohlášení, ale v době kdy každodenně dochází k událostem zásadního významu, je těžké získat kus místa pro radioamatéry.

A nakonec ještě jeden velmi důležitý bod. V usnesení našeho aktivu, které můžete najít na dalších stránkách, je výzva k zakládání odboček. Tento krok je nejvýš nutný, protože přípravný výbor potřebuje navázat s vámi spojení a jistě uznáte, že nemůžeme posílat materiály, které vám budeme postupně předkládat, na všech 18.000 adres, jež je možno najít v kartotéce radistů Svazarmu.

Odbočky je možno ustavit v každém okrese nebo větším městě, kde je alespoň 25 radioamatérů, kteří se chtějí stát členy naší organizace. Adresy amatérů získáte na okresním výboru Svazarmu. Doporučujeme, aby členové stávajících radioklubů vstupovali do odbočky jako celek. Činnost radioklubů vstupem členů do odbočky se vůbec nezmění.

Každá odbočka by si měla zvolit předsedu, místopředsedu, jednatele, pokladníka, zapisovatele dva revizní orgány, po jednom mluvčím za každou v ní zastoupenou odbornost a dva náhradníky. Adresy výboru a členů pošlete na Ústřední radioklub. Členy odbočky mohou být i amatéři ze sousedních okresů, ve kterých není odbočka ustavena.

Ustavením odboček se nám podaří jednak zjistit, které z kartotékových adres reprezentuji skutečně ,,živé" členy a mimoto nám toto opatřeni pomůže redukovat počet výtisků zasílaného materiálu nejméně 25x! V nejbližší době bychom vám zaslali evidenční lístky, ze kterých bude zase jednou po dlouhých letech možno přesně zjistit všechny potřebné členské údaje. Současně vám zašleme i pokyny pro další práci.

Evidenční lístky nutně potřebujeme k tomu, abychom zjistili co nejobjektivněji vaše zájmy, potřeby i přání, kterými se přípravný výbor bude plně řídit. Vyplňte je proto pečlivě ve všech rubrikách!

Pokud jde o odbočky, dejte se hned do práce, zřiďte přípravný výbor odbočky, a nepodaří-li se vám ji ustavit v krátké době, pošlete nám alespoň adresy členů a přípravného výboru.

Rádi bychom při tom upozornili, že zásady ustavování odboček jsou jen provisorní, jako ostatně všechna organizační i jiná opatření přípravného výboru - mohou nabýt definitivního charakteru teprve, budou-Ii schválena sjezdem.

No naší prácí ve Svazarmu se ustanovováním poboček nic nemění, jsme nadále jeho čteny se všemi právy i povinnostmi, jen s tím rozdíIem, že nejvyšším orgánem, který nyní řídí činnost aktivistů v radistice, je přípravný výbor, jemuž podléhá ORPS.

V intencích jednáni našeho přípravného výboru na PÚV Svazarmu mají i nadále OV Svazarmu spolupracovat s našimi radioamatéry.

Předseda přípravného výboru
Ing. Josef Plzák

 

Zprávy organizační

Prohlášení aktivu československých radioamatérů vysílačů ze dne 6. a 7. dubna 1968

Na mimořádném aktivu, svolaném na dny 6. a 7. dubna 1968 ústřední sekcí rádia Svozu pro spolupráci s armádou, kterého se účastnilo 114 delegátů 82 českých, moravských a slovenských okresů spolu s delegáty ústřední sekce rádia, bylo přijato toto společné prohlášení:

My radioamatéři vysílači, delegáti radioklubů a okresních sekcí radia a členové ústřední sekce rádia se plně přihlašujeme k závěrům lednového pléna ÚV KSČ a k obrodnému procesu demokratizace naší socialistické společnosti.

Odsuzujeme tuhý direktivní systém řízení ve Svazarmu, který potlačoval iniciativu a schopnosti širokého radioamatérského kolektivu, byl příčinou řady deformací v radioamatérské činnosti a svým neefektivním hospodařením neúměrně zatěžoval státní rozpočet.

Po podrobném projednání otázek dalšího rozvoje sportovní a zájmové radioamatérské činnosti při plném uplatnění demokratických zásad rozhodli jsme se takto:

Obnovit samostatnou organizaci československých amatérů vysílačů navazující na tradice, které českoslovenští radioamatéři vytvořili svou prací pro náš stát i svým postojem a oběťmi v době okupace. Tato budoucí organizace v sobě bude zahrnovat jak činnosti amatérů vysílačů, tak všech radioamatérů příbuzných oborů, dosud sdružovaných ve Svazu pro spolupráci s armádou.

Cílem naši organizace je podchycovat zájem našich občanů a zejména mládeže o technické a sportovní využíváni radiové techniky a vytvářet tím základnu morálně, technicky i jazykově vyspělých kádrů, které by přispívaly k rozvoji vědy a techniky v našem státě a tvořily kvalifikované reservy pro případ potřeby.

Vytváří pro své členy podmínky k dobrovolnému sebevzděláni a mnohotvárné tvořivé činnosti a přispívá tak ke zvýšení kulturního i politického rozhledu našich občanů.

V oblosti mezinárodních vztahů se bude opírat o základní myšlenku amatérství, ve kterém nalézají moderním technickým způsobem svůj výraz tvořivé humanitní a demokratické tendence lidi celého světa. Usiluje s využitím radiových spojovacích prostředků, které jsou nám k dispozic o mír, přátelství o porozuměni mez lidmi, o propagaci kulturní a technické vyspělost československého lidu a o representaci našeho státu v rad sportovních disciplinách.

Bude upevňovat a rozšiřovat styky s ostatním amatérskými organizacemi zvláště v socialistických státech a jako představitel a mluvčí čs. radioamatérů bude obhajovat jejich zájmy v právo v mezinárodních i vnitrostátních jednáních.

Pověřeni delegáti zvolili přípravný výbor, složený z těchto členů:

Ing. Josef PIzák, OK1PD         předseda
ing. Tomáš Dvořák, OK1DE    místopředseda
Karel Krbec,OK1ANK              tajemník
Karel Kamínek, OK1CX           vedoucí ekonomické skupiny
Ing. Zdeněk Menšík, OK1ZL    vedoucí organizační skupiny
Ing. Miloš Švejna, OK3AL        členové
MUDr. Harry Činčura, OK3EA
Tibor Polák, OK3BG
Josef Bartoš, OK2PO
Leopold Neugebauer, OK2MZ
JUDr. Václav Šefrna                 vedoucí skupiny pro právní otázky

Do doby, než bude řádným sjezdem a na základě demokratických voleb zdola nahoru ustavena nová organizace, přebírá zvolený přípravný výbor všechna práva a povinnosti ústřední sekce radia i řízení odd. radiotechnické přípravy a sportu ÚV Svazarmu v potřebném rozsahu a stává se okamžitě jejich právním nástupcem.

Přípravnému výboru ukládá aktiv zajistit zejména tyto body:

1. Zahájit ihned potřebná jednání s příslušnými organizacemi, zejména s ÚV Svazarmu, který se sejde 10. a 11. 4. 1968, k vyřešeni politických, právních i materiálních podmínek nové organizace čs. amatérů vysílačů. V souvislosti s tím vypracovat návrh úpravy povolovacích podmínek a zahájit příslušná jednání s povolovacím orgánem.

2. Vypracovat návrh statutu nové organizace, založený na principech demokratické volby zástupců od zdola nahoru a vycházející z budou budoucího státoprávního uspořádání naší republiky. Organizace má mít co nejjednodušší účelnou strukturu, s co nejmenším počtem organizačních stupňů a minimálním aparátem, přímo podléhajícím voleným orgánům. Bude hospodářsky zajištěna členskými příspěvky, příjmy z vlastních zařízení, poplatky a dotacemi.

3. Do října t. r. připravit a svolat celostátní sjezd radioamatérů, na kterém bude potvrzen akční program organizace a předložen:

a) návrh stanov organizace
b) návrh možných variant politicko-hospodářského a právního zajištěni její činnosti a na které bude provedena volba ústředního orgánu.

K přípravě této akce vyzývá aktiv všechny čs. radioamatéry, aby se sdružili a ustanovili odbočky jednotné organizace čs. amatérů, zvolili demokratickým způsobem své představitele a  převzali všechna práva a povinnosti okresních sekcí rádia. Je třeba, aby zaslali do 15. června 1968 přípravnému výboru na adresu Ústředního radioklubu ČSSR seznam členů s udáním jejich zájmového zaměření.

K zajištění úkolů organizace pokládá aktiv za nutné zajistit vydáváni časopisu, který by byl přímo řízen vedením organizace a plně sloužil jejím zájmům. Konstatuje, že dosavadní časopis Amatérské rádio tyto požadavky nesplňuje.

V souvislosti s hromadným rušením koncesních oprávnění, které v padesátých létech těžce poškodilo rozvoj amatérského sportu, žádáme, aby byly napraveny křivdy a rehabilitováni neprávem postiženi čs. amatéři. Žádáme, aby všichni, kdo se těchto akcí aktivně účastnili, odešli z funkcí i klíčových postavení v čs. radioamatérském hnutí.

K posouzení celkového stavu na úseku radioamatérského sportu žádáme, aby Svaz pro spolupráci s armádou, resp. organizace, která jej na hradí, dal přípravnému výboru k dispozici úplné údaje o členské základně, hospodářských, materiálových i jiných záležitostech, týkajících se dosavadní radistické činnosti.

Do doby než bude ustavena v plné naše  organizace žádáme, aby dosavadní vedoucí jednotlivých odborů bývalé ústřední sekce rádia pokračovali ve své činnosti, a to ve spolupráci s Ústředním radioklubem ČSSR.

V Praze dne 7, dubna 1968.

RZ 3/1968


VÝSLEDKY VKV ANKETY

Koncem dubna a začátkem května 1968 uskutečnila skupina pražských VKV amatérů (1VAM, 1BMW, 1HJ, 1VR c 1VCW) ve spolupráci se stanicí OK1KRC dotazníkovou akci mezi československými VKV amatéry s účelem zjistit, kým a jak by měla být v budoucnu organizována o řízena u nás činnost na VKV v příštích letech. Dotazník se šesti otázkami a vysvětlujícím průvodním dopisem dostalo 255 aktivních VKV amatérů (137 OK1, 74 OK2 a 44 OK3). Velký počet dotázaných dává záruku, že zjištěné výsledky jsou dostatečně representativní. Jednotliví dotazovaní byli zjištěni podle celkové aktivity na VKV v, minulých letech, a to samo o sobě dává záruku, že budou získány názory od lidí skutečně znalých VKV problematiky. Percetuální rozdělení mezi jednotlivými distrikty se též velmi dobře shoduje s percentuálním zastoupením jednotlivých distriktů na příklad ve VKV závodech. Z došlých odpovědí k určenému termínu bylo podle rozeslaných dotazníků do jednotlivých distriktů 48,2 % OK1, 59,5 % OK2 a 43 % OK3. Statisticky byly vyhodnoceny první tři otázky, které byly záměrně voleny tak, aby statistické vyhodnocení umožnily. Pro informaci ještě jednou, které otázky měly být zodpovězeny.

1. Kdo by měl v ČSSR organizovat VKV činnost?
a) demokraticky volená obdoba VKV odboru
b) demokraticky zvolení VKV manažér se dvěma zástupci, kteří by jmenovali další členy VKV orgánu podle jejich schopností
c) vedení případně vzniklého VKV klubu
d) jinak (jak?)

2. VKV orgán, který by činnost řídil by měl být složen?
a) z libovolného počtu členů bez ohledu na regionální zastoupení, ale s ohledem na schopnosti jednotlivých členů
b) z libovolného počtu členů, z nichž by bylo alespoň 20 z OK2 a 30 z OK3
c) z 15 členů - z toho 7 z Prahy (pro operativní zajišťování), 2 z OK2 a 3 z OK3, ostatní podle volby nebo jmenování
d) jinak (jak?)

3. Domníváš se, že by členové řídícího VKV orgánu měli splňovat tyto podmínky?
Mít diplom VKV 100 OK, mít diplom VHF 6 nebo mít splněné jeho podmínky, v kalendářním roce před nástupem do funkce a v každém roce funkce být hodnocen alespoň v jednom z pěti hlavních subregionálních závodů (I., II. subreg. závod, UHF Contest, PD, Den rekordů), nebo za stejných časových podmínek navázat pod svojí značkou alespoň 150 qso na VKV
a) ano - b) ne

4. Navrhni případné úpravy soutěžního kalendáře pro rok 1969.

5. Navrhni případné změny soutěžních podmínek libovolného VKV závodu, který je pořádán československou radioamatérskou organizací.

6. Navrhni cokoliv, co považuješ za důležité pro VKV činnost v budoucnu.

Nejvyhranější stanovisko nastalo u otázky číslo tři, kde více než dvě třetiny (přesně 69 %) požaduje od budoucích členů nového řídícího VKV orgánu dobré znalosti VKV problematiky, které lze předpokládat, že jsou u lidí, kteří byli již hodnoceni v nějakém VKV závodě a mají nějaký, alespoň nejsnazší, z VKV diplomů. Názor jistě správný, protože každý z nás má zkušenosti s funkcionáři, třeba velmi ochotnými, ale ne příliš vhodnými pro tu kterou funkci, protože jim scházela znalost příslušné problematiky. Nehledě již na to, že tito lidé jsou ochotni snadno přijímat cizí názory, aniž by byli schopni posoudit jejich správnost. U mnoha odpovědí na tuto otázku bylo poukazováno na to, oby se nezapomnělo na charakterové vlastnosti členů řídícího VKV orgánu, aby nedocházelo k prosazování soukromých názorů a získávání neoprávněných výhod před ostatními.

U prvé otázky, která měla určit způsob ustavení nového řídícího VKV Orgánu získalo nejvíce hlasů (41,8%) demokratická volba obdoby VKV odboru a na druhém místě (32,6°/o) se umístila varianta, kdy měl být demokraticky volen VKV manažér se dvěma zástupci.

Druhá otázka, která měla určit složení nového řídicího VKV orgánu byla zodpovězena nejméně rozhodně. 32,5% hlasů a tedy na prvém místě se umístila varianta 2b. Na druhém místě s 30,2 % hlasů skončila varianto 2b a třetí s 27,1% hlasů varianta 2c, která  se přibližně podobá 2b. Spojením variant 2b a 2c by mohl vzniknout řídící VKV orgán, který by odpovídal představám většiny VKV amatérů v Československu.

Druhá část dotazníku (otázky 4-6) měla více tvůrčí zaměření a otázky byly formulovány tak, aby bylo nutno něco napsat, navrhnout, kritizovat ap. Této možnosti využilo více než 90 % všech, kteří odpověď poslali.

Názorů a připomínek bylo hodně a různých. Z těch nejčastějších to bylo radikální snížení příkonu na 145 MHz při PD na 1 - 5 W. Pokud snad se to zdá někomu málo, stačí se podívat do výsledků PD 67 na výsledek stanic 1WBK a 3KAP a uvidí, že ze 148 hodnocených stanic ve II. kategorii na 145 MHz by 126 bylo velmi rádo, kdyby dosáhly takového výsledku i s příkonem 5x vyšším, při čemž obě stanice neobsadily ty nejvýhodnější kóty. K PD se vztahovala ještě častá připomínka na sníženi počtu etap u 433 a 1296 MHz. S těmito připomínkami by jistě měl nový řídicí orgán něco dělat, i když je nutné uvážit, že podmínky PD jsou kompromisem mezi názory OK, SP a DM. Na druhé straně nic nebrání tomu zřídit speciálně tyto kategorie pro OK, jako třeba náhradu třetí kategorie při PD, která u nás není. Naší morální oporou a věcným argumentem při prosazování změn podmínek PD by měla být následující čísla. Z celkového počtu účastníků PD 67 bylo 46% OK, 15,5 % SP a 13,5% DM. Když vezmeme v úvahu pouze stanice z přechodných qth, tak je poměr stanic 70% OK, 8,2 % SP a 4,4% DM. Za zmínku jistě stojí, že kromě dvou UP2 stanic, byly všechny stanice na 433 a 1296 MHz pouze z OK. Čísla jistě vhodná k zapamatování pro další jednání o PD.

Na dalších místech jsou to připomínky o nevhodnosti závodů typu Provozní aktiv v našich podmínkách vůbec, k jeho termínu a případně bodování. Žádosti o pouze jednu etapu ve Velikonočním a Vánočním závodě. Připomínky ke způsobu schvalování kót pro PD o Den rekordů. Udělování neoprávněných výjimek ve VKV závodech stanicím z horských qth a jejich hodnoceni společně se stanicemi ze skutečně stálých qth. Nerozšiřovat dosavadní kalendář VKV závodů, spíše naopak. Včasná propagace zahraničních VKV závodů (SRKB Kontest, UB5 a UP2 Contest a pod.). Mezi náměty se objevil několikrát požadavek opětného zavedení VKV koncesí. V tomto případě by asi bylo vhodné počkat na dlouhodobější zkušenosti s novými povolovacími podmínkami.

Kapitolou samou pro sebe jsou připomínky k materiálu a jeho cenám a pochopitelně mnohaletá nespokojenost s AR. To první snad bude vyřešeno až Tesla uzná za vhodné prodávat za přijatelnou cenu nejen komplety součástek jako jsou magnetofony a televizory a to druhé bude vyřešeno, a věříme že úspěšně, naším vlastním časopisem, jak si též přeje mnoho odpovědí na VKV anketu.

Na závěr zbývá zdůraznit, že přišlo celkem neobvykle vysoké procento od povědí a sice 50,5% a že kupodivu nedošly odpovědi od několika známých VKV amatérů, kteří rádi dávají na zřetel správnost svých názorů. Pokud snad došlo k tomu, že některý z VKV amatérů dotazník nedostal, jistě se na organizátory VKV ankety nebude zlobit. Stalo se tak pouze nedopatřením. Celkové výsledky ankety, jejich výsledky a všechny podklady spolu s návrhem na provedení voleb do nového řídícího VKV orgánu byly předány předsedovi přípravného výboru naší organizace ing Plzákovi OK1PD.

OK1VCW

RZ 4/1968


VOLBY NOVÉHO ŘÍDICÍHO VKV ORGÁNU

Dne 9. července 1968 provedla volební komise sečtení hlasů, které dostali jednotliví kandidáti v písemných volbách do nového řídícího VKV orgánu. Třicetičlenná kandidátka (po deseti z každého distriktu) byla sestavena mandátovou komisí, ve které byli zastoupeni VKV amatéři z celé republiky.

Celkem bylo rozesláno 355 volebních lístků podle volebního seznamu, který byl vytvořen na základě aktivní činnosti jednotlivých amatérů na VKV pásmech a pokud snad byl někdo opomenut mohl se přihlásit po několikerém publikováni volebního seznamu v OK1CRA. Právo volit nový řídící VKV orgán využilo 251 VKV amatérů, t. J. 70,7%. Několik málo voličů si špatně přečetlo průvodní dopis a na volebním lístku neškrtli nikoho, nebo méně než 15 kandidátů. Bohužel podle volebního řádu bylo nutno jejich hlasy považovat za neplatné.

Volební výsledky v této krátké informaci ještě nenajdete, protože volební komise rozhodlo, aby nebyly zveřejněny dokud nebude našim sjezdem na podzim určen klíč pro zastoupení jednotlivých distriktů v novém řídícím VKV orgánu. Znalost pořadí kandidátů v jednotlivých distriktech by mohlo ovlivnit nepříznivě rozhodování o zastoupení distriktů a toto je nutné učinit co nejobjektivněji. Vážné důvody, které vedly volební komisi k tomuto rozhodnutí budou jistě všemi VKV amatéry uznány za správné. Na závěr děkuje volební komise všem, kteří se na přípravě a provedeni voleb podíleli a tím umožnili jejich hladký průběh na celém území naši republiky.

OK1VCW

RZ 4/1968


Více => Digitalizovaný archiv časopisu Literární listy


   Ing. Jar. Miškovský

S technickým výrobním náměstkem ředitele Správy radiokomunikací v Praze, ing. Jar. Miškovským o obnově vysílání rozhlasových a televizních vysílačů.

Mezi čtenáři a celou naší veřejností kolují nejrůznější pověsti o tom, že v nedávných tragických dnech byly značně poškozeny naše rozhlasové a televizní vysílače a že došlo k poměrně značným materiálovým škodám. Jak vypadá skutečná situace?

Obsazení naší republiky zahraničními vojsky se projevilo i v provozu rozhlasových a televizních stanic. Některé televizní stanice nepracovaly několik dnů vůbec a největší rozhlasové stanice, jako Liblice a Mělník, rovněž ne. Ke škodám pochopitelně došlo. Nejvíce byl poškozen televizní vysílač v Krašově, kde bylo poškozeno nejen vnitřní zařízení a stožár vysílací věže, ale především energetická stanice, která byla v provozu teprve několik dnů. Rozhlasové stanice však pracovaly celou dobu bez přerušení, i když ne v plném počtu s původními výkony a někdy i s náhradním zařízením. Přesto byly rozhlasové stanice hlavním komunikačním prostředkem, který umožňoval trvalý styk vlády s naším lidem. Přitom ani jeden vysílač v ČSSR nebyl zneužit.

A pokud jde o škody?

Skutečné hmotné škody nedosahují zdaleka takových částek, o jakých mluvili komentátoři našeho rozhlasu. Největší škody byly na vysílači Krašov, Klínovec, ale i na reléové stanici na Strahově, jejíž poškození nám delší dobu znemožňovalo přenášet modulaci rozhlasu, televize, příp. další telekomunikační signály.

Telefonní ústředny pracovaly v tomto období normálně?

Automatické ústředny pracovaly celkem normálně. V meziměstském a mezi státním styku byla situace o něco složitější, protože byly poškozeny některé zesilovací stanice a také proto, že několik dnů nefungovala pražská meziměstská ústředna.

Slyšeli jsme, že pomoc při obnově našich vysílačů nabídla celá řada našich podniků. Který z nich vám při obnově nejvíce pomohl?

Pomoc při uvádění našich rozhlasových a televizních vysílačů do chodu nám nabídla celá řada našich podniků. Především to byl nár. podnik Tesla Hloubětín, který nabídl, že na televizním vysílači Krašov namontuje nový vysílač do dvou dnů. Když jsme si však uvědomili, že to také znamená demontáž poškozeného zařízení a že máme v plánu provést na tomto vysílači některé změny a rozšířit jej o další vysílače v pásmu VKV, raději jsme našimi vlastními silami obnovili původní vysílač.

Tesla nám přitom značně pomohla tím, že nám urychleně dodala všechny materiály (např. kabely), které jsme ve svých zásobách neměli. V případě Krašova jsme však použili nabídky n. p. Škoda Plzeň, který převzal funkci generálního dodavatele od stavebních až po technologické práce. Znamená to, že nám nejen opraví poškozené budovy a přistaví další, ale že opraví i stožár a vybuduje novou energetickou stanici, která byla úplně zničena.

Při obnově nám však nejvíce pomohli zaměstnanci vysílačů, kteří pracovali tak obětavě, že např. vysílač VKV, poškozený 25. 8., byl v provozu již 27. 8. 68 a na televizním vysílači Krašov začal provoz již 5. 9. 68. Je třeba říci, že na této stanici však dosud nefungují ovládací a kontrolní stoly televize, VKV a monitory, takže vysílač pracuje bez takových kontrol, na jaké jsme v běžném provozu zvyklí, takže obsluha má zde ztíženou situaci.

Je tedy možné říci, že dnes (25. 9. 68) je již vše v pořádku a všechny stanice pracují normálně?

Zásadně je možné říci, že dnes již pracují všechny rozhlasové i televizní stanice, některé ještě ovšem ne s plnými výkony. Velmi nás mrzí ztráta vysílače na Klínovci, který jsme chtěli použít k některým měřicím účelům, ale který jsme museli „odepsat ze stavu“.

Na vysílání rozhlasu i televize se v kritických dnech nezasloužili jen pracovníci na vysílačích a reportéři. Chtěl byste ještě něco říci o těch, kteří se na této akci také podíleli?

Je třeba říci, že značný podíl na tom, že naše stanice vysílaly, měli i další tisíce zaměstnanců spojů. Vždyť např. některé zesilovačové a rozváděcí stanice nebyly vůbec v provozu a přesto modulace na vysílače přicházela, někdy i pro nás záhadnými a neznámými cestami. Všem těm neznámým, kteří se podíleli na práci našich vysílačů, je třeba zvlášť srdečně poděkovat. Přitom nás mrzí, že ještě nyní dochází k poškozování např. televizních převáděčů, které na jižní Moravě byly neodpovědnými lidmi odmontovány. Dá nám ještě mnoho práce, než tato zařízení uvedeme do provozu.

Dovolte, abychom i my jménem našich čtenářů a všech občanů poděkovali všem pracovníkům spojů za jejich práci v tomto období a sobě i vám přáli co nejdříve normální situaci ale i brzké zavedeni druhého televizního programu, příp. televize barevné.

AR 11/1968


s Ing. Josefem Plzákem, předsedou nové organizace Českomoravského svazu radioamatérů.

V našem časopise píšeme na jiném místě o konferenci 12. 10. 1968, na níž byla ustavena nová organizace českomoravských radioamatérů. Co podle Vašeho názoru nejvíce ovlivnilo takovéto rozhodnutí?

Při přípravě koncepce vycházel přípravný výbor ze zásady umožnit radioamatérům plnou sportovní a zájmovou samostatnost, zajistit pro radioamatérskou činnost potřebné prostředky a udržet jednotu radioamatérské organizace. Konferenci byly předloženy tři varianty organizačního uspořádání, z nichž první představovala utvoření zcela nezávislé organizace, druhá předpokládala vstup do federace branných a technických sportů a třetí byla kompromisem obou předcházejících variant. Tato třetí varianta, znamenající vytvoření samostatného svazu, který s ostatními, technickými svazy vytvoří volné sdružení, byla přijata většinou amatérů jako nejvýhodnější. Tím se podařilo radioamatérům zajistit jak samostatné řízení a rozhodování ve všech věcech týkajících se otázek organizace, tak i materiální a finanční prostředky nutné pro chod organizace.

Tím sice vznikla organizace „de facto“, nikoli však „de jure“. To může být teprve tehdy, až bude nová organizace registrována. Domníváte se, že to bude snadné právě nyní, kdy se připravuje nový spolčovací zákon? A co bude do té doby Svaz řešit?

Otázka registrace byla konzultována s legislativními i politickými orgány. Podle těchto konzultací by měla probíhat hladce. Shodný úmysl mají motoristé, letci a podle posledních zpráv i modeláři. Na dobu do vyřízení registrace požádáme o uznání Svazu a přidělení právní subjektivity ÚV Svazarmu. Současně zahájíme konkrétní majetkoprávní jednání.

Je nám známo, že doposud se přihlásilo k členství 2 750 lidí, z toho 350 ze Slovenska. To znamená, že je to jen o něco málo více než kolik je koncesovaných amatérů vysílačů. Jakým způsobem chcete získat ostatní zájemce o radiotechniku?

Jsem toho názoru, že nová organizace, má-li být přitažlivější než dřívější, musí uspokojovat potřeby svých členů, novými službami i metodami. Pro nejbližší dobu připravujeme otevření prodejny inkurantního materiálu, který bude prodáván výhradně členům za mimořádně výhodné ceny. V odbočkách i centrálních dílnách se začínají vyrábět nedostatkové součástky a materiály. Nejpodstatnější však bude iniciativní a aktivní život v odbočkách a klubech. Pro ten byly splněny organizační předpoklady vznikem nové organizace, ale naplnění bude záležet na každém členu. To znamená, že by odbočky i kluby měly přemýšlet o tom, jak uspokojovat nejen své zájmy, ale jak pomáhat i ostatním zájemcům a začátečníkům v radiotechnice. Univerzální recept neznám.

Na Slovensku bude situace zřejmě složitější. Jak víme, jsou zde nyní utvořeny dvě organizace. Jak se bude tato situace řešit? Domníváte se, že vznikne nějaký orgán, který se bude starat o řešení celostátních problémů?

Slovenští radioamatéři konstatovali, že cíle obou organizací na Slovensku jsou shodné, různé jsou však cesty, kterými k těmto cílům chtějí dojít. Bude věcí obou organizací na Slovensku, jak se dohodnou na vzájemné spolupráci. Pokud jde o celostátní orgán, máme představu, že bude vytvořen delegováním zástupců z naší i slovenských organizací v paritním zastoupení. Tento orgán bude koordinovat sportovní činnost a zastupovat společné zájmy před celostátními orgány a ve styku se zahraničím.

Jaký hlavní program si Svaz česko moravských radioamatérů stanovil?

Podrobný program byl vypracován a předložen radioamatérům k diskusi. Jeho konečné znění bylo schváleno konferencí. V programu nám jde o oživení jednotlivých zájmů i sportů a o odpovídající organizační a materiálové zajištění. Hlavní myšlenky byly otištěny v AR 8/68.

Byla výše příspěvků stanovena s ohledem na mládež? Jak ji Svaz bude získávat a co ji poskytne?

Pro koncesionáře byl stanoven členský příspěvek Kčs 30,-, pro ostatní členy Kčs 20,-. Podle organizačního řádu předpokládáme vznik nových skupin u Pionýra a Junáka a Závodních klubů ROH. Koncesionáři a posluchači budou využívat existující QSL a diplomové služby a všem zájemcům bude sloužit členská prodejna; ostatní zájmová a sportovní činnost bude organizována v odbočkách a klubech. Půjde o využívání dílen a měřicích přístrojů, poradenskou činnost, přednášky a besedy. Uvažujeme i o získávání vhodných pracovních příležitostí pro mladé členy naší organizace.

Ve zprávě a v některých diskusních příspěvcích se opět objevily názory, že náš časopis neslouží amatérům vysílačům. Ve zprávě se dokonce říká, že časopis změnil svůj obsah. Chtěl bych říci, že obsah byl již při zrodu určen. To však není podstatné. Nás zajímá Váš názor na AR a to, chystá-li Českomoravský svaz radioamatérů nějaká nová opatření, popř. vychází-li mu již Radioamatérský zpravodaj.

Dnešní technika amatérů vysílačů je složitější než před 10 až 15 lety. Dostupné součástky prakticky neumožní výstavbu moderního zařízení. Tím silněji se proto projevuje tlak na obsahovou stránku AR. Při zřízení AR bylo zaměření časopisu pojato v šíři obecné radiotechniky. Uspokojit takovýto rozsah zájmů je nesmírně obtížné. Navíc AR pracuje jako časopis nezávislý na amatérské organizaci. Východisko vidím ve velmi úzké oboustranné spolupráci. Proto bude nutné uplatňovat v redakční radě AR prostřednictvím zástupce organizace takovou obsahovou náplň, aby byly technické potřeby amatérů vysílačů co nejvíce uspokojovány. Na druhé straně AR uveřejňuje to, co k uveřejnění nabídneme. Nabídka je však malá. Pokusíme se postarat o to, aby schopní konstruktéři své nápady uveřejňovali. Vycházející Radioamatérský zpravodaj se zaměřuje na aktuální informace především sportovního charakteru.


 

NOVÁ ORGANIZACE RADIOAMATÉRŮ

Na 12. října 1968 svolal přípravný výbor nové radioamatérské organizace do Prahy celostátní konferenci radioamatérů, která měla rozhodnout, k jakému typu organizační varianty radioamatérské organizace se přikloní většina delegátů z okresů Čech a Moravy. Kromě 75 delegátů z 86 okresů (tj. 92,35 %) se konference zúčastnIL předseda ÚV Svazarmu ing. Jar. Škubal, zástupce ÚV KSČ Rostislav Švácha, náčelník spojovacího vojska ČSLA plk. Stach, zástupce MV ing. Hozman, zástupce ředitele n. p. Tesla a další hosté.

Přípravný výbor zaslal všem delegátům předem písemné materiály, aby se na konferenci mohli dobře připravit. V zásadě byly delegátům předloženy tři návrhy na organizační uspořádání organizace radioamatérů. První varianta předpokládala vytvoření zcela samostatné organizace, nepožadující státní dotaci, v níž (při jedné placené pracovní síle) by se počítalo s poměrně vysokými členskými příspěvky asi kolem 250,- Kčs ročně. Druhou variantou bylo vytvoření samostatné organizace, která by byla členem federace branných sportů. Ve třetí variantě se uvažovalo o zřízení samostatné organizace, která by byla registrována ministerstvem vnitra a která by se spolu s jinými technickými sporty sdružila ve federaci. Přitom se počítalo s tím, že Svazarm by byl jedním z partnerů v této organizaci. Podle předběžného průzkumu vyhovuje toto poslední řešení i motoristům, letcům a dalším, kteří již založili zcela samostatné organizace, jež by se chtěly nyní sdružit ve federaci branných sportů. Toto řešení má nesmírnou výhodu v tom, že by se organizace mohla podílet na čerpání prostředků ze státní dotace. Hlasování o jednotlivých alternativách dopadlo takto: pro první variantu hlasovalo 9 delegátů, pro druhou tři a pro třetí 62 delegátů. Přitom 2 hlasy byly neplatné. Složitější situace zřejmě bude na Slovensku, kde jsou radioamatéři organizováni jednak ve Svazarmu a jednak se delegáti ze Slovenska sešli na zvláštní schůzi v rámci této celostátní konference, kde vytvořili novou organizaci, naprosto samostatnou, která má být samostatně registrována a zvolili si také devítičlenný výbor.

Řada dotazů byla zaměřena k otázce, jak bude situace řešena především v okresech, jakým způsobem budou kluby, popř. odbočky spolupracovat s okresním výborem Svazarmu. Zatím převládá názor, že okresní výbory Svazarmu by měly řešit především otázky předvojenské výchovy a civilní obrany. V případě, že se většina odborností na okrese dohodne, že bude potřebovat pro svoji práci vytvoření určitého koordinačního orgánu, může být samozřejmě patřičný, orgán vytvořen. V zásadě se však jeho povinné vytvoření nepředpokládá. K problematice nové organizace amatérů v Čechach, na Moravě a ve Slezsku si můžete více přečíst v našem interview s jejím předsedou ing. Plzákem na str. 441.

Závěrem schůze byl zvolen patnáctičlenný výbor spolu s pěti náhradníky, který bude celou organizaci řídit. Členy výboru jsou: předseda ing. Josef Plzák, OK1PD, Praha, místopředseda Josef Bartoš, OK2PO, Gottwaldov, Karel Kamínek, OK1CX, Praha, hospodář Karel Krbec, OK1ANK, Praha, tajemník, referent pro krátké vlny Vladimír Kott, OK1FF, Praha, referent pro VKV Raymond Ježdík, OK1VCW Praha, referent pro vnější styky Jan Šíma, OK1JX, Praha, vedoucí technické skupiny ing. Tomáš Dvořák, OK1DE, Mladá Boleslav, referent pro práci s mládeží (OL) Bohumil Andr, OK1ALU, Pardubice, referent pro informace a spolupráci s tiskem MUDr. Zdeněk Funk, OK1FX, Praha, referentem pro branné sporty je ing. Miloš Svoboda, OK1LM, Praha. Předsedou revizní komise je Leopold Neugebauer OK2MZ, Brno. Členy komise jsou: ing. Miloš Prostecký, OK1MP, Praha, Karel Souček, OK2VH, Brno-venkov a ing. Vladimír Srdínko, OK1SV, Hlinsko v Č. Náhradníky výboru jsou: ing. Jan Franc, OK1VAM Praha, Miloslav Folprecht, OK1VHF, Ústí nad Labem, Kamil Hříbal, OK1NG, Hradec Králové, ing. Václav Všetečka, OK1ADM, Děčín.

Na zasedání byly slavnostně předány zlaté odznaky Za obětavou práci známým amatérům Weirauchovi, ing. Srdínkovi, ing. Všetečkovi a Meislovi.

Stalo se již dobrou tradicí, že během konferencí prodávala prodejna Tesla Rožnov některé nedostatkové součástky a tranzistory. Městský radioklub z Nového Města nad Váhom, OK3KMO, nabízel zhotovení krystalových filtrů pro vysílače SSB. S dobrou iniciativou přišla i gottwaldovská ZO Svazarmu, která vystavovala otočné kondenzátory pro vysílače, moderně tvarované knoflíky pro různá zařízení a destičky s plošnými spoji pro pokusné konstrukce.

Dosud se přihlásilo k členství v organizaci 2 750 lidí, z nichž 350 je ze Slovenska. Přáli bychom nové organizaci, aby získala další radioamatéry, kteří se zatím nepřihlásili, a to především ty, kteří dosud nebyli organizováni a jichž je podle našeho názoru několik desítek tisíc.

Na konferenci se také hovořilo o zkvalitnění publikační činnosti a jejím rozšíření. Výbor nové organizace uvazuje o doplnění redakční rady našeho časopisu o amatéry-vysílače, kteří by prosazovali v redakční radě její požadavky.

AR 12/1968


Příležitost pro pražské radioamatéry

Mezi téměř stovkou odboček Českomoravského svazu radioamatérů (ČRA), které byly ustaveny do letošního dubna na území Čech a Moravy, je i odbočka ČRA Praha, která si vytkla zvláštní a zajímavý cíl: sdružovat ty radioamatéry, kteří z osobních, rodinných nebo jiných důvodů se nemohou věnovat práci v kolektivech. Tato odbočka chce totiž omezit vzájemný styk členů Jen na informační bulletin s technickým a provozním obsahem, poskytovat různé služby (QSL, diplomovou apod.). organizovat prodej součástek, a bude-li zájem, pořádat dříve velmi oblíbené besedy radioamatérů.

I když přípravný výbor odbočky, jehož předsedou je K. Pytner, OK1PT, místopředsedou J. Stehlík, OK1JQ, a jednatelem K. Kamínek, OK1CX, počítá především se členy z Prahy a okolí, chce umožnit členství i těm amatérům z celých Čech a Moravy, kteří nemají možnost pracovat v odbočce ČRA v místě svého bydliště nebo pracoviště. Podle zájmu členů chce odbočka organizovat srazy, besedy, přednášky, exkurze, ukázky techniky atd.

Máte-li zájem o členství v této odbočce, zašlete vyplněný Evidenční list radioamatéra, který byl uveřejněn v AR 8/68, na adresu Odbočka ČRA Praha, Praha-Braník, Vlnitá 33 (odbočka prozatím používá adresu ústředního radioklubu). Přípravný výbor odbočky ještě upozorňuje, že členství není podmíněno ani věkem, ani zájmovou oblasti. To znamená, že přistupující členové nemusí být ani RP, OL nebo OK - stačí, mají-li zájem o kterýkoli obor radiotechniky a elektroniky.

AR 6/1969


ÚVODEM

Dne 22. března se koná v Gottwaldově porada předsedů moravských odboček Českomoravského svazu radioamatérů s představiteli naší organizace, předsedou ing. J. Plzákem, místopředsedou J. Bortošem a tajemníkem K. Krbcem. Přítomni byli těž další členové výboru ČRA K. Kamínek, L. Neugebauer, Ing. J. Peček, K. Souček a zástupce Slovenského svazu radioamatérů. Porady se zúčastnilo celkem 45 zástupců ze 30 moravských odboček. Organizačně ji zajistila odbočka ČRA v Gottwaldově a za její hladký průběh patří všem gottwaldovským dík a uznání.

Největší pozornost vzbudil referát předsedy ČRA OK1PD, který seznámil přítomné s dosavadním stavem organizační výstavby našeho svazu a doporučil některé prvky do činnosti odboček. Zdůraznil, že jeden z nejdůležitějších úkolů, na který by se měly odbočky zaměřit, je dokončení organizační výstavby, o to zejména založeni odboček v těch místech, kde se tak ještě nestalo, zavést řádnou evidenci a provádět nábor všech zájemců o radioamatérskou činnost. Dále podal několik námětů pro činnost odboček, spolupráci s jinými organizacemi a propagace naší činnosti. Zdůraznil, že výbor ČRA nechce a ani nebude odbočkám přikazovat co mají dělat, jde o to, aby každá odbočka vyvíjela takovou činnost, o kterou je zájem a kterou je sto vykonávat. Pro lepší styk odboček s ÚRK doporučil zavedení pravidelných skedů na 80 m pásmu. Uvažuje se též o zřízení nouzové sítě pro případy nenadálých událostí (ve spolupráci s orgány statní správy). Znovu se zavádí svépomocná kontrolní služba činnosti na KV i VKV pásmech, neboť vzrůstají případy nedodržování Ham-spiritu a překračování povolovacích podmínek, což je právem u nás i v zahraničí kritizováno. Na tomto úseku by právě odbočky měly působit na své členy, aby k podobným případům nedocházelo.

Mnoho kritických připomínek padlo též na adresu našeho Radioamatérského Zpravodaje, a to jak na jeho náplni, tak úpravě. Ne snad ani nutné všechny ty připomínky vyjmenovávat, neboť všichni jsme si vědomi toho, v čem by se měl zlepšit, aby odpovídal našim představám i svému poslání.

K tomu, aby se zvýšila jeho úroveň je zapotřebí mnoha úsilí nás všech, neboť mi dáte za pravdu, že pětičlenná redakční rada nemůže jen tak z ničeho ,,dělat" časopis. Zde je nutné zamyslet se nad tím, jaké poslání má mít náš časopis a z toho vyvodit patřičné závěry.

Předně by měl sloužit výboru naší organizace k řízení práce ve všech oborech naší činnosti tím, že by seznamoval své členy o svých akcích a jednáních a vydával pokyny k plnění jednotlivých úkolů. Tím by si mohli také všichni členové vytvořit představu o práci jednotlivých odborů a vznášet připomínky, případně i kritiku. Situace je prozatím taková, že toho nejvíce využívá VKV odbor, což svědčí o jeho dobré práci. Technický odbor, který zavedl rubriku ,,Technický referát" k tomu též svým dílem přispívá. KV odbor zasílá prostřednictvím OK1SV DX zprávy, které ovšem dlouhou výrobní lhůtou ztrácejí na aktuálnosti a je třeba se zamyslet nad jinou formou DX zpravodajství. Nejvíce postrádáme podmínky a výsledky mezinárodních závodů a soutěži. Organizační odbor zasílá suché zprávy o změnách ve stavu vydaných povolení, což se ani nedá nazvat ,,organizačními zprávami". Tolik tedy k prvnímu bodu poslání našeho časopisu, bude nyní záležet na všech funkcionářích našeho výboru, aby se situace na tomto poli zlepšila.

Dále, jako druhý bod poslání, časopis by měl sloužit odbočkám, které by z něho měly čerpat náměty ke své činnosti. To se ovšem nemůže omezit jen na plnění pokynů a úkolů, vydaných naším výborem. Odbočky, zvláště ty, které mají rozsáhlou činnost, by měly své poznatky a zkušenosti zveřejňovat, čímž by daly náměty pro zlepšení činnosti ostatních odboček. Tím ovšem nechci říci, že máme odbočky dobré nebo špatné, vždyť dobrý námět k určité činnosti může dát zrovna taková odbočka, jejíž možnosti nejsou nejlepší, nehledě na to, že uveřejnění jakékoliv zprávičky z odbočky je v jisté formě její propagací.

Třetím a nejdůležitějším posláním tohoto časopisu by mělo být uspokojování zájmů všech odběratelů, neboť tito jsou vlastně určitým způsobem ,,zainteresováni" na tom, aby předplatné dostali jinou formou zpátky. Jsme si vědomi toho, že toto je a bude nejobtížnějším úkolem redakční rady. V naší radioamatérské činnosti existuje řada oborů, ale každý z nás dává přednost svému úzce specializovanému zájmu. Zde bych mohl jmenovat dva hlavni obory: technika a provoz, ale každý z těchto oborů se lavinovitě rozrůstá do nepřehledné řady velmi úzkých specializací (např. technika KV, VKV, CW tone, SSB, RTTY, TV, tranzistorizace přijímače, vysílače, šířeni vln, antény; začátečníci, pokročilí, atd.), takže plně uspokojit všechny čtenáře je velmi obtížné a je tedy jak na redakční radě, jak se s tímto problémem vypořádá, tak i na vás všech, jak tento problém pomůžete řešit. Jsme oproti jiným časopisům (AR, ST) v určité nevýhodě, poněvadž nemáme prostředky na proplacení autorských honorářů (což by se dalo též řešit formou věcných odměn za nejlepší technické čIánky!). Obracíme se proto na vás všechny kteří máte chuť a zájem předat své zkušenosti znalosti ostatním, ja provozního, tak z technického oboru, pomozte nám i ostatním k tomu, abychom mohli říci, že náš časopis je opravdu ,‚náš"!

OK2OP

AR 4/1969


IV. mimořádný sjezd Svazarmu přišel pozdravit i president republiky Ludvík Svoboda

Svazarm včera, dnes a zítra

S postupující normalizací našich vnitropolitických poměrů vzrůstala v posledním roce i aktivita Svazarmu. S hodnocením rozporuplného vývoje této organizace od jejího III. sjezdu přes vážnou krizi po lednu 1968 až k období opětné konsolidace v prvních měsících letošního roku, i s plány a záměry pro nejbližší budoucnost se Svazarm přihlásil o své místo v systému našich společenských organizací na červnovém IV. mimořádném sjezdu, který navazoval bezprostředně na sjezdy obou národních organizací. Vzhledem k nevýhodné periodicitě našeho časopisu nepovažujeme za účelné seznamovat s průběhem sjezdu čtenáře zpravodajsky - po této stránce měl sjezd dostatečnou publicitu v denním tisku i v některých časopisech s kratší výrobní lhůtou. Protože však radioamatéři byli dosud ve Svazarmu organizováni - a podle výsledků IV. sjezdu se na této skutečnosti nic nezmění ani v budoucnu - vracíme se ke sjezdovému jednání několika poznámkami.

Svazarm vznikl před osmnácti lety sdružením dříve samostatných organizací a již při jeho vzniku bylo zřejmé, že výsledky jeho práce budou záviset především na dvou věcech: jak se mu podaří skloubit zájmy těchto různorodých organizací a jak dovedně dokáže sladit uspokojení individuálních odborných zájmů svých členů s plněním úkolů branná politiky státu, které na sebe převzal jako jednotná branná organizace. Protože jde o otázky zásadní, rozebereme je trochu podrobněji.

Bylo by zcela naivní domnívat se, že do dobrovolné společenské organizace vstupují občané především proto, aby v ní mohli plnit úkoly celospolečenské. Je tomu zcela nepochybně právě opačně - že totiž do ní vstupují s přesvědčením, že jim organizace umožní lépe uspokojovat především zájmy individuální. Z toho vyplývá, že početnost členské základny je přímo úměrná schopnosti této organizace poskytnout každému jednotlivci co nejširší možnosti činnosti v tom oboru, který se stal jeho koníčkem. Teprve takto získané členy může organizace vést a ovlivňovat také společensky a koneckonců i politicky, podaří-li se jí najít vhodné formy a do statek citlivosti i taktu v přístupu k nim.

Svazarmu - i když formálně měl v roce 1961 téměř milión členů - se právě toto příliš nedařilo. Přes všechnu snahu nenacházel správné proporce mezi uspokojováním individuálních zájmů svých členů a plněním politicko-branných úkolů. Jak konstatuje Prohlášení delegátů IV. mimořádného sjezdu, byly jednou z hlavních chyb „necitlivé a nekvalifikované zásahy do jednotlivých odborných oblastí, které vedly ke snižování aktivity a iniciativy členů.“ Důsledky tohoto necitlivého, administrativního přístupu charakterizoval na sjezdu zvolený předseda ÚV Svazarmu ing. J. Škubal takto: „... počátkem šedesátých let s podle různých náznaků zdálo, že o činnost naší organizace není zájem. Došlo ke kritice, že jde o organizaci postátněnou a objevily s první hlasy, které dokonce vyzývaly ke zrušení naší organizace nebo k omezení její činnosti pouze na bezprostřední branné úkoly".

III. sjezd v březnu 1966 se scházel ve složité situaci, kterou ještě zkomplikovalo několik zásahů zvenčí, např. zrušení krajských výborů, nebo nedomyšlený odchod základních organizací Svazarmu ze závodů a ze škol. V tomto období, jak řekl ing. J. Škubal, „ ...v naší organizaci dochází k citelné stagnaci, ke snížení účinnosti veškeré řídící a organizátorské práce. To dokumentovala nízká členská základna. Podstatně se snížil počet základních organizací. Jejich typickým rysem v té době byla ostatně slabší aktivita. Velmi zesílily kritické hlas i proti vedoucím orgánům a k práci volených orgánů, sekci a aktivů vůbec, zejména z rad motoristů, letců a radistů“.

Ani přes veškerou snahu lII. sjezdu formulovat správně vztah mezi celospolečenským posláním Svazarmu a jeho úkolem zabezpečovat plně individuální zájmy členů se nepodařilo - jak opět řekl ing. J. Škubal - „zadržet proces,. který jednoznačně směřoval k projevům hluboké nespokojenosti mnohých našich členů, našich okresních výborů, našich jednotlivých odborností nad výsledky, postavením a místem. které Svazarm v té době ve společnosti zaujímá".

Pak přišel leden 1968 a s ním rozhodnutí některých odborností (mezi nimi i radioamatérů) odejít ze Svazarmu. Nebylo by objektivní přisuzovat těmto snáhám jiné cíle, než které sledovaly. Nelze se přece divit, chtějí-li lidé s vyhraněnými technickými zájmy a zálibami opustit organizaci, která je svou organizační strukturou ani formami práce neuspokojuje a je přece organizací dobrovolnou. Je nepochybně mnohem racionálnější pokusit se přebudovat organizaci tak, aby si svou činností členy udržela, než hledat v jejich nespokojenosti nějaké destruktivní úmysly. Ani radioamatéři si nikdy nepřestali uvědomovat, že jejich existence v rámci velké společenské organizace má proti absolutní samostatnosti podstatné výhody, zvláště po ekonomické stránce. Pokud byli po lednu 1968 ochotni se těchto výhod přece jen zřeknout a zažádali o registraci pro samostatný Svaz českomoravských radioamatérů, dospěli k tomu na základě úvahy, že tyto výhody přece jen nevyváží možnost řídit si své odborné záležitosti sami, bez necitlivých a často administrativních zásahů nadřízených orgánů.

Patří nesporně ke kladům IV. mimo řádného sjezdu, že - jak vyplývá ze všech sjezdových materiálů - pochopil tyto oprávněné požadavky jednotlivých odborností. „Období, které máme za sebou, si doslova vynutilo, abychom zhodnotili celý dosavadní vývoj naší organizace a abychom jí dali nový organizační řád, stanovili takové vztahy mezi jednotlivými odbornostmi i vcelku, abychom odstranili všechny překážky, které bránily jejímu rozvoji" - řekl předseda ÚV Svazarmu ing. J. Škubal ve svém referátu. „Nový organizační řád vychází ze zásad vnitrosvazové demokracie a demokratického centralismu. V minulosti právě ve vztahu těchto dvou kategorií docházelo k největším rozporům, neboť centralismus převládal a na připomínky z hnutí nebyl brán dostatečný zřetel".

Celkové výsledky IV. mimořádného sjezdu by se tedy daly shrnout takto: Svazarm chce vyhovět oprávněným požadavkům jednotlivých odborností; svazy a jim podřízené kluby mají podle nového organizačního řádu v rámci organizace zajištěnu autonomii. ÚV Svazarmu je přesvědčen, že udělal všechno pro to, aby byl zachován prostor pro návrat všech odborností do jednotné organizace a také pro to, aby mohly ve Svazarmu plně uspokojovat zájmy svých členů. Z tohoto přesvědčení vycházejí i jeho některá konečná stanoviska, např. že by nebylo správné udělovat další registrace (letci registraci dostali), že není důvodu ke změně názvu organizace ani k tomu, aby byla budována jako volné sdružení, jak se o tom také v jedné etapě diskusí hovořilo.

Faktem je, že nový organizační řád a všechny sjezdové materiály dávají na ději, že by se konečně mohl stát Svazarm takovou organizací, jakou by si ji její členové přáli mít. Vedoucí delegace ÚV KSČ na IV. sjezdu Alois Indra řekl ve svém projevu mimo jiné: „ Váš sjezd je mimořádný i tím, že se vám úspěšně podařilo proplout úskalími, jež mohla rozbít jednotu vaší organizace“. Snad se nedopustím netaktnosti, dovolím-li si toto přirovnání rozšířit: proplout úskalími ano, ale ještě stále ne bezpečně zakotvit. Vede mne k tomu další citát z referátu předsedy ÚV ing. J. Škubala: „Nutno říci, že pokud jde o poslání a charakter naší organizace, nedošlo k zásadním změnám oproti závěrům, ke kterým dospěl III. sjezd“. Chci tím jen naznačit, že sebelepší usnesení a sebedokonalejší organizační řád nemohou být cílem, ale jen prostředkem. Po III. sjezdu zůstalo převážně jen u slov a výsledkem byla otřesená důvěra členů. Získat ji zpět je možné jen praktickými činy. Věřme, že ÚV Svazarmu chce jít touto cestou a připomeňme si ještě několik slov ing. J. Škubala: „Tak jako každý zákon, i organizační řád je pouhou suchou literou. Naplnění jednotlivých článků nového organizačního řádu může přinést jen činorodá práce, vzájemné pochopení a respektování jeden druhého, vytváření ovzduší naprosté důvěry“.

Pravidla hry jsou tedy stanovena; radioamatéři zůstávají ve Svazarmu a věří, že budou oboustranně respektována, že se mezi vrcholnými orgány Svazarmu a svazy vytvoří nové vztahy, a že to bude jen k prospěchu rozvoje radioamatérského hnutí. Nepochybujeme o tom, že v takovém ovzduší bude mít Svazarm možnost plnit mnohem lépe i své specifické branné úkoly a poslání, jejichž význam a společenská závažnost stojí mimo jakoukoli diskusi.

Nové vrcholné orgány Svazarmu

Na třech červnových sjezdech Svazarmu byla zvolena nová předsednictva ústředních výborů Svazarmu v tomto složení:

Federální ústřední výbor Svazarmu ČSSR

Předseda: ing. Jaroslav Škubal, místopředsedové: pplk. Alois Dvořák, plk. Juraj Gvoth. Úřadující místopředseda: plk. Julius Drozd. Členové předsednictva: pplk. F. Dušek, JUDr. M. Hamerle, O. Haken, plk. P. Kocfelda, generálmajor K. Kučera, pplk. PhDr. I. Miler, M. Benko, pplk. S. Dobrovič, generálporučík ing. A. Mucha, dr. L. Ondriš, OK3EM.

Ústřední výbor Svazarmu ČSR

Předseda: pplk. A. Dvořák, místopředsedové: V. Blažek, J. Eger, tajemník: J. Hendrych. Členové předsednictva: pplk. J. Bičan, J. Bartoš, OK2PO, A. Drápal, V. Faix, V. Hrabačka, M. Hrbková, pplk. O. Janík, pplk. v. v. M. Jalovec, J. Jirásek, V. Klouda, plk. B. Kotek, M. Navrátil, A. Novák, A. Pech, pplk. ing. V. Sádek, V. Rečínský, pplk. L. Svoboda, ing. J. Schindler, MUDr. K. Šubrt, M. Suhájek, M. Taraba, J. Tobola, generálmajor v. v. K. Valenta, ing. V. Wágner, pplk. M. Kovařík.

Ústřední výbor Svazarmu SSR

Předseda: plk. J. Gvoth, místopředsedové: C. Kuchta, pplk Š. Dobrovič, tajemníci: M. Benko a pplk. ing. J. Fogel. Členové předsednictva: MUDr. L. Bertoli, dr. L. Ondriš, OK3EM, V. Novák, V. Mazák, P. Veslár, B. Eisner, E. Visner, A. Hnatovič, ing. Parma, pplk. J. Ublanič, pik. E. M. Žufa, C. Kuchta, mjr. D. Markovič, pplk. S. Dobrovič, J. Faix, D. Horn, kpt. J. Sekereš, J. Gazdová, ing. F. Grúnsky.

jg.
 

AR 8/1969


 

 



s Ladislavem Hunským, OK1GL, předsedou ústředního výboru Svazu radioamatérů (ČRA) Svazarmu ČSR, o současném stavu a perspektivách radioamatérského hnutí.

Stejně jako celá naše společnost, prošlo i radioamatérské hnutí v posledních letech složitým vývojem, poznamenaným živelností, prosazováním nejrůznějších skupinových zájmů a tendencí neodpovídajících dobrým tradicím našeho radioamatérského hnutí. To všechno vedlo ve svých důsledcích k narušení základních principů ideové i organizační struktury hnutí a k ochromení vlastní radioamatérské činnosti. Jestliže v posledních měsících pozorujeme na všech úsecích našeho života stále výraznější prvky konsolidace, jak se tyto pozitivní snahy projevují v radioamatérském hnutí?

Postupující konsolidace celé naší společnosti umožnila zamyslet se seriózně a s chladnou hlavou i nad současným stavem a perspektivami radioamatérského hnutí. Výsledkem tohoto odpovědného zvážení a posouzení situace bylo vytvoření přípravného výboru svazu ČRA. Vznikl začátkem letošního roku a jeho úkolem bylo vypracovat statut ČRA a připravit konferenci, která by zvolila vrcholný orgán českých radioamatérů. Konference se konala 23. května; schválila statut organizace a zvolila 24 členný ústřední výbor se šesti náhradníky a tříčlennou kontrolní a revizní komisi. Plénum ústředního výboru pak zvolilo předsednictvo v tomto složení: L. Hlinský, OK1GL, předseda, L. Gistinger, OK2BGD, a O. Filka, místopředsedové, A. Vinkler, OK1AES, V. Dostálek, OK1GH, F. Frýbert, OK2LS, K. Souček, OK2VH, ing. K. Gregor, OK2VDO, R. Loprais, OK2PBK, J. Bulín, OK2PAS, J. Novák, OK2BKX, a K. Jordán, OK1BMW. Předsedou kontrolní a revizní komise je F. Doleček, OK1DQ.

Základ byl tedy položen. Nový ústřední výbor čeká teď nepochybně mnoho úkolů - na které se zaměří především?

Problémů, které čekají na řešení, je opravdu tolik, že nám - upřímně řečeno - někdy z toho jde hlava kolem. Je však třeba si uvědomit, že teprve začínáme a nemůžeme zvládnout všechno najednou. Máme zatím vypracován plán činnosti do konce letošního roku. Zaměříme se především na dokončení konsolidačního procesu, upevnění vzájemných vztahů s vrcholnými orgány Svazarmu a na organizační výstavbu Svazu, která je základním předpokladem pro rozvíjení soustavná a cílevědomé práce. Vedoucí jednotlivých odborů připravují v současné době plány svých odborů na delší časové období. Tyto plány předloží v srpnu plénu ústředního výboru ČRA, který se sejde v Olomouci u příležitosti celostátního setkání radioamatérů. Plány se pak stanou náplní praktické činnosti, jednotlivých odborů v příštích letech. To jsou tedy nejbližší úkoly. Pokud jde o další, chtěli bychom věnovat pozornost především otázkám mládeže, protože si uvědomujeme, že v tomto směru existovalo sice v minulosti mnoho plánů a dobrých předsevzetí, ale v praxi se zdaleka nepodařilo dosáhnout odpovídajících výsledků. Není to otázka jednoduchá a bude třeba se nad ní důkladně zamyslet chceme to však tentokrát udělat s plnou odpovědností a vědomím, že mládeži je naše radioamatérské hnutí stále mnoho dlužno. Zatím připravujeme několik jednoduchých stavebnic, které chceme dát mladým za přístupnou cenu, abychom podchytili jejich zájem. Vyřešit však otázky mládeže komplexně, to bude jedním z našich hlavních cílů, jen co trochu „nabereme dech“.

Zmínil jste se o upevnění vztahů mezi ČRA a vrcholnými orgány Svazarmu. Domníváme se, že v minulosti byly právě tyto vztahy bolavým místem, které se neošetřovalo vždy s největší citlivosti. Nebude se to opakovat?

Věříme, že ne. Konečně, již v prvním článku statutu svazu se říká, že Svaz českých radioamatérů je autonomním svazem Svazarmu ČSR a také komplexním vykonavatelem pravomoci a nositelem zodpovědnosti za řízení a rozvoj radioamatérské činnosti na celém území České socialistické republiky. Považujeme to za dostatečnou záruku, zvláště když nás navíc představitelé Svazarmu při osobních jednáních ujistili, že budou dbát zásady, aby si radioamatéři své odborné záležitosti a otázky řešili sami. Jde tedy o uskutečnění požadavku, po němž radioamatéři: dlouho volali a jsme přesvědčeni, že praxe bude plně v souladu s literou statutu.

Vraťme se ještě k otázce organizační výstavby svazu. Jaká bude jeho organizační struktura?

Základním článkem jsou radiokluby s právním subjektivitou. Mohou se vytvářet všude, kde je nejméně 10 členů, z nichž nejméně tři musí být starší osmnácti let. Klub si zvolí radu s počtem funkcionářů podle potřeby a ta pak řídí jeho činnost. Kluby mohou být ustaveny s všeobecnou radioamatérskou činností nebo specializované (KV, VKV, technické, mládeže apod.). Tam, kde je méně než deset zájemců, mohou se tvořit radioamatérské kroužky odborně řízené radiokluby, nebo samostatné kolektivní stanice. Dalšími organizačními články svazu jsou okresní (městské) výbory ČRA a ústřední výbor ČRA.

Zatím jsme mluvili jen o amatérech v Čechách a na Moravě. Jaká je situace na Slovensku?

Podobně jako v českých zemích, existuje i na Slovensku Zväz slovenských radioamatérov. Roli představitele zájmů všech československých radioamatérů svěřuje statut federálnímu orgánu Čs. radioamatérů - Ústřednímu radioklubu ČSSR, vytvořenému na zásadě paritního zastoupení ČRA i ZSR.

Nakonec dovolte ještě jednu otázku: co byste jako předseda ústředního výboru ČRA chtěl povědět našim Čtenářům, tj. více než 50000 - třeba zatím většinou neorganizovaných - radioamatérů?

Tak především - že bychom se s nimi všemi samozřejmě rádi setkali v radioklubech našeho svazu a že bychom chtěli, aby se již v klidu mohli věnovat své práci. Vynasnažíme se vytvořit jim k tomu co nejlepší podmínky. A hlavně bych je chtěl ujistit že v celé své činnosti chceme postupovat podle zásady, že tu nejsou radioamatéři pro svaz, ale naopak svaz pro radioamatéry. Naším cílem bude, aby se v ČRA cítili dobře, aby tu našli uspokojení všech svých přání a potřeb a aby se celé radioamatérské hnutí rozvíjelo nejen co do kvantity, ale také co do kvality. Naší snahou bude dokázat v co nejkratší době praktickými činy, že to myslíme upřímně a ve prospěch všech našich radioamatérů.

 

NÁRODNÍ KONFERENCI SVAZU RADIOAMATÉRŮ
(ČRA) SVAZARMU ČSR

Po dlouhých přípravách a dvojím odkladu se konala 23. května 1970 v Praze národní konference radioamatérů. Okresními konferencemi, které proběhly v prvním čtvrtletí tohoto roku, bylo na ni delegováno 145 delegátů.

Konference se konala v budově ústředního výboru Svazarmu v Opletalově ulici. Sešlo se na ní 118 delegátů z okresů Čech a Moravy. Na zasedání bylo pozváno pět hostů: předseda českého ÚV Svazarmu pplk. A Dvořák, tajemník ÚV Svazarmu pro svazy J. Hendrych, šéfredaktor Amatérského radia ing. F. Smolík, za n. p Tesla K. Donát a náčelník svazu branné a technické výchovy pik. Neumajer.

Jednání zahájil v 9.00 hod. předseda přípravného výboru L. Hlinský, OK1GL. Seznámil všechny zúčastněné s programem a se složením výboru, který konferenci připravoval. Potom předal slovo členu PV A. Vinklerovi, OK1AES, který přednesl zprávu o činnosti za poslední dva roky. Následovala diskuse, ve které se dvanáct diskutujících většinou zabývalo problémy svých okresů. Po ukončení diskuse si vzal slovo předseda ÚV Svazarmu ČSR pplk. A. Dvořák a ve svém vystoupení jednak seznámil přítomné se stanoviskem ÚV Svazarmu ČSR (jako nadřízeného orgánu) k činnosti radioamatérů, a jednak zodpověděl několik přímých i nepřímých dotazů, které se vyskytly v diskusi.

Prvním bodem odpoledního pro gramu byly volby nového ústředního výboru ČRA. Z navržené kandidátky (44 radioamatérů) vybrala volební komise dvacetčtyři radioamatéry, kteří byli potom téměř jednomyslně schváleni. Dále bylo zvoleno šest náhradníků a tříčlenná kontrolní komise. Složení všech těchto orgánů uveřejníme příště.
Na závěr konference byly přečteny a schváleny dopisy federálnímu výboru Svazarmu ústřednímu výboru KSČ a závěrečné usnesení konference. Celé jednání proběhlo v soudružském srdečném ovzduší.

OK1AMY

 

MĚSTSKÝ SVAZ ČRA V PRAZE

Ve všech okresech proběhly již během prvního čtvrtletí tohoto roku konference radioamatérů, z nichž vzešly okresní výbory ČRA a delegáti na národní konferenci ČRA. Nejsložitější situace byla v Praze, kde poslední dva roky vlastně neexistovala žádná městská organizace a proto otázka svolání konference nebyla tak jednoduchá. Proto se sešel 19. 2. 1970 aktiv předsedů větších pražských radioamatérských organizací a zvolil ze svého středu přípravný výbor, jehož úkolem mělo být vypracování analýzy činnosti pražských radioamatérů v roce 1968 a 1969 a příprava městské konference radioamatérů včetně návrhu kandidátky pro volbu městského výboru ČRA a delegátů na národní konferenci. Do tohoto přípravného výboru byli zvoleni: A. Myslík, OK1AMY, předseda, ing. J. Franc, OK1VAM, ing. Z. Prošek, OK1PG, J. Hrdlička F. Jasný, G. Švanda OK1CS, Č. Valášek, OK1AKF, ing. L. Mašek, OK1DAK, S. Havel, OK1HJ. Tento přípravný výbor měl splnit všechny uložené úkoly v co nejkratší době, tak aby se městská konference uskutečnila ještě před národní konferencí, plánovanou na 23. 5. 1970. Přípravný výbor během asi 90 dnů své činnosti vypracoval návrh statutu městského svazu ČRA, návrh kandidátky a s ohledem na dostupné prameny a časové možnosti i analýzu radioamatérské činnosti v letech 1968 a 1969. Tuto analýzu předložil koncem dubna k projednání městskému výboru Svazarmu v Praze. Předsednictvo MV Svazarmu projednalo tento materiál na svém zasedání 29. 4. 1970 a označilo jej za nevyhovující, neboť v něm chybí stanovisko k uváděným faktům, sebekritika, odsouzení rozbíječských snah v roce 1968, není konkrétní a neukazuje, kdo je vinen a měl by opustit naše řady. Proto předsednictvo MV Svazarmu vyslovilo nedůvěru tomuto přípravnému výboru a zrušilo jej. Předseda MV Svazarmu pplk. Bičan svolal na 21.5. aktiv předsedů pražských radioamatérských organizací s jediným programem: zvolit nový prozatímní výbor ČRA a delegáty na národní konferenci ČRA. Aktivu se zúčastnilo 16 z pozvaných zástupců radioamatérských organizací a byl na něm zvolen městský výbor ČRA v tomto složení:

předsednictvo: K. Vlasák, OK1AVK, předseda; ing. J. Franc, OK1VAM, F. Jasný, práce s mládeži, K. Liška, E. Ralek, OK1AZ, místopředseda, G. Švanda, OK1CS, hon na lišku, M. Naděje, OK1NV, KV odbor;

plénum: ing. K. Jordán, OK1BMW, ing. L. Mašek, OK1DAK, VKV odbor, ing. F. Smolík, OK1ASF, tisk,J. Hraba, A. Myslík, OK1AMY, RTO Contest, M. Ptáček, OK1ADT, K. Vohlídal, OK1DVM, M. Vašín, ing. Z. Prošek, OK1PG.

Na národní konferenci ČRA byli delegováni: ing. Franc, ing Jordán, Jasný, Myslík, Švanda, Vašín, Vlasák, Hunský, Váňa, Bukovský, Dobejval Lukáš, Šafránek, Havel a Filka.

OK1AMY

AR 7/1970


FEDERÁLNÍ RADA ÚRK ČSSR ZVOLENA

V historii radioamatérské činnosti se stane 24. červen 1970 jistě významným dnem došlo totiž k vytvoření ústředního orgánu obou národních svazů ČRA a ZRS rady ÚRK ČSSR. Na tomto důležitém zasedání (které se konalo v Bratislavě) byla skloubena spolupráce obou národních svazů a došlo k naprosté shodě názorů, ať již při volbě předsednictva nebo v řešení naléhavých úkolů i v postoji k problémům.

Předseda odstupující administrativní rady ÚRK dr. L. Ondriš OK3EM uvítal přítomné delegáty a hosty v čele s místopředsedou FV Svazarmu plk. J. Drozdem. Pak podal zprávu o dosavadní činnosti administrativní rady, jejíž funkční období skončilo zahájením činnosti federální rady ÚRK, zvolené na konferencích národních svazů českomoravského (ČRA) a slovenského (ZRS).

Předseda ČRA L. Hlinský, OK1GL, podal zprávu o současném stavu činnosti českého svazu i o jeho perspektivních cílech. Mimo jiné řekl: „Předsednictvem ČÚV Svazarmu byla dřívějšímu předsednictvu svazu vyslovena nedůvěra a došlo k jeho rezignaci. Byl utvořen přípravný výbor pro přípravu národní konference a do něho povoláni funkcionáři zvolení na okresních konferencích a doporučení obvodními, popř. okresními výbory Svazarmu. Vytvořené komise při podkladové materiály ke konferenci, která se konala 23. května t. r. za účasti 145 delegátů. Její průběh být důstojný.“

V perspektivních plánech ČRA čteme: pokračovat v úspěšné práci odborů, zaměřit se na rozšíření činnosti mezi mládeží v technickém, provozním a sportovním směru. „Domnívám se,“ řekl dále s. Hlinský, „že bude správné konzultovat některé otázky se Zväzom radioamatérov Slovenska (ZRS) a vzájemně si předávat zkušenosti, nejtěsněji spolupracovat a pomáhat si. Jako první a konkrétní pomoc nabízí slovenskému zväzu 1 000 ks knihy OK2QX: Radioamatérské diplomy.

Předseda ZRS dr. Ľ. Ondriš hovořil o současném stavu ve zväzu a zdůraznil, že je nejvyššími orgány schválen statut RK a OK3-DX klubu. V radioamatérské činnosti je zapojeno 6809 zájemců o radioamatérskou vysílací, konstrukční a teoretickou činnost. Možno říci, že v letech 1968 a 1969 byla vlivem činnosti excentrických sil amatérů ve službách tzv. přípravného výboru SRA na Slovensku řada amatérů dezorientována a pomýlena, což se projevilo poklesem členské základny v radioklubech v Bratislavě, Trenčíně, Martině, Prievidzi, Prešově a Trnavě.

Počínaje letošním rokem se činnost v ZRS natolik konsolidovala, že si předsednictvo mohlo postavit reálný výcvikový a sportovní plán na r. 1970, který zabezpečuje činnost metodicky, finančně a materiálně. V prvním pololetí byly úkoly splněny beze zbytku.

Po zprávách z obou svazů národních organizací pokračovalo jednání volbami předsednictva, které pak zvolilo čelné funkcionáře. Předsedou se stal dr. Ľudovít Ondriš, OK3EM (ZRS), prvním místopředsedou Ladislav Hlinský OK1GL (ČRA), druhým místopředsedou diplomovaný technik Egon Môcik, OK3UE (ZRS), tajemníkem Oldřich Fuka (ČRA). Předsedou KRK je Artur Vinkler, OK1AES (ČRA). O ostatních členech předsednictva a vedoucích jednotlivých odborů vás budeme informovat v některém z příštích čísel AR, až jednotlivé svazy navrhnou všechny své zástupce. Diplomovým manažerem ÚRK byl schválen Karel Kamínek, OK1CQ. Tajemník Oldřich Fuka pak přednesl zprávu o činnosti rady. Poukázal na to, že při vytyčování úkolů bude nutno vycházet z poslání a cílů vymezených IV mimořádným sjezdem Svazarmu a z plánů hlavních úkolů na r. 1970:

a) V organizačně řídící práci je to především vyřešení vztahů, organizační struktury, metodiky a stylu práce ve smyslu stanov Svazarmu a statutu ÚRK s cílem urychleného akčního stmelení našeho federálního svazu.

b) V zájmové technicko-sportovní činnosti zaměřit pozornost na vědeckotechnický vývoj všech hlavních oborů elektroniky a s tím související modernizaci zařízení a zkvalitnění práce na úseku technickém i sportovním s cílem masového působení, zvláště na mládež.

c) V hospodářské činnosti věnovat pozornost rozvoji materiálně-technické základny včetně tvorby příjmů z vlastních hospodářských a učebních zařízení v rámci celostátní ekonomické disciplíny.

d) V mezinárodních vztazích upevňovat a rozšiřovat v duchu internacionalismu a zásad politiky KSČ vztahy mezi bratrskými organizacemi a spolupracovat s amatéry celého světa s cílem pomáhat upevňovat mír a přátelství mezi národy.

Dále řekl, že tímto ustavujícím zasedánÍm rady ÚRK činíme významný krok v oblasti organizačně řídící činnosti. Ač významný přece je to krok první, a hlavní práce, tj. uvedení metodiky a stylu práce rady a jejích odborů v život, nás teprve čeká. Je to úkol nejnaléhavější a není jednoduchý; vždyť struktura radioamatérské organizace se v důsledku federativního uspořádání našeho státu od základů změnila. Dnešní struktura a složení centrálního orgánu ÚRK vylučuje subjektivní rozhodování a přímo diktuje měřit stejnou mírou názory soudruhů jak z českého, tak slovenského svazu a tak najít objektivní a optimální řešení k prospěchu celého československého radioamatérského hnutí.

Konkrétní určování krátkodobých i perspektivních úkolů přísluší radě ÚRK. Ta bude muset pracovat s urči tým předstihem; protože však mnohé akce běží a jiné se blíží, bude muset určitý čas rozvíjet svou činnost „za pochodu“. Avšak plánovitá činnost musí být naším cílem, kterého nutno postupně dosáhnout i za cenu přibrzdění některých živelně rozběhnutých akcí.

Bude třeba důkladně a urychleně dokončit delimitaci v právech a povinnostech obou svazů a ÚRK vzájemnou dohodou - jak a kdo bude konkrétní odpovídat. Velmi důležitým úkolem je rozvinutí práce odborů; je nutno zaměřit se na práci sekretariátu ÚRK - i zde praxe ukáže, jak zajišťovat úkoly uložené statutem. Naléhavým úkolem je najít řešení, jakým způsobem zapůsobit na zvýšení provozní kázně a zvýšení technické úrovně vysílání na amatérských pásmech.

Vcelku lze říci, že si musíme stanovit úkoly reálné, na které v daném časovém úseku budeme stačit svými silami a prostředky; stanovit si, co je nutno řešit hned a co je možno odložit na pozdější dobu.

Které naléhavé úkoly stojí dnes před námi? Není jich málo. V první řadě zpracování návrhu na akce celostátního charakteru pro příští rok, včetně pořadatelských možností. Podle toho navrhnout, který svaz bude pověřen uspořádáním vrcholných mistrovských soutěží, případně s účastí sportovců obou národních svazů, držitelů titulu mistr sportu, I. a II. VT. Navrhovat reprezentanty pro mezinárodní závody. Bude třeba rozhodnout otázku organizace a pořádání závodů OK-DX Contest na období tří až pěti let; zpracovat nové návrhy podmínek pro celostátní soutěže, včetně návrhů na diplomy za krátkodobé závody; rozhodnout otázku víceboj či RTO; zpracovat rozbor praxe v udělování výkonnostních tříd v honu na lišku - jsou tu nejasnosti a je nutno problém celostátně ujednotit; řešit otázku vyhodnocování Polního dne s perspektivou několika let; připravit plán dovozu techniky a odběr zahraniční literatury atd.

V diskusi vystoupila řada soudruhů s podnětnými návrhy. OK3DG řekl: „Zvolili jsme si orgán sestavený z národních svazů, který má vyřešit mnohé nejdůležitější otázky; legality nebo nelegality v organizaci, důvěry nebo nedůvěry členů v centrální orgán; zbožným přáním většiny amatérů je, aby to nebyl návrat ke staré praxi. Nutno stanovit v novém orgánu pevný cíl a jím se řídit ve veškeré práci. Je hodně toho, co je třeba napravovat. Je ještě část amatérů, kteří se nepoučili a zastávají nesprávné názory - poškozují dobré jméno radioamatérů doma i za hranicemi. Je nutno, aby si celek amatérů uvědomil, že nejdůležitější v jejich činnosti není jen honba za DX a diplomy, ale v intencích politické linie KSČ a vlády být cennou brannou složkou naší socialistické společnosti.“

OK3CDL: „V branných sportech se měnily až čtyřikrát propozice a nikdo o tom nevěděl. Závody se hodnotily mnohdy tak, jak to závodníkům vyhovovalo. RTO je opět něco jiného letos, než byl loni. Z víceboje vymizely branné prvky, třeba je opět zavést. Velmi palčivá je otázka práce s mládeží. Není pro ně přitažlivá tak, aby stoupal zájem. Nutno najít účinné formy propagace Polního dne, lišky, víceboje atd., aby upoutaly zájem mladých lidí.“

OK3MR: „Z RTO vymizely branné prvky. RTO vytlačil víceboj i rychlotelegrafii, nastoupila benevolence a nedisciplinovanost. Systém práce pro brannou výchovu vymizel.“

OK3CIR: „Propozice ze závodů někam chodí, ale my jsme je nedostávali. Vyhodnocování závodu OK-DX Contest není na výši. Není přístup k publikacím. Nutno, aby rada ÚRK ČSSR rozetla gordický uzel nedostatků - cítí je celé radioamatérské hnutí. Nutno si uvědomit práva a výhody, které každému organizace přináší - je třeba, aby byl všude jasný rozhled, co a jak se dělá.“ Zástupce pošt a telekomunikací ing. Gorgula vyzdvihl význam radioamatérů i po stránce jejich pomoci telekomunikacím všude, kde se ukázala potřeba. Na proti tomu nabídl pomoc amatérům v rámci možností pošt, což bylo s povděkem přijato.

Soudruhu Svitákovi, OK1PC, byl pak místopředsedou FV Svazarmu odevzdán děkovný dopis. Ze zasedání byly odeslány pozdravné dopisy bratrským organizacím a zasedání bylo ukončeno schválením usnesení.

Jan Guttenberger

Složení ÚV Svazu radioamatérů (ČRA) Svazarmu ČSR

Podle našeho slibu v posledním čísle AR uveřejňujeme dnes složení ÚV Svazu radioamatérů (ČRA) Svazarmu ČSR.

Předsednictvo:

L. Hlinský, OK1GL (předseda), Praha
L. Gistinger, OK2BGD (místopředseda), Frýdek-Místek
O. Filka (místopředseda), Praha
A. Vinkler, OK1AES, Teplice
V. Dostálek, OK1GH, Hradec Králové
F. Frýbert, OK2LS, Brno
K. Souček, OK2VH, Tišnov u Brna
ing. K. Gregor, OK2VDO, Gottwaldov
R. Loprais, OK2PBK, Veselí n. M., okr. Hodonín
J.Bulín, OK2PAS, Znojmo
J. Novák, OK2BKX, Ostrava
K. Jordán, OK1BMW, Praha

Členové:

Josef Bulín, OK2PAS, Znojmo
Josef Burcar, OK1VJB, Holubov, okr. Č.
Vladimír Dostálek, OK1GH, Hradec Králové
Ludvík Gistinger, OK2BGD, Frýdek-Místek
ing. Karel Gregor, OK2VDO, Gottwaldov
Ladislav Hlinský, OK1GL, Praha 6
Josef Jelínek, OK2BDW, Kojetice, okr. Třebíč
ing. Karel Jordán., OK1BMW, Praha 6
Stanislav Korenc, OK1WDR, Velim, okr. Kolín
Jaroslav Kysela, OK1AHH, Pardubice
Eduard Lehnert, OK2BNI, Ostrava 8
Radomír Loprais, OK2PBK, Veselí n. M., okres Hodonín
Vladimír Martinec, OK1SQ, Náchod II
Josef Novák, OK2BKX, Ostrava - Poruba IV
ing. Frant. Ovesný, OK1VDT, Sokolov - Dolní Rychnov
Karel Souček, OK2VH, Tišnov
Oldřich Spilka, OK2WE, Olomouc
Vladimír Urban, OK1AMO, Jablonec n. N.
Stanislav Vavřík, OK2VIL, Ostrava 5
Karel Veselý, OK1JKV, Benešov n. P1.
Artur Vinkler, OK1AES, Teplice
Václav Vomočil, OK1FV, Litomyšl
Oldřich Filka, Praha 6
Frant. Frýbert, OK2LS, Brno

Náhradníci:

Svatopluk Čech, OK2BFI, Kroměříž
Ladislav Dušek, OK1KF, Rokycany
Stanislav Havel, OK1HJ, Praha - Malešice
Petr Pick, OK1APY, Beroun
Zdeněk Půrok, OK1VO, Horažďovice
Milan Skoumal, OK2WHI, Břeclav

Revizní komise:

Ferdinand Doleček, OK1DQ, Pardubice
Stanislav Opíchal, OK2QJ, Karviná 8
Antonín Beneš, OK2BAZ, Vranovice, okr. Břeclav

AR 8/1970


II. plenární zasedání ÚV ČRA ČSR

Toto zasedání, které se konalo u příležitosti letošního setkání radioamatérů v Olomouci 31. července 1970, bylo využito k tomu, aby funkcionáři mohli v osobním styku se členy vyslechnout jejich náměty a připomínky, které mohou být dobrým vodítkem pro orientaci v hnutí i k další společné plodné práci. Předseda ústředního výboru CRA Ladislav Hlinský informoval členy o vykonané práci od národní konference ČRA a seznámil je se současnou situací jak ve vedení, tak na okresech.

„Zastávám názor“ řekl L. Hlinský, „že bude správné uskutečnit příští zasedání předsednictva ÚV ČRA v září t. r. u příležitosti setkání VKV amatérů v hotelu Tanečnica u Rožnova pod Radhoštěm. Na ustavující schůzi bylo přislíbeno zpracování veškerých materiálů z konference, tj. statutu, analýzy, usnesení, výhledového plánu do r. 1975 a jmenovité obsazení funkcí ÚV a ústřední revizní komise. Materiály nejsou dosud vydány tiskem, neboť námi schválený návrh statutu podléhá ještě schválení ÚV Svazarmu ČSR. Na návrh federálního orgánu ÚV Svazarmu mají být statuty dále upraveny tak, aby vycházely z jeho stanov. Proto se připravuje vydání jednotného statutu pro všechny svazy. Druhou příčinou, proč nebyly materiály z konference rozpracovány je, že analýzu zpracovanou pro naši národní konferenci bylo třeba dále rozpracovat nejen za náš svaz, ale i z celostátního hlediska, tj. ve federálním pojetí.“

Pak oznámil Hlinský složení předsednictva ÚV CRA a informoval o činnosti jednotlivých odborů, která spočívá v projednávání odborných otázek patřících do jejich kompetence v rámci národního svazu ČRA.

Ve zprávě se zaměřil i na otázku dodržování povolovacích podmínek, tj. na ty problémy, o nichž se v poslední době hovořilo v relacích ústředního vysílače OK1CRA. Počínání některých koncesionářů na amatérských pásmech bylo v naprostém rozporu s povolovacími podmínkami a to vedlo povolovací orgány v několika krajích k tomu, že se rozhodly přikročit k přezkušování jednotlivých koncesionářů, zejména ze znalostí povolovacích podmínek. V tomto rozhodnutí krajských povolovacích orgánů je třeba vidět preventivní opatření pro dodržení kázně na amatérských pásmech. Pokud jde o zkoušky žadatelů na OK a vydávání povolovacích listin, dojde k některým administrativním úpravám začátkem příštího roku. Zkoušky se budou konat v Praze a v Bratislavě podle jednotného zkušebního programu.

Předseda podal dále informaci o plánu činnosti a MTZ na rok 1971, který je rozhodující pro dotace ZO, RK a celkové zabezpečení radioamatérské činnosti v ČSR. Podal také informaci o naší účasti v mezinárodních závodech RTO a v honu na lišku.

Dále zdůraznil: „Byli bychom rádi, kdyby všichni členové pléna ústředního výboru ČRA převzali patronáty nad vlastními, popřípadě podle možností také nad sousedními OV ČRA, v osobním styku je informovali o práci ústředního výboru a naopak přenášeli připomínky členů na naše zasedání.“ V závěru své zprávy podal L. Hlinský informaci o prohlášení ÚV Svazarmu ČSR zaslaném vládě ČSSR, které se týká uzavřené a ratifikované smlouvy mezi ČSSR a SSSR. V prohlášení se hovoří o tom, jak chce Svazarm podpořit tuto smlouvu konkrétními činy a dalším upevňováním přátelství mezi brannou organizací SSSR DOSAAF a Svazarmem. „My, radioamatéři, chceme tuto snahu podpořit tím, že se budeme snažit o zajištění maximální účasti na mezinárodních závodech pořádaných DOSAAF, předložíme návrh na uskutečnění studijní cesty do SSSR s cílem vzájemné výměny zkušeností a pozveme představitele sovětských radioamatérů k nám.“

V diskusi vystoupila řada účastníků, kteří vyjádřili souhlas s přednesenou zprávou.

 —jg—

AR 10/1970


http://www.ok2kkw.com/1968/inter.gif

s Karlem Vlasákem, OK1AVK, předsedou městského výboru ČRA v Praze, o činnosti MV ČRA v Praze.

Karel Vlasák, OK1AVK

Mnoho let nebyl v Praze orgán, který by reprezentoval radioamatéry, hájil jejich zájmy, prosazoval jejich požadavky. Od loňského roku existuje městský výbor ČRA, který tyto úkoly postupně začíná plnit. Proto jsme požádali jeho předsedu o několik informací.

Kdy a Jak městský výbor ČRA vznikl?

Po neúspěšném pokusu předchozího přípravného výboru připravit konferenci a materiály pro ni byl nynější městský výbor ČRA ustaven na aktivu funkcionářů všech pražských radioklubů a radioamatérských ZO Svazarmu dne 21. května 1970. Má 15 členů a sedmičlenné předsednictvo. Poprvé se sešel k zasedání 4. 6. 1970.

Jaké byly první nejdůležitější úkoly výboru?

Prvním úkolem bylo získat přehled o stavu a činnosti radioamatérů v Praze. Náš nový výbor nepřevzal žádné písemné materiály z dřívější doby, protože se žádné nedochovaly. Bylo proto nutné znovu od začátku „hledat“ jednotlivé radiokluby a radioamatérské ZO, shánět seznamy jejich členů, konfrontovat zjištěné údaje s vlastními zkušenostmi, s kartotékou ÚRK, se stavem koncesionářů podle údajů MV. Byla to velmi zdlouhavá a nepříjemná práce, ale naštěstí je už za námi.

Dále bylo nutno ustavit odbory, které by se zabývaly činností v jednotlivých odvětvích radioamatérské činnosti. Byl ustaven odbor KV, VKV, RTO, mládeže, dále odbory propagační a politickoorganizační. Nebyl zatím ustaven odbor pro hon na lišku, protože nemáme nikoho, kdo by byl ochoten jej vést. Vedoucí všech odborů dostali za úkol vypracovat plán činnosti a trvale spolupracovat s příslušnými odbory ÚV ČRA.

K jakým číslům dospěl MV ČRA při shromažďování údajů o pražských radioamatérech?

Svaz radioamatérů Svazarmu ČSR má v Praze celkem 685 členů. Jsou soustředěni v 17 radioklubech, které mají celkem 42 kolektivních stanic. V Praze je celkem asi 400 držitelů koncese, z toho 9 koncesionářů OL. Největšími pražskými radiokluby jsou radioklub Praha 1 (77 členů), radioklub Smaragd (78 členů), radioklub Krystal (78 členů).

Jak to vypadá v Praze s mládeží a s jejím zapojením v jednotlivých radioklubech?

To je velmi nepříjemná otázka, protože na ni nelze odpovědět k všeobecné spokojenosti. V činnosti radioklubů je zapojeno poměrně velmi málo mládeže do 18 až 20 let. Výjimku tvoří radioklub Praha 7, kde mají radiotechnické kroužky, jichž se zúčastňuje poměrně velký počet chlapců, kolektivní stanice OK1KUC (patří k RK Smaragd) při Ústředním domě pionýrů a mládeže, kde probíhají kursy telegrafie, tréninky rychlotelegrafie, hodně se vysílá na 160 m a na 2 m a kolektivu navštěvují mladí od 16 do 25 let. V poslední době se ustavil další radioklub mládeže na škole v Krči. Jednou z konkrétních akcí, které připravujeme, je letní radioamatérský tábor mládeže, který budeme pořádat ve spolupráci s radioklubem Smaragd.

Jak často se městský výbor ČRA schází a jak spolupracuje s radiokluby a  s nadřízenými orgány?

Předsednictvo MV ČRA se schází pravidelně každý měsíc a projednává všechny aktuální problémy. V době mezi schůzemi předsednictva řeší neodkladné otázky předseda s tajemníkem. Plénum MV ČRA se zatím sešlo čtyřikrát a předpokládá se, že se bude scházet třikrát až čtyřikrát ročně. Veškerou naši činnost trvale konzultujeme jak s vedením MV Svazarmu v Praze, tak i se sekretariátem ÚV ČRA. Snažíme se být v co největší míře v trvalém styku se základními organizacemi a radiokluby, zatím k tomu však bohužel nemáme podmínky. Náš tajemník M. Váňa, OK1ATA, je pro tuto funkci uvolněn pouze na poloviční úvazek a má tudíž na starosti i mnoho dalších věcí. Přesto se své činnosti věnuje velmi obětavě a kdokoli by se chtěl od MV ČRA něco dozvědět, může ho navštívit v místnosti MV ČRA, na Perštýně 10, Praha 1. Styk s většími organizacemi udržujeme prostřednictvím členů našeho předsednictva (kteří jsou jejich členy). Veškeré důležité informace a rozhodnutí nebo usnesení sdělujeme všem radioklubům a organizacím písemně. Na plenární zasedání MV ČRA zveme obvykle jako hosty i funkcionáře těch organizací, které nejsou v MV zastoupeny. Členové našeho předsednictva jsou delegováni na výroční členské schůze všech pražských radioklubů.

A jaké jsou plány MV ČRA na rok 1971?

Protože v minulých letech pražští radioamatéři žádné větší akce nepořádali (nebo o tom MV Svazarmu nevěděl), je v současné době uvolněno na naši činnost poměrně málo finančních prostředků. Přičteme-li k tomu stále ještě velmi malou aktivitu pražských radioamatérů a mizivé množství aktivních a obětavých lidí, ochotných obětovat veškerý svůj volný čas, nemůžeme dělat žádné zázraky. Rádi bychom získali do radioamatérské činnosti v Praze novou krev, mládež, která se dovede nadchnout a cele se této činnosti věnovat. Na to zaměříme největší naše úsilí. Budeme se snažit „probudit“ některé další, téměř pouze administrativně existující radiokluby, a zapojit je do našeho pražského kolektivu. Jednou měsíčně budeme pořádat schůzky amatérů KV a VKV v restauraci u Kupců ve Štěpánské ulici. K 20. výročí Svazarmu a k 50. výročí KSČ vydávíme diplom, který mohou získat všichni českoslovenští radioamatéři (propozice v rubrice Diplomy). Budeme rádi, když se ke spolupráci na těchto akcích přihlásí co nejvíce pražských radioamatéru.

Rozmlouval Alek Myslík

AR 3/1971


   

s dr. Ľudovítem Ondrišem, předsedou federálního ÚRK a členem předsednictva federálního výboru Svazarmu ČSSR u příležitosti 20. výročí založení Svazarmu.

20. výročí založení Svazarmu znamená také 20 let existence radioamatérů v této branné organizaci. Mohl byste naše čtenáře seznámit s nejdůležitějšími mezníky těchto dvaceti let?

V letošním roce oslavují všichni členové Svazarmu 20. výročí založení této branné organizace. I když 20 let v historii státu není příliš dlouhá doba, přece jen v životě organizace představuje takový úsek, který nás opravňuje k hodnocení naší dosavadní práce.

4. listopadu 1951 se do Svazu pro spolupráci s armádou dobrovolně sdružilo 10 samostatných organizací a jednou z nich byl i spolek čs. amatérů-vysílačů. Na podzim roku 1952 přijalo rozšířené zasedání ústředního výboru Svazarmu jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí, zavést místo dosavadního kolektivního členství individuální. Tak se česko slovenští radioamatéři stali jedněmi z budovatelů branné vlastenecké organizace. To byl také rozhodující mezník v životě a rozvoji radioamatérského sportu v ČSR, protože se vytvořily nejoptimálnější podmínky všestranného rozvoje nejen pro činnost amatérů-vysílačů, ale i dalších radioamatérských disciplín. Radioamatérský sport poprvé získal dobrou organizační strukturu, stal se sportem přitažlivým a přístupným širokému okruhu zájemců, přede vším z řad mládeže. Svazarmovští radioamatéři získali významné společenské místo v naší společnosti, aktivně se zúčastnili budování našeho státu a přispívají k formování vlastností socialistického člověka. Úspěchy nevznikly snadno a najednou, ale bylo jich dosaženo ve složitém politickém i organizačním vývoji Svazarmu. Mezi nejdůležitější mezníky v životě radioamatérů je možné za řadit zakládání početných radioklubů, kolektivních stanic a dalších radioamatérských kroužků, intenzívní rozvoj techniky a zdokonalování přístrojového vybavení, takže v po krátké době se naši radioamatéři dostali na světovou špičku. Neméně významný byl rozvoj branných disciplín, rychlotelegrafie a honu na lišku. Radioamatéři také patřili mezi první propagátory televize a budovali první retranslační stanice na různých místech republiky. To všechno zvyšovalo nároky na přípravu, obsah i metody práce. Formoval se sbor instruktorů, vznikala další výcviková střediska, takže radioamatérský sport dostal dobrou a standardní úroveň, měl dobrý systém práce a jasné perspektivy dalšího rozvoje.

Jaké akce uspořádali nebo ještě uspořádají radioamatéři k 20. výročí Svazarmu?

U příležitosti 20. výročí vzniku naší svazarmovské organizace uspořádali radioamatéři v celé republice různé sportovní podniky, závody a besedy, v mnohých okresech uzavřeli velmi hodnotné závazky, týkající se zvláště zkvalitnění práce, propagace sportu a rozšíření členské základny. Dík patří i povolovacímu orgánu, který povolil zájemcům z řad amatérů používat na radioamatérských pásmech v době od 1. 10. 1971 do konve roku zvláštní prefix OM1, OM2, OM3 a OM0, což jistě vzbudí velký zájem o naši práci i v zahraničí.

Jaké jsou v současné době hlavní cíle radioamatérské organizace a jaké jsou stěžejní body jejího plánu na dalších pět let?

Rozvoj radioamatérského sportu se v letech 1971 až 1975 bude zaměřovat hlavně na prohloubení ideově výchovné činnosti našich členů, na další vytváření podmínek všeobecného zvýšení kvality radioamatérské činnosti a na rozvoj masové i speciální činnosti. Pozornost bude zaměřena především na mládež, na rozvoj operatérské a sportovní činnosti ve všech disciplínách a zvláště na cílevědomé upevňování organizace rozšiřováním počtu radioklubů a členské základny.

Velkou pozornost budeme věnovat oblasti politickovýchovné práce a práci s mládeží. Do obsahu práce bude nutné zavést takové formy, které mládež získají pro zájmovou technickou činnost. Bude nutné vytvořit kádrové a materiální podmínky v klubech, v kolektivních stanicích i kroužcích v základních organizacích, všechnu tuto práci skloubit a navázat na plnění úkolů jednotné ho systému branné výchovy obyvatelstva a uvést požadavky jednotného systému branné výchovy do souladu s obsahovým zaměřením zájmové činnosti. Plánovitě budeme budovat účelová za řízení, zajišťovat materiální a technické podmínky pro činnost a všestranně se starat o tréninkové možnosti našich re prezentantů.

Jedním z nejdůležitějších úkolů bude úzká spolupráce s bratrskými brannými organizacemi v socialistických státech, především však co nejtěsnější spolupráce se sovětskou organizací DOSAAF.

Co považujete za největší problémy radioamatérského hnutí a jat se s nimi národní svazy vypořádávají?

Při zabezpečováni úkolů, které jsme si vytyčili, se jistě vyskytne i řada problémů, které bude třeba operativně řešit. Zatím můžeme s uspokojením konstatovat, že oba národní svazy s úspěchem řeší otázku zkvalitňování práce, dosahují významných výsledků ve své činnosti a ve všech radioamatérských disciplínách.

Co nového se připravuje v práci s mládeží a v politickovýchovné práci vůbec?

Jak jsem již připomněl, budeme práci s mládeží věnovat velkou pozornost a péči ze všech hledisek naší činnosti. Dobré perspektivy této práce nám dává zejména dohoda mezi ústředním výborem Socialistického svazu mládeže ČSSR a federálním výborem Svazarmu ČSSR o jednotném působení v oblasti branné výchovy dětí a mládeže. Připravuje se také jednání na úrovni národních ministerstev školství o zakládání radioamatérských kroužků na školách a ve studentských internátech.

Dojde k nějakým závažnějším změnám a ke zlepšení v otázkách materiálně technického zabezpečení?

Mohu všechny radioamatéry ubezpečit, že materiálně technická základna se bude neustále zlepšovat. Připravujeme dohody s několika našimi předními radiotechnickými podniky a výzkumnými ústavy, které pomohou řešit naše potřeby tak, abychom udrželi krok s rozvojem radiotechniky a abychom mohli plně uspokojit poptávku, přede vším v oblasti úzkoprofilového materiálu.

Jak hodnotíte vývoj radioamatérské organizace v posledních třech letech?

Krizové období let 1968 a 1969 velmi intenzívně ovlivnilo práci na všech úsecích radioamatérského sportu. V tomto období se pravicoví oportunisté pokoušeli rozbít naši jednotnou brannou organizaci a zpochybnit její význam i společenské opodstatnění. Rozbití jednotné organizace bylo součástí celkového plánu oportunistů a pravičáků v ČSSR rozbít Národní frontu a likvidovat KSČ. Tyto plány se jim však nepodařilo realizovat, protože podstatná část radioamatérů Svazarmu v klubech i v základních organizacích zůstala věrná jednotné organizaci. Postupně se oživila činnost, soustředila se angažovanost našich členů a funkcionářů a normalizovaly se podmínky každodenního života. Podstatnou úlohu při zachování jednotné organizace sehráli radioamatéři na Slovensku, kteří i v nejtěžším období setrvali ve Svazarmu a byli oporou radioamatérům v základních organizacích a klubech v Cechách a na Moravě.

V současném období můžeme s uspokojením konstatovat, že naše svazy se upevnily jak po organizační, tak i ideově výchovné stránce a dosahují velmi nadějných výsledků ve všech sportovních disciplínách.

Bylo již mnoho polemik o způsobu spolupráce mezí naším časopisem a organizací radioamatérů. Jaký na to máte názor a jak by podle něho měla tato spolupráce vypadat?

Velmi si cením postoje redakce Amatérského radia v krizovém období let 1968 a 1969, kdy se časopis nepropůjčil jako tribuna desintegračních tendencí ve Svazarmu. Je sice zdravým jevem polemizovat o možnostech spolupráce a účasti radioamatérů na tvorbě našeho časopisu, který má vysokou evropskou úroveň, nesmíme však zapomínat na skutečnost, že časopis jako jediný svého druhu v celé ČSSR musí ze širokého hlediska splňovat požadavky čtenářské veřejnosti, zajímající se o radiotechniku. Toto poslání časopis skutečně plní a po dle mého názoru pomáhá v celém rozsahu propagovat radiotechniku i radioamatérský sport a tím probouzí zájem široké veřejnosti o práci v obou našich národních svazech. Redakci časopisu přeji mnoho dalších úspěchů a velmi úzké spolupráce při šíření radiotechnických poznatků v co největším rozsahu.

Rozmlouval A. Myslík, OK1AMI

AR 11/1971


VÝZVA PŘEDSEDNICTVA SVAZU ČRA SVAZARMU ČSR
všem radioamatérům k volbám do zastupitelských orgánů

Předsednictvo Svaz radioamatérů Svazarmu ČSR projednávalo závěry ze 6. a 7. plenárního zasedání ústředních orgánů Svazarmu. Zaujalo k tomu své stanovisko a rozhodlo, že předním úkolem všech orgánů radioamatérského hnutí, kolektivů i jednotlivců je aktivně se podílet na realizaci závěrů XIV. s KSČ. V tomto období se musíme hlavně zaměřit na prvořadý úkol, který stojí před celou naší společností a to jé zabezpečení důstojného průběhu voleb do zastupitelských orgánů všech stupňů. Naše společnost vstupuje k těmto volbám s heslem

JSME PRO SOCIALISMUS - hlasujeme pro kandidáty NF!

Obrací se proto na všechny aktivní radioamatéry, na výbory okresních svazů, výbory radioklubů, aby toto heslo bylo uvedeno v život právě jejich praktickou činností. Půjde především o to, aby na příklad:

- pomohli v práci agitačních středisek svou radou i praktickými zkušenostmi
- využili těchto prostorů k organizování drobných výstavek ze své činnosti
- instalovali případně v těchto prostorách i klubovní stanice a tak pomohli získat v praktické agitaci zvláště mladé lidi
- organizovali v rámci činnosti agitačních středisek drobné branné závody pro mládež apod.
- ve svých vývěsních skříňkách propagovali navrhované kandidáty NF
- V okresech se zaměřte na praktickou pomoc volebním komisím. Půjde především o to, zabezpečit spojovací služby podle vlastních potřeb volebních komisí, event. spolupráci při instalaci rozhlasového zařízení.

Je třeba zdůraznit, že k letošním volbám půjde poprvé velká většina mladých lidí. S těmito lidmi pracujeme v našich radioklubech. Na všech funkcionářích radioklubu a všech ZOČ Svazarmu spočívá velká odpovědnost, jakým způsobem tyto mladé lidi připraví k tomuto důležitému kroku. Zde musíme mít na paměti negativní jevy minulého období, které zvláště na mládež velmi působily a je proto povinností všech funkcionářů našich organizačních článků, aby o významu voleb s těmito mladými lidmi hovořili. Mnoho z Vás pracuje i ve výcvikových střediscích branců, kde bude třeba společně s lektory politické výchovy zorganizovat besedy o volbách, kde brance seznámíme s volebním aktem, ale hlavně je získáme pro současnou politiku KSČ a NF. Bude správné zde také hovořit o tom, co samotná naše branná organizace za 20 let své činnosti pro mladé lidi vykonala.

Na členských schůzích radioklubů projednávejte přijaté závěry ze 6. a 7. plenárního zasedání ústředních výborů Svazarmů a podle místních podmínek organizujte společnou účast na volebním aktu heslem

SVAZARMOVCI VOLÍ MANIFESTAČNĚ KANDIDÁTY NÁRODNÍ FRONTY

Předsednictvo Svazu radioamatérů Svazarmu ČSR věří, že přijaté závěry ÚV Svazarmu ČSR k jednání XIV sjezdu KSČ vytvářejí dobré perspektivy pro naši činnost v příštím období je přesvědčeno, že i náročný úkol, t. j. konkrétní pomoc při volbách do zastupitelských orgánů bude splněn se ctí.

OK1GL Lad. Hlinský, OK1AAJ Frant. Ježek

DOPIS REDAKCI

Na okresní konferenci ČRA a Svazarmu jsem byl kritizován za svou činnost v srpnu 1968, kdy jsem vysílal a vrátil radioamatérské diplomy do některých soc. zemí a SSSR na protest proti příchodu spojeneckých vojsk do naší vlasti. Nechal jsem se ovlivnit výzvami rozhlasu a celkovou tehdejší vypjatou situaci. Jsem si vědom toho, že je to vážný přestupek nejen vůči povolovacím podmínkám a lituji toho. Od vysílání rozhlasu v srpnu 1968 se tímto veřejným způsobem distancuji.

Rudolf Štaigl, OK2QR, mistr sportu

RZ 10/1971


Vzpomínka na srpen před 25 lety

Stejně jako při každé okupaci bylo i v Československu v srpnu 1968 zakázáno radioamatérské vysílání. Úřady reagovaly tehdy dosti pomalu a chaoticky a tak mnozí z těch, komu nebylo zabaveno vysílací zařízení, stejně vysílali, jenže pod vymyšlenými značkami, jako např. OK9CSSR, OK0X, OK7BRS atd. Radioamatéři většiny světa byly s námi solidární a při spojeních to dávali najevo. Celkem běžnou formou volání všeobecné výzvy se tehdy stalo ,,CQ NOT U".

Ovšem jen tu krátkou dobu. neboť i takové tragédie, jakou bylo obsazení Československa v r. 1968, čas dokáže zahojit.

(FOTO TNX OK1HR)

 

 

AR 1993


přepsal a upravil pro web OK2KKW Matěj, OK1TEH

Závěrem: někteří z aktérů radioamatérského pokusu o vznik na Svazarmu nezávislé radioamatérské organizace přišli o své koncese (mezi nimi byl pochopitelně OK1PD na prvním místě), další podepsali závazek spolupráce s STB a uvolili se bonzovat své radioamatérské kolegy. Potom se ve Svazarmu nedělo až do konce 80-tých let prakticky nic. Až do listopadu 1989, kdy na základech Ústředniho radioklubu Svazarmu vznikl ČRK a podle připravených vzorů bylo ze Svazarmu  vytvořeno sdružení branných sportů, jehož je dnešní ČRK horlivým členem - ale to už je zase úplně jiná historie, že...