Krátká poznámka, související s odkazem na blog OK1CDJ:

Vedle multibeamingu (více fixně směrovaných antén na všechny strany, každá se svým vlastním PA)a s tím souvisejícího QRM, je asi největší hrozbou pro současnost a budoucnost VKV závodění snadná technická dostupnost možnosti využít (nebo zneužít) pro soutěžní provoz  vzdálených přijímačů, ovládaných prostřednictvím internetu a IP přenosu jejich výstupního audio signálu na primární operátorské stanoviště.

Pokusil jsem se mnohokrát na tuto záležitost poukázat a dosáhnout v OK jednoznačného zákazu takových praktik. Naposled například zde. Ovšem představitelé ČRK, zodpovědní za VKV záležitosti uvedeného spolku (a s nimi m.j. například také OK2ZW), se takovému zákazu vždy urputně bránili. Proč asi? A takovou shodou okolností se zrovna v tomto období objevuje další návod, jak ovládat nejpopulárnější malé transceivery, které se pro takový účel hodí zcela ideálně.

Samozřejmě, tenhle poslední Ondrův návod jistě není kompletním návodem na dálkové ovládání transceiveru prostřednictvím internetu, jako byl (více méně) ten návod první. Ovšem po plném zvládnutí povelů pro ladění, přepínání druhů provozu atd. pomocí externího mikroprocesoru je od infračerveného dálkového ovládání k ovládání prostřednictvím IP rozhraní už jen malý krůček. A který soutežní komisař bude v závodě schopen zkontrolovat, zdali soutěžní stanice takový způsob provozu nevyužívá, když má na kopec třeba 2Mbps pro připojení k internetu?

Proto nemohu hodnotit snahy těch radioamatérských konstruktérů (a Ondra není sám), jejichž návody k dálkovému ovládání běžných transceiverů lze nalézt na internetu, jinak, než jako velmi negativní přínos pro budoucnost soutěžního provozu na VKV.

Přirozeně chápu, že zcela zabránit takovým nečestným praktikám po jejich masovém rozvoji již nebude možné. Jakmile se taková věc rozšíří, nepůjde ji (podobně jako multibeaming) již bohužel zastavit. Zejména v takových zemích (a my k nim bohužel patříme), kde je respekt před obecnými principy slušnosti dost nízký. Měli bychom se tedy asi pomalu začít připravovat na blízkou budoucnost, ve které už ani tak nebudeme soutěžit o vítězství s těmi, kterým chybějí jakékoli skrupule, ale především sami se sebou. Je přece určitě lepší jet domů z kopce s dobrým pocitem  z čestného provozu a  lepšího výsledku, než jakého jsem (jsme) dosáhli ve stejném závodě vloni, než se snažit o vítězství za každou cenu. Včetně ceny pošlapání hamspiritu. Jen se obávám, že těch stanic, jejichž operátoři si jeli na kopec zavysílat jen tak pro potěšení, bude dost rychle ubývat (a to nejen z důvodu ceny benzínu) - a tak se i překonání předchozích vlastních výsledků může stát stále těžším úkolem. Nebo snad máte jiný názor a já se zcela mýlím?

OK1VPZ

14.11.2007

 

Krátká poznámka, související s odkazem na blog OK1CDJ:

Vedle multibeamingu (více fixně směrovaných antén na všechny strany, každá se svým vlastním PA)a s tím souvisejícího QRM, je asi největší hrozbou pro současnost a budoucnost VKV závodění snadná technická dostupnost možnosti využít (nebo zneužít) pro soutěžní provoz  vzdálených přijímačů, ovládaných prostřednictvím internetu a IP přenosu jejich výstupního audio signálu na primární operátorské stanoviště.

Pokusil jsem se mnohokrát na tuto záležitost poukázat a dosáhnout v OK jednoznačného zákazu takových praktik. Naposled například zde. Ovšem představitelé ČRK, zodpovědní za VKV záležitosti uvedeného spolku (a s nimi m.j. například také OK2ZW), se takovému zákazu vždy urputně bránili. Proč asi? A takovou shodou okolností se zrovna v tomto období objevuje další návod, jak ovládat nejpopulárnější malé transceivery, které se pro takový účel hodí zcela ideálně.

Samozřejmě, tenhle poslední Ondrův návod jistě není kompletním návodem na dálkové ovládání transceiveru prostřednictvím internetu, jako byl (více méně) ten návod první. Ovšem po plném zvládnutí povelů pro ladění, přepínání druhů provozu atd. pomocí externího mikroprocesoru je od infračerveného dálkového ovládání k ovládání prostřednictvím IP rozhraní už jen malý krůček. A který soutežní komisař bude v závodě schopen zkontrolovat, zdali soutěžní stanice takový způsob provozu nevyužívá, když má na kopec třeba 2Mbps pro připojení k internetu?

Proto nemohu hodnotit snahy těch radioamatérských konstruktérů (a Ondra není sám), jejichž návody k dálkovému ovládání běžných transceiverů lze nalézt na internetu, jinak, než jako velmi negativní přínos pro budoucnost soutěžního provozu na VKV.

Přirozeně chápu, že zcela zabránit takovým nečestným praktikám po jejich masovém rozvoji již nebude možné. Jakmile se taková věc rozšíří, nepůjde ji (podobně jako multibeaming) již bohužel zastavit. Zejména v takových zemích (a my k nim bohužel patříme), kde je respekt před obecnými principy slušnosti dost nízký. Měli bychom se tedy asi pomalu začít připravovat na blízkou budoucnost, ve které už ani tak nebudeme soutěžit o vítězství s těmi, kterým chybějí jakékoli skrupule, ale především sami se sebou. Je přece určitě lepší jet domů z kopce s dobrým pocitem  z čestného provozu a  lepšího výsledku, než jakého jsem (jsme) dosáhli ve stejném závodě vloni, než se snažit o vítězství za každou cenu. Včetně ceny pošlapání hamspiritu. Jen se obávám, že těch stanic, jejichž operátoři si jeli na kopec zavysílat jen tak pro potěšení, bude dost rychle ubývat (a to nejen z důvodu ceny benzínu) - a tak se i překonání předchozích vlastních výsledků může stát stále těžším úkolem. Nebo snad máte jiný názor a já se zcela mýlím?

OK1VPZ

14.11.2007