Jan Ottens, PA0SSB (1941-2021)                      

Komentář OK1TEH: Byl jsem přáteli požádán, abych pro EME Newsletter K2UYH napsal něco o životním příběhu PA0SSB, jelikož se již delší dobou zajímám o EME historii. S Janem jsem měl štěstí se osobně potkat během EME Konference 2018 v Holandsku, kde jsem spolu u piva dlouze hovořili o nejen o jeho EME začátcích, historii, technice, ale i o dalších věcech a navzájem jsme si vyměnili řadu zajímavých fotek a informací. Jan byl nejen dobrý kamarád, šprýmař, skvělý konstruktér a sběratel historické techniky, ale i vynikající hudebník a jeho hraní na kytaru v tandemu s Dirkem ON5GS patřilo k završení velmi úspěšného setkání.

Jan Ottens se narodil 12.května 1941 u Holandského města Pijnacker. Vpád nacistických vojsk do Holandska těžce poznamenal jeho rodinu i přátele. I když válka skončila, když Janovi byly teprve 4 roky, vzpomínal, jak nedlouhou po válce zažil rekonstrukci nacisty vypáleného nedalekého města Rotterdam, kdy během hraní si v rozvalinách objevil mezi zbytky budov protiletecký kryt. Když otevřel dveře krytu, tak na něj vypadly tři lidské kostry.. Jan také vzpomínal, že silně na něj zapůsobil příběh 16-ti letého chlapce z jeho vesnice, který doručoval odbojové noviny a který byl pro výstrahu zastřelen na náměstí. Když skončila 2. světová válka, nastal určující okamžik jeho života. Otec Karl Ottens vzal synka za dům a řekl: "Dítě, teď něco zažiješ". Začali spolu kopat a vykopali ze země "mrtvolu", po tři roky pod kameny skryté rádio. Jan vzpomínal, že rádio bylo po 3 letech strávených v zemi ve špatném stavu a pouze svítily elektrony, ale po opravě z něj náhle vyšel hlas a hudba, a od té doby se z Jana stal nadšenec do elektroniky a technologií. Jak Jan sám říkal, "Bez technologie by ta hrozná válka nikdy neskončila". V pozdějších letech nejen že se stal velkým sběratelem vojenské techniky, ale dokonce vytvořil i dokonalou repliku německého šifrovacího stroje Enigma. Mimochodem, kromě radiotechniky Jan také vzpomínal, jak ho jako malého kluka vzal otec sledovat poválečné pokusy s odpálením rakety V2 z holandského Haagu, z čehož vznikla jeho velká láska ke všemu, co mělo spojitost s lety do vesmíru.

V únoru 1953 má již Jan vlastní koncesi a vychází o něm jako nadějném konstruktérovi článek v holandském časopisu Veronu. V říjnu 1957 byl vypuštěn Sputnik 1 a Jan samozřejmě musel být u toho, alespoň radiově, kdy poslouchal jeho signály na svém home made přijímači. V roce 1964 se Jan oženil, přestěhoval do Terhole a začal budovat rozsáhlejší anténní systém i pro VKV pásma.

V roce 1969 přistálo na Měsíci Apollo 11 a Janovým hlavním cílem se stal Měsíc. Kromě EME ho velmi zaujal i článek v časopise QST, kde byla reportáž o příjmu signálů Apolla 15 K4AFC v pásmu 13cm. Jan začal shánět informace a velkou inspirací mu byla 6m parabola G3LTF s dřevěnými žebry, kterou Peter s úspěchem provozoval již od roku 1967.

Doslova pokladem mu pak byl americký technický sborník, ve kterém W2IMU (který mimochodem pracoval v Bellových laboratořích) uveřejnil detailní výkres své EME paraboly. Krátce na to už začal Jan budovat 3,1m dlouhá žebra své antény.

Každé žebro bylo vyrobeno vyřezáním 2,5 cm širokého pásu z hliníkového plechu o tloušťce 1,5 x 3,00 a 3 mm do požadovaného parabolického tvaru. Ve středu byla použita hliníková trubka o průměru 10 ", která sloužila jako centrum paraboly.

Parabola měla AZ/EL montáž, "heavy duty" azimutální motor Jan sehnal na skládce v Belgii a původně pocházel z německého válečného radaru. Pletivo pocházelo z drůbežárny. Pro vysílání a i pro své první EME spojení použil PA s 2x2C39, který dával kolem 70-80W out (později rošířen na 6x2C39).

Pro příjem na 23cm Jan nejdřív postavil funkční kopii parametrického přijímače K6UQH podle článku v QST, ale brzy provedl upgrade na solid state LNA s 2xBFR90 od Philipsu, který měl šumové číslo kolem 3dB.

Jelikož po havárii Apolla 13 bylo oznámeno, že se ruší měsíční výpravy Apolla 18, 19 a 20, Jan se snažil, aby měl parabolu dokončenou do doby startu poslední lunární mise Apolla 17 plánované na prosinec 1972. Znamenalo to mimo jiné svépomocí vykopat a zabetonovat i 2m hlubokou díru pro základ. Parabolu Jan dokončil v polovině června a první měření slunečního šumu provedl 25. června 1972, kdy naměřil 10dB. Brzy ale začalo být zřejmé, že 6m parabola bude při východu Měsíce vadit nedaleký dům. Jan se tedy rozhodl již hotovou parabolu přestěhovat na opačný konec zahrady. S přenesením těžké paraboly mu pomohlo 6 přátel. Když parabolu přenášeli, tak zrovna kolem jelo auto a řidič když ten cirkus viděl, tak byl prý dost vyjevený, asi si myslel, že zrovna přiletěli marťani hi. Dva dny po přenesení a nainstalování paraboly na nové místo přišla silná bouře, a jelikož chyběla protiváha, nechybělo mnoho k tomu, aby byla parabola zničena. Posléze Jan umístil přes pomocnou kladku 300kg vážící protizávaží a pojistku proti větru. Po tomto upgradu parabola již vydržela na stožáru až do dnešních dnů.

Mimochodem asi by vás zajímalo, jak měl Jan vyřešené ovládání paraboly v AZ a EL. Na přelomu 60tých a 70tých let většina stanic používala paralaktickou montáž, protože toto řešení bylo výhodnější z důvodu použití pouze jednoho převodu. Jan byl jednou z prvních stanic v Evropě, kdo použil AZ/EL montáž.

Pro indikaci použil surplus zařízení z německého radaru s přesností 0,1 stupně, kdy v pásmu 13cm musel v AZ upravovat nastavení každé 2 až 3 minuty (elevace nebyla tak kritická, protože změna byla pomalejší). Jelikož v té době bylo použití počítačů velmi vzácné, většina stanic používala námořní tabulky – tzv. Almanachy. Jan měl ale štěstí v tom, že během pravidelných skedů VKV-sítě na 14 MHz narazil na W1HBA, kdo v té době měl k dispozici přístup do velkého výpočetního střediska a jako nadšený programátor pro Jana vypočítal pozici Měsíce s 0,5 stupňovým krokem na několik měsíců dopředu.

Své první EME QSO navázal Jan 26. listopadu 1972 v 06:00h UTC, kdy navázal spojení s W2NFA a toto spojení pak zopakoval i 3. prosince. Zajímavé na QSO bylo, že sked byl domluven pouze krátce předtím ve VKV-síti na 14 MHz. W2NFA v New Jersy využíval 18m Kennedy dish, šumové číslo 3dB a 400W příkonu z PA UPX-4. Vyměněné reporty byly v síle 439 a podle Jana se pohybovaly ve špičkách až 18dB nad šumem a průměrná síla byla kolem 6 až 10dB nad šumem. V té době se jednalo o první spojení z Holandska via EME s home made zařízením. Popis zařízení a antén brzy vyšel v populárním americkém sborníku Eimac a Janova konstrukce se stala etalonem pro ostatní EME stanice.

Nedlouhou po prvním úspěšném QSO 7.prosince ze Země odstartovalo Apollo 17 a Jan byl připraven. Již dlouho před letem Apolla 17 napsal dopis do NASA s žádostí o sdělení přesných dat ohledně používaných frekvencí a na svůj dopis dostal velmi vyčerpávající odpověď, kdy mu z NASA poslali řadu dokumentů a tabulek. Pro příjem mimochodem použil dual mode horn feed podle W2IMU, který vytvořil spojením 3 plechovek od oleje, ke kterému byl přímo připojen diodový směšovač.

11.prosince v 18:30 Jan jasně zaslechl v síle 10dB nad šumem signál z velitelského modulu (CSM) kroužícího na oběžné dráze Měsíce. Po 10 minutách došlo k výpadku signálu v důsledku zastínění povrchem Měsíce, načež po uplynutí patřičné doby se signál vrátil. Poté co astronauti přistáli na povrchu Měsíce, na jeho povrch umístili maják pracující v pásmu 13cm. Jan tento maják pak dlouhou dobu používal pro přesné dosměrování paraboly. Jan byl jedinou Evropskou radioamatérskou stanicí, která poslouchala signály Apolla z území Evropy včetně nahrávek konverzace astronautů s řídícím střediskem.

V následujícím roce Jan navázal řadu spojení via EME například i s G3LTF. V únoru 1975 obdržel čestný diplom Veronu za první spojení Holandska s Austrálií. Ve stejném roce také vyjela americká expedice W6LET z 45m radioteleskopu SRI ve Stenfordu v pásmu 432 MHz. Ačkoliv signál W6LET přijímala řada Evropských stanic, jediné spojení z Evropy se podařilo pouze PA0SSB, ve stejné době Jan poslouchal šum Slunce 9dB nad šumem a používal 1kW PA s 2,0dB NF LNA. Nedlouho poté spojení s W6LET navázala v roce 1976 řada dalších stanic, mimo jiné i OK1KIR.

Na podzim roku 1976 byla uskutečněna první EME expedice do Jižní Ameriky HK1TL, která pracovala v pásmu 432 MHz. Díky spojení s touto expedicí Al, K2UYH dosáhl posledního kontinentu a obdržel první 432 MHz WAC na světě. Již o půl roku později 20.května 1977 obdržel diplom 70cm WAC i PA0SSB a stal se pokud jednou z prvních evropských stanic, která tento diplom obdržela (další ve stejném roku byli: G3LTF, K3PGP, I5MSH, VE7BBG a W1SL).

V dalších letech Jan pokračoval ve své aktivitě na EME, v roce 1983 vytvořil nový světový rekord na 23 cm CW+SSB spojením se ZL3AAD na 18773 km, který platil až do roku 2009. Jan také v letech 1981-1986 držel světový EME rekord v pásmu 13cm spolu s W6YFK, QRB 8860km. Peter G3LTF si pamatuje, že měl úžasný signál a spolu s Corem VE7BBG (SK) měli 20-30 minut dlouhé pravidelné SSB EME diskuze.

Ale vše není pouze EME. Jan měl úžasnou historickou sbírku několika jedinečných rádií, nástrojů a jak Dirk zmínil, Jan také vytvořil kromě věrné kopie Enigmy i neuvěřitelně upravenou elektrickou kytaru s domácím syntezátorem, u které aby mohl hrát na akordy bez strun, používal pouze odpružené kousky měděného PCB. Syntezátor byl „opřen“ o 10MHz oscilátor.

Jan pokračoval ve svých stavbách a provozu prostřednictvím satelitu QO-100, téměř až do 4. ledna 2021, kdy náhle zemřel.

Jan byl úžasný člověk, který inspiroval velké množství EMEistů i ostatních radioamatérů. RIP Jan.

Rozsáhlou galerii z osobního alba PA0SSB je možné prohlédnout zde:

https://ok1teh.rajce.idnes.cz/pa0ssb_eme_history/

https://ok1teh.rajce.idnes.cz/pa0ssb_museum/

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=WeQ24JpD-pQ

https://www.youtube.com/watch?v=4EOyR5gF_M8

https://www.youtube.com/watch?v=4b0Hhg-efcA

https://youtu.be/8iv_gYPGT7s?t=34

pro web OK2KKW a v anglické verzi pro EME Newsletter K2UYH (TNX AL) přepsal a upravil Matěj, OK1TEH v roce 2021